8 C 139/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem titul Janem Davidem ve věci: žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně , zastoupené advokátem titul . jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , o zaplacení 3290 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 290 Kč spolu s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 1 883 Kč od [datum] do zaplacení, a s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 3 455 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že že s žalovaným uzavřela Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, prostřednictvím které účastníkům též umožňuje využívat služeb jiných subjektů (tzv. služby třetích stran), které nejsou službami elektronických komunikací. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu služeb třetích stran. Žalovaný však dosud dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

4. Žalobkyně jako poskytovatel služby a žalovaný jako zákazník uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum], na základě které bylo žalovanému přiděleno telefonní [číslo] žalovaný získal přístup k elektronickým službám v síti O2, byl oprávněn užívat základní a doplňkové služby poskytované žalobkyní, a to zejména telefonní hovory, službu přenosu dat, službu krátkých textových zpráv (SMS), včetně platebních služeb a služeb třetích stran, a současně se zavázal za tyto služby platit sjednanou cenu dle vyúčtování žalobkyně. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky žalobce, přičemž podpisem žalovaný potvrdil, že se s nimi seznámil. Žalobkyně postupně vyúčtovala žalovanému fa. [číslo] ze dne [datum] celkem částku 1 621 Kč, z toho 316 Kč za„ platební transakce“ se splatností dne [datum], a fa. [číslo] ze dne [datum] celkem částku 3 274 Kč, z toho 2 195 Kč za„ platební transakce“ se splatností dne [datum], a fa. [číslo] ze dne [datum] celkem částku 2 259 Kč, z toho 779 Kč za„ platební transakce“ se splatností dne [datum]. Upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván zástupcem z řad advokátů žalobkyně k zaplacení dlužné částky. Z dalších předložených důkazů nebylo k danému žalobnímu nároku zjištěno ničeho.

5. Právní posouzení věci: Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále též jen„ ZEK“), je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Žalovaný byl jako poukázaný vůči poskytovatelům služeb třetích stran, tedy poukazatelům, povinen plnit ve prospěch žalobkyně, jako poukazníka, neboť poskytovatelé služeb třetích stran umožnili žalobkyni, aby platby od účastníků vybírala (§ 1939 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen o.z.). Z toho důvodu bylo návrhu ve smyslu ust. § 2 písmeno n) ZEK vyhověno. Dnem následujícím po dni splatnosti (jednotlivých splátek resp. zesplatnění celé zbývající částky se proto žalovaný se zaplacením ocitl v prodlení (§ 1968 o.z.), přičemž od tohoto dne je povinen zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., jehož výše je stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinnému k prvnímu dni prodlení.

6. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobkyni zcela vyhověl, když žalovaný zůstal zcela nečinný a neuvedl nic, co by nárok žalobce zpochybnilo.

7. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto v souladu s návrhem žalobce podle § 142 odst.1 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), když v případě návrhu žalobkyně jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč Celkem soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Přiznanou částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT) ve výši 3 x 200 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. AT) a 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT), navýšené o částku 189 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).