77 C 41/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 100 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 7 400 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 760,20 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 278,60 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 900 Kč od 21. 1. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 13 500 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smlouvy o půjčce č. 238960 uzavřené, po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, dne 4. 1. 2016 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba, IČO, když na dluh uhradil toliko 3 900 Kč.

2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný.

3. Soud nařídil jednání na den 11. 10. 2021 a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila z důvodu procesní ekonomie, souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti a současně požádala o odročení pro případ, že soud shledá, že žalobkyní tvrzené a dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro plné vyhovění žalobě. Soud neshledal žádost o odročení důvodnou. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud má z žalobkyní tvrzených skutečností za prokázané následující. právnická osoba, a žalovaný se dne 4. 1. 2016 dohodli, že tato společnost zapůjčí žalovanému částku 10 000 Kč, za což se žalovaný zaváže zaplatit souhrnný poplatek v částce 7 400 Kč, přičemž tento svůj peněžitý závazek splní v 58 týdenních splátkách, sjednali si úrok ve výši 23,72 % ročně; žalovaný převzal téhož dne částku 10 000 Kč v hotovosti (zjištěno ze smlouvy o půjčce č. 238960). Téhož dne žalovaný poskytl v žádosti o zápůjčku společnosti právnická osoba, údaje k posouzení schopnosti splácet, když uvedl, že žije s rodiči v rodinném domě, nevlastní motorové vozidlo, nemá vyživovací povinnost k žádným osobám, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník; dále uvedl, že má pravidelné měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši 14 500 Kč, a jeho běžné měsíční výdaje v souhrnné částce 5 200 Kč tvoří: nájemné – 1 000 Kč, výdaje domácnosti – 4 000 Kč a výdaje na telefon – 200 Kč; dle dokumentu podepsaného žalovaným i zástupcem původní věřitelky byly údaje k žádosti doloženy výplatními páskami, výpisem z účtu a pracovní smlouvou, ss tím, že se zaměstnavatelem nebylo možno zaměstnání ověřit (zjištěno z karty zákazníka z 4. 1. 2016). Dne 6. 12. 2019 se společnost právnická osoba, a žalobkyně dohodly, že výše specifikované pohledávky za žalovaným se postupují na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek z 6. 12. 2019 vč. strany 202 přílohy). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno psaním ze dne 6. 12. 2019, v němž byl žalovaný vyzván k úhradě částky 13 500 Kč do 10 dnů od jeho doručení, a které bylo za účelem doručení žalovanému podáno na poště dne 7. 1. 2020 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019 a z podacího lístku č. RR2579203769F).

5. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Soudu je nicméně z úřední činnosti známo, že žalovaný vystupuje jako povinný v celé řadě exekučních řízení. Jelikož žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že před poskytnutím zápůjčky bylo nahlédnutím do poskytovatelce zápůjček přístupných databází ověřeno, zda nemá žalovaný dluhy, které jsou exekučně vymáhány, vyžádal si soud výpis z rejstříku zahájených exekucí pro žalovaného, z něhož seznal, že v době poskytnutí zápůjčky figuroval žalovaný jako povinný v pěti exekucích. Tyto informace byly poskytovatelce zápůjček snadno dostupné nahlédnutím do centrální evidence exekucí, avšak z žaloby neplyne, že k tomu bylo před poskytnutím zápůjčky přistoupeno. K tomu měla původní věřitelka přistoupit i s ohledem na nemožnost ověřit tvrzení o zaměstnání u zaměstnavatele a s ohledem na tvrzené a žalovaným dle karty zákazníka nedoložené výdaje domácnosti, které dosahují velice nízké výše a dávají tušit své nepravdivosti. Jelikož se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být soudem poučena k povinnosti dotvrdit a doložit, jak s odbornou péčí přistupovala k prověřování a posuzování úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku.

6. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný požádal o poskytnutí zápůjčky dne 4. 1. 2016, přičemž žalovaný uvedl své příjmy a výdaje, avšak nedoložil je. právnická osoba, nevyžadovala doložení tvrzených výdajů a neprověřovala, zda není žalovaný v exekuci. právnická osoba, poskytla žalovanému dne 4. 1. 2016 zápůjčku v částce 10 000 Kč, na niž žalovaný uhradil 3 900 Kč. Dne 6. 12. 2019 se společnost právnická osoba, dohodla s žalobkyní na tom, že se předmětná pohledávka za žalovaným převádí na žalobkyni. Téhož dne společnost právnická osoba, sepsala výzvu k zaplacení dluhů ze smlouvy o zápůjčce a dne 7. 1. 2020 ji podala na poště k doručení žalovanému.

7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 8. právnická osoba, a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a jejich předmětem byla zápůjčka peněz, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 30. 11. 2016 (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat.

9. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatel úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ má za následek neplatnost smlouvy. Toto ustanovení vychází z čl. 8 a čl. 23 harmonizované směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie vydaného dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, pak zmíněná harmonizovaná ustanovení směrnice brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne.

11. Nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatele úvěru poskytovatelem úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ má za následek neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem poskytované sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.

12. V posuzované věci společnost právnická osoba, coby poskytovatelka úvěru svou předsmluvní povinnost posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle provedených důkazů nesplnila. Poskytovatelka úvěru se s odbornou péčí nezabývala tvrzením o zaměstnání žalovaného, přestože tvrzení o neposkytování informace o zaměstnání jeho zaměstnavatelem nepůsobí důvěryhodně, a dále se nezabývala tvrzenými výdaji žalovaného, přestože jejich tvrzená výše vzbuzuje pochybnosti o jejich pravdivosti. Poskytovatelce úvěru rovněž objektivně nic nebránilo v ověření, zda žalovaný řádně plní své závazky, např. nahlédnutím do centrální evidence exekucí či podobné databáze. Soud proto konstatoval, že ochrana spotřebitele ve smyslu § 9 odst. 1 ZSÚ nebyla žalovanému před uzavřením smlouvy poskytnuta, poskytovatelka úvěru postupovala v rozporu se zákonem, její jednání vedlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, a uzavřená smlouva o zápůjčce je proto podle § 588 o. z. absolutně neplatná.

13. Žalobkyně, na niž byly pohledávka za žalovaným postoupena podle § 1879 a násl. o. z., má za žalovaným pohledávku toliko z titulu bezdůvodného obohacení. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Právní předchůdkyně žalobkyně podle absolutně neplatné smlouvy žalovanému dle provedených důkazů poskytla peněžní prostředky v částce 10 000 Kč. Z této částky bylo dle tvrzení žalobkyně žalovaným vráceno 3 900 Kč. Žalovaný, jež se o tuto částku obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, je tedy povinen vydat dosud nevrácený rozdíl (6 100 Kč) žalobkyni.

15. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Dle předložených důkazů byl žalovaný k vrácení dlužné částky vyzván psaním ze dne 6. 12. 2019, který žalobkyně odeslala žalovanému dne 7. 1. 2020. Podle § 573 o. z. se má zmíněná výzva za doručenou třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne 10. 1. 2020. Původní věřitelka vyzvala žalovaného ke splnění do desátého dne od doručení výzvy, kterým je tedy den 20. 1. 2020. Od 21. 1. 2020 je žalovaný ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 6 100 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výší, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl.

16. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení poplatků a smluvního úroku, jež byly součástí neplatné úvěrové smlouvy, a proto se k těmto ujednáním nepřihlíží. Soud proto žalobu v této části zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího vedle smluvních úroků z úroků z prodlení požadovaných za období před splatností dluhů z bezdůvodného obohacení, resp. z částek, jež žalovaný žalobkyni nedluží.

17. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože byla v převážné části neúspěšná. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu žádné ve zdejším řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání v listinné podobě je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.