8 C 258/2019

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně, zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného, o zaplacení 8 800 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se zamítá do výše 4 800 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 8 800 Kč od datum do datum a úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 4 800 Kč od datum do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.

2. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem společností právnická osoba) prostřednictvím internetových stránek webová adresa uzavřel dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 4 000 Kč na sdělené číslo účtu pod sjednaným variabilním symbolem, kterým bylo rodné číslo žalovaného. Žalovaný se zavázal předmětnou částku vrátit do dne datum vč. poplatku ve výši 1 800 Kč, což neučinil, když neuhradil ničeho. Dále vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu za prodlení ve výši 3 000 Kč. Od datum je proto žalovaný v prodlení, od něhož žádá žalobkyně také úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Soud nařídil jednání k projednání věci na den datum, ze kterého se žalobkyně omluvila s tím, že nežádá odročení jednání, a žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.

5. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně (původní poskytovatel spotřebitelského úvěru právnická osoba) neuzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejímž obsahem je závazek předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 4 000 Kč a závazek žalovaného splatit jej ve lhůtě do datum, když z předložených listin nevyplývá, že by s předloženým zněním smlouvy žalovaný souhlasil. Žalobkyně vyplatila částku 4 000 Kč žalovanému dne datum. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z poskytovatele úvěru na žalobkyni, a tato skutečnost oznámena žalovanému. Žalobkyně vyzvala dne datum žalovaného k úhradě, a to do 3 dnů. Žalobkyně ani neověřila úvěruschopnost žalovaného, když splnění této povinnosti netvrdila ani v žalobním návrhu ani na dodatečnou výzvu soudu, ani nevyplývá z předložených listin.

6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 9 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), a § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), když ovšem v daném případě nebylo prokázáno, že by smlouva byla uzavřena prostředky na dálku. I kdyby uzavření smlouvy prokázáno bylo, dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že, postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr (§ 9 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), když nijak netvrdila ani nedoložila, že a s jakým výsledkem ověřila úvěruschopnost žalovaného (§ 9 ZSÚ – z předložených listin vyplývá, že původní věřitel měl uzavřít s žalovaným obdobným postupem smlouvu o spotřebitelském úvěru dne datum (úvěrový rámec 2 000 Kč) a dne datum (úvěrový rámec 4 000 Kč), tedy ve smyslu § 2 písm. e) zákona č. 145/2010 Sb. na uzavření smlouvy, která je předmětem žalobního nároku vztahují povinnosti ze zákona číslo Sb). Jelikož se žalobkyně ani nedostavila k nařízenému jednání, nemohla být v uvedeném rozsahu poučena ve smyslu § 118a odst. 1, resp. 3 o.s.ř. Soud proto nemá za prokázané, že byla předložená smlouva mezi účastníky řádně uzavřena, navíc by byla případně uzavřena neplatně, když nebyla řádně posouzena schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 ZSÚ a § 588 o.z.). Vyplacená částka žalovanému, tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný je proto povinen vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní, kterou dosud nezaplatila (§ 2991 odst. 1 o.z.). Za období prodlení (po výzvě k zaplacení – srov shora – splatnost nastala dne datum) pak žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení z většiny neúspěšná, ale žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, resp. exekuci (§ 251 o.s.ř.).