77 C 77/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17 491,56 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 17 491,56 Kč s úrokem z prodlen íve výši 15 % ročně z částky 17 491,56 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala zaplacení částky 17 491,56 Kč s úrokem z prodlení. [příjmení] 17 491,56 Kč představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období od [datum] do [datum] z částky 69 343,65 Kč coby dlužné nové jistiny úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum], podle níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, který byl pro prodlení žalovaného zesplatněn. Okresní soud v Ústí nad Labem vydal dne [datum rozhodnutí] rozsudek č. j. [číslo jednací], jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni mimo jiné částku 11 510,44 Kč, jež představovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 69 343,65 Kč za období do [datum]. Žalobkyně žalovanému zaslala výzvu k úhradě žalobou uplatněné částky do [datum], žalovaný však ničeho nesplnil.

2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný.

3. Soud nařídil jednání na den [datum] a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se jednání v zastoupení účastnila a navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Soud však dospěl k závěru, že podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání nejsou v předmětné věci dány, a to především neboť žalobkyně v žalobě vůbec neuvedla, kdy byl žalovanému úvěr poskytnut a neuvedla, jakým způsobem posuzovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného spotřebitele, jakož i z důvodu, že exekuční titul k vymožení povinnosti z předmětné smlouvy o úvěru, kterým žalobkyně disponuje, již mnohonásobně přesahuje žalovanému poskytnutý úvěr (nebylo-li zatím na dluh dle exekučního titulu plněno, jedná se ke dni vydání rozsudku o více než čtyřnásobek, nepočítaje v to povinnosti k náhradě nákladů řízení), což vede soud k důvodným pochybnostem o poctivosti a mravnosti žalobkyně. Soud proto rozsudek pro zmeškání nevydal a žalobkyni při jednání poskytl příslušná poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.”), načež žalobkyně svá tvrzení a důkazu v dostatečném rozsahu doplnila.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující.

5. Žalovaný navrhl dne [datum] žalobkyni prostřednictvím jejího poskytovatele úvěru uzavření smlouvy o úvěru [číslo] žalovaná návrh dne [datum] akceptovala. Účastníci se tak dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, přičemž žalovaný zaplatí celkem 196 740 Kč, a to v 60 měsíčních splátkách po 3 279 Kč, zápůjční úroková sazba měla činit 83,83 % ročně, dohodli se na úročení s tím, že úrok běží až do skutečného vrácení jistiny úvěru, přičemž je žalobkyně oprávněna na úrocích přirostlých po zesplatnění požadovat částku v maximální souhrnné výši 236 088 Kč. Dále se ve smlouvě dohodli, že v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru a pokud žalovaný nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do úplného zaplacení, přičemž však souhrn všech žalobkyní uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout polovinu celkové výše úvěru, jež činila 60 000 Kč (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru [číslo]). Úvěr ve výši 60 000 Kč byl žalovanému vyplacen dne [datum] převodem na jeho účet (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru) Z karty klienta vytištěné dne [datum] plyne, že na dluh žalovaného ze smlouvy byla uhrazena toliko částka 7 278,67 Kč, to vše až od srpna 2022 zjevně v rámci exekuce vedené JUDr. [jméno] [příjmení].

6. Z hodnocení klienta z [anonymizována dvě slova] [rok], jež bylo vyplněno ve spolupráci žalovaného a zprostředkovatele úvěru plyne, že žalovaný uvedl, že jeho tehdejší finanční potřeb činí 166 000 Kč, je zaměstnán a má pravidelný měsíční čistý příjem 33 500 Kč, jeho výdaje činí toliko životní minimum 3 410 Kč a náklady na bydlení 1 000 Kč, volné zdroje tedy činí 28 090 Kč, žalovaný bydlí v jiné formě bydlení (tedy nikoli ve vlastním, družstevním, státním či obecním, pronájmu ani u rodičů); nic dalšího v hodnocení klienta uvedeno nebylo. Žalovaný zjevně žalobkyni předložil pracovní smlouvu z [datum] a dohodu o změně pracovní smlouvy z [datum], podle níž žalovaný vykonával pro [právnická osoba] zaměstnání jako strojírenský dělník, pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, a dále předložil též dvě oznámení o příchozích úhradách na svůj účet, podle nichž dne [datum] přijal od [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. Mzdu ve výši 31 675 Kč, dne [datum] mzdu ve výši 36 400 Kč, dále žalovaný žalobkyni předložil výplatní pásky od [příjmení] [jméno] [příjmení] za březen a duben 2019, podle nichž za březen 2019 obdržel čistou mzdu 32 301 Kč a za duben 2019 obdržel čistou mzdu 33 775 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registru NRKI/BRKI, kde žalovaný získal skóre nejlepšího segmentu klientů. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registru [příjmení], kde pro žalovaného nebyly uvedeny žádné záznamy.

7. Dne [datum] žalobkyně vystavila oznámení o okamžitém zesplatnění všech závazků ze smlouvy [číslo] vyzvala žalovaného k úhradě částky 70 471 Kč do 10 dnů od odeslání oznámení (zjištěno z oznámení ze [datum]).

8. Dne [datum] vydal Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudek pro zmeškání, podle kterého byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 82 251,44 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 70 471 Kč ve výši 10 % od [datum] do zaplacení, a dále s úrokem ve výši 62,46 % ročně z částky 60 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 088 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení v částce 21 247 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Dle odůvodnění rozsudku se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 82 241 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla 60 000 Kč, avšak úvěr ke dni [datum] zesplatnila, neboť žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, dlužná částka sestávala z původní dlužné jistiny 60 000 Kč, dlužného roku za poskytnutí úvěru ve výši 9 343,65 Kč, smluvní pokuty ve výši 988 Kč a smluvní pokuty (jak plyne z žaloby podané v tomto řízení) ve výši 11 510,44 Kč, přičemž žalovaný na dlužnou částku ničeho nezaplatil. Jelikož pro to byly splněny podmínky, soud vydal rozsudek pro zmeškání (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

9. Dne [datum] vystavila advokátka žalobkyně předžalobní upomínku, v níž žalovaného vyzvala k úhradě dluhu na smluvní pokutě, vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 17 491,56 Kč do 15 dnů od odeslání výzvy (zjištěno z předžalobní výzvy z [datum]). Dne [datum] žalobkyně podala na české poště zásilku za účelem doručení žalovanému (zjištěno z podacího archu z [datum]).

10. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Skutkový stav byl v kontextu tvrzení žalobkyně zjištěn dostatečně, soud neměl důvod žalobkyni poskytovat lhůtu k doplnění tvrzení či důkazů, neboť žalobkyně, jež vede u zdejšího soudu minimálně desítky obdobných sporů, měla přijít k jednání dostatečně připravena, jelikož měla vědět, jaká poučení může očekávat.

11. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento relevantní závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný se dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 60 000 Kč, který byl dne [datum] poukázán na účet žalovaného. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela výhradně z jím uvedených údajů, jím doložených příjmů a registrů [příjmení] a NRKI/BRKI, nikterak se žalobkyně nezabývala žalovaným tvrzenými zcela flagrantně nevěrohodnými výdaji. Dne [datum] nabyl právní moci rozsudek pro zmeškání, podle něhož bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni na dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] částku 82 251,44 Kč s úrokem z prodlení a úrokem, jakož i náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku.

12. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

13. Žalobkyně a žalovaný coby spotřebitel uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat.

14. Poskytovatel úvěru je podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzovat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. V předmětné věci musely údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr žalobkyni nutně vést k důvodným pochybnostem o jejich pravdivosti, příp. neúplnosti, když žalovaný uvedl zcela neuvěřitelně své příjmy pouze ve výši 4 410 Kč, z toho 3 410 Kč coby životní minimum a 1 000 Kč výdaje na bydlení, aniž by bylo zřejmé, jakou formu bydlení žalovaný využívá. Lustrace žalovaného provedené žalobkyní v registrech [příjmení] a BRKI/NRKI za této situace nemohly žalobkyni postačovat. Žalobkyně se měla důkladně zabývat tím, z jakého důvodu žalovaný, jenž dosahoval vcelku služného pravidelného měsíčního příjmu, žádá o úvěr žalobkyni coby nebankovního poskytovatele úvěru za nápadně horších podmínek, než za jakých by dosáhl poskytnutí úvěru u bankovního věřitele, neboť již tato skutečnost (bez ohledu na zjevně lživé údaje o výdajích žalovaného) napovídá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla tak dobrá, jak se z předložených dokladů mohlo na první pohled zdát. Žalobkyně coby poskytovatelka úvěru neučinila nic k tomu, aby se těchto pochybností v rámci posuzování úvěruschopnosti zbavila, případně v tomto řízení ani netvrdila, že by aktivitu nad rámec doloženého vyvinula. Ostatně také skutečnost, že žalovaný neuhradil na dluh, jenž měl dle smlouvy při řádném a včasném splácení dosahovat částky 196 740 Kč, ničeho, jen podporuje závěr o tom, že úvěruschopností žalovaného se žalobkyně nezabývala dostatečně.

16. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně coby poskytovatelka úvěru nesplnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ, smlouva je proto podle § 87 odst. 1 neplatná, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajišťovaného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.

17. Žalobkyně zjevně částku 60 000 Kč žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný se tak dle soudu na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a vznikla mu povinnost plnění poskytnuté bez právního důvodu žalobkyni vrátit. [příjmení] jiné o této povinnosti bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], čímž bylo o pohledávce z titulu bezdůvodného obohacení rozhodnuto a čehož se žalobkyně ostatně ve zdejším řízení nedomáhala. Soud v tamním řízení shledal podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání a rozhodl kontumačním rozsudkem, aniž by prováděl dokazování k posuzování úvěruschopnosti. Výrokem onoho rozsudku je zdejší soud přirozeně vázán (§ 159a odst. 3 o. s. ř.), není však vázán jeho odůvodněním ani tím, že soud vydal v tamním řízení rozsudek pro zmeškání, kdežto ve zdejší řízení jej nevydal, neboť dle § 153b odst. 1 o. s. ř. je na úvaze soudu, zda za splnění podmínek (jež ve zdejším řízení nadto dány pro nedostatečná tvrzení nebyly) rozsudek pro zmeškání vydá či nikoliv. Tyto uvedené důvody pro rozdílné rozhodnutí představují přesvědčivé vysvětlení ve smyslu § 13 o. z. a soud je pouze doplňuje o vcelku přiléhavou citaci z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka]:„ Jest to sice věc právnímu řádu nelibá, má-li v téže věci po druhé rozhodnuto býti jinak, avšak soudové nemohou se uzavírati lepšímu poznání a naprosto nelze pokračovati v chybě, která se stala, nýbrž vždy lépe jest, bude-li dopomoženo právu k průchodu aspoň v části, která ještě k rozřešení zbývá.“ Skutečnost, že žalobkyni byla smluvní pokuta postihující porušení stejné smluvní povinnosti za jiné období v tamním řízení přiznána pro shledání naplnění důvodů pro vydání rozsudku pro zmeškání, nemůže vést automaticky k tomu, že bude přiznána v řízení jiném (zdejším), neboť by tím byl zcela popřen princip soudcovské nezávislosti a porušení povinnosti rozhodovat spor dle nejlepšího vědomí a svědomí na základě zjištěného skutkového stavu věci.

18. Soud tak nevydal rozsudek pro zmeškání, důkladně se zabýval tím, zda žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, zjistil, že nikoliv, a dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy, k níž přihlédl bez návrhu (což je ostatně povinnost soudu, jež nebyla výslovně v zákoně o spotřebitelském úvěru v době vydání rozsudku ve věci [číslo jednací], uvedena). Žalovanému tedy nikdy nevznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu, jelikož smlouva o úvěru není platná, žaloba je zcela zjevně nedůvodná a proto ji v celém rozsahu soud zamítl.

19. Procesně úspěšný žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť mu žádné ve zdejším řízení nevznikly. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože byla neúspěšná.