8 C 247/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 46 733,90 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 734,84 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 23 734,84 Kč od [datum] do zaplacení, a částku ve výši 9 725,84 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 13 273,22 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 402 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [anonymizováno] [číslo] na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný úvěrový rámec zcela vyčerpal, čímž mu vznikla povinnost úvěr splatit v 18 splátkách ve výši 1 492 Kč měsíčně (vč. administrativního poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 200 Kč měsíčně) splatných do posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po čerpání úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,66 % ročně. Smluvní strany si dále sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky v prodlení do zesplatnění úvěru, a při tzv. hrubém porušení úvěru, což je sjednáno mimo jiné pro prodlení s jakoukoli splátkou v trvání déle než 75 dní, právo žalobkyně zesplatnit úvěr, účtovat maximálně 1x měsíčně upomínku k zaplacení ve výši 450 Kč jako účelně vynaložené náklady, a ze všech dlužných částek ke dni zesplatnění (jistina, dosud splatné úroky, smluvní pokuta do zesplatnění, administrativní poplatek a náklady za upomínky) vytvořit tzv. zvýšenou jistinu. Současně je sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu 0,1 % denně z této tzv. zvýšené jistiny. Žalovaný se dostal již s první splátkou splatnou ke dni [datum] do prodlení. Žalobkyně zaslala žalovanému 3 upomínky v následujících 3 měsících, za které vyúčtovala celkem 1 350 Kč. Jelikož žalovaný zůstal v prodlení déle než 75 dní, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum], a k tomuto dni vytvořila tzv. zvýšenou jistinu složenou z nesplacené jistiny 20 000 Kč, nesplaceného úroku 1 310,68 Kč, nesplacené administrativního poplatku 800 Kč, smluvní pokuty 274,16 Kč a účelně vynaloženým nákladům za upomínky 1 350 Kč. Z nich dále požadovala smluvní pokutu 22 999,06 Kč vypočtenou v sazbě 0,1 % denně od zesplatnění do podání žaloby. Dále se žalobkyně vyjádřila ohledně ověření úvěruschopnosti v tom smyslu, že řádně provedla ověření schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě žalovaným vyplněného návrhu na uzavření smlouvy, a dokladů, které k němu přiložil. Současně žalobkyně nahlédla do insolvenčního rejstříku, prověřila žalovaného na internetu a vlastní databáze, a to s negativním výsledkem.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], ze kterého se žalobkyně omluvila s tím, že nežádá odročení jednání, a žalovaný se bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Ze smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne [datum], návrhu na její uzavření, a standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, ze které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč a žalovaný se proti tomu zavázal splatit tento úvěr 18 měsíčními splátkami ve výši 1 492 Kč, a to včetně smluvního úroku ve výši 19,66 % ročně a administrativního poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 200 Kč měsíčně, a to ke každému poslednímu dni v měsíci (od měsíce následujícího po čerpání úvěru). Smluvní strany si dále sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky v prodlení do zesplatnění úvěru, a při tzv. hrubém porušení úvěru, což je sjednáno mimo jiné pro prodlení s jakoukoli splátkou v trvání déle než 75 dní, právo žalobkyně zesplatnit úvěr, účtovat maximálně 1x měsíčně upomínku k zaplacení ve výši 450 Kč jako účelně vynaložené náklady, a ze všech dlužných částek ke dni zesplatnění (jistina, dosud splatné úroky, smluvní pokuta do zesplatnění, administrativní poplatek a náklady za upomínky) vytvořit tzv. zvýšenou jistinu. Současně je sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu 0,1 % denně z této tzv. zvýšené jistiny.

5. Z pokladního dokladu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila ve prospěch žalovaného částku ve výši 20 000 Kč.

6. Z rozpisu úhrad a rozpisu smluvní pokuty do zesplatnění a upomínek ze dne [datum], [datum] a [datum] a oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil předepsané splátky ke dni [datum], [datum], [datum] a [datum], tedy s první splátkou byl v prodlení více 75 dní. Ke dni [datum] žalobkyně úvěr zesplatnila. Celková dlužná částka do zesplatnění ke dni [datum] byla ve výši 23 734,84 Kč, z čehož 20 000 Kč byla nesplacená a zesplatněná jistina, 1 310,68 Kč nesplacený úrok splatný za 4 měsíce, 800 Kč za 4 neuhrazené administrativní poplatky á 200 Kč měsíčně, 1 350 Kč za účelně vynaložené náklady za 3 upomínky á 450 Kč, a dále 274,16 Kč vyúčtovanou smluvní pokutou 0,1 % z částek v prodlení do zesplatnění.

7. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného zástupcem z řad advokátů k úhradě celé dlužné částky.

8. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, pracovní smlouvy a výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je bez vyživovací povinností, že má příjem ze závislé činnosti cca 19 000 Kč, celkové výdaje 7 860 Kč, z toho náklady na bydlení 3 250 Kč a dále 1 200 Kč měsíčně náklady za telefon. Žalobkyně ověřila příjmy žalovaného ze závislé činnosti v tvrzené výši. Výdaje ověřeny nebyly, ovšem výdaje vč. bydlení by i při porovnání s paušálními výdaji rodinných domácností dle statistiky Českého statistického úřadu pro rok 2017 dosahovaly přibližně 11 636 Kč (průměr neúplné rodiny bez dětí 144 196 Kč ročně s následným odečtem zbytných nákladů na alkohol a tabák ve výši 4 556 Kč. Rozdíl příjmů a výdajů tak byl ověřen v částce minimálně + 7 363 Kč měsíčně (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

9. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Obsahem smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč a žalovaný se proti tomu zavázal splatit tento úvěr 18 měsíčními splátkami ve výši 1 492 Kč, a to včetně smluvního úroku ve výši 19,66 % ročně a administrativního poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 200 Kč měsíčně, a to ke každému poslednímu dni v měsíci (od měsíce následujícího po čerpání úvěru). Smluvní strany si dále sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky v prodlení do zesplatnění úvěru, a při tzv. hrubém porušení úvěru, což je sjednáno mimo jiné pro prodlení s jakoukoli splátkou v trvání déle než 75 dní, právo žalobkyně zesplatnit úvěr, účtovat maximálně 1x měsíčně upomínku k zaplacení ve výši 450 Kč jako účelně vynaložené náklady, a ze všech dlužných částek ke dni zesplatnění (jistina, dosud splatné úroky, smluvní pokuta do zesplatnění, administrativní poplatek a náklady za upomínky) vytvořit tzv. zvýšenou jistinu. Současně je sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu 0,1 % denně z této tzv. zvýšené jistiny. Žalovaný neuhradil předepsané splátky ke dni [datum], [datum], [datum] a [datum], tedy s první splátkou byl v prodlení více 75 dní. Ke dni [datum] žalobkyně úvěr zesplatnila. Celková dlužná částka do zesplatnění ke dni [datum] byla ve výši 23 734,84 Kč, z čehož 20 000 Kč byla nesplacená a zesplatněná jistina, 1 310,68 Kč nesplacený úrok splatný za 4 měsíce, 800 Kč za 4 neuhrazené administrativní poplatky á 200 Kč měsíčně, 1 350 Kč za účelně vynaložené náklady za 3 upomínky á 450 Kč, a dále 274,16 Kč vyúčtovanou smluvní pokutou 0,1 % z částek v prodlení do zesplatnění. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného tvrzeními žalovaného v návrhu na poskytnutí úvěru, které ověřila výplatními páskami a pracovní smlouvou, ze kterých vyplynulo, že žalovaný měl příjem od zaměstnavatele v celkové výši cca 19 000 Kč měsíčně. Výdaj na bydlení ani další výdaje žalovaného žalobkyně neověřovala. Žalovaná tak sice neověřila tvrzené částky příjmů a výdajů, ale z provedených důkazů vyplývá, že žalovaný měl příjmy 19 000 Kč měsíčně a výdaje vč. bydlení by i při porovnání s paušálními výdaji rodinných domácností dle statistiky Českého statistického úřadu pro rok 2017 dosahovaly přibližně 11 636 Kč. Rozdíl příjmů a výdajů tak byl ověřen v částce minimálně + 7 363 Kč měsíčně (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalovaný nezaplatil ani na základě výzvy žalobkyně.

10. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, a ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“) a dále pak zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ).

11. Podle § 2395 o.z., platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 o.z. platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

13. Podle § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 o.z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2048 o.z. platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 122 odst. 1 ZSÚ platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

18. Podle § 122 odst. 2 ZSÚ platí, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

19. Podle § 122 odst. 3 ZSÚ platí, že souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

20. Podle § 124 ZSÚ platí, že stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

21. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o (spotřebitelském) úvěru ve smyslu § 87 ZSÚ, a § 2395 o.z., Soud má tuto smlouvu za platně sjednanou i dle ZSÚ (srov shora). Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěrový rámec. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou (§ 2399 o.z.), a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru (§ 1802 o.z.). Své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Následkem toho byl úvěr zesplatněn (§ 1931 o.z.) v souladu se smlouvou a § 124 ZSÚ. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobci poskytnuté plnění, a jejím nesplněním se dostal do prodlení (§ 1968 o.z.). Za období prodlení pak žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), a smluvní pokuty (§ 2048 o.z. a § 122 ZSÚ).

22. V části žalobního nároku ohledně smluvní pokuty ovšem soud žalobkyni nemůže než částečně zamítnout. Soud sice považuje smluvní pokuty ze smlouvy za řádně sjednané ve smyslu § 122 ZSÚ, ovšem ve smyslu § 122 odst. 3 ZSÚ je souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout polovinu celkové výše spotřebitelského úvěru. Jelikož sjednaný úvěrový rámec byl ve výši 20 000 Kč, maximální výše uplatněných smluvních pokut mohla dosáhnout výše 10 000 Kč. Žalobkyně však uplatnila smluvní pokutu do zesplatnění ve výši 274,16 Kč a dále smluvní pokutu od zesplatnění ve výši 22 999,06 Kč. Soud proto přiznal toliko smluvní pokutu do zesplatnění a část uplatněné smluvní pokuty do souhrnné výše 10 000 Kč. V rozdílu tento dílčí žalobní nárok není oprávněn, proto jej soud zamítl.

23. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná částečně, a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), neboť v případě návrhu žalobce jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobce měl úspěch v rozsahu přiznaných 33 460,68 Kč (jistina s úrokem a smluvní pokutou) a přiznaný úrok z prodlení v zákonné sazbě ke dni rozhodnutí soudu [datum] v kapitalizované výši 7 276,19 Kč; celkem 40 736,87 Kč. Naopak žalovaný měl úspěch v celkovém rozsahu zamítnutých 13 273,22 Kč Celkem soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 402 Kč, přičemž tato částka představuje cca 34,62 % (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu cca 75,42 % a úspěchu žalovaného v rozsahu cca 24,58 %) z jejich celkové výše 4 048 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 870 Kč, a dále odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT) ve výši 3 x 500 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 3. AT), a dále 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT), navýšené o částku 378 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).

24. Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a.t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobce svůj nárok v této věci uplatnil návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Konstantní praxe příslušného odvolacího soudu požaduje, aby pro splnění podmínek aplikace § 14b a.t. byly podány alespoň 3 strukturálně obdobné návrhy. Prakticky totožnými návrhy žalobce u zdejšího soudu uplatnil nároky v dalších věcech (například ve věcech vedených pod spisovými značkami 8 C 121/2021, 13 C 473/2020, 71 C 143/2019 ad.); a s ohledem na předmět jeho činnosti lze důvodně předpokládat, že obdobně postupuje i u jiných okresních soudů. Ustanovení § 14b odst. 1 a.t. je nezbytné vykládat i v kontextu aktuálních rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11:„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej„ odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2985/14, jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). Návrh, jímž žalobce zahájil řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj ratio legis § 14b a.t. Není podstatné, jaké množství "proměnných" skutečností žalobní návrh obsahuje, podstatou je formulářový text, do které následně žalobce doplňuje proměnné v zásadě administrativním úkonem z předkládaných listinných důkazů (částky, jména, sazby, datumy apod.).