77 C 49/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 7 655 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 700 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 2 955 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 695,35 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 026,38 Kč, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 300 Kč od 21. 1. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 7 655 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o půjčce č. 250588 uzavřené, po posouzení úvěruschopnosti žalované, dne 28. 7. 2016 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba, IČO, když na dluh uhradila toliko 300 Kč.

2. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná.

3. Soud nařídil jednání na den 11. 10. 2021 a účastnice k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila z důvodu procesní ekonomie, souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti a současně požádala o odročení pro případ, že soud shledá, že žalobkyní tvrzené a dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro plné vyhovění žalobě. Soud neshledal žádost o odročení důvodnou. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastnic, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud má z žalobkyní tvrzených skutečností za prokázané následující. právnická osoba, a žalovaná se dne 27. 7. 2016 dohodly, že tato společnost zapůjčí žalované částku 5 000 Kč, za což se žalovaná zaváže zaplatit souhrnný poplatek v částce 2 955 Kč, přičemž tento svůj peněžitý závazek splní v 43 týdenních splátkách, sjednaly si úrok ve výši 20,98 % ročně; žalovaná převzala téhož dne částku 5 000 Kč v hotovosti (zjištěno ze smlouvy o půjčce č. 250588). Téhož dne žalovaná poskytla v žádosti o úvěr společnosti právnická osoba, údaje k posouzení schopnosti splácet, kdy uvedla, že je vdaná, stará se o dvě nezaopatřené děti, bydlí od ledna 2016 s partnerem v nájmu, je osobou samostatně výdělečně činnou; dále uvedla, že její pravidelné měsíční příjmy v souhrnné částce 55 850 Kč tvoří: příjem z podnikání – 15 950 Kč, mzda partnera – 34 400 Kč, výživné – 5 500 Kč, a její běžné měsíční výdaje v souhrnné částce 29 600 Kč tvoří: nájemné – 13 600 Kč a výdaje domácnosti – 16 000 Kč; dle dokumentu podepsaného žalovanou i zástupcem původní věřitelky byly údaje k žádosti doloženy živnostenským listem, nájemní smlouvou, SIPO a daňovým přiznáním za rok 2015 (zjištěno z karty zákazníka z 27. 7. 2016). Dne 6. 12. 2019 se společnost právnická osoba, a žalobkyně dohodly, že výše specifikovaná pohledávka za žalovanou se postupuje na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek z 6. 12. 2019 vč. strany 292 přílohy). Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno psaním ze dne 6. 12. 2019, v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 7 655 Kč do 10 dnů od jeho doručení, a které bylo za účelem doručení žalované podáno na poště dne 7. 1. 2020 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019 a z podacího lístku č. RR2579233010F).

5. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Soudu je nicméně z úřední činnosti známo, že žalovaná vystupuje jako povinný v celé řadě exekučních řízení. Jelikož žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že před poskytnutím zápůjčky bylo nahlédnutím do poskytovatelce zápůjček přístupných databází ověřeno, zda nemá žalovaná dluhy, které jsou exekučně vymáhány, vyžádal si soud výpis z rejstříku zahájených exekucí pro žalovanou, z něhož seznal, že v době poskytnutí zápůjčky figurovala žalovaná jako povinná v sedmi exekucích. Tyto informace byly poskytovatelce zápůjček snadno dostupné nahlédnutím do centrální evidence exekucí, avšak z žaloby neplyne, že k tomu bylo před poskytnutím zápůjčky přistoupeno. K tomu měla původní věřitelka přistoupit i s ohledem na skutečnost, že žalovaná mezi své příjmy (pravděpodobně za účelem zvýšení pravděpodobnosti vyhovění žádosti o zápůjčku) bez zjevného důvodu zařadila také příjem partnera i výživné (na nezletilé dítě či děti), které však rozhodně jejími příjmy nejsou. Jelikož se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být soudem poučena k povinnosti dotvrdit a doložit, jak s odbornou péčí přistupovala k prověřování a posuzování úvěruschopnosti žadatelky o zápůjčky.

6. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná požádala o poskytnutí zápůjčky dne 27. 7. 2016, přičemž uvedla své příjmy a výdaje, avšak nedoložila je. právnická osoba, neprověřovala, zda není žalovaná v exekuci. právnická osoba, poskytla žalované dne 27. 7. 2016 zápůjčku v částce 5 000 Kč, na niž žalovaná uhradila 300 Kč. Dne 6. 12. 2019 se společnost právnická osoba, dohodla s žalobkyní na tom, že se předmětná pohledávka za žalovanou převádí na žalobkyni. Téhož dne společnost právnická osoba sepsala výzvu k zaplacení dluhu ze smlouvy o zápůjčce a dne 7. 1. 2020 ji podala na poště k doručení žalované.

7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 8. právnická osoba, a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a jejich předmětem byla zápůjčka peněz, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 30. 11. 2016 (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat.

9. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatelem úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ má za následek neplatnost smlouvy. Toto ustanovení vychází z čl. 8 a čl. 23 harmonizované směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie vydaného dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, pak zmíněná harmonizovaná ustanovení směrnice brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne.

11. Nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatelem úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ má za následek neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem poskytované sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.

12. V posuzované věci společnost právnická osoba, coby poskytovatelka úvěru svou předsmluvní povinnost posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle provedených důkazů nesplnila. Poskytovatelka úvěru se s odbornou péčí nezabývala tvrzenými příjmy žalované. Poskytovatelce úvěru rovněž objektivně nic nebránilo v ověření, zda žalovaná řádně plní své závazky, např. nahlédnutím do centrální evidence exekucí či podobné databáze. Soudu proto konstatoval, že ochrana spotřebitele ve smyslu § 9 odst. 1 ZSÚ nebyla žalované před uzavřením smlouvy poskytnuta, poskytovatelka úvěru postupovala v rozporu se zákonem, její jednání vedlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, a uzavřená smlouva o zápůjčce je proto podle § 588 o. z. absolutně neplatná.

13. Žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovanou postoupena podle § 1879 a násl. o. z., má za žalovanou pohledávku toliko z titulu bezdůvodného obohacení. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Právní předchůdkyně žalobkyně podle absolutně neplatné smlouvy žalované dle provedených důkazů poskytla peněžní prostředky v částce 5 000 Kč. Z této částky bylo dle tvrzení žalobkyně žalovanou vráceno 300 Kč. Žalovaná, jež se o tuto částku obohatila na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, je tedy povinna vydat dosud nevrácený rozdíl (4 700 Kč) žalobkyni.

15. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Dle předložených důkazů byla žalovaná k vrácení dlužné částky vyzvána psaním ze dne 6. 12. 2019, který žalobkyně odeslala žalované dne 7. 1. 2020. Podle § 573 o. z. se má zmíněná výzva za doručenou třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne 10. 1. 2020. Původní věřitelka vyzvala žalovanou ke splnění do desátého dne od doručení výzvy, kterým je tedy den 20. 1. 2020. Od 21. 1. 2020 je žalovaná ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 4 700 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výší, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl.

16. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení poplatků ani smluvního úroku, jež byly součástí neplatné úvěrové smlouvy, a proto se k těmto ujednáním nepřihlíží. Soud proto žalobu v této části zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího vedle smluvního úroku z úroku z prodlení požadovaného za období před splatností dluhu z bezdůvodného obohacení, resp. z částek, jež žalovaná žalobkyni nedluží.

17. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to i přes skutečnost, že zaznamenala úspěch ve věci v převážné části. Skutečnost, že žalobkyně poskytla úvěr osobě, jež byla v minulosti zatížena exekucemi, tedy neposuzovala řádně a dostatečně úvěruschopnost žalované, což vedlo mj. k zahájení zdejšího řízení, je důvodem hodným zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.