8 C 113/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 18 780,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 780,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 066,67 Kč od 23.6.2022 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 713,86 Kč od 15.12.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu neuhrazených dodávek elektřiny. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný spolu dne 21.12.2021 uzavřeli Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Na základě této smlouvy dodávala předchůdkyně žalobkyně žalovanému elektřinu a související služby na odběrné místo na adrese , adresa, , a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu platit řádně a včas sjednanou cenu. Předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala elektřinu fakturou č. , hodnota, za fakturační období od 28.12.2021 do 1.6.2022 na částku 15 066,67 Kč, kterou žalovaný neuhradil, a fakturou č. , hodnota, za fakturační období od 2.6.2022 do 24.11.2022 na částku 5 713,86 Kč (po zohlednění přijatých plateb ve výši 2 000 Kč požaduje žalobkyně zaplacení částky 3 713,86). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Do dne podání žaloby žalovaný dlužnou částku žalobkyni ani přes výzvu neuhradil, a to ani z části. Kromě této částky dále žalobkyně požaduje uhrazení zákonného úroku z prodlení a náhradu nákladů tohoto řízení.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21.12.2021 smlouvu označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, (dále jen smlouva), jejíž součástí byly obchodní podmínky a ceník předchůdkyně žalobkyně. Uvedenou smlouvou se předchůdkyně žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaná se zavázala uhradit řádně a včas předchůdkyni žalobkyně cenu elektřiny a související služby (zjištěno ze smlouvy, obchodních podmínek a ceníku).

4. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 15 066,67 Kč dle ceníku za spotřebu elektřiny celkem , hodnota, MWh za období od 28.12.2021 do 1.6.2022, a to se splatností do 22.6.2022.

5. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 3 713,86 Kč (po zohlednění přijatých plateb ve výši 2 000 Kč z celkové vyúčtované částky 5 713,86) dle ceníku za spotřebu elektřiny celkem , hodnota, MWh za období od 2.6.2022 do 24.11.2022, a to se splatností do 14.12.2022.

6. Z upomínky ze dne 17.2.2022, 4.4.2022, 15.8.2022, a 11.11.2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužných částek a dne 11.11.2022 odstoupila od smlouvy.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 8. 2024 s podacím archem bylo ověřeno, že žalobkyně prostřednictvím zástupce z řad advokátů žalovaného vyzvala k úhradě žalované částky před podáním žaloby.

8. Aktivní legitimace žalobkyně byla zjištěna z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 8. 2024, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 vč. dodatku č. , hodnota, , 2 a 3 ke smlouvě o postoupení pohledávek a ze seznamu postoupených pohledávek a z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 27. 8. 2024.

9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21.12.2021 smlouvu označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, , jejíž součástí byly obchodní podmínky a ceník předchůdkyně žalobkyně. Uvedenou smlouvou se předchůdkyně žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaná se zavázala uhradit řádně a včas předchůdkyni žalobkyně cenu elektřiny a související služby. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky 15 066,67 Kč dle ceníku za období od 28.12.2021 do 1.6.2022, a to fakturou č. , hodnota, se splatností do 22.6.2022, resp. dlužné částky 3 713,86 Kč dle ceníku za období od 2.6.2022 do 24.11.2022, a to fakturou č. , hodnota, se splatností do 14.12.2022. Předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyzývala k zaplacení dlužné částky. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 vč. dodatků. Žalovaná neuhradila ničeho ani na základě předžalobní výzvy ze dne 29.8.2024.

10. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.

11. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Protože dlužná částka nebyla žalovaným do rozhodnutí soudu uhrazena, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky za neuhrazené energie v souladu s § 2079 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“), s přihlédnutím k § 50 odst. 1 a § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 odst. 2 o.z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto nařízením ode dne následujícího po fakturami stanoveném datu splatnosti, kdy se žalovaný dostal do prodlení.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném vždy ke dni provedeného úkonu (dále jen a.t.), když v případě návrhu žalobce jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud žalobkyni, jež byla v řízení plně úspěšná, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, a dále odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT) ve výši 3 x 200 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. AT), a dále 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT), navýšené o částku představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o.s.ř. ve výchozí délce tří dnů od právní moci rozsudku. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

15. Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a.t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobce svůj nárok v této věci uplatnil „návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech“ (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Odvolací soud při Krajském soudu v , adresa, přitom soustavně ve své rozhodovací praxi požaduje, jako doklad opakovanosti podání min. 3 srovnatelné návrhy. Další návrhy žalobce na vydání EPR k porovnání jsou skutkově i právně obdobné, neboť na základě právní skutečnosti stejného druhu (smlouva o sdružených dodávkách elektřiny, resp. plynu), v důsledku obdobného jednání dlužníka (prodlení se zaplacením nedoplatku), jsou uplatňovány obdobné nároky, přičemž z návrhů nelze seznat, že by se ujednání účastníků v jednotlivých případech lišila co do druhu práv a povinností účastníků (stále je odkazováno na totožná smluvní ujednání). Pokud se týká rozdílů ve skutkových tvrzeních týkajících se proměnných skutečností, jsou tyto v zásadě technického charakteru, týkají se stejného okruhu skutečností a spočívají v přenesení jednotlivých údajů (vstupních dat) z předložených listin do textu návrhu bez toho, že by se tyto odlišnosti projevily v potřebě užití jiných smluvních ujednání nebo ustanovení právních předpisů a v důsledku toho v odlišném právním posouzení věci. Individualizace návrhu na vydání EPR je v zásadě technického charakteru, když jeho strukturovaný text směřuje k uplatnění v zásadě totožných nároků z totožných důvodů a rozdíly spočívají pouze v technické či administrativní záměně proměnných skutečností vyplývajících z jednotlivých smluvních ujednání a osob žalovaných. Za takové situace nepovažuje soud za podstatné, jaké je množství „proměnných“ (datumy, čísla smlouvy, faktur, výše dluhu, splatnost apod.), ale samotný formulářový charakter žalobního návrhu, do které je následné doplňování těchto proměnných ve své podstatě administrativních úkonem. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu aktuálních rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11: „Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej „odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 2985/14, jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). Návrh, jímž žalobce zahájil řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj ratio legis § 14b a.t.