8 C 251/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvalý pobyt ulice a číslo , PSČ obec , o zaplacení 23 491 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 042 Kč spolu s úrokem 21,55 % ročně z částky 18 042 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 18 042 Kč od [datum] do zaplacení, a smluvní pokuty v celkové výši 2 449 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 392 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni shora uvedenou částku s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále také jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému vyplacen úvěr ve výši 20 000 Kč snížený o částku 2 000 Kč představující provizi zprostředkovatele. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s úroky v souhrnné částce 25 000 Kč ve 25 měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci s tím, že první splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách žalobci úvěr nesplácel řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalobkyně odeslala žalovanému celkem 3 upomínky zpoplatněné částkou 100 Kč za každou upomínku. Dále požaduje žalobkyně smluvní pokutu za prodlení s celkem 3 splátkami v celkové výši 3 000 Kč (5x 1 000 Kč) a smluvní pokutu ve výši 1 497 (3 x 499 Kč) Kč za prodlení s úhradou 3 splátek a smluvní pokutu kapitalizovanou částkou 652 Kč za prodlení s úhradou zesplatněného úvěru do podání žaloby.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], na které se žalobkyně ani žalovaný bez omluvy nedostavili ani nepožádali o odročení jednání, ačkoli jim bylo předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] vč. příloh, bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, ze které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč, s tím, že 2 000 Kč se započtou na provizi zprostředkovateli úvěru, a žalovaný se proti tomu zavázal splatit tento úvěr 25 měsíčními splátkami ve výši 1 000 Kč, a to včetně smluvního úroku ve výši 21,55 % ročně, a to ke každému 20. dni v měsíci (od [datum]). Dále bylo sjednáno, že mimo jiné při prodlení byť jen části jedné splátky delší než 2 měsíce, se stává zůstatek úvěru splatným okamžikem (dnem) odeslání oznámení o zesplatnění (čl. IV [číslo]) smlouvy), dále že pro případ každého prodlení se zaplacením splátky vzniká nárok na smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to bez výzvy žalobkyně dnem prodlení, a za prodlení se zaplacením zesplatněného úvěru vzniká nárok na 0,1 % denně z částky v prodlení ve smyslu § 122 zák. č. 257/2016 Sb., a to bez výzvy žalobce dnem prodlení (čl. IV/2/písm. b), c), e) smlouvy). Dále byly sjednány„ poplatky“ za upomínky jako náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou písemnou upomínku (čl. IV/4/b) smlouvy). Sjednána byla výplata částky úvěrového rámce 18 000 Kč žalovanému a zbytek zprostředkovateli.

5. Z potvrzení o provedení transakce ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila ve prospěch žalovaného fakticky celkem částku ve výši 18 000 Kč a 2 000 Kč zprostředkovateli úvěru.

6. Z„ bonity smlouvy“ byl zjištěn předpis splátek k [číslo], [číslo] a [datum] á 1 000 Kč měsíčně, které žalovaný neuhradil ani z části, tedy vznikl mu dluh již ke dni [datum] za neuhrazenou první splátku 1 000 Kč.

7. Z„ tabulky umoření“ bylo zjištěn rozpis splátek ze kterého vyplývá, že do zesplatnění úvěru dne [datum] byly splatné celkem úroky za 3 splátky v celkové výši 1 042 Kč.

8. Z posouzení úvěruschopnosti, výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc červen a červenec 2019 a z výplatní pásky za měsíc 7,8,9/ 2019 a potvrzení o platbě na účet a výpisu z insolvenčního rejstříku a výpisu z centrální evidenci exekucí bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má příjmy ze zaměstnání 23 500 Kč měsíčně a výdaje 3 000 Kč, a žalobkyně vyžádala a obdržela ke kontrole úvěruschopnosti přehled o příjmech na bankovním účtu žalovaného, výpis z účtu a výplatní pásky, ze kterých vyplývá, že žalovaný měl příjem od zaměstnavatele v průměrné výši cca 20 000 Kč čistého měsíčně. Výdaj za bydlení není patrný z výpisu bankovního účtu, který není předložen celý, výdaje tedy soud hodnotí jako nedoložené, ovšem výdaje vč. bydlení by i při porovnání s paušálními výdaji rodinných domácností dle statistiky Českého statistického úřadu pro rok 2019 dosahovaly výše, která by při rozdílu z příjmy výrazněji převyšovala zůstatek, ze kterého byl schopen žalovaný zaplatit sjednané splátky. Rozdíl příjmů a výdajů tak byl ověřen (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalovaný ani nebyl v insolvenčním řízení jako dlužník či exekučním řízení jako povinný.

9. Z upomínek ze dne [datum], vč. podacího archu, bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil splátku 865 Kč splatnou [datum] a žalobkyně ho vyzvala, aby tak učinil do [datum], současně mu vyúčtovala poplatek za 1. upomínku 300 Kč.

10. Z upomínek ze dne [datum] a [datum] vč. čestného prohlášení a seznamu, a dále z výzvy k zaplacení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného opakovaně celkem 3 krát k úhradě dlužných částek.

11. Z oznámení o zesplatnění vč. výzvy k zaplacení ze dne [datum], vč. podacího lístku, bylo zjištěno, že žalobkyně odesláním výzvy zesplatnila úvěr ke dni [datum] a vyzvala žalovaného, aby celou dlužnou částku uhradil do 7 dnů od data odeslání výzvy.

12. Soud neprovedl další předložené důkazy pro jejich nadbytečnost.

13. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Obsahem Smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč sníženým o 2 000 Kč představující provizi zprostředkovatele. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s úroky v souhrnné částce 25 000 Kč ve 25 měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci s tím, že první splátka byla splatná dne [datum]. Při prodlení byť jen části jedné splátky delší než 2 měsíce, se stává zůstatek úvěru splatným okamžikem (dnem) odeslání oznámení o zesplatnění, tzn. dnem [datum]. Pro případ, že žalovaný nesplatí dohodnutou měsíční splátku řádně a včas, zaplatí smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každé prodlení jednotlivé sjednané povinnosti a v případě zesplatnění celý úvěr byla rovněž utvrzena smluvní pokutou ve výši 0,1% denně z dlužné splátky, respektive zůstatku úvěru. Dále se žalovaný zavázal hradit účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného, mimo jiné 100 Kč za každou písemnou upomínku k zaplacení, kterých žalobkyně odeslala tři. A dále úrok z prodlení z dlužné splátky úvěru. Úvěrový rámec byl žalovaným zcela vyčerpán, když žalovaný obdržel 18 000 Kč a zprostředkovatel 2 000 Kč. Splátky žalovaný ovšem nehradil již od [datum]. Do zesplatnění úvěru dne [datum] byly splatné 3 splátky á 1 000 Kč, z nichž úroky za 3 splátky byly v celkové výši 1 042 Kč. V poslední upomínce žalobkyně prohlásila celý dluh žalovaného za splatný. Žalovaný sdělil žalobkyni před poskytnutí úvěru, že jeho příjmy představuje mzda ve výši 23 500 Kč měsíčně a jeho výdaje jsou ve výši 3 000 Kč měsíčně s tím, že nemá žádné dluhy. Tvrzení žalovaného byla ověřena na straně příjmů v nižší výši cca 20 000 Kč, a na straně výdajů nebyla ověřena nijak (nebo minimálně nebylo takové ověření doloženo), nicméně porovnáním s průměrnými výdaji dle Statistického úřadu přesto byl ověřen dostatečný rozdíl příjmů a výdajů pro poskytnutí tohoto úvěru, proto soud má za řádně splněnou kontrolu úvěruschopnosti. Žalovaný byl současně lustrován pro insolvenční i exekuční řízení.

14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, a ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“) a dále pak zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ).

15. Podle § 2395 o.z., platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2399 o.z. platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

17. Dle § 561 odst. 1 o.z. platí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

18. Podle § 1931 o.z. platí, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

19. Podle § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Podle § 1970 o.z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 2048 o.z. platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

22. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 122 odst. 1 ZSÚ platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

24. Podle § 122 odst. 2 ZSÚ platí, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

25. Podle § 122 odst. 3 ZSÚ platí, že souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

26. Podle § 124 ZSÚ platí, že stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

27. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o (spotřebitelském) úvěru ve smyslu § 87 ZSÚ, a § 2395 o.z., Soud má tuto smlouvu za platně sjednanou i dle ZSÚ (srov shora). Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěrový rámec. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou (§ 2399 o.z.), a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru (§ 2395 o.z.). Své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Následkem toho byl úvěr zesplatněn (§ 1931 o.z.) v souladu se smlouvou a § 124 ZSÚ. Žalovaný byl povinen vrátit celou nesplacenou jistinu (20 000 Kč), splatné úroky před zesplatněním úvěru (1 042 Kč) a úrok ve sjednané sazbě ze zesplatněné části jistiny (18 042 Kč). Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobci poskytnuté plnění, a jejím nesplněním se dostal do prodlení (§ 1968 o.z.). Za období prodlení pak žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), a dále sjednané smluvní pokuty, příp. účelně vynaložené náklady (dle § 2048 o.z. a § 122 ZSÚ; srov. shora). Soud proto žalobě vyhověl.

28. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná zcela, a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), neboť v případě návrhu žalobkyně jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč Celkem soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 392 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 940 Kč, a dále odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT) ve výši 3 x 300 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. AT), a dále 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT), navýšené o částku 252 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).

29. Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a.t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobce svůj nárok v této věci uplatnil návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Konstantní praxe příslušného odvolacího soudu požaduje, aby pro splnění podmínek aplikace § 14b a.t. byly podány alespoň 3 strukturálně obdobné návrhy. Prakticky totožnými návrhy žalobce u zdejšího soudu uplatnil nároky v dalších věcech (například ve věcech vedených pod spisovými značkami 70 C 212/2020, 74 C 158/2020, 34 C 146/2020, 33 C 37/2019 ad.); a s ohledem na předmět jeho činnosti lze důvodně předpokládat, že obdobně postupuje i u jiných soudů. Ustanovení § 14b odst. 1 a.t. je nezbytné vykládat i v kontextu aktuálních rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11:„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej„ odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2985/14, jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). Návrh, jímž žalobce zahájil řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj ratio legis § 14b a.t. Není podstatné, jaké množství "proměnných" skutečností žalobní návrh obsahuje, podstatou je formulářový text, do které následně žalobce doplňuje proměnné v zásadě administrativním úkonem z předkládaných listinných důkazů (částky, jména, sazby, datumy apod.).