8 C 107/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci: žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 588 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 349 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do výše požadované částky 6 239 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.

2. Žalobou se žalobkyně na žalované osobě domáhala zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o užívání služby Lepší.TV, a to na dálku základě objednávky žalovaného ze dne [datum]. Žalovaný podepsal smlouvu na 24 měsíců na službu Lepší.TV, za kterou se zavázal platit 199 Kč měsíčně, a současně si pronajal Lepší.TV box za cenu 99 Kč měsíčně. Po ukončení služby měl povinnost Lepší.TV box vrátit žalobci nebo uhradil plnou kupní cenu 1 999 Kč. Lepší.TV box si žalovaný převzal, ovšem nehradil řádně cenu služby a pronájem, a po odstoupení žalobkyně od smlouvy si Lepší.TV box ponechal. Žalovanému tak vznikl dluh na službách a pronájmu ve výši 349 Kč a sankce ve výši 1 999 Kč za nevrácený box a smluvní pokuta ve výši 4 240 Kč za měsíce zbývající po odstoupení od smlouvy, na které byla původně smlouva uzavřena. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, proto se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky touto cestou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud nařídil jednání na den [datum], na ze kterého se žalobkyně omluvila, aniž by žádala o odročení řízení, a žalovaný se na jednání nedostavil, neomluvil se, ani nepožádal o odročení jednání. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Na základě objednávky ze dne [datum] žalovaný uzavřel se žalobkyní dne [datum] (účinnost okamžikem podpisu) smlouvu [číslo] o„ UŽÍVÁNÍ SLUŽBY LEPŠÍ.TV“ na dobu určitou 24 měsíců, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat služby internetové televize a zapůjčení Lepšího.TV boxu (jinak také jen set top box či koncové zařízení) s možností odkoupení. Žalovaný se zavázal za službu Lepší.TV platit 199 Kč měsíčně a za pronájem set top boxu platit nájemné 99 Kč měsíčně dle Ceníku platného od [datum] (příloha [číslo] obchodních podmínek), a to ve frekvenci zvolené Uživatelem (dle bodu 6.2 obchodních podmínek). S ohledem na potíže s doručením byl set top box žalovanému doručen až dne [datum]. Žalobce uhradil dne [datum] částku 448 Kč (vedle dohodnutých měsíčních poplatků také poštovné a balné) a dne [datum] částku 298 Kč; celkem tak zaplatil 2 měsíce poskytování dohodnuté služby a nájemného (2 x 199 Kč a 2 x 99 Kč) do [datum]. Podle smlouvy měla žalobkyně oprávnění při prodlení s úhradou pravidelné platby, nejprve delším než 15 dní, přerušit poskytování služby a poslat žalovanému upozornění, a dále při prodlení dalších 30 dní odstoupit od smlouvy. Dále podle smlouvy měla žalobkyně právo na smluvní pokutu„ ve výši souhrnu všech plateb ceny Služby … za období od okamžiku, kdy nastalo prodlení Uživatele do konce doby určité“ a dále„ plné ceny Lepšího.TV boxu dle Ceníku platného v době, kdy nastalo prodlení“. Přerušení, resp. faktické ukončení poskytování služby, nastalo dne [datum]. Odstoupení od smlouvy oznámila žalobkyně žalovanému dne [datum]. Za období [datum] až [datum], jak je formulován žalobní nárok, žalovanému vznikl vůči žalobkyni dluh na službách a pronájmu v poměrné výši 349 Kč. Konkrétní cena služby (199 Kč měsíčně), pronájmu (99 Kč měsíčně) ale také„ odkupu“ Lepší TV boxu (1 999 Kč) jako formy smluvní pokuty nebyla sjednána ve smlouvě, ale pouze odkázána na obchodní podmínky, resp. jimi na přílohu Ceníku. Žalovaný dále ničeho neuhradil ani na výzvu žalobkyně.

5. Právní posouzení věci: Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky řízení byla platně v písemné formě uzavřena dle § 63 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za použití § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), s tím, že část smlouvy byla určena odkazem na všeobecné podmínky žalobkyně resp. ceník (§ 1751 odst. 1 o.z.), smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti. Nároku na zaplacení pronájmu koncového zařízení vznikl dle § 2201 o.z. a násl. o nájmu věci. Žalovaný byl povinen právní předchůdkyni žalobkyně za to, že jí přenechala k dočasnému užívání koncové zařízení (srov. shora), platit nájemné v ujednané výši (§ 2217 o.z.). Jelikož tuto povinnost (službu a pronájem koncového zařízení) řádně neplnil, vznikl mu dluh po splatnosti za období do ukončení poskytování služeb po splatnosti. Soud proto v tomto rozsahu žalobnímu nároku vyhověl (bod I. výroku).

6. Žalobkyně se dále domáhala přiznání nároku za smluvní pokutu vyměřenou za období po předčasném ukončení smlouvy ve výši všech plateb podle původní smlouvy, a dále za nevrácení koncového zařízení. Smlouvu účastníků soud posoudil jako platně uzavřenou nepojmenovanou smlouvu a smlouvu o nájmu (srov. shora). Pro případ prodlení porušení povinnosti (prodlení delší než 45 dní) žalovaného byla odkazem na Ceník ve smlouvě sjednána dvojí smluvní pokuta dle § 2048 o.z. Soud však ujednání o smluvní pokutě shledal neúčinným ve smyslu § 1753 o.z., neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že tyto pohledávky nevyplývají přímo z uzavřené smlouvy. Přímo ve smlouvě byla sjednaná smluvní pokuta, ovšem její výše nebyla zjistitelná ze samotného jádra smlouvy, když„ cena odkupu“ koncového zařízení byla stanovena pouze odkazem na Ceník, a jelikož také samotná cena služby a pronájmu nebyla sjednána ve smlouvě samé, ale pouze odkazem na obchodní podmínky, resp. Ceník, tak také smluvní pokutu období po předčasném ukončení smlouvy, jejíž způsob výpočtu je sjednán ve smlouvě, nebylo možné zjistit toliko nahlédnutím do smlouvy, ale pouze z obchodních podmínek a Ceníku. Ve spotřebitelských vztazích je nezbytné, aby spotřebitel byl upozorněn na ta ujednání, která mají zásadní význam z hlediska jeho práv a povinností a zároveň nejsou pouze technického či vysvětlujícího charakteru. Mezi taková ujednání nepochybně patří též ujednání o smluvní pokutě, neboť není pouhým upřesněním (technické nebo vysvětlující povahy) sjednané povinnosti, ale zakládá, pro případ porušení jiné smluvní povinnosti, spotřebiteli povinnost novou, existující vedle porušené povinnosti. Povinnost zaplatit smluvní pokutu přitom není nezbytným následkem porušení povinnosti, byť se jedná o ujednání poměrně běžné. Soud dospěl k závěru, že ujednání zajišťující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobně ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11, příp. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 ICdo 86/2015, ze dne 28.2.2017), a to v celém rozsahu. Určitostí sjednané smluvní pokuty se zabýval také Nejvyšší soud, který např. v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 4281/2011 z 19.3.2012, vyslovil závěr, že„ smyslem a účelem smluvní pokuty je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazků. Nezbytnou součástí ujednání o smluvní pokutě je zcela přesné a určité označení povinnosti, při jejímž nesplnění vznikne právo na smluvní pokutu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 33 Odo 469/2006). Soud měl skutkově tvrzení žalobkyně o nároku na smluvní pokutu za prokázané toliko v tom, že skutečně toto ujednání je součástí smluvního ujednání (ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), ovšem z hlediska právního posouzení soud dospěl k závěru, že žalovaná část pohledávky odpovídající smluvní pokutě není po právu, neboť není v celém rozsahu transparentně sjednána v jádru smlouvy, jak vyžaduje konstantní judikatura Ústavního soudu, Nejvyššího soudu i zdejšího soudu odvolacího. Soud proto v tomto rozsahu zamítl žalobní návrh (bod II. výroku).

7. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto v souladu s návrhem žalobce podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když v řízení poměrně úspěšnější strana žalovaná, ale z obsahu spisu se podává, že jí žádné náklady nevznikly.