8 C 264/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , o zaplacení 23 643,49 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 900 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 4 900 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 18 743,49 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 6 814 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 1 914 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení jistiny ve výši 23 643,49 Kč, spočívající v částce 6 814 Kč sestávající ze zapůjčené částky ve výši 4 900 Kč, poplatku za sjednání ve výši 95 Kč, 300 Kč za prodloužení splatnosti a 1 519 Kč kapitalizovaného smluvního úroku), smluvní pokuty ve výši 3 059,49 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 13 770 Kč, jak i příslušenství spočívajícího úroku z prodlení z částky 6 814 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že částku ve výši 4 900 Kč poskytla žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené prostředky komunikace na dálku. Úvěruschopnost posoudila právní předchůdkyně žalobkyně na základě výpisu z účtu žalovaného za měsíc květen 2019, ze kterého vyplynul čistý měsíční příjem 16 073 Kč a výdaje, které nejsou zcela nezbytné (jako výběry hotovosti) a které, pokud by je žalovaný nevydal, by dostačovaly k úhradě dlužné částky. Žalovaný na úhradu dlužné částky neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl po celou dobu řízení pasivní.

3. Soud vzal za prokázané, že se v listině„ smlouva o zápůjčce [číslo]“ ze dne [datum] společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému 4 900 Kč za cenu 95 Kč a s jednorázovou splatností ke dni [datum]. Zápůjčka byla sjednaná jako účelová k úhradě jiného dluhu. Částku 4 900 Kč zaslala společnost [právnická osoba] dne [datum] na účet uvedený žalovaným ve smlouvě (výpis z bankovního účtu). Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho dokladů (kopie občanského a řidičského průkazu). Žalovaný byl před uzavřením smlouvy vylustrován na exekuce a jiné závazky (výpis lustrací). Z výpisu z účtu žalovaného z května 2019 soud zjistil, že tento byl na začátku i na konci měsíce cca. [částka] v mínusu, což umožňoval jeho kontokorent. Během měsíce mu přišlo [částka] z půjčky„ Ovečka“, mzda ve výši [částka] a hradil řadu trvalých příkazů a splátek, které nejsou blíže identifikovány. Dále hradil splátky minimálně 3 dalších půjček. Účastníci se dohodli na posunutí splatnosti zápůjčky do [datum] za poplatek 300 Kč (dodatek ke smlouvě o zápůjčce [číslo]). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslanou mu dne [datum].

4. K aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud z listiny„ smlouva o postoupení pohledávky“ ze dne [datum] za prokázané, že touto smlouvou společnost [právnická osoba] projevila vůli postoupit na žalobkyni soubor pohledávek specifikovaných v příloze, mimo jiné pohledávku za žalovaným, a žalobkyně toto akceptovala. Z listiny„ předžalobní výzva“ a dokladu o jejím odeslání vzal soud za prokázané, že byl žalovaný s tímto seznámen. <i>5. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>6. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>7. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Dle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>11. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>12. Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 13. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. <i>14. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 15. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“ 16. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.“ 17. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ 18. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila.

19. Na základě výše uvedeného soud nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby, a dospěl k závěru, že je dána. [právnická osoba] v souladu s § 1779 a násl. občanského zákoníku postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která se tak dostala do pozice věřitele. Svědčí ji proto aktivní věcná legitimace k podání žaloby na zaplacení 23 643,49 Kč s příslušenstvím proti žalovanému.

20. Smlouvu označenou jako„ smlouva o zápůjčce [číslo]“ uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalovaným posoudil soud jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, kterou je třeba zároveň s ohledem na § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Jedná se o reálnou smlouvu a plnění bylo poskytnuto. Soud se v prvé řadě zabýval platností této smlouvy, kdy s ohledem na shora citovaný zákon o spotřebitelském úvěru a judikaturu nejvyšších soudů přezkoumal, zda předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Jediným, co k posouzení úvěruschopnosti žalovaného společnost [právnická osoba] učinila, bylo posouzení výpisu z účtu žalovaného za jeden měsíc a lustrace žalovaného ohledně dalších půjček a ohledně exekucí, nicméně tato lustrace zjevně neodhalila skutečný stav, když z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný hradil splátky minimálně 3 dalších půjček a 1 další daný měsíc uzavřel. Z výpisu z účtu pak plyne, že žalovaný, nad rámec již zmíněných půjček, dluží vlastní bance ke konci měsíce 20 000 Kč z kontokorentu, kdy žalovaný s tímto dluhem měsíc začínal i končil. Zjevně tak nebyl schopen umořovat ani své existující závazky, natož v rámci 1 měsíce splatit závazek další, tím spíše ve výši 4 900 Kč. Zjevně tak nebyl úvěrovatelný a jeho výpis z účtu vykazuje varovné signály, že se již dávno nachází v dluhové pasti. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a proto soud dospěl k jednoznačnému závěru, že je smlouva označená jako„ smlouva o zápůjčce [číslo]“ uzavřená mezi společností [právnická osoba] a žalovaným neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlédl bez návrhu na základě § 588 občanského zákoníku. Ostatně, v intencích shora citovaného nálezu Ústavního soudu by bylo protiústavní tak neučinit.

21. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva o zápůjčce, ale bylo prokázáno, že došlo k poskytnutí částky 4 900 Kč žalovanému, má žalobkyně nárok na vrácení poskytnutých finančních prostředků v dosud neuhrazené výši z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Na tuto částku žalovaný neuhradil ničeho. Soud proto žalobkyni v tomto rozsahu vyhověl a uložil žalovanému jí tuto částku zaplatit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 900 Kč od [datum] do zaplacení. Úrok z prodlení soud určil v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence údajů o skutečných majitelích), tedy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, přičemž repo sazba ke dni [datum] činila 2 procentní body. Do prodlení se žalovaný dostal až dne [datum], den poté, kdy mu uplynula lhůta k plnění stanovená mu v dopise„ předžalobní výzva.“ Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 o.s.ř., jelikož neshledal důvod se od této lhůty odchýlit. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. Žalovaný jako převážně úspěšný účastník řízení by měl právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř.; jelikož mu však prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve druhém výroku tohoto rozsudku.