8 C 248/2019

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované , o zaplacení 6 697,07 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 998,07 Kč spolu se úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 4 998,07 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadovaných smluvních pokut ve výši 1 699 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 857 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.

2. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřela prostřednictvím internetové aplikace smlouvu ke službě [anonymizováno] účet, na základě které žalovaný využil služeb žalobkyně spočívajících v odložené povinnosti zaplatit kupní cenu za zboží zakoupené žalovaným přes internet, který ji následně uhradí žalobkyni (jíž byla pohledávka na zaplacení kupní ceny postoupena prodejcem). Žalovaná provedla nákupy v celkové výši 5 481,74 Kč. Vystavené vyúčtování žalovaná neuhradila, resp. uhradila pouze do výše 514,67 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti činí 31 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení z dlužné částky a smluvní poplatek za prodlení s úhradou vystaveného vyúčtování v celkové výši 1 699 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a), resp. f) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. V průběhu řízení došlo k procesnímu nástupnictví na straně žalující.

5. Žalobkyně s žalovanou dne [datum] uzavřela Smlouvu ke službě [anonymizováno] účet, na jejímž základě se žalobkyně zavázala zřídit žalované [příjmení] účet s obvyklým finančním limitem ve výši 5 000 Kč, s nímž bude žalovaný disponovat. Žalovaná byla oprávněna realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím zřizovaného účtu, přičemž byla povinna řádně a včas hradit vyúčtování takto provedených nákupů (alespoň 10 % vyčerpané částky). Součástí smlouvy nebyly žádné sjednané úroky či poplatky za poskytnutí služby. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky. Pro případ porušení stanovených povinností bylo sjednáno, že se vyúčtování stane splatným v celém rozsahu, a žalované vznikne povinnost uhradit účelně vynaložené náklady, úrok z prodlení a smluvní pokutu, která je uvedena odkazem na Obchodní podmínky. Totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem. Žalovaná učinila nákupy v celkové výši 5 481,74 Kč. Splatnost souhrnného vyúčtování nastala dne [datum]. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky žalobkyní opakovaně vyzvána upomínkami a předžalobní výzvou.

6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“) a dále pak zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ). Předně je soud toho názoru, že zřízení [anonymizováno] účtu s finančním rámcem lze dle dikce § 2 odst. 1 ZSÚ vyhodnotit jako poskytnutí spotřebitelského úvěru. Nemusí se přitom jednat výlučně o smluvní typ smlouvy o úvěru (pojmově úplatný), může se jednat např. i o smlouvu o zápůjčce (která nemusí být úplatná). Soud přitom nemá pochyb, že žalobkyně je v daném smluvním vztahu v postavení podnikatele (§ 420 odst. 1 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Současně ovšem soud má za to, že ve smyslu § 5 odst. 3 ZSÚ se na poměry této posuzované smlouvy použijí toliko ust. § 1 až 4, § 122 až 124, a § 168 ZSÚ.

7. Po právní stránce soud věc posuzoval jako platně uzavřenou nepojmenovanou smlouvu (§ 1746 odst. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o.z.), která se svým obsahem blíží smlouvě o zápůjčce (§ 2390 a násl. o.z.). Z této smlouvy byl věřitel (žalobkyně) povinen přenechat dlužníkovi (žalovanému) věci určené podle druhu, konkrétně peníze, čemuž souvztažně odpovídá povinnost dlužníka (žalovaného) po uplynutí dohodnuté doby vrátit věci stejného druhu. Účastníky nebyly ujednány úroky (§ 2392 odst. 1 o.z.). Soud neposoudil právní jednání účastníků jako smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o.z., neboť pojmovým znakem smlouvy o úvěru je sjednání úroku. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované prostředky na koupi zboží. Žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet dle vyúčtování. V souladu se smlouvou došlo ke ztrátě výhody splátek, a žalobkyně měla právo po žalované požadovat vrácení poskytnutého v celé výši. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a uplatněný nárok vyplývá ze zjištěného skutkového stavu, soud žalobě v rozsahu nesplacených vyčerpaných částek vyhověl. Nevrácením vyúčtované částky se žalovaná dostala do prodlení (§ 1968 o.z.). Nárok na zaplacení úroku z prodlení pak vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

1. Žalobce ve své žalobě dále požadoval úhradu smluvní pokuty ve výši celkem 1 699 Kč (jako smluvního poplatku). Z provedeného dokazování však vyplynulo, že tyto pohledávky nevyplývají přímo z uzavřené smlouvy. Pokud byla smluvní pokuta či„ poplatek“, což je povinnost, která stále vzniká v souvislosti s porušením smluvní povinnosti dlužníka (prodlení s řádným splácením), a jedná se tak dle obsahu o paušalizovanou náhradu škody, tzn. smluvní pokutu dle § 2048 o.z. (k tomu přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.4.2008, sp.zn. 32 Odo 852/2006). Tato povinnost je stanovena ve VOP. Žádná požadovaná smluvní pokuta nevyplývá z uzavřené smlouvy. Ve spotřebitelských vztazích je nezbytné, aby spotřebitel byl upozorněn na ta ujednání, která mají zásadní význam z hlediska jeho práv a povinností a zároveň nejsou pouze technického či vysvětlujícího charakteru. Mezi taková ujednání nepochybně patří též ujednání o smluvní pokutě, neboť není pouhým upřesněním (technické nebo vysvětlující povahy) sjednané povinnosti, ale zakládá, pro případ porušení jiné smluvní povinnosti, spotřebiteli povinnost novou, existující vedle porušené povinnosti. Povinnost zaplatit smluvní pokutu přitom není nezbytným následkem porušení povinnosti, byť se jedná o ujednání poměrně běžné. Soud dospěl k závěru, že ujednání zajišťující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobně ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11). Soud proto k ujednání o smluvní pokutě nepřihlížel dle ust. § 1753 o.z. Pouhý odkaz v textu smlouvy na tato ustanovení v obchodních podmínkách a v dalších specifikovaných i nespecifikovaných dokumentech vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 32 ICdo 86/2015). Nad to i v případě, že by nešlo o smluvní pokutu, ale sjednanou úplatu za zaslání upomínky či jiného poplatku svého druhu, Nejvyšší soud nakládá s takovým ujednání totožně (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 200/2013).

8. Soud nepoučil žalobce dle ust. § 118a o.s.ř., neboť to přichází v úvahu jen tehdy, jestliže právní posouzení věci vyžaduje doplnění vylíčení rozhodujících skutečností (a navržení důkazů je prokazující), významných z pohledu skutku, který je předmětem řízení; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a provedené důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. přistupovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3090/2008, 21 Cdo 3820/2009, 26 Cdo 592/2010, nebo 26 Cdo 1522/2010). V tomto řízení soud ani neměl pochybnost o naplněném žalobním tvrzení směřujícím k uplatněné smluvní pokutě (resp. poplatku za upomínku), ani předložených důkazech k tomuto tvrzení (ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), nicméně na půdorysu tohoto tvrzení a důkazů, dospěl k závěru, že žalovaná část pohledávky odpovídající smluvní pokutě není po právu.

9. Soud proto zamítl žalobní návrh v rozsahu požadovaných částek na smluvní pokuty a části požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení z neoprávněně účtovaných smluvních pokut.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném ke dni provedení jednotlivých úkonů (dále jen a.t.). Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a.t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobce svůj nárok v této věci uplatnil návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobce měl úspěch v rozsahu přiznaných 4 998,07 Kč (jistina), a 1 297,78 Kč (úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku [datum]). Naopak žalovaná měla úspěch v celkovém rozsahu zamítnutých 1 699 Kč (smluvní pokuty). Celkem soud přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 857 Kč, přičemž tato částka představuje cca 57,50 % (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu cca 78,75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu cca 21,25 %) z jejich celkové výše. Celkovou výši nákladů 1 489 Kč žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč a odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod. 1 a.t., sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % tj. ve výši 189 Kč. Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).