8 C 298/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně IČO: IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozená Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 135 729 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do výše , částka, spolu s úrokem 11,75 % z částky , částka, a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s úrokem z prodlení úrokem 11,75 % ročně z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení shora uvedených částek. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , a osobou žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl předchůdce žalobkyně žalované zápůjčku ve výši , částka, . Žalovaná se pak zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně částku jistiny úvěru navýšenou o souhrnný poplatek v celkové výši , částka, představující součet kapitalizovaných úroků (s úrokovou sazbou sjednanou 14 % ročně) a poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení, a za administrativní činnosti a komfortní splácení. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté jistiny a poplatku ve výši , částka, , se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 36 měsíčních splátkách po , částka, . Sjednané splátky ovšem nebyly hrazeny řádně, když poslední splátka byla uhrazena dne , datum, . Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně toliko , částka, a zůstal nedoplatek neuhrazené jistiny ve výši , částka, , když na jistinu bylo započteno , částka, , zbytek byl započten na souhrnný poplatek ve výši , částka, a průběžné sankční poplatky ve výši , částka, . Žalobkyně se žalobou s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala po postoupení pohledávky a jejího oznámení dne , datum, jistiny ve výši , částka, , souhrnného poplatku ve výši , částka, , smluvní pokuty 0,1 % denně, která byla kapitalizována ke dni , datum, na částku , částka, , zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni , datum, ve výši , částka, , sankčních poplatků ve výši , částka, za zahájení vymáhání a upomínky dle ujednání v čl. Postup při prodlení zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku. Dále žádá úrok 11,75 % ročně z jistiny a úrok z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z jistiny od , datum, . Dále se žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti vyjádřila v tom smyslu, že (právní předchůdce) řádně provedl ověření schopnosti osoby žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to konfrontací doložených údajů žalovanou osobou s registry (interní registry, Solus, insolvenční rejstřík apod.). Dále polemizoval s právním posouzením některých okresních soudů a finančního arbitra, a k samotnému procesu kontroly úvěruschopnosti uvedl, že v BRKI, NRKI ani SOLUS nezjistil žádný negativní záznam, dále z centrální evidence exekucí ani insolvenčního rejstříku nezjistil negativní skutečnosti, a především vyházel z údajů žalované osoby ohledně příjmů a výdajů vyplněnými do „zákaznické karty“, které byly ověřeny oproti dokladům v ní uvedených (výplatní pásky, pracovní smlouva apod.). Zde uvedl dlužník příjem , částka, (ověřeno Pracovní smlouvou a výpisy z účtu za měsíc , datum, ) a „další příjem“ ve výši , částka, (celkem , částka, čisté měsíční příjmy). Výdaje jsou dle žalobkyně neověřitelné, resp. sdělené údaje byly konfrontovány s právními instituty (např. životní minimum) a statistickými daty. Žalující strana dále aplikovala na zjištěné údaje vybrané skóringové modely. Dále bylo odkázáno na několik rozhodnutí soudů, kterými podporuje své stanovisko, že právní úprava nestanoví přesný postup a povinnosti, které musí poskytovatel úvěru splnit, a ověřování příjmů a výdajů spotřebitele proto není její povinností, pokud je nahradí jinými způsoby ověření.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den , datum, , a následně po žádosti o lhůtu z důvodu poučení soudu dle § 118a odst. 1, resp. 3 o.s.ř., na den , datum, . Na jednání se dostavila pouze žalobkyně, žalovaná se bez omluvy nedostavila ani nepožádala o odročení jednání, ačkoli jí bylo předvolání řádně doručeno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (z uvedených listinných důkazů).

4. Na žalobkyni byla postoupena pohledávka (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, ) za žalovanou z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , jejímž obsahem byl jednak závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, v hotovosti ke dni podpisu smlouvy, a jednak závazek žalované vrátit tyto finanční prostředky spolu se souhrnným poplatkem v celkové výši , částka, , sestávající z částky za poplatek za zpracování zápůjčky ve výši , částka, , za vedení účtu ve výši , částka, a úrokem ve sjednané kapitalizované výši , částka, , přičemž dále je sjednáno, že úroková sazba po celou dobu platnosti smlouvy je 14 % ročně (smlouva byla uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá od uzavření smlouvy do sjednané splatnosti poslední splátky dle čl. 9.1 smluvních podmínek). Závazek osoby žalované spočíval ve vrácení jistiny, včetně souhrnného poplatku, v 36 měsíčních hotovostních splátkách ve výši , částka, , počínaje posledním dnem „měsíčního období“, které začíná běžet 5. dnem ode dne uzavření smlouvy, a to pod ztrátou výhody splátek k nejbližšímu termínu další splátky, pokud je s předchozí splátkou dlužník v prodlení (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, a smluvních podmínek, které jsou k ní připojeny). Ze samotného tvrzení žalobkyně o sjednaných částkách jistiny, souhrnného poplatku a nesplaceného zůstatku vyplývá, že žalovaná osoba na tuto smlouvu uhradila celkem , částka, . Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované na základě dotazníkového šetření za účasti žalované, které následně ověřoval pomocí předložených dokladů, které byly zaznamenány do tzv. zákaznické karty. Žalobkyně předložila k výzvě soudu „zákaznickou kartu“, kde byly vyznačeny doklady, ze kterých byl ověřen příjem žalované ve výši , částka, měsíčně (pracovní smlouva zaměstnavatele , zaměstnavatel, , adresa, a výplatní pásky za měsíce , datum, . Dále žalovaná údajně uvedla, že má „další čisté příjmy” ve výši , částka, , což ovšem není pro ověření úvěruschopnosti relevantní za situace, kdy není jakkoli specifikováno, jaké příjmy to jsou, a nejsou zjevně nijak doloženy, a to ani právě takovým způsobem, kterého se domáhala žalobkyně. Výdaje byly uvedeny jako odhadované ve výši , částka, bez bližšího upřesnění, a dále byly vyznačeny výdaje na další splátky zápůjček ve výši , částka, . Ze zákaznické karty dále vyplývá, že žalovaná má 1 x vyživovací povinnost a je svobodná (zjištěno ze zákaznické karty ze dne , datum, ). Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne , datum, k zaplacení dlužné částky do 10 dní, výzvu odeslala dne , datum, , nicméně žalovaná již dále neplnila ničeho, a to ani na pozdější předžalobní výzvu zástupce žalobkyně (zjištěno ze oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , podacího lístku ze dne , datum, a předžalobní výzvy ze dne , datum, vč. podacího lístku). Z dalších listinných důkazů soud s ohledem na právní posouzení (srov. níže) nezjistil další relevantní skutečnosti.

5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o zápůjčce (§ 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“).

6. Podle ust. § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

7. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ust. § 1879 OZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle ust. § 1880 odst. 1 OZ postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle odst. 2 postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

11. Podle ust. § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), když sice ověřila příjmy žalovaného v průměrné výši cca , částka, Kč, nicméně zjevně nijak neověřila (resp. soudu nedoložila ověření) „další čisté příjmy“ žalované. Žalobkyně podle vycházela i z příjmů mimo doložený hlavní příjem, a z výdajů, které nijak doloženy nebyly. Soud se ztotožňuje s tím, že poskytovatel úvěru nemusí ověřit všechny výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr, ovšem měl by minimálně zohlednit výdaje na bydlení či bez bydlení při porovnání s paušálními výdaji rodinných domácností dle statistiky , právnická osoba, (jako pomocného statistického kritéria dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR), a v případě zřetelné odchylky tento nesoulad tím pečlivěji vysvětlit. Tak se ovšem v dané věci nestalo. Žalobkyně se spolehla dle vlastního tvrzení na sdělení žalované, ačkoli statisticky průměrné výdaje (bez rekreace a alkoholu) dosahují v době uzavírání jednotlivých smluv , datum, cca , částka, měsíčně. Pokud žalovaná jako spotřebitel „odhadne“ své výdaje jako osoba samoživitelka s 1 vyživovací povinností na méně než polovinu statistických výdajů, aniž by tento rozpor byl jakkoli vysvětlen, natož doložen, přičemž sama žalobkyně k tomu uvádí, že zjistila další splátky přesahující , částka, (srov. shora), pak nelze s takto deklarovanými výdaji počítat. Soud také souhlasí, že není předepsán jediný správný postup ověření úvěruschopnosti, a není tak ve sporu s odkazovanou judikaturou. Nicméně pokud do jakéhokoli matematického či statistického modelu, kreditního skóre apod., poskytovatel spotřebitelského úvěru započte jako proměnnou příjmy, které zjevně nebyly ověřeny nijak, pak jakýkoli výsledek dalšího vyhodnocení je nerelevantní. Soud souhlasí také s tím, že žadatel o spotřebitelský úvěr je povinen uvést pravdivé údaje, ovšem ne/splnění této povinnosti nemůže jakkoli nahradit povinnost žalobkyně tvrzení ověřit. Smluvní závazek žalované spočíval v tom, že měla splácet splátku 36 měsíců ve výši , částka, , na což ověřené příjmy žalované zcela zjevně nepostačovaly, když statistické výdaje dle ČSÚ jsou , částka, , další splátky žalované , částka, a splátka , částka, , což přesahuje doložené příjmy žalované ve výši , částka, měsíčně. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. , adresa, rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle, které se dovolává žalobkyně. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že „je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Ústavní soud mj. uvedl, že „nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci ZSÚ z roku 2010 nebo z roku 2016. Soud se proto dále nezabýval platností sjednaného úroku, nicméně ani v tomto směru nelze než uvést, že úrok 120 % ročně považuje za neplatný pro rozpor s dobrými mravy.

13. Vyplacená částka žalované osobě, tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Vzniká zde proto povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní, kterou dosud žalovaná osoba nezaplatila (§ 2991 odst. 1 o.z.); k tomu srov shora. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (jako ochuzený) poskytla žalované (jako obohacené) toliko částku , částka, a žalovaná uhradila žalobkyni částku , částka, . Ve zbývající výši , částka, se žalovaná na úkor předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatila, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o.z. je povinna toto obohacení žalobkyni vydat, přičemž splatnost soud určil od doložené výzvy k zaplacení ze dne , datum, (resp. ve lhůtě výzvou stanovené). Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení (§ 1968 o.z.) a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (srov. shora). Soud proto žalované uložil uhradit žalobkyni vedle dlužné částky i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ke dni výzvy, resp. zesplatnění (srov. shora). Naopak ve zbývající výši požadovaných nároků soud ze shora vylíčených důvodů zamítl.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná byla v řízení poměrně úspěšnější než žalobkyně. Z obsahu spisu se nicméně nepodává, že by žalované jakékoli náklady vznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.