8 C 216/2018

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem titul Janem Davidem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vydání věci a zaplacení 7 072 Kč

I. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni knihy: -) signatura A [číslo] b – [příjmení] k náboženství, -) signatura A [číslo] a – Sekty, kulty a alternativní náboženství, -) signatura L [číslo] h – [příjmení] [jméno] a jiné prózy, -) signatura A [číslo] – Svět bez křesťanství – co by bylo jinak?, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 072 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 594,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost vydat knihy specifikované ve výroku rozsudku, které mu byly žalobkyní vypůjčeny a které ve lhůtě nevrátil ve smyslu knihovního řádu. 4 knihy, které žalovaný nevrátil, mají hodnotu 1 521 Kč. Žalobce proto pro případ, že by knihy nemohly být vráceny, navrhuje, aby žalovaný zaplatil jejich cenu. Dále žádá úhradu poplatků dle knihovního řádu za prodlení s vrácením a poplatky celkem 7 072 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce a žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. b), resp. f) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Po skutkové stránce soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Z registrační karty žalovaného bylo zjištěno, že se stal uživatelem knihovny. Dokladem o výpůjčce bylo zjištěno, že si žalovaný vypůjčil shora uvedené knihy mezi dny [datum] a [datum]. Z knihovního řádu bylo zjištěno, že výchozí lhůta pro výpůjčku je 31 dní, a v případě, že uživatel knihovny ve lhůtě knihu nevrátí, je povinen uhradit tzv. zpozdné ve výši 2 Kč za každý dokument a den, a 100 Kč poplatek za tzv. advokátní upomínku. Žalovaný byl do dne podání žaloby v prodlení 2 x 860 dní (od [datum] do dne [datum]) a 2 x 883 dní (ode dne [datum] do dne [datum]), tj. celkem 6 972 Kč. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán mimo jiné i zástupcem žalobkyně z řad advokátů, za což je poplatek 100 Kč.

5. Soud shledal žalobu jako důvodnou, a po právní stránce ji posoudil následovně. Dle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“. může být ten, kdo věc neprávem zadržuje, vlastníkem žalován, aby ji vydal. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalovaný řádně nevrátil vypůjčené knihy ve smyslu § 2193 o.z. Sjednané poplatky za„ zpozdné“ a„ advokátní upomínku“ posoudil soud jako platně sjednanou smluvní pokutu dle § 2048 o.z. Soud proto vyhověl žalobě v rozsahu návrhu na vydání věci dle § 1040 o.z. a současně i na zaplacení„ sankčních poplatků“. Jelikož ve věci vrácení knih či uhrazení jejich ceny (náhrady škody) byly žalobkyní uplatněny dva samostatné nároky tzv. eventuálním petitem, přičemž soud neshledal z provedených důkazů, že by nebylo možné vyhovět primárnímu návrhu na vydání věci, proto mu vyhověl, a o eventuálním návrhu na náhradu škody nerozhodoval, ani se jím blíže nezabýval (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 25 Cdo 1065/2019). Žalovaný je tak povinen vydat vypůjčené knihy a zaplatit smluvní pokutu. Pokud by nebylo možné splnit povinnost vydání věci je možné to zohlednit v rámci vykonávacího (exekučního) řízení.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 594,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 1 a současně § 8 odst. 1 a § 7 bod. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 tis. + 8 tis. Kč sestávající z částky 1 820 Kč za 2 úkony (převzetí a přípravu zastoupení, a podání návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t.) a dále 1 x 910 Kč za poloviční úkon jednoduché výzvy k plnění, která neobsahuje ani základní právní rozbor (dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t.), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., a z toho daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 144,50 Kč, kterou je advokát povinen odvést (§ 137 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Částku náhrady nákladů je žalovaný povinen zaplatit advokátovi, který zastupoval žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř..