8 C 165/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně, zastoupena advokátem Jméno advokáta, sídlem Adresa advokáta, proti žalované: Jméno žalované, narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované, o zaplacení 23 178 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do výše částka spolu s úrokem z prodlení 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení v této věci je zaplacení shora uvedené částky se zákonným úrokem z prodlení z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřeného mezi žalobkyní a žalovaným dne (neuvedeno) a smluvní pokuty. Dle žalobních tvrzení na základě uzavřené smlouvy na dálku prostřednictvím internetových stránek název poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši částka s možností postupného čerpání, a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku spolu příslušenstvím formou denních splátek ve výši 1,07 % z vyplacených „tranší“ spolu s poplatkem 1,99% z vyplacené „tranše“. Žalovaný čerpal úvěr ve výši částka dne datum vyplacením na bankovní účet, ale jelikož řádně nesplácel sjednanými splátkami, žalobce vypověděl smlouvu dne datum. K uvedenému dni měl být žalobní nárok ve výši částka (sestávající z nesplacené jistiny ve výši částka, poplatku za vyplacení tranší ve výši částka, smluvní úrok ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka za 90 denní (neuvedené) období. Dále požadoval zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení. Ke kontrole úvěruschopnosti žalobce uvedl obecně jakým způsobem může eventuálně postupovat, s tím, že zjistil z tvrzení žalovaného, že jeho příjem je v ověřené výši částka, a dále lustrací v tzv. registrech (CNCB, IR, CEE), což ovšem nedoložil, a na dodatečnou výzvu soudu žalobní tvrzení ani důkazy, kterých se dovolával, nedoplnil. Dále navrhl, pokud soud nebude mít smlouvu za řádně uzavřenou, aby byl přiznán nárok z bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil nijak.

3. Soud nařídil jednání k projednání žaloby na den datum, ke kterému se žalobce ani žalovaný nedostavili, žalobce se omluvil, aniž by požadoval odročení jednání, a žalovaný se neomluvil, ani nepožadoval odročení jednání, proto soud věc projednal bez přítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.

4. Soud se shora uvedených skutečností zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla prostřednictvím prostředků na dálku na internetových stránkách název sepsána dne datum listina nazvaná smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy byla žalovanému vyplacena bezhotovostně částka ve výši částka. Mělo jít o revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši až částka, který mohl být čerpán postupně až do dne datum, a žalovaný měl úvěr splatit spolu s dalšími poplatky prostřednictvím denních splátek (první splátka splatná dne datum) vždy ve výši uvedené v tzv. klientské sekci na internetových stránkách žalobce spolu s úrokem 1,066 % denně (tj. cca 389 % ročně), až do celkové splatnosti úvěru datum (zjištěno z listin: přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru z datum + údaje o poskytovateli + vop + sazebník + předpis denních splátek). Žalobce však neprokázal, že před uzavřením úvěru ověřil údaje sdělené žalovaným především ohledně jeho příjmů ve výši (tvrzených) částka, natož uvedených v přiložených listinách ve výši částka (ne/zjištěno z listin: tzv. autorizace ověření totožnosti, výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba. (č. hodnota), obecné principy posuzování a filozofie tzv. identifikované příjmy), a to ani na dodatečnou výzvu soudu, a k nařízenému jednání se nedostavil, proto nemohl být poučen ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalovaný nicméně poskytnutou částku ve výši částka nevrátil, a to ani na výzvu žalobkyně k zaplacení celé dlužné částky emailem ze dne datum (zjištěno z listiny název se zesplatněním (výpovědí) smlouvy a výzvou ze dne datum), ani výzvě zástupce z řad advokátů, která byla žalovanému odeslána dne datum (zjištěno z listiny výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum a podací lístek ze dne datum).

5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

6. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o.z., na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka), když nebylo prokázáno, že by si jakékoliv informace od spotřebitele vyžádala natož ověřila (§ 84 ZSÚ, resp. jejich ověření nedoložila soudu – srov. shora); soud ani nemohl poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť se nedostavila k prvnímu jednání ve věci. Soud tedy nemá za prokázané, že byla řádně posouzena schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, který ostatně nesplácela.

11. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady spisová značka ze dne datum, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci spisová značka název proti jméno FO a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady spisová značka byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. spisová značka řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. spisová značka, jakož i odvolacího soudu (např. č. j. spisová značka-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

12. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, tuto skutečnost však řádně neprokazuje. Žalobkyně tak nemohla vědět, jakými příjmy žalovaný v době poskytnutí úvěru skutečně disponuje. Pokud jde o výdaje žalovaného, jejich přezkum nebyl žádným způsobem doložen a z důkazů nevyplývá, že by žalobkyně po žalovaném jejich doložení požadovala. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 NOZ pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum č. j. spisová značka, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne datum Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že „je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. spisová značka ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že „nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci ZSÚ z roku 2010 nebo z roku 2016.

13. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o. z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku poskytnutou žalovanému ve výši částka, dospěl soud k závěru, že se žalovaný v této výši na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 NOZ má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, a s přihlédnutím k § 87 odst. 1 ZSÚ soud nemá žádné informace o možnostech žalované osoby vrátit bezdůvodné obohacení, vychází soud z toho, že podle § 1958 odst. 2 o.z. může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Od následujícího dne výzvy je tak žalovaná v prodlení (§ 1968 o.z.) a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (srov. shora). Soud proto žalované uložil uhradit žalobkyni vedle dlužné částky (částka; k tomu srov. skutková zjištění shora) i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne doručení výzvy (email ze dne datum – srov shora). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl (bod I. výroku), a naopak v rozsahu ostatních uplatněných nároků z neplatné smlouvy zamítl (bod II. výroku).

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když poměrně úspěšnější v řízení byla strana žalovaná, ovšem z obsahu spisu se nepodává, že by jí jakékoli náklady vznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat písemně ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po právní moci jeho splnění návrhem na výkon rozhodnutí, resp. exekuci.