77 C 63/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 411,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnosti vyplývající ze dne , datum, uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaný čerpal bezhotovostně úvěr ve výši , částka, dne , datum, a zaplatil pouze , Anonymizováno, . Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny , částka, , poplatku za vyplacení tranší úvěru , částka, , smluvního úroku , částka, a úroku z prodlení.

2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný.

3. Soud nařídil jednání na den , datum, a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující.

5. Účastníci se podle smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, dohodli na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle níž žalobkyně poskytne žalovanému úvěr až do výše , částka, , mj. s tím, že úroková sazba činí 1,066 % denně, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný podepsal smlouvu elektronicky. Žalobkyně předtím dle autorizace ověření totožnosti z , datum, ověřila identitu žalovaného a jeho účet č. , č. účtu, prostřednictvím bankovní identity (též zjištěno z BankID výpisu).

6. V listině nadepsané „identifikované příjmy“ je uvedeno, že žalobkyně na základě „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“ ověřila čistý měsíční příjem, který byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce za období od , datum, do , datum, , kdy výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí , částka, . Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti plyne, že žalobkyně měla k dispozici tyto údaje: žalovaný žije v domácnosti sám, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí , částka, , výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí , částka, , výše dalších nezbytných výdajů není uvedena, výše ostatních zbytných výdajů činí , částka, ; výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí , částka, , výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem (tj. žalovaným) činí , částka, , regionální koeficient 1, rezerva pro výdaje , částka, , vypočítané minimální výdaje , částka, , disponibilní příjem , částka, , počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti úspěšné. Soud k tomu podotýká, že není vůbec zřejmé, z jakých zdrojů a informací žalobkyně vycházela.

7. Podle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalobkyně odeslala dne , datum, na účet č. , č. účtu, částku , částka, označenou variabilním symbolem , var. symbol, .

8. Žalovaný byl vyzvána k úhradě e-mailem z , datum, Advokátka žalobkyně vyhotovil dne , datum, žalovanému adresovanou předžalobní výzvu k zaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v částce , částka, do tří dnů a dne , datum, dle potrvdenie o podaji doporučenej zásielky podala na , právnická osoba, zásilku č. , Anonymizováno, za účelem doručení žalovanému.

9. O pravosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Žalobkyně nicméně neprokázala, že by se jakkoli zabývala žalovaným tvrzenými příjmy či výdaji, že by prováděla jeho lustraci v žalobkyni dostupných databázích či že by se zabývala rozpory v tvrzených a zjištěných příjmech žalovaného. Žalobkyně coby poskytovatelka úvěru se měla lépe zabývat tvrzenými příjmy a výdaji žalovaného, tyto však dostatečně nezkoumala a spokojila se toliko s tvrzeními žalovaného o jeho majetkové situaci. Soud dále poukazuje na to, že příjmové transakce na účtu žalovaného lze zcela těžko ztotožňovat s měsíčním příjmem žalovaného. Dále se měla žalobkyně důkladně zabývat tím, z jakého důvodu žadatel s disponibilním příjmem ve výši , částka, žádá o úvěr u nebankovní společnosti, už jen tato skutečnost měla žalobkyni zalarmovat a zaktivizovat její důkladnou činnost za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného. K jednání se žalobkyně dobrovolně nedostavila, nemohla být proto poučena o povinnostech svá tvrzení a důkazní návrhy doplnit, případně vysvětlit rozpory zjištěné soudem a rozptýlit pochybnosti, a z důvodu své absence se nemohla k provedeným důkazům vyjádřit.

10. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento relevantní závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný se dohodli na poskytnutí úvěru v maximální výši , částka, . Žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy dostatečně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Vycházela z údajů, jejichž původ není zřejmý a žalobkyně jej nedoložila, nikterak se žalobkyně nezabývala tvrzenými velmi nadprůměrnými příjmy a velice nízkými výdaji žalovaného, kdy rozdíl mezi nimi stěží odůvodňuje, aby si takový žalovaný žádal o úvěr u nebankovní společnosti. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovaný čerpal celkem , částka, , zaplatil z toho toliko , částka, . Žalovaný byl vyzván k úhradě dopisem odeslaným , datum, a zjevně nic dalšího poté nezaplatil.

11. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

12. Žalobkyně a žalovaný coby spotřebitel uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZSÚ“), ve znění ke dni , datum, , není-li dále uvedeno jinak (dále též „ZSÚ“), který je tak na věc nutno aplikovat.

13. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru […] posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. V předmětné věci žalobkyně neprokázala, že coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ. Žalobkyně předně nedoložila, že údaje, s nimiž při posouzení úvěruschopnosti žalovaného pracovala, skutečně pochází od žalovaného; dále není patrné, zda výši výdajů či zjištěných příjmů jakkoli ověřovala, když je patrné, že vycházela pouze z příchozích plateb na účet žalovaného, jež nelze ztotožňovat s příjmy žalovaného. Pokud žalobkyně neměla pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, pak to neprokázala, z provedeného dokazování naopak zjevně vyplývá opak.

15. Úvěrová smlouva je z výše uvedeného důvodu podle § 87 odst. 1 neplatná, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajišťovaného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.

16. Žalobkyně podle absolutně neplatné smlouvy žalovanému dle provedených důkazů poskytla peněžní prostředky v částce , částka, . Z této částky žalovaný žalobkyni vrátil pouze , částka, . Žalovaný, jenž se o částku , částka, obohatil na úkor žalobkyně, je tedy povinen tuto částku žalobkyni vrátit podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na procesní pasivitu žalovaného soudu nezbylo než určit dobu přiměřenou možnostem žalovaného vlastní úvahou vyvažující práva a povinnosti obou stran sporu. Za takovou dobu soud s přihlédnutím k výši dluhu a k době uplynulé od odeslání výzvy k zaplacení v předmětné věci shledal dobu 15 dnů od právní moci rozsudku. V rozsahu o zaplacení částky , částka, je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl s určením pariční lhůty v délce 15 dnů od právní moci rozsudku.

17. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Žalobkyně nemá právo na zaplacení poplatků ani smluvního úroku, jež mají základ v absolutně neplatné úvěrové smlouvě, a proto se k tomuto ujednáním nepřihlíží. Žalobkyně nemá ani právo na zaplacení úroku z prodlení, jelikož s ohledem na ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ dosud pohledávka žalobkyně nedospěla a žalovaný se proto v prodlení dosud neocitl. Soud proto žalobu v této části zamítl.

18. Procesně úspěšnější žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť mu žádné ve zdejším řízení nevznikly.