8 C 209/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa, zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, se sídlem adresa, proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 22 800 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení jistiny ve výši 22 800 Kč a příslušenství spočívajícího v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 3 457,15 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 11 800 Kč ve výši 8,05 % p. a. od datum do zaplacení a úroku z částky 11 800 Kč ve výši 12,86 % p. a. od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní (resp. její právní předchůdkyní, společností právnická osoba) smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a částku ve výši 13 800 Kč, představující úplatu, poplatky a úrok z jistiny úvěru ve výši 28 % za období, na které byl poskytnut. Částku 33 800 Kč měl uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně jej zesplatnila ke dni datum, čímž ji vzniklo právo na uhrazení zbývající jistiny ve výši 11 800 Kč. Od následujícího dne je pak tato jistina úročena úrokem ve výši 12,86 % p. a. a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. Žalobkyni rovněž vniklo právo na úhradu smluvní pokuty. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni datum, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyní požadovaná částka tvoří původní jistinu ve výši 11 800 Kč, smluvní pokutu ve výši 11 000 Kč a zákonný úrok z prodlení do datum, který činí 3 457,15 Kč. Co se týče posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, splnila předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost tím, že údaje poskytnuté žalovaným v žádosti o úvěr ověřila doklady předloženými žalovaným a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný uvedl, že má jako OSVČ příjem částka měsíčně a výdaje částka měsíčně, což si předchůdkyně žalobkyně ověřila z faktur a neměla důvod pochybovat o správnosti tvrzení žalovaného. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

2. Soud vzal za prokázané, že žalovaný dne datum v obec podepsal listinu označenou jako„ smlouva o úvěru číslo“, v níž se společnost právnická osoba zavázala poskytnout mu úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že tuto částku převzal v hotovosti a že za ni uhradí celkem 33 800 Kč, tedy navíc 13 800 Kč na nákladech spotřebitelského úvěru, a to ve 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč, které jsou rozepsány v listině„ předpis splátek ke smlouvě o úvěru“. V čl. VI. odst. 3 listiny označené jako„ smlouva o úvěru číslo“ žalovaný čestně prohlásil, že vzhledem k výši svých příjmů a výdajů, které uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru a podkladech pro posouzení bonity, je schopen splátky hradit řádně a včas. Žádost o poskytnutí úvěru však nebyla soudu doložena a její existence ani její obsah nebyly prokázány. Ze scoringové karty úvěru pak soud zjistil, že žalovaný obdržel 31 bodů, kdy byl v bodovém limitu žalobkyně pro poskytnutí úvěru do 70 000 Kč. Výsledek sestává z 10 bodů za to, že již žalovaný měl úvěr u žalobkyně či spolupracující společnosti a nebyl řešen exekučně ani nebyl veden v insolvenčním rejstříku, 5 bodů za věk, 10 bodů za rodinný dům či byt v osobním vlastnictví (byť má adresu trvalého pobytu na adrese sídla Úřadu městského obvodu obec – část obce, což soud pokládá za notorietu), a posledních 6 bodů za to, že se živí jako osoba samostatně výdělečně činná. K poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč stačilo mít 10 bodů. Z listiny týkající se transakční historie plyne, že žalovaný uhradil na splátkách částku ve výši 22 000 Kč.

3. K aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud z notářského zápisu NZ číslo, spisová značka za prokázané, že společnost právnická osoba uzavřela smlouvu o koupi části závodu společnosti právnická osoba s touto společností, přičemž součástí převáděné částí závodu byla i smlouva s žalovaným. Z listiny„ dodatek číslo ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne datum“ soud zjistil, že společnost právnická osoba a žalobkyně projevily vůli ke změně smlouvy, která však soudu nebyla soudu předložena. Z listiny„ oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne datum má soud za prokázané (i bez smlouvy o postoupení pohledávek), že byla pohledávka společnosti právnická osoba postoupena na žalobkyni, což bylo postupníkem oznámeno žalovanému.

4. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2014, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Dle ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2014, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

7. Dle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“ 13. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.“ 14. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ 15. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ 16. Na základě výše uvedeného soud nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby, a dospěl k závěru, že je dána. právnická osoba smlouvou o prodeji části závodu převedla na společnost právnická osoba mimo jiné smlouvu o úvěru číslo kterou uzavřela tato společnost s žalovaným. Následně společnost právnická osoba v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která se tak dostala do pozice věřitele. Svědčí ji proto aktivní věcná legitimace k podání žaloby na zaplacení 22 800 Kč s příslušenstvím proti žalovanému.

17. Smlouvu o úvěru číslo uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalovaným posoudil soud jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Soud se v prvé řadě zabýval platností této smlouvy, kdy s ohledem na shora citovaný zákon o spotřebitelském úvěru a judikaturu nejvyšších soudů přezkoumal, zda předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Soud nicméně neměl moc co posuzovat, protože posouzení schopnosti žalovaného splácet zůstalo na straně žalobkyně toliko v rovině tvrzení, které nebylo podloženo jakýmkoliv důkazem. Veškeré potřebné informace měl žalovaný poskytnout v žádosti o úvěr, kterou však žalobkyně nedoložila. Soud tedy nezjistil, co žalovaný její předchůdkyni při sjednání smlouvy sdělil. I kdyby pak soud vycházel ze scoringové karty, z té není nijak zřejmé, jaké má žalovaný příjmy, jaké má výdaje, a když už je osobou samostatně výdělečně činnou, zda nejde jen o zápis a zda žalovaný disponuje nějakým reálným příjmem. Hodně bodů dostal žalovaný také proto, že měl vlastnit rodinný dům či byt, byť má zjevně trvalý pobyt evidován na adrese sídla Úřadu městského obvodu obec – část obce. Je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně majetkové poměry žalovaného a jeho možnosti splácet neposoudila s odbornou péčí, naopak s ohledem na výše uvedené lze konstatovat spíše nedbalý a čistě formální přístup navzdory varovným indiciím. Odhlédnuto od toho, mít nastavený scoringový systém tak, že úvěr dostane každá osoba, která již úvěr měla a splatila jej jinak než v exekuci, je zcela nedostatečné. Soud proto dospěl k jednoznačnému závěru, že je smlouva o úvěru číslo uzavřená mezi společností právnická osoba a žalovaným neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2014, k čemuž soud přihlédl bez návrhu na základě § 588 občanského zákoníku. Ostatně, v intencích shora citovaného nálezu Ústavního soudu by bylo protiústavní tak neučinit.

18. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva o úvěru, ale bylo prokázáno, že došlo k poskytnutí částky 20 000 Kč žalovanému, má žalobkyně nárok na vrácení poskytnutých finančních prostředků v dosud neuhrazené výši z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Od částky 20 000 Kč je zapotřebí odečíst žalovaným zaplacené finanční prostředky ve výši 22 000 Kč. Z toho je patrné, že žalovaný svou povinnost již splnil, když zaplatil dokonce o 10 % více, než by vrátit měl. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. Žalovaný jako úspěšný účastník řízení by měl právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř.; jelikož mu však prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve druhém výroku tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 (patnácti) dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.