77 C 83/2021

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. jméno příjmení a soudkyň JUDr. Jitky Válkové a JUDr. Ivety Hendrychové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , část obce zastoupené: JUDr. jméno příjmení , advokátem ulice a číslo , PSČ obec a číslo , část obce proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované , část obce o 4 478 EUR s příslušenstvím, o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí ,

I. Rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] se v části výroku II., kterou byla žaloba zamítnuta o zaplacení částky 778 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 326 EURO od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 263 EURO od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 63 EURO od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 63 EURO od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 63 EURO od [datum] do zaplacení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 778 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 326 EURO od [datum] do zaplacení, z částky 263 EURO od [datum] do zaplacení, z částky 63 EURO od [datum] do zaplacení, z částky 63 EURO od [datum] do zaplacení a z částky 63 EURO od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] se v části výroku II., kterou byla žaloba zamítnuta o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 300 EUR od [datum] do [datum], o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 63 EURO od [datum] do [datum], o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 300 EUR od [datum] do [datum], o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 63 EURO od [datum] do [datum], o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 300 EUR od [datum] do [datum] a o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 63 EURO od [datum] do [datum], potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 75 331 Kč a to k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] se odmítá.

V. O náhradě nákladů řízení vzniklých České republice se nerozhoduje.

1. Soud prvního stupně shora uvedeným rozsudkem ve výroku I. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 700 EURO s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 1 550 EURO od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 1 250 EURO od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 300 EUR od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 300 EUR od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 300 EUR od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Ve výroku II. zamítl žalobu v části o zaplacení částky 778 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 326 EURO od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 263 EURO od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 300 EUR od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 63 EURO od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 300 EUR od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 63 EURO od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 300 EUR od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 63 EURO od [datum] do zaplacení.

3. Ve výroku III. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 43 509,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Ve výroku IV. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu separovaných nákladů řízení v částce 6 743,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Ve výroku V. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit České republice prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem náhradu nákladů řízení v částce, jež činí 82,6 % z nákladů, jež státu vzniknou a budou jím zaplaceny, kterážto částka bude vyčíslena a její lhůta k plnění určena samostatným usnesením. Ve výroku VI. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem náhradu nákladů řízení v částce, jež činí 17,4 % z nákladů, jež státu vzniknou a budou jím zaplaceny, kterážto částka bude vyčíslena a její lhůta k plnění určena samostatným usnesením.

4. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud prvního stupně ve výroku I. rozhodl, že částka, již je žalovaná povinna zaplatit České republice podle výroku V. rozsudku, činí 0 Kč a lhůta k jejímu plnění se neurčuje. Ve výroku II. rozhodl, že částka, již je žalobkyně povinna zaplatit České republice podle výroku VI. rozsudku, činí 0 Kč a lhůta k jejímu plnění se neurčuje. Rozhodnutí odůvodnil tím, že náklady státu nevznikly, neboť svědečné nebylo vyplaceno.

5. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 478 EUR s příslušenstvím, z toho částky 3 389 EUR na základě ústně uzavřené kupní smlouvy ze dne [datum], podle níž žalobkyně žalované dodala dne [datum] 10 ks blíže specifikovaných pažnic a kupní cenu vyúčtovala fakturou na částku 1 876 EURO včetně DPH splatnou dle dohody účastníků do 7 dnů od dodání předmětu koupě a vystavení faktury, a dále fakturou na částku 1 513 EURO včetně DPH splatnou dle dohody účastníků do 60 dnů od dodání předmětu koupě a vystavení faktury.

6. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 089 EURO s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 363 EURO od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 363 EURO od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 363 EURO od [datum] do zaplacení s tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] v ústní formě nájemní smlouvu, na základě které žalobkyně přenechala žalované k užívání prostřednictvím slovenské [právnická osoba] a. s. pro období prosinec 2019 až prosinec 2020 vrtné šneky DN 240 za měsíční nájemné ve výši 363 EURO včetně DPH, přičemž za měsíc prosinec 2019 vyúčtovala částku 363 EURO fakturou splatnou dle dohody účastnic ve lhůtě 14 dnů od vystavení faktury, za měsíc prosinec 2020 vyúčtovala částku 363 EURO fakturou splatnou dle dohody účastnic ve lhůtě 14 dnů od vystavení faktury a za měsíc únor 2020 vyúčtovala částku 363 EURO fakturou splatnou dle dohody účastnic ve lhůtě 14 dnů od vystavení faktury.

7. Žalovaná k žalobě uvedla, že v září až říjnu 2019 realizovala vrtné kotvy na zakázce“ Myjava” pro společnost [právnická osoba], což je sesterská společnost žalobkyně, přičemž obě tyto společnosti měly v tu dobu stejného ředitele Ing. [jméno] [příjmení], kdy společné vedení společnosti [právnická osoba], a žalované dospělo k závěru, že pošlou žalované na zakázku jako technologickou výpomoc v žalobě uvedené vrtné nářadí, avšak po vyzkoušení technologie bylo konstatováno, že je pro provádění prací nevhodné, nářadí bylo na stavbě uloženo až do jejího dokončení, a po likvidaci staveniště jej odvezli zaměstnanci společnosti [právnická osoba], do svého areálu. [příjmení] [příjmení] po ukončení zakázky činil pokusy k přesvědčení žalované k odkoupení tohoto nářadí, k uzavření kupní smlouvy však nedošlo. Po několika týdnech bylo po prohlídce areálu [právnická osoba] konstatováno, že předmětné nářadí se zde již nenachází a zřejmě je používají vrtné osádky společnosti [právnická osoba], a bylo zkonstatováno, že vypořádání za vrtné nářadí bude provedeno interně mezi společností [právnická osoba], a žalovanou. K uzavření kupní smlouvy v žádné formě dle žalované nedošlo, a proto považuje žalobu za bezpředmětnou.

8. Soud prvního stupně po skutkové stránce uzavřel, že bylo prokázáno tvrzení žalobkyně o jednání o prodeji pažnic žalované a o jejich předání žalované, a to především z výslechu Ing. Paneka ve spojení s fakturami č. 2019 a 2019 a s dopisem žalované ze dne [datum], jímž bylo reagováno na předžalobní výzvu z [datum]. Podle soudu prvního stupně zjištění, že kupní cena za pažnice byla vyúčtována dvěma fakturami za účelem rozdělení splatnosti, prokazuje, že tak skutečně bylo učiněno na základě žádosti žalované, neboť pro žalobkyni neměl takový způsob fakturace žádný ekonomický smysl. Zjištění, že žalovaná v reakci na předžalobní výzvu reagovala pouze na faktury týkající se nájemného, nikoli na faktury týkající se koupě, přestože i těchto se týkala předžalobní výzva, dále soud prvního stupně ve spojení s podpůrným důkazem fotografií pažnic vedlo k přesvědčení, že ke koupi pažnic skutečně došlo. Z provedených faktur měl soud prvního stupně za prokázané, že k předání došlo dne [datum]. Soud prvního stupně měl též za prokázané tvrzení žalobkyně o jednání o nájmu vrtných šneků, o jejich předání a umožnění jejich užívání žalované, a to především z výslechu Ing. [příjmení] a výslechu svědka [příjmení], rovněž ve spojení s fakturami č. 2019, VF [číslo] a VF [číslo] a s dopisem žalované ze dne [datum], jímž bylo reagováno na předžalobní výzvu z [datum]. Dále soud prvního stupně mimo jiné uvádí, že žalovaná nereagovala na doručené faktury ani na opakované výzvy k úhradě dluhů, tyto zcela ignorovala a začala se bránit až po zaslání předžalobní výzvy, přičemž její reakce vůbec nekoresponduje s její obranou v tomto řízení, v níž se naopak žalovaná zaměřila na zpochybnění tvrzení o koupi pažnic. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaná, jež se k žádnému jednání nedostavila, neoznačila žádné důkazy ani žalobkyní označené důkazy nezpochybnila. Pasivita žalované, která nereagovala na řádně doručené faktury a její jediná aktivita, spočívající toliko v poněkud nedokonalé reakci na předžalobní výzvu, soud prvního stupně přesvědčily o tom, že k uzavření kupní i nájemní smlouvy skutečně došlo.

9. Soud prvního stupně měl dále za prokázanou výši sjednané kupní ceny a výši nájemného, avšak jinak, než tvrdí žalobkyně. Jednatel žalobkyně vypověděl, že se jednatelé účastníků dohodli na kupní ceně pažnic ve výši 2 800 EUR, splatné ve dvou částech po 1 550 EURO bez DPH a 1 250 EURO bez DPH. Údaj„ bez DPH“ hodnotil soud prvního stupně jako nicneříkající, neboť žalované nemuselo být známo, co tím žalobkyně myslí, pokud to vůbec bylo při jednání jednatelů účastníků řešeno. Dále jednatel žalobkyně vypověděl, že se jednatelé dohodli na nájemném za vrtné šneky ve výši 300 EUR bez DPH měsíčně. Žalovaná v dopisu z [datum], jímž reagovala na předžalobní výzvu, v níž žalobkyně vyzvala žalovanou také k zaplacení dluhu na nájemném ve výši 363 EURO měsíčně, sporovala dohodnutou cenu nájemného tak, že se dohodli na 300 EUR za celý měsíc. Z tohoto důkazu tak podle soudu prvního stupně vyplývá, že žalovaná byla přesvědčena, že měsíční nájemné činilo 300 EUR a při uzavření smlouvy byla tedy její vůle platit nájemné v této výši. Fakturována byla sice pokaždé cena s DPH, avšak bylo tak učiněno Mgr. [příjmení] na základě pokynů Ing. [příjmení]. Pokud žalobkyně fakturovala cenu s DPH, pak tak dle názoru soudu prvního stupně učinila v rozporu s dohodami jednatelů účastníků. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že kupní cena byla sjednána ve výši 2 800 EUR a měsíční nájemné bylo sjednáno ve výši 300 EUR, avšak vyfakturované částky obsahují údaj o DPH v rozporu s dohodou účastníků. Faktury byly nicméně žalobkyní vystaveny, tato je vede ve svém účetnictví, eviduje je v průběžně aktualizované knize pohledávek v cizí měně a žalované je odeslala e-mailem, o čemž není pochyb, neboť z e-mailu, na který Mgr. [příjmení] faktury zasílala, bylo jednou reagováno e-mailem podepsaného [jméno] [příjmení], jednatelem žalované. Převážná část žalobních tvrzení byla dokazováním prokázána. Soudem prvního stupně učiněná skutková zjištění jsou v rozporu s obrannými tvrzeními žalované, jež neoznačila žádné důkazy ani svá tvrzení nerozvedla, a rovněž její pasivita v řízení tak vedla k jejímu převážnému neúspěchu ve věci.

10. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že účastníci se v listopadu 2019 dohodli na uzavření kupní smlouvy ve smyslu § 2079 a násl. o. z. Žalobkyně jako prodávající se zavázala, že žalované odevzdá 10 ks pažnic DN 168L v délce 1,5 m a umožní jí nabýt vlastnické právo k ní, tento závazek žalobkyně splnila, žalovaná se jako kupující zavázala, že pažnice převezme a zaplatí žalobkyni kupní cenu. Z provedeného dokazování vyšlo najevo, že kupní cena byla dohodnuta ve výši 2 800 EUR, nikoli v žalobkyní tvrzené výši 3 389 EUR odpovídající částce 2 800 EUR navýšené o 21 % DPH. Soud prvního stupně uvedl, že pokud se účastnice dohodly, že kupní cena bude činit 2 800 EUR bez DPH, jak vyplývá z výpovědi jednatele žalobkyně, pak žalobkyně nemá právo na zaplacení sjednané kupní ceny navýšené o DPH. Podle soudu prvního stupně je zcela irelevantní, zda byla žalobkyně plátkyní DPH či zda dohodnutá cena byla navýšena o DPH. Ohledně tohoto závěru odkázal na obdobné užití závěru Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

11. Soud prvního stupně vyhověl žalobě toliko do částky kupní ceny ve výši 2 800 EUR, naopak nevyhověl žalobě v části týkající se zaplacení zbývající části kupní ceny a příslušné části úroku z prodlení, neboť se účastníci zjevně nedohodli na tom, že kupní cena bude navýšena o DPH, a v této části byla žaloba nedůvodná. Soud prvního stupně proto žalobu v části o zaplacení částky 589 EURO s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 326 EURO od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 263 EURO od [datum] do zaplacení zamítl.

12. Pokud jde o tvrzený dluh z nájemní smlouvy, soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli v listopadu 2019 nájemní smlouvu podle § 2201 a násl. o. z., žalobkyně povinnosti z ní vyplývající splnila, žalovaná nikoliv, když nezaplatila sjednané měsíční nájemné ve výši 300 EUR za měsíce prosinec 2019, leden 2020 a únor 2020, a ocitla se v prodlení se zaplacením těchto tří nájemných. Faktura za nájemné za prosinec 2019 byla vystavena [datum] a byla odeslána e-mailem žalované dne [datum], tento den je dle soudu prvního stupně dnem doručení faktury. Žalovaná tak podle soudu prvního stupně měla do [datum] zaplatit na nájemném za prosinec 2019 částku 300 EUR, jelikož tak neučinila, ocitla se dne [datum] v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. a od tohoto dne žalobkyni náleží podle § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení v zákonné výši, jež v onen den činila 10 % ročně. Faktura za nájemné za leden 2020 byla vystavena [datum] a byla odeslána e-mailem žalované dne [datum], tento den je dle soudu prvního stupně dnem doručení faktury. Žalovaná tak měla do [datum] zaplatit na nájemném za leden 2020 částku 300 EUR, jelikož tak neučinila, ocitla se dne [datum] v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. a od tohoto dne žalobkyni náleží podle § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení v zákonné výši, jež v onen den činila 10 % ročně. Faktura za nájemné za únor 2020 byla vystavena [datum] a byla odeslána e-mailem žalované dne [datum], tento den je dle soudu prvního stupně dnem doručení faktury. Žalovaná tak měla do [datum] zaplatit na nájemném za leden 2020 částku 300 EUR. Jelikož tak neučinila, ocitla se dne [datum] v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. a od tohoto dne žalobkyni náleží podle § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení v zákonné výši, jež v onen den činila 10 % ročně. Žalobkyně nicméně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,2 % ročně, jež zákonné výše nedosahuje, a proto nic nebránilo tomuto požadavku vyhovět.

13. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že žalobkyně má proto právo na zaplacení částky 900 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 300 EUR od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 300 EUR od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 300 EUR od [datum] do zaplacení. V této části byla žaloba důvodná, a proto jí vyhověl.

14. Soud prvního stupně naopak nevyhověl žalobě v části, týkající se zaplacení zbývající části nájemného a příslušné části úroku z prodlení, neboť se účastníci zjevně nedohodli na tom, že nájemné bude navýšeno o DPH. Současně nevyhověl žalobě o zaplacení úroku z prodlení za období předcházející dnům, kdy se žalovaná ocitla v prodlení, když toto nastalo až po 30. dni po doručení každé faktury. V těchto částech žalobu posoudil jako nedůvodnou, a proto ji v části o zaplacení částky 189 EURO s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 300 EUR od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 63 EURO od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 300 EUR od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 63 EURO od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 300 EUR od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 63 EURO od [datum] do zaplacení, zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu se zásadou úspěchu ve věci a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Podle § 147 odst. 1 o. s. ř. žalované uložil povinnost žalobkyni nahradit separované náklady bez ohledu na výsledek sporu. O nákladech státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně rozhodl co do základu a rozhodnutí o jejich výši a lhůtě k zaplacení vyhradil do samostatného usnesení.

16. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, směřující proti výrokům II., III., V. a VI. Z odvolání vyplývá, že žalobkyně nesouhlasí s postupem nalézacího soudu a jeho závěry, ani s interpretací účastnické výpovědi jednatele žalobkyně pana [příjmení] [jméno] [příjmení] a dopisu žalované ze dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že žalovaná nikdy nezpochybnila správnost vyúčtování daně z přidané hodnoty v daňových dokladech, nikdy nevrátila z tohoto důvodu předmětné faktury žalobkyni k opravě a způsob účtování DPH nezpochybnila ani v dopise ze dne [datum], ani v žádném ze svých podání učiněných vůči nalézacímu soudu. V dopise ze dne [datum] žalovaná zcela zjevně namítla, že dohodnutá cena byla 300 EUR za celý kalendářní měsíc, avšak fakturou č. VF [číslo] jí byl účtován pronájem šneků za celý měsíc únor 2020, ačkoli šneky byly žalovanou užívány pouze 19 dní, když 10 dní je měla pronajaté [právnická osoba], a fakturou č. 2019 jí byl účtován pronájem šneků za celý měsíc prosinec 2019, ačkoli šneky byly žalovanou užívány pouze 15 dní. Shodně jako jednatel žalobkyně i jednatel žalované uvažují v rovině ceny bez DPH. Mezi podnikateli, kteří jsou plátci DPH, což jsou obě účastnice sporu, totiž ujednání o ceně„ bez DPH“, znamená cenu sjednaného plnění, k níž bude účtována daň z přidané hodnoty v zákonné výši.

17. Žalobkyně upozornila, že účastníci sporu spolu již předtím obchodovali a věděli o sobě, že jsou plátci DPH, a z tohoto důvodu byla mezi nimi vždy ujednávána cena„ bez DPH“ s tím, že na příslušném daňovém dokladu bude výše daně z přidané hodnoty vyčíslena v souladu s aktuálním znění zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V daném případě žalobkyně odvedla do státního rozpočtu daň z přidané hodnoty ze svých prostředků, neboť jí nebyla uhrazena kupní cena a nájemné, zatímco žalovaná si podle faktur žalobkyně uplatnila nárok na odpočet daně a prostředky ve výši této daně obdržela.

18. Žalobkyně vytýká soudu prvního stupně nesprávnou interpretaci účastnické výpovědi jejího jednatele, který nemyslel údajem o výši kupní ceny a nájmu„ bez DPH“ nic jiného nežli popis způsobu určení ceny plnění poskytovaného žalobkyní žalované, čili ono základní ujednání, za jakou cenu bude předmět plnění poskytnut, k čemuž je následně nutno připočítat (z hlediska obou účastníků sporu jako plátců DPH neutrální) položku daně z přidané hodnoty v souladu se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Konstrukce ceny plnění zatíženého daní je totiž v podnikatelské praxi skutečně taková, že ceny jsou kalkulovány bez DPH, což se vyjadřuje údajem„ bez DPH“, zatímco výsledná DPH se vyznačuje na vystavených daňových dokladech. Žalobkyně uvedla, že nalézací soud se pak jednatele žalobkyně při jeho účastnické výpovědi nedotázal, zda a jakým způsobem účastníci sporu jednali ohledně DPH a namísto toho až dodatečně provedl nesprávnou interpretaci výpovědi jednatele žalobkyně, přičemž zcela pominul svou poučovací povinnost podle § 118 odst. 1, 3 o. s. ř. Rozhodnutí nalézacího soudu v rozsahu výroku pod bodem II. napadeného rozsudku je tak pro žalobkyni zcela překvapivé. Žalobkyně též odkázala na výkladová pravidla podle § 555 a § 556 odst. 1 o. z. a uvedla, že nalézací soud zamítl její návrh na provedení důkazu kontrolními hlášeními žalované za období listopad 2019, prosinec 2019, leden 2020 a únor 2020 k prokázání tvrzení žalobkyně, že žalovaná všechny shora uvedené faktury přijala, žalobkyni je nevrátila, účtuje o nich ve svém účetnictví a uplatnila si z nich odpočet daně z přidané hodnoty.

19. Žalobkyně nesouhlasila ani se zamítnutím žaloby v části týkající se zaplacení části úroku z prodlení za období předcházející dnům, kdy se žalovaná podle nalézacího soudu ocitla v prodlení, když toto nastalo až po 30. dni po doručení každé faktury, a to úroku z prodlení ve výši 8,2 % ročně z částky 300 EUR od [datum] do [datum], ve výši 8,2 % ročně z částky 63 EURO od [datum] do zaplacení, ve výši 8,2 % ročně z částky 300 EUR od [datum] do [datum], ve výši 8,2 % ročně z částky 63 EURO od [datum] do zaplacení, ve výši 8,2 % ročně z částky 300 EUR od [datum] do [datum], ve výši 8,2 % ročně z částky 63 EURO od [datum] do zaplacení. Jednatel žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ve své účastnické výpovědi výslovně uvedl, že si nepamatuje, zda se výslovně dohodli na splatnosti faktur, zřejmě byla standardní dle faktur, neboť se nejednalo o vysokou sumu. Dle obchodních zvyklostí zachovávaných obecně v právním styku podnikatelů platí za standardní lhůtu splatnosti faktur lhůta 14 dní, již také žalobkyně na předmětných fakturách č. 2019, č. VF [číslo] a č. VF [číslo] vyznačila. Ani v tomto směru se nalézací soud jednatele žalobkyně nedotazoval na podrobnosti, jeho výpověď nesprávně interpretoval, přičemž i zde opominul svou poučovací povinnost podle § 118 odst. 1, 3 o. s. ř.

20. Žalobkyně navrhla změnu napadeného výroku II. rozsudku tak, že žalobě bude i v tomto rozsahu vyhověno.

21. Žalovaná podala proti rozsudku i proti shora uvedeném usnesení odvolání, které přislíbila odůvodnit do 30 dnů. Soud prvního stupně následně usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] žalovanou vyzval, aby ve stanovené lhůtě toto odvolání doplnila uvedením rozsahu (který výrok nebo výroky jsou napadány), o důvody podání odvolání a odvolací návrh (jakého rozhodnutí se odvolatel domáhá). Žalovaná na tuto výzvu, která jí byla doručena do datové schránky dne [datum], nereagovala.

22. Napadený rozsudek odvolací soud přezkoumal podle § 212 o. s. ř. v rozsahu, vymezeném podaným odvoláním žalobkyně, a dospěl k závěru, že odvolání je převážně důvodné.

23. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. částečně zopakoval dokazování.

24. Z faktury č. 2019 vystavené dne [datum] vyplývá, že žalobkyně žalované fakturovala prodej materiálu za cenu 1 550 EURO, vyčíslila DPH částkou 325,50 EURO a celkem k úhradě uvedla částku 1 876 EURO s datem splatnosti [datum].

25. Z faktury č. 2019 vystavené dne [datum] vyplývá, že žalobkyně žalované fakturovala prodej materiálu za cenu 1 250 EURO, vyčíslila DPH částkou 262,50 EURO a celkem k úhradě uvedla částku 1 513 EURO s datem splatnosti [datum].

26. Z faktury č. 2019 vystavené dne [datum] vyplývá, že žalobkyně žalované fakturovala pronájem 10 ks vrtných šneků za prosinec 2019 za jednotkovou cenu 30 EURO, celkem 300 EUR, vyčíslila DPH částkou 63 EURO, a celkem k úhradě uvedla částku 363 EURO s datem splatnosti [datum].

27. Z faktury č. VF [číslo] vystavené dne [datum] vyplývá, že žalobkyně žalované fakturovala pronájem 10 ks vrtných šneků za leden 2020 za jednotkovou cenu 30 EURO, celkem 300 EUR, vyčíslila DPH částkou 63 EURO, a celkem k úhradě uvedla částku 363 EURO s datem splatnosti [datum].

28. Z faktury č. VF [číslo] vystavené dne [datum] vyplývá, že žalobkyně žalované fakturovala pronájem 10 ks vrtných šneků za únor 2020 za jednotkovou cenu 30 EURO, celkem 300 EUR, vyčíslila DPH částkou 63 EURO, a celkem k úhradě uvedla částku 363 EURO s datem splatnosti [datum].

29. Ze sestavy předložené žalobkyní, označené jako kniha pohledávek v cizí měně ke dni [datum], odvolací soud zjistil, že jsou v ní zaevidovány faktury č. 2019, č. 2019 a č. 2019 s uvedením (v EURO i přepočtené na Kč) fakturované částky včetně připočtené DPH, dále je vyčíslena samostatně příslušná DPH a uveden údaj o splatnosti.

30. Ze sestavy předložené žalobkyní, označené jako kniha pohledávek v cizí měně ke dni [datum], odvolací soud zjistil, že jsou v ní zaevidovány všechny výše uvedené faktury s uvedením (v EURO i přepočtené na Kč) fakturované částky včetně připočtené DPH, dále je vyčíslena samostatně příslušná DPH a uveden údaj o splatnosti.

31. Z výzvy k plnění ze dne [datum], adresované právním zástupcem žalobkyně žalované, bylo zjištěno, že žalovanou (s upozorněním na možnost soudního vymáhání) informuje o tom, že dosud žalobkyni neuhradila faktury výše uvedené, které jsou ve výzvě specifikovány příslušnými neuhrazenými částkami již navýšenými o DPH.

32. Z odpovědi na výzvu k plnění ze dne [datum] vyplývá, že jednatel žalované právnímu zástupci žalobkyně sděluje, že předmětné faktury žalovaná neuhradila z důvodu požadované opravy daňových dokladů. Uvedl, že po žalobkyni požaduje uvedení fakturace do souladu se skutečností a dohodnutou cenou, kdy dohodnutá cena mezi stranami byla 300 EUR za celý kalendářní měsíc, což neodpovídá skutečnosti. Dále uvedl, že faktura VF [číslo] (má být za) pronájem šneků pouze 19 dní, kdy 10 dní měla pronajato [právnická osoba], a faktura 2019 (má být za) pronájem vrtných šneků pouze 15 dní. Proto žalovaná žádá nápravu a zaslání opravných dokladů, poté je připravena své závazky splnit.

33. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že reaguje na dopis žalované ze dne [datum], a sděluje, že vyrozuměl, že žalovaná nesporuje cenu prodaného zboží, a sporuje pouze část nájemného za vrtné šneky. Uvedl, že jeho klient trvá na správnosti svého vyúčtování a oprávněnosti svého nároku. Ohledně pronájmu vrtných šneků pak právní zástupce žalobkyně uvedl, že dle dohody nájemné činilo 300 EUR bez DPH/měsíc.

34. Z inventarizace pohledávek k [datum] s podacím lístkem vyplývá, že žalobkyně zaslala žalované žádost o odsouhlasení pohledávek s tím, že pokud žalovaná do 14 dnů potvrzenou kopii nevrátí, žalobkyně bude považovat uvedené zůstatky za správné. V inventarizaci jsou specifikovány všechny výše uvedené faktury s neuhrazenými částkami již navýšenými o DPH.

35. Podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

36. Podle § 2316 odst. 1 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

37. Podle § 2316 odst. 2 o. z., není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro podnikatelský pronájem movitých věcí obecná ustanovení o nájmu.

38. Podle § 2217 odst. 1 o. z., nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

39. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

40. Podle § 556 odst. 1 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

41. Podle § 556 odst. 2 o. z., při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

42. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že i za nyní účinné právní úpravy, kterou se dotčené právní vztahy řídí, lze vycházet ze závěrů Nejvyššího soudu, vyjádřených v rozhodnutí č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] Odvolací soud však dospěl k odlišným skutkovým zjištěním ohledně sjednání výše kupní ceny a nájemného, než jaké učinil soud prvního stupně.

43. Nejvyšší soud ve shora citovaném rozhodnutí uvedl, že pro rozsah povinnosti kupujícího zaplatit prodávajícímu kupní cenu dohodnutou ve smlouvě není vůbec rozhodné, zda dohodnutá kupní cena zahrnuje či nezahrnuje DPH. Přitom žádný právní předpis neopravňuje prodávajícího„ navýšit“ dohodnutou kupní cenu o DPH, a to ani v případě, že by dohodnutá kupní cena DPH nezahrnovala. Podle § 448 odst. 1 obch. zák. má prodávající právo na zaplacení pouze dohodnuté kupní ceny, a to bez ohledu na to, zda zahrnuje či nezahrnuje DPH. Tato skutečnost je v tomto směru zcela irelevantní. Z hlediska soukromého práva je však podstatné pouze to, zda mezi účastníky smlouvy byla kupní cena sjednána jako cena konečná, či ze smlouvy vyplývá, že kupující je povinen hradit ke sjednané ceně navíc ještě další částky. Jestliže smlouva neobsahuje závazek kupujícího zaplatit ke kupní ceně i daň z přidané hodnoty, resp. jestliže smlouva stanoví konečnou cenu, nemůže být přenášena odpovědnost za odvedení daně z přidané hodnoty státu na kupujícího.

44. Odvolací soud též odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], vyjadřující se k otázce navýšení kupní ceny o daň z přidané hodnoty, ze kterého se podává, že z hlediska veřejného práva ukládajícího povinnost plátci daně odvést státu v zákonem stanovených případech daň z přidané hodnoty je podstatné, zda předmětné plnění podléhá DPH a kdo je jejím plátcem a poplatníkem. Z hlediska soukromého práva je však podstatné pouze to, zda mezi účastníky smlouvy byla kupní cena sjednána jako cena konečná, či ze smlouvy vyplývalo, že kupující je povinen hradit ke sjednané ceně navíc ještě další částky. Je-li ve smlouvě stanovena kupní cena jako cena konečná (ze smlouvy tedy nevyplývá, že kupující je ke sjednané kupní ceně povinen platit navíc ještě další částky), není prodávající oprávněn dodatečně navyšovat konečnou kupní cenu o daň z přidané hodnoty. Tento právní závěr je v souladu i s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka].

45. V situaci, kdy se jednatelé účastnic dohodli na kupní ceně pažnic ve výši 2 800 EUR, splatné ve dvou částech po 1 550 EURO bez DPH a 1 250 EURO bez DPH a na nájemném za vrtné šneky ve výši 300 EUR bez DPH měsíčně, kdy z tvrzení účastnic, ani ze žádného z provedených důkazů nevyplývá, že sjednané částky (bez DPH) byly částkami konečnými, s přihlédnutím k povaze účastnic, které byly podnikateli a údaj„ bez DPH“ musely vnímat jako indikaci navýšení sjednaných částek o DPH, jakož i k tomu, že se účastnice následně chovaly tak, jako by navýšení částek o DPH bylo sjednáno, když žalobkyně ve své interní evidenci předmětné pohledávky vedla ve výši zahrnující i DPH, žalovaná ve své reakci na výzvu k úhradě faktur nepožadovala ponížení účtovaných částek o naúčtovanou DPH, nereagovala ani na výzvu k potvrzení inventarizace pohledávek, ani se takto v řízení nebránila, ale pouze zpochybnila, zda má být povinna nájemné hradit za celé vyúčtované období, dospěl odvolací soud k závěru, že skutečnou vůlí účastnic při sjednání cen nebylo sjednání jejich konečné výše ve výši sjednaných částek, ale ve výši sjednaných částek navýšených o příslušnou DPH. Z výše uvedených důvodů odvolací soud uzavřel, že žalobkyně má na zaplacení příslušných částek daně z přidané hodnoty právo, neboť právní jednání účastníků je třeba v souladu s jejich společným úmyslem vyložit tak, že kupní cena/nájemné byly mezi nimi sjednány s tím, že budou ještě navýšeny o DPH.

46. Odvolací soud proto ohledně částky 778 EUR podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. výrok II. napadeného rozsudku změnil tak, že žalobě v této části vyhověl a současně vyhověl i požadavku na zaplacení úroku z prodlení, přičemž v případě částek 326 EURO a 263 EURO jako DPH z kupní ceny za dodaný materiál vycházel z účastníky sjednané splatnosti těchto nároků (čemuž odpovídal i obsah faktur). V případě prodlení se zaplacením tří částek DPH z nájemného ve výši po 63 EURO pak stejně jako soud prvního stupně vycházel v souladu s § 1963 odst. 1 větou první o. z. ze splatnosti úplaty stanovené zákonem. Odvolací soud v tomto ohledu poskytl podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyni poučení, aby označila důkaz k prokázání svého tvrzení o splatnosti nájemného v délce 14 dnů od vystavení příslušné faktury; žalobkyně však k tomuto tvrzení žádný důkaz neoznačila. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení tolik v rozsahu, vyplývajícím z bodu I. tohoto rozsudku. Ohledně zbývající části příslušenství pak rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. <i>47. Podle § 205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh).</i> 48. Odvolací soud vzhledem k tomu, že žalovaná přes řádnou výzvu soudu prvního stupně vady svého odvolání neodstranila, odvolání ve smyslu § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř. za použití § 214 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odmítl.

49. Odvolací soud napadený rozsudek změnil, proto rozhodl nejen o nákladech odvolacího řízení, ale též o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). V řízení před soudem prvního stupně i v řízení odvolacím byla žalobkyně neúspěšná v poměrně nepatrné části a má proto právo jak na plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 142 odst. 3 o. s. ř.), tak před soudem odvolacím (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 3 o. s. ř.).

50. Výše nákladů řízení žalobkyně před soudem prvního stupně činí celkem 66 732 Kč, přičemž ohledně stanovení výše těchto nákladů odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku soudem prvního stupně, jehož závěry v tomto směru žádným z účastníků nebyly zpochybněny.

51. Výše nákladů řízení žalobkyně před odvolacím soudem činí celkem 8 599 Kč a jsou tvořeny soudním poplatkem za odvolání ve výši 1 000 Kč, odměnou zástupce žalobkyně za dva úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb. – podání odvolání, účast při jednání odvolacího soudu po 1 900 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. – tarifní hodnota 778 EUR přepočtená na Kč podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou ke dni učinění toho kterého úkonu), dvěma náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhradou cestovních výdajů zástupce žalobkyně na cestu k jednáním před odvolacím soudem z [obec] do [obec] a zpět ve výši 1 480 Kč (základní náhrada 957 Kč - § 1 písm. b) vyhl. č. 467/2022 Sb. při ujetých 2x 92 km, náhrada za spotřebované pohonné hmoty 523 Kč - § 4 písm. a) vyhl. č. 467/2022 Sb. při průměrné spotřebě 6,9 l [číslo] km), náhradou za čas promeškaný zástupcem žalobkyně na cestě k jednání odvolacího soudu ve výši 400 Kč za čtyři půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhradou za daň z přidané hodnoty z odměn a náhrad ve výši 1 319 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) v zákonné lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), jelikož pro stanovení delší lhůty neshledal odvolací soud důvody. Výrokem odvolacího soudu byl nahrazen výrok III. napadeného rozsudku.

52. V napadeném rozsudku soud prvního stupně též rozhodl ve výrocích V. a VI. podle § 148 odst. 1 o. s. ř. o poměru, v jakém budou účastníci řízení hradit náklady státu na svědečné. Vzhledem k tomu, že poté svědek svědečné řádně a včas neúčtoval, soud prvního stupně rozhodl, že se svědkovi svědečné nepřiznává, a následně usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] stanovil částku náhrady nákladů státu 0 Kč s tím, že se neurčuje lhůta k jejímu plnění. Odvolací soud při novém rozhodování o nákladech řízení podle § 224 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na to, že účastníkům se žádná povinnost k náhradě nákladů řízení státu neukládá (neboť tyto nevznikly), tedy rozhodl tak, jak vyplývá z bodu V. výroku.

53. Výrok IV. napadeného rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o separovaných nákladech řízení, nebyl předmětem odvolacího řízení a rozhodnutím odvolacího soudu zůstal nedotčen.