8 C 30/2021

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. jméno příjmení a soudců JUDr. Viléma Šetka a JUDr. Lenky Ceplové ve věci žalobkyně České republiky Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému celé jméno žalovaného , IČO sídlem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupenému advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o 344 000 Kč s příslušenstvím a vzájemném návrhu na zaplacení 516 975 Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2023, č. j. 8 C 30/2021-396,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví specifikovaným rozsudkem Okresní soud v Ústí nad Labem (dále již jen soud prvního stupně) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 344 000 Kč s 10 % úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl vzájemný návrh žalovaného o zaplacení částky 516 975 Kč (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a ve stejné lhůtě povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 17 200 Kč (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalobkyně výzvou, kterou zveřejnila dne [datum], vyzvala k podání nabídek pro zakázku malého rozsahu s názvem„ [anonymizována dvě slova] [obec], V. [příjmení] [číslo] – příprava pro podání projektové žádosti 2014 zpracování pro podání projektové dokumentace na zateplení a sanaci objektu, stavebně technický průzkum a na celkovou rekonstrukci objektu“. Žalovaný uspěl se svou nabídkou na tuto výzvu a účastníci se následně dne [datum] dohodli na podmínkách smlouvy o dílo [číslo jednací] ve znění dodatku [číslo] (dále již jen smlouvy o dílo), jejímž předmětem byl závazek žalovaného vypracovat projektovou dokumentaci (dále již jen PD) na zateplení, sanaci, stavebně technický průzkum a celkovou rekonstrukci objektu v areálu Územního odboru [obec], Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje za dohodnutou cenu díla ve výši 860 000 Kč včetně DPH. V této smlouvě se účastníci dohodli mj. na tom, co má být dodáno, lhůtě k dokončení a provedení díla (do [datum]), podmínkách odstoupení od smlouvy, podmínkách vzniku práva na smluvní pokutu a paušalizovanou náhradu újmy. Z nabídky i ze smlouvy o dílo bylo zřejmé, že PD má být využita mj. pro žádost o dotaci v rámci 135. výzvy Ministerstva životního prostředí - Operačního programu životního prostředí (dále již jen OPŽP). Žalovaný si stanovil harmonogram prací, který zaslal žalobkyni, jež však nedodržoval, když až [datum] žalobkyni zaslal zaměření stávajícího stavu budovy A a až [datum] zaměření stávajícího stavu budov B, C, D, přestože toto měl podle svého vlastního harmonogramu učinit do [datum]. Teprve dne [datum] požádal o schůzku s topenářem, přestože podle harmonogramu měly být prohlídky budov profesanty provedeny do [datum]. Soud prvního stupně dále učinil zjištění, že rozsah klimatizace a barevné řešení dodala žalobkyně až dne [datum]. V průběhu prací vznášela požadavky, které nebyly výslovně ve smlouvě zmíněny, když požadovala změnu prostorových dispozic a využití jednotlivých místností v objektu, zejména změnu využívání dvou bytů na ordinaci závodního lékaře, kterýžto požadavek vznesla v srpnu 2018, další požadavky k ordinaci byly v návaznosti na vyjádření Ministerstva vnitra zaslány žalovanému až dne [datum]. Žalobkyně dále požadovala vybudování zbrojního skladu, k němuž proběhla prohlídka až dne [datum]. Podklady k datovým rozvodům žalobkyně dodala až dne [datum], to učinila v návaznosti na zaslání zaměření žalovaným dne [datum], na které žalobkyně dne [datum] reagovala tak, že má spoustu poznámek k zaměření, načež dne [datum] proběhla prohlídka. Soud prvního stupně provedl dokazování veškerou e-mailovou korespondencí mezi účastníky řízení a uzavřel, že žalobkyně na všechny písemně vznesené požadavky žalovaného k součinnosti reagovala vždy v rámci dnů. Učinil zjištění, že žalovaný dne [datum] požádal o prodloužení termínu, jeho žádosti nebylo vyhověno. Žalovaný v termínu do [datum] dílo nedodal, nedodal je ani po tomto termínu. Flashdisk s částmi zpracované PD si vyzvedl v kanceláři žalovaného po termínu pan [příjmení], který po zjištění, že se na flashdisku nenachází dílo zpracované v souladu se smlouvu, flashdisk žalovanému vrátil. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] odstoupení od smlouvy a výzvy k úhradě smluvní pokuty a paušalizované náhrady újmy, dne [datum] mu zaslala listinu totožného obsahu podepsanou krajským ředitelem. Žalovaný vzájemným návrhem v tomto řízení vyzval žalobkyni k zaplacení částky 516 975 Kč z důvodu, že provedl část díla, která představuje více než 60 % celkového rozsahu. Cena této části díla činí částku 684 975 Kč, je tvořena částkou 168 000 Kč, jež představuje obvyklou hodnotu díla, a částkou 516 975 Kč, kterou žalovaný uhradil svým subdodavatelům. Po právní stránce soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni [datum] (dále již jen„ o. z.“), § 2586 odst. 1 o. z., § 2604 o. z., § 2605 odst. 1 věty první o. z., § 2606 o. z., § 2610 o. z., § 1908 odst. 1 o. z., § 1930 o. z. a § 2001 o. z. a uzavřel, že žalovanému vznikla povinnost provést pro žalobkyni dílo, konkrétně zpracovat na svůj náklad a odpovědnost PD zateplení, sanace a celkové rekonstrukce objektu objednatelky, jak je specifikováno ve smlouvě o dílo, a to výlučně dle zákonných požadavků, požadavků poskytovatele dotace a pokynů objednatelky, řádně, včas a prosté jakýchkoliv vad, včetně všech objednatelkou požadovaných změn díla a jeho součástí a tuto PD převést do vlastnictví objednatelky. Žalovaný se zavázal PD předat panu [příjmení] do [datum] v šesti listinných vyhotoveních a jednom vyhotovení na CD ve formátu.pdf,.xls a dwg, přičemž o předání a převzetí díla měl být sepsán protokol. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, jakým způsobem se k žalobkyni část díla na flashdisku dostala, ani o tom, že žalovaný nezpracoval kompletní PD, když sám žalovaný tvrdil, že dokončil 60 % PD, nikdo z účastníků netvrdil, že došlo k sepsání protokolu. Soud prvního stupně uzavřel, že pokud se účastníci ve smlouvě o dílo dohodli, že dílo bude předáno a převzato protokolárně, nenaplňuje jiný způsob dodání díla do dispozice objednatelky hmotněprávní podmínku splnění dluhu, a to ani částečně, pokud ohledně příslušné části nebyl sepsán protokol. Dluh žalovaného (povinnost dodat dílo smlouvou vymezeným způsobem) proto nebyl splněn, a to ani z části, neboť nedošlo k protokolárnímu předání ani části díla (odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Vzhledem k tomu, že závazek žalovaného nezanikl splněním ani zčásti, nezabýval se významem tvrzeného plnění žalovaného ve smyslu § 2004 odst. 2 o. z. Účastníci si ujednali podmínky, za nichž bylo možno od smlouvy odstoupit. Žalobkyně v listině obsahující odstoupení od smlouvy z [datum] uvedla, že odstupuje od smlouvy z důvodu podstatného porušení smlouvy spočívajícímu v prodlení zhotovitele s dokončením a předáním díla o více než 14 kalendářních dnů. Tato listina byla podepsána nikoli vedoucím organizační složky žalobkyně ve smyslu § 7 odst. 1 věty první zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, jímž je podle § 8 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, krajský ředitel, nicméně tato vada byla podle § 440 odst. 1 o. z. zhojena tím, že krajský ředitel toto jednání dodatečně schválil. Listina z [datum] byla žalovanému dodána do datové schránky téhož dne a tento den se dostala do sféry jeho dispozice a tímto dnem nastaly v souladu s § 570 odst. 1 částí věty před středníkem o. z. účinky odstoupení od smlouvy. [příjmení] dnem pak rovněž nastaly účinky výzvy k uhrazení smluvní pokuty a paušalizované náhrady újmy. Smlouva o dílo tak zanikla odstoupením ze strany žalobkyně dne [datum]. Soud prvního stupně se zabýval tím, zda nemohlo dojít k prodloužení lhůty stanovené pro dokončení díla, vzal v úvahu především § 2594 o. z., který byl do jisté míry v předmětné věci modifikován smlouvou o dílo v čl. VI odst. 4, nicméně i při smluvní úpravě lze aplikovat § 2594 odst. 3 větu první o. z. Pokud tedy byl dán žalovanému žalobkyní nevhodný příkaz bránící v řádném provádění díla, měl žalovaný na nevhodnost příkazu žalobkyni upozornit bez zbytečného odkladu. V řízení bylo nicméně zjištěno, že žalovaný tak učinil až žádostí ze dne [datum], v níž popsal důvody žádosti o prodloužení lhůty, o nichž však věděl již minimálně jeden měsíc (ve vztahu k finálnímu upřesnění klimatizace a barevného řešení, podkladům k datovým rozvodům a informaci k nově budované ordinaci), resp. popsal jako důvod, že stále není rozhodnuto o umístění zbrojního skladu v budově B, příp. popsal další důvody pouze obecně. Pokud by soud považoval žádost o prodloužení lhůty za upozornění na nevhodný pokyn, pak by jej považoval ve vztahu k požadavkům žalobkyně ze srpna za neučiněný bez zbytečného odkladu, proto k němu nelze přihlížet; ve vztahu k tehdy dosud nerozhodnutému umístění zbrojního skladu by jej považoval za nedůvodný, neboť je zřejmé, že se žalovaný mohl zabývat ve stejnou dobu plněním jiných částí díla uvedených v žádosti; ve vztahu k dalším tam uvedeným důvodům nelze žádost považovat za upozornění na nevhodný pokyn pro jejich obecnost. S ohledem na výše uvedené bylo nadbytečné se zabývat konkrétními daty vznášených požadavků žalobkyně, neboť v každém případě žádost žalovaného nevyvolala účinky prodloužení lhůty. Dospěl proto k závěru, že k prodloužení lhůty stanovené pro dokončení díla nedošlo. Dílo mělo být žalovaným dokončeno a předáno dne [datum]. Jelikož se tak nestalo, ocitl se žalovaný v prodlení a žalobkyně tak již nejpozději dne [datum] mohla realizovat své právo odstoupit od smlouvy. Na smluvní pokutu soud prvního stupně aplikoval § 2048 věty první o. z. a § 2050 o. z. a vyšel ze zjištění, že účastníci si ve smlouvě pro případ porušení povinnosti ze smlouvy ujednali na více místech právo na zaplacení smluvní pokuty. Pokud žalovaný dílo nedokončil a nepředal ani zčásti, ocitl se v prodlení ve smyslu čl. IV odst. 2 smlouvy a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,05 % (správně 0,5 %) z celkové ceny díla za každý den prodlení. Smlouva byla ukončena dne [datum], žalovaný byl v prodlení od [datum], tedy celkem padesát dnů. Soud se zabýval tím, zda nemohlo na straně žalobkyně dojít ke zneužití práva tím, že od smlouvy odstoupila až dne [datum], avšak dospěl k závěru, že chování žalobkyně, jež s odstoupením od smlouvy (z blíže neuvedeného důvodu) 35 dnů vyčkávala, nepředstavuje zneužití práva, neboť nedosahuje nepřiměřené intenzity, a naopak mohlo vést k dodatečnému splnění povinnosti žalovaného dokončit a předat dílo. Vyčkávání s odstoupením od smlouvy bylo tedy rovněž ku prospěchu žalovaného. Pět desetin procenta z ceny díla činí 4 300 Kč, za padesát dnů prodlení tak žalobkyni náleží smluvní pokuta ve výši 215 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení smluvní pokuty do sedmi dnů od doručení výzvy, jež se do jeho sféry dispozice dostala dne [datum]. Za právně nevýznamné shledal, že žalobkyně vyzývala k zaplacení vyšší částky, neboť vycházela z nesprávné (původně sjednané ceny díla). Žalovaný smluvní pokutu nezaplatil, od [datum] je v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. a žalobkyně má tak vedle práva na zaplacení částky 215 000 Kč také podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, jež dosahovala ke dni počátku prodlení výše 10 % ročně. Dohodu účastníků o tom, že dojde-li ke zmaření účelu smlouvy z důvodu stojícího na straně žalovaného, má žalobkyně dle čl. VII odst. 4 smlouvy právo na zaplacení paušalizované náhrady škody ve výši 15 % z ceny díla, soud prvního stupně posoudil jako ujednáním o smluvní pokutě ve smyslu § 2048 o. z., zabýval se obranou žalovaného, že toto ujednání se vztahuje k porušení stejné povinnosti jako ujednání dle čl. IV odst. 2 smlouvy, čímž žalobkyně uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty duplicitně a neshledal ji důvodnou. Zmíněná dvě ujednání se nevztahují ke stejnému porušení povinnosti a plní rozdílnou funkci. Ustanovení čl. IV odst. 2 smlouvy se vztahuje k porušení povinnosti dodat dílo včas, má vést dlužníka k tomu, aby svou povinnost splnil včas, má tedy v prvé řadě účel preventivní, případně účel sankční, neboť má rovněž vést žalovaného ke svého druhu smluvnímu potrestání. Naproti tomu čl. VII odst. 4 smlouvy má zjevně, což vyplývá především z formulace tohoto ujednání (paušalizovaná náhrada újmy), za účel kompenzovat žalobkyni újmu, která jí vzniká tím, že žalovaný účel smlouvy (jakýmkoli způsobem) zmaří. Toto ustanovení se tedy nevztahuje k prodlení žalovaného, ale ke zmaření účelu smlouvy, jenž, jak bylo výše uvedeno, byl nebo minimálně musel být žalovanému znám. Proto tato ustanovení o smluvní pokutě mohou stát vedle sebe a žalobkyně může práva z nich vyplývající uplatňovat souběžně. Jednání žalovaného, který nesplnil svůj závazek ze smlouvy, když nedodal PD vedlo ke zmaření účelu smlouvy. Patnáct procent z ceny díla činí 129 000 Kč a tato smluvní pokuta tedy žalobkyni náleží. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení smluvní pokuty do sedmi dnů od doručení výzvy, jež se žalovanému do sféry dostala dne [datum]. Žalovaný smluvní pokutu nezaplatil, od [datum] je v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. a žalobkyně má tak vedle práva na zaplacení částky 129 000 Kč také podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, jež dosahovala ke dni počátku prodlení výše 10 % ročně. Ve vztahu k žalovaným uplatňovanému vzájemnému návrhu soud prvního stupně dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti, neboť v řízení vyšlo najevo, že žalovaný dílo ani zčásti nedokončil a nepředal. Žalovanému tak nevzniklo právo na cenu za část díla podle § 2610 odst. 2 o. z. Úvahy žalovaného o významu části zpracované PD jsou čistě hypotetické, nemají s ohledem na nesplnění ani části díla právní relevanci, a proto se jimi nezabýval. Nebylo tak zapotřebí zabývat se hodnotou žalovaným provedených prací, provádět důkazy zpracovanými části PD či jejími případnými vadami, fakturami či výpisy z účtu k prokázání tvrzení o úhradě za činnost subdodavatelů, či znaleckým posouzením využitelností části díla pro žalobkyni. Žalovanému nevzniklo ani právo na vrácení hodnoty poskytnutého plnění jako bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. žalobkyně po částečném odstoupení od smlouvy, neboť bylo platně odstoupeno od celé smlouvy. Žalovanému nevzniklo ani právo na cenu za dílo sníženou o to, co zhotovitel neprovedením díla ušetřil podle § 2613 o. z., neboť bylo prokázáno, že provedení díla zmařil žalovaný tím, že je nedokončil ani nepředal. Ze skutkových zjištění je zřejmé, že žalovaný nevykonával práce na díle dostatečně rychle, když se opakovaně ocital v prodlení se sebou stanoveným harmonogramem. Pokud měl žalovaný za to, že mu žalobkyně dává nevhodné pokyny či příkazy, měl na to žalobkyni bezodkladně upozornit, pokud měl za to, že se jedná o vícepráce, měl s žalobkyní jednat o změně smlouvy uzavřením dodatku, případně mohl žalovaný dílo splnit dle zadání, jež dle jeho názoru vyplývalo ze smlouvy o dílo, a podle pokynů, jež považoval za oprávněně učiněné; především měl žalovaný [příjmení] dokončit a předat protokolárně včas. Byl to žalovaný, kdo si měl po uzavření smlouvy organizovat svou činnost, komunikaci s žalobkyní a vyžadování součinnosti ze strany žalobkyně (soud podotýká, že žalovaný nikdy nevyužil svého práva určit žalobkyni přiměřenou lhůtu k poskytnutí součinnosti dle § 2591 o. z.), jakož i plnění ze strany svých subdodavatelů, tak, aby svůj závazek řádně a včas splnil. Žalovaný tak nečinil, choval se neprozřetelně během prací na díle a jeho liknavost neskončila ani uplynutím sjednaného termínu plnění, když se do sféry žalobkyně rozpracovaná PD dostala několik týdnů po uplynutí lhůty k plnění pouze z iniciativy žalobkyně, přestože plněno mělo být žalovaným v sídle žalobkyně. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žalobkyně provedení díla ani jeho části nezmařila a platně odstoupila od smlouvy, když dílo nebylo splněno ani částečně. Žalovanému ze žádného důvodu nevzniklo právo na zaplacení částky 516 975 Kč. Soud proto vzájemný návrh žalovaného zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále již jen o. s. ř.) a přiznal je zcela úspěšné žalobkyni ve výši 4 800 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů nezastoupené žalobkyně ve výši 300 Kč (dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) za každý z 16 účelně učiněných úkonů ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (1. předžalobní výzva, 2. podání žaloby, 3. písemné podání ze dne [datum], 4. - 6. účast na jednání před soudem v délce přesahující 4 hodiny dne [datum], 7. písemné podání ze dne [datum], 8. účast na jednání před soudem dne [datum], 9. písemné podání ze dne [datum], 10. písemné podání ze dne [datum], 11. - 13. účast na jednání před soudem v délce přesahující 4 hodiny dne [datum], 14. písemné podání ze dne [datum], 15. účast na jednání před soudem dne [datum], 16. účast na jednání před soudem dne [datum]). Jelikož je žalobkyně od placení soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena, je soudní poplatek podle § 3 odst. 1 zákona o soudních poplatcích povinen zaplatit České republice na účet zdejšího soudu žalovaný, jenž nemá právo na osvobození od poplatku, což plyne zejména ze skutečnosti, že žalovaný k výzvě soudu zaplatil soudní poplatek za svůj vzájemný návrh. Soudní poplatek za žalobu činí podle položky 1 bodu 1 písm. b) přílohy zákona o soudních poplatcích (též sazebník poplatků) částku 17 200 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání z důvodů, že soud prvního stupně nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem nebo označeným důkazům, neúplně zjistil skutkový stav věci a dospěl tak k nesprávným skutkovým zjištěním, věc nesprávně právně posoudil a řízení je postiženou jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Má za to, že se soud prvního stupně obsáhle zabýval nárokem žalobkyně, oproti tomu jeho nárokem se zabýval pouze v několika odstavcích na straně 17 a důvody, které vedly k zamítnutí jsou uvedeny zcela obecně, nepřesvědčivě a nedostatečně, a proto namítá, že rozsudek je v této části nepřezkoumatelný. Za nedostatečně odůvodněné považuje i neprovedení jím navržených důkazů (faktur od jeho subdodavatelů, výpisy z účtu, potvrzení o bankovních převodech). K prokázání svých tvrzení dále navrhoval vypracování znaleckého posudku za účelem posouzení využitelnosti jím provedené části díla, avšak soud prvního stupně k těmto důkazním návrhům konstatoval pouze jejich nadbytečnost s ohledem na právní názor, který zaujal. Vyjádřil přesvědčení, že soud prvního stupně hodnotí jednotlivá jednání stran striktně v intencích smlouvy a nepřiměřeně formalisticky, přičemž vždy odkazuje na pro něj přísně a nevyváženě formulovanou smlouvu. Zcela opomíjí následnou„ neformální“ praxi, kterou mezi sebou strany zavedly po uzavření smlouvy, ze které je zřejmé, mimo jiné, že za žalobkyni při provádění díla jednaly a pokyny a vícepráce při provádění díla žalovanému zadávaly i jiné osoby než uvedené ve smlouvě, komunikace mezi stranami probíhala neformálně, ústně, telefonicky a osobně a tímto způsobem bylo dojednáno i provedení víceprací. Tímto neformálním způsobem došlo k dojednání toho, že požadované vícepráce provede, ale na druhé straně i toho, že toto bude mít dopad na termín dokončení díla, s čímž byly osoby jednající za žalobce minimálně srozuměny. Ke zpracování PD za účelem podání žádosti o poskytnutí dotace podle 135. výzvy OPŽP uvedl, že mu bylo ze smlouvy o dílo v obecné rovině známo, že PD má být zpracovávána za tímto účelem, ale žalobkyně jej o termínu k podání žádosti o dotaci nikdy neinformovala a termín není uveden ani ve smlouvě o dílo. Předmětný dotační program byl vyhlašován opakovaně a žalobkyně tak mohla vyhotovenou část PD použít i v rámci následně vypsané nabídky. Jeho prodlení zapříčinily změny a rozšiřování obsahu díla žalobkyní, což si nutně vyžádalo zvýšené úsilí na jeho straně a větší časovou náročnost. Značnou časovou náročnost víceprací potvrdil i svědek [příjmení] který uváděl časovou náročnost pro zhotovení dokumentace pro realizaci šikmé střechy oproti stávající ploché. V daném případě se jednalo o změnu prostorových dispozic objektu a změnu využití jednotlivých místností v objektu žalobkyně, změnu užívání služebního bytu na ordinaci závodního lékaře, vybudování původně vůbec neuvažovaného zbrojního skladu a změnu v realizaci šikmé střechy. Soud prvního stupně tyto pokyny žalobkyně k provedení víceprací hodnotil jako příkazy při provádění díla a dospěl k závěru, že on měl upozornit žalobkyni na jejich nevhodnost bez zbytečného odkladu. Namítal, že pokyny žalobkyně učinila primárně ústně a stejnou formou on na tyto příkazy reagoval tím způsobem, že je akceptoval pod podmínkou prodloužení termínu pro provádění díla, neboť chtěl žalobkyni vyhovět. Následně na pokyny reagoval písemně žádostí ze dne [datum], tato žádost měla být dle dohody se žalobkyní pouze formalitou. Nesouhlasil s tím, že soud k této žádosti nepřihlížel, protože dle jeho názoru nebyla učiněna bez zbytečného odkladu. [příjmení] má za to, že to bylo bez zbytečného odkladu, protože ji učinil téměř měsíc a půl před termínem dokončení díla, a ještě v době bezprostředně před žádostí docházelo k upřesňování a změnám příkazů. Dále nesouhlasil se závěrem, že jiný způsob předání díla než protokolární převzetí díla nelze chápat jako splnění dluhu, poukazoval na § 2004 o. z. a dovolával se toho, že částečně dílo splnil, když část PD převzal svědek [příjmení] na flashdisku dne [datum]. Za absurdní shledával představu, že se bude poté, co žalobkyně odstoupila od smlouvy o dílo, dožadovat podpisu předávacího protokolu a žalobkyně takový protokol po odstoupení podepíše. Před odstoupením neměl důvod žalobkyni k podpisu předávacího protokolu vyzývat, a to ani při předávání části díla na flashdisku, když předpokládal podpis protokolu až po dokončení všech částí díla a smlouva o dílo neumožňovala průběžnou fakturaci, když nebyla sjednána možnost dílčího plnění. Za jediné hledisko proto shledával hledisko využitelnosti díla pro žalobkyni, čímž se soud prvního stupně nezabýval. K námitce žalobkyně o formátu předané části díla uvedl, že část díla předal v jednom z formátů požadovaných smlouvou o dílo, neboť si právě a pouze tento formát žalobkyně od něj vyžádala. Pokud by žalobkyně měla následně za to, že uvedený formát je pro ni nedostatečný nebo by shledala jiné vady či nedostatky, mohla tyto vadu u něj reklamovat, což neučinila. Vyjádřil přesvědčení, že bez ohledu na absenci předávacího protokolu měla být část díla vypořádána podle pravidel bezdůvodného obohacení, přičemž pro vznik bezdůvodného obohacení je rozhodné pouze to, zda má jím poskytnuté plnění pro žalobkyni význam, nikoli zda je pro ni využitelné. Závěrem odvolání opakoval svou argumentaci k požadavku žalobkyně na smluvní pokutu a paušální náhradu škody, podle které má za to, že se jedná o totožný nárok uplatněný dvakrát, neboť žalobkyně tvrdí, že jí nárok na danou částku vznikl proto, že on porušil povinnost provést dílo včas. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu žalobkyně o zaplacení částky 344 000 Kč s příslušenstvím zamítne, žalobkyni uloží povinnost zaplatit mu částku 516 975 Kč a nahradit náklady řízení, případně, aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně se ve svém vyjádření k odvolání žalovaného plně ztotožnila se závěry soudu prvního stupně, nikoli však s tvrzením žalovaného o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, neboť existence faktur subdodavatelů žalovaného a potvrzení o jejich proplacení neměla pro řízení žádný význam, když soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný neplnil dílo ani zčásti. Provedení žalovaným označených důkazů by připadalo do úvahy v případě, že by soud prvního stupně dospěl k závěru opačnému, tedy alespoň o částečném plnění. Opakovala, že žalovaným poskytnuté„ částečné plnění“ pro ni mělo nulovou hodnotu z důvodu jeho nevyužitelnosti ke smlouvou sjednanému účelu a zadávacím podmínkám veřejné zakázky. Vyjádřila přesvědčení, že ani žalovaným navržený znalecký posudek by nebyl schopen zodpovědět na otázku, zda to, co žalovaný vyhotovil by pro ni bylo využitelné. Nanejvýše by byl schopen stanovit finanční hodnotu žalovaným vypracovaných dokumentů, nikoli však určit, zda jsou způsobilé sloužit smlouvou stanovenému účelu. Ostatně žalovaný si mohl takový znalecký posudek opatřit sám a soudu jej předložit, což však neučinil. Za nepochopitelnou shledávala námitku žalovaného, že soud prvního stupně příliš formalisticky hodnotí jednání stran v intencích smlouvy o dílo. Žalobou uplatněné nároky vznikly na základě smlouvy o dílo, a tak žalobkyně nerozumí tomu, co by mělo být špatného na tom, že soud z této smlouvy vychází. Závazkové právo je založeno na zásadě pacta sunt servanda, má dispozitivní charakter a vůle stran je pro něj rozhodující. K žalovaným namítané„ neformální praxi“ uvedla, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovanému zadávala vícepráce či že by mu jakýmkoliv způsobem přislíbila prodloužení lhůty pro dokončení díla. Považoval-li žalovaný požadavky na zpracovávané dílo za vybočující z mezí uzavřené smlouvy, nebyl povinen je zapracovat, a to nejméně do doby, kdy bude dojednáno uzavření dodatku ke smlouvě, kterým by byly tyto práce zapracovány za podmínek odsouhlasených dvěma smluvními stranami. K námitce, že neměla žalovaného informovat o konečném termínu k podání žádostí o poskytnutí dotace v rámci 135. výzvy OPŽP uvedla, že se jednak jedná o veřejně dostupnou informaci, jednak byl žalovaný již před uzavřením smlouvy o dílo srozuměn s tím, že jím zhotovované dílo má sloužit jako zásadní podkladový materiál pro žádost o poskytnutí dotace z této konkrétní výzvy. K námitce, že možnost poskytnutí dotace byla vyhlašována opakovaně v rámci dalších výzev OPŽP zdůraznila, že v okamžiku, kdy se rozhodla od smlouvy odstoupit, vycházela z informací známých a dostupných v tuto dobu, nemohla se spoléhat na to, že k takové skutečnosti dojde v budoucnu. K poukazu žalovaného, který na podporu své argumentace o časové náročnosti jejích požadavků zmínil výpověď svědka [příjmení], uvedla, že svědkem [příjmení] naznačená časová náročnost na úpravu střechy objektu v trvání cca šesti měsíců není správná, když tento ve své výpovědi řešil komplexně problematiku provedení takovéto úpravy objektu, a to zejména z hlediska získání veškerých nezbytných souhlasů a vyjádření dotčených orgánů. Tyto by však byly zajišťovány v souladu se smlouvou přímo žalobkyní, nikoli žalovaným, a to až poté, co by byla zpracována PD. K námitce žalovaného, že pokyny k „ vícepracím“ mu byly předávány ústně/telefonicky, bylo v řízení prokázáno, že sice bylo na osobních schůzkách se žalovaným o požadavcích na dílo hovořeno, ale vždy byly následně potvrzeny v písemné podobě (většinou e-mailem). Navíc všichni svědci potvrdili, že vznesené požadavky na podobu díla považovali za souladné s předmětem smlouvy, tj. že tyto pokyny dávali za žalobkyni v domnění, že spadají pod„ celkovou rekonstrukci“. Ztotožnila se se závěrem soudu prvního stupně, že první uplatnění námitky nevhodného pokynu byl učiněn žalovaným se značným prodlením po žalobkyni uskutečněném uplatnění„ nevhodných pokynů“. Žalovanému se nepodařilo za celou dobu řízení ani po provedených výsleších svědků prokázat, že by s ním bylo dopředu projednáno, natož pak odsouhlaseno prodloužení termínu pro dokončení díla, neboť se nic takového nestalo. Její odpovědní pracovníci si byli moc dobře vědomi obsahu interních předpisů a pokynů žalobkyně, ze kterých jednoznačně vyplývá, že k rozhodování takovýchto záležitostí je příslušný pouze ředitel Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje. K tvrzení žalovaného, že částečně dílo plnil, odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, např. rozsudky sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] či [spisová značka], dle kterých platí, že nevznikne-li zhotoviteli v důsledku nepřevzetí díla právo na zaplacení jeho ceny, nelze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Žalovaným tvrzené„ částečné plnění“ bylo pouze poskytnutím materiálů k jejich kontrole před jejich konečným předáním a ze strany žalovaného se jednalo o postup ve smyslu čl. IV dost. 5 smlouvy o dílo, nikoli podle čl. IV odst. 2 a 7 téže smlouvy. Upozornila na jasné rozpory v argumentaci žalovaného, který mimo jiné uvádí, že nebyla sjednána možnost dílčího plnění, přesto po celou dobu řízení (i v odvolání) uvádí, že plnil zčásti, pročež má nárok na zaplacení části ceny díla a žalobkyně tak neměla možnost od smlouvy jako celku odstoupit. K žalovaným tvrzené využitelnosti části díla uvedla, že i kdyby někde na počítačích některého z pracovníků, kteří dostali žalovaným poskytnuté materiály ke kontrole a připomínkování, náhodou některý datový soubor zůstal, nelze tvrdit, že by byl pro ni takový soubor využitelný a už vůbec pak ne ke sjednanému účelu, když takovéto„ neoficiální“ materiály zcela jistě nemůže použít v rámci stavebního řízení, ani jako podklad k přihlášení se do jakékoliv výzvy OPŽP, jelikož se nejedná o PD ve smyslu příslušných právních předpisů. K poukazu žalovaného, že jím poskytnuté„ plnění“ mělo pro ni význam, jelikož s „ ním nakládala“ uvedla, že v řízení bylo prokázáno pouze to, že její zaměstnanci toto„ plnění“ zkontrolovali, zjistili, že je plné vad, nedostatků, nedodělků a zejména je neúplné, a v souvislosti s tím jim vznikla pouze další práce, která měla nulový přínos. Tímto nakládání se žalovaným poskytnutým materiálem skončilo. K otázce smluvních sankcí odkázala na svá předchozí vyjádření a zcela se ztotožnila se závěrem soudu prvního stupně, že se jedná o sankce, jež postihují dvě různé skutečnosti a lze je uplatňovat současně. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a požadovala nahradit náklady odvolacího řízení.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek spolu s řízením, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal z níže rozebraných důvodů odvolání žalovaného důvodným.

6. V posuzované věci namítal žalovaný nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, jakož i nedostatečná skutková zjištění, která měla plynout z toho, že soud prvního stupně nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a neprovedl jím navržené důkazy. Odvolací soud neshledal tyto námitky žalovaného důvodnými. Soud prvního stupně v řízení postupoval zcela v souladu s o. s. ř., systematicky a pečlivě se zabýval všemi rozhodnými skutečnostmi, vycházel přitom z tvrzení obou účastníků řízení, při přípravném jednání poučil oba účastníky řízení, jaká tvrzení mají doplnit a o potřebě prokázat některé z tvrzených skutečností. Při provádění důkazů se řídil o. s. ř. a provedené důkazy vyhodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se řídil § 157 odst. 2 o. s. ř., stručně a jasně uvedl, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy. Odvolací soud proto neshledal rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelným, když ostatně tato skutečnost se odráží i v tom, že žalovaný byl schopen na důvody uvedené soudem prvního stupně v napadeném rozsudku reagovat odvolací argumentací. Okolnost, že závěry soudu prvního stupně k žalovaným uplatněnému návrhu nejsou tak obsáhlé, jsou odrazem skutkového závěru, který soud prvního stupně učinil, jakož i jeho právního posouzení. Odvolací soud neshledal potřebu provedení jiných důkazů či zopakování důkazů provedených soudem prvního stupně a dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl dokazování v takovém rozsahu, který byl potřebný ke zjištění rozhodných skutečností, z těchto důkazů učinil správná skutková zjištění, která vyústila ve skutkový závěr, na nějž soud prvního stupně aplikoval správné právní normy.

7. K námitce žalovaného, že se soud prvního stupně příliš striktně a formalisticky řídil smlouvou o dílo, přičemž měl odkazovat na pro něj přísně a nevyváženě formulovanou smlouvu, je třeba zdůraznit, že civilní právo je založeno na rovnosti smluvní stran a na smluvní volnosti, tedy na tom, že účastníci občanskoprávních vztahů si mohou mezi sebou dohodnout vše, co není zákonem zakázáno. V případě žalobkyně, která je součástí organizační složky státu platí, že může činit pouze to, co je zákonem dovoleno. Současně platí zásada pacta sunt servanda (smlouvy se mají dodržovat). Tato zásada symbolizuje podstatu právního institutu smlouvy. Dne [datum] byla ve [obec] přijata Vídeňská úmluva o smluvním právu. S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky. V článku 26 této úmluvy je upraveno, že:„ Každá platná smlouva zavazuje smluvní strany a musí být jimi plněna v dobré víře“. Od roku 2014 je tato zásada výslovně obsažena i v českém soukromém právu. Uzavřeli-li účastníci sporu smlouvu o dílo, je třeba při řešení vzájemných sporů vycházet z úpravy obsažené v této písemné smlouvě o dílo, když nebylo shledáno, že by některé její ujednání či smlouva jako celek byly neplatné, např. pro rozpor se zákonem. Žalovaný ostatně ani platnost smlouvy o dílo nezpochybňoval. V daném případě žalovaný smlouvu o dílo uzavřel jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, a proto nelze hovořit ani o tom, že by byl slabší smluvní stranou této smlouvy. Žalovaný navíc tuto smlouvu uzavřel poté, co reagoval na výzvu k podání nabídek pro zakázku vyhlášenou žalobkyní a již v této výzvě byl seznámen s podmínkami, za kterých bude jeho nabídka akceptovatelnou. Věděl tedy, že žalobkyně tuto zakázku vyhlašuje za účelem získání PD na zateplení a sanaci objektu, stavebně technický průzkum a na celkovou rekonstrukci objektu v areálu Územního odboru [obec], Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje (dále již jen objekt žalobkyně) a že PD má sloužit pro žádost o dotaci v rámci 135. výzvy Ministerstva životního prostředí. Vzhledem k tomu, že smlouva o dílo je platným právním jednáním, zavazuje obě strany smlouvy, a proto soud prvního stupně zcela správně vycházel z toho, co si smluvní strany v této smlouvě dohodly.

8. Základní závazek žalovaného, který pro něj ze smlouvy o dílo vyplýval, bylo dodat žalobkyni [příjmení] na zateplení, sanaci, stavebně technický průzkum a celkovou rekonstrukci objektu ve lhůtě do [datum] tak, že ji v šesti listinných vyhotoveních a jednom vyhotovení na CD (ve formátu.pdf,.xls a.dwg) předá panu [příjmení], přičemž smluvní strany si ujednaly, že o předání má být sepsán protokol. V řízení nebylo prokázáno, že by tak žalovaný učinil, když došlo k předání pouze části předmětu díla na flashdisku, bez sepsání protokolu. Soud prvního stupně správně uzavřel, že jiný, než protokolární způsob předání díla nenaplňuje hmotněprávní podmínku splnění dluhu, a to ani částečně, a že tedy žalovaný svůj závazek ze smlouvy o dílo nesplnil. Tento závěr je zastáván konstantní judikaturou, když například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], bylo konstatováno, že dosavadní judikatura řešící otázku důsledků nedodržení sjednaného způsobu předání díla se prosadí i v právních poměrech řídících se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem. Nadále je tedy použitelná judikatura dovozující, že sjednají-li si smluvní strany způsob a postup pro předání díla, má to ten důsledek, že k provedení předmětného díla může dojít pouze způsobem a postupem dohodnutým účastníky ve smlouvě, nikoli postupem a způsobem jiným, tedy ani fakticky (srov. např. závěry rozsudků Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).„ Je-li ve smlouvě specifikován způsob předání díla tak, že jde o protokolární předání, nelze při absenci předávacího protokolu považovat dílo za předané a převzaté pouze na základě dalších okolností případu (srov. například rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka])“. V uvedeném případě bylo mezi smluvními stranami sjednáno protokolární předání celého předmětu díla, k tomu nedošlo, což ostatně žalovaný ani netvrdil, a proto závazek žalovaného dokončit a předat předmět smlouvy do [datum] nebyl splněn, a to ani zčásti, když mezi účastníky možnost takového plnění ani sjednána nebyla.

9. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky byla ve smlouvě o dílo sjednána možnost odstoupení od smlouvy, mimo jiné, i pro případ podstatného porušení smlouvy představovaného prodlením zhotovitele s dokončením díla o více než 14 kalendářních dnů a tato situace nastala, měla žalobkyně plné právo odstoupit od smlouvy o dílo. To učinila listinou datovanou dne [datum] a jejím doručením, tj. okamžikem kdy se dostala do sféry dispozice žalovaného, není přitom rozhodné, zda se s jejím obsahem seznámil (srov. § 570 odst. 1 o. z.), došlo k zániku smlouvy o dílo od počátku (§ 2004 odst. 1 o. z.). Soud prvního stupně správně ve spojení se závěrem o nepředání díla, a to ani částečném, vyhodnotil, že není namístě aplikovat § 2004 odst. 2 o. z.

10. Soud prvního stupně se správně a komplexně vypořádal i s námitkami žalovaného, spočívajícími v tom, že jeho prodlení bylo zapříčiněno tím, že mu žalobkyně neměla poskytovat potřebnou součinnost, že v průběhu prací zásadním způsobem měnila či rozšiřovala své požadavky nad rámec smlouvy o dílo a že mu měla přislíbit prodloužení termínu dokončení díla. Soud ze široce provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně reagovala na požadavky žalovaného obratem, případně v řádu několika málo dnů, jak vyplynulo především z obsáhlé e-mailové komunikace mezi účastníky. Ta pak vyvrací i tvrzení žalovaného o tom, že komunikace mezi smluvními stranami měla probíhat neformálně, především ústně či telefonicky. Lze přisvědčit tomu, že určitá část komunikace mezi stranami mohla být řešena ústně či telefonicky, nicméně je patrné, že s ohledem na postavení žalobkyně (součást organizační složky státu a rigidní pravomoci jednotlivých stupňů řízení) byla i tato vzájemná komunikace potvrzována písemně či v e-mailové podobě. V této podobě ostatně žalovaný zaslal žalobkyni i harmonogram provádění projekčních prací, kterým si sám stanovil termíny pro provedení jednotlivých kroků, které však v průběhu provádění díla nedodržel. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně žalovanému potřebnou součinnost poskytovala.

11. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně k námitce žalovaného, že žalobkyně měla v průběhu prací zásadním způsobem měnit a rozšiřovat své požadavky nad rámec smlouvy o dílo. V řízení nebylo žalovaným ani tvrzeno ani to nevyšlo najevo, že by žalovaný v průběhu provádění díla upozornil žalobkyni na to, že její požadavky přesahují rámec sjednaného předmětu díla a že je potřeba tyto požadavky ošetřit dodatkem smlouvy o dílo a navýšit cenu díla. Žalovaného je potřeba považovat za profesionála v oboru, neboť podniká již více než desítku let (viz živnostenský rejstřík), a proto si musí být vědom všech aspektů, které pro něj jako pro zhotovitele PD, plynou ze smluvního vztahu, a to nejen jeho povinností, ale i oprávnění, včetně oprávnění, které upravuje § 2594 odst. 1 o. z., přičemž i smlouva o dílo takové ujednání obsahovala v čl. IV bodu 4, a to oprávnění upozornit objednatelku na nevhodný pokyn. Zákon pak pro toto upozornění stanoví zhotoviteli termín bez zbytečného odkladu. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný tak učinil až žádostí ze dne [datum], tuto žádost vyhodnotil a dospěl k závěru, že nemohla mít za následek prodloužení lhůty k dokončení díla. Odvolací soud se s tímto závěrem plně ztotožnil. Bylo především věcí žalovaného, aby v případě, že měl za to, že žalobkyně požaduje více, než bylo sjednáno smlouvou o dílo, upozornil bez zbytečného odkladu na nevhodnost takového požadavku, čímž by si zajistil prodloužení lhůty pro dokončení díla ve smyslu § 2594 odst. 3 o. z. To však v řízení prokázáno nebylo, jakož nebylo prokázáno tvrzení žalovaného o příslibu prodloužení lhůty pro dokončení díla, když provedenými důkazy, včetně výslechu svědků [příjmení] a [příjmení], bylo zjištěno, že žalobkyně, ani prostřednictvím svých zaměstnanců, žalovanému prodloužení termínu dokončení díla neslíbila. O opaku pak svědčí dopis ze dne [datum] označený jako vyjádření k žádosti o prodloužení lhůty k dokončení projektové dokumentace, kterým žalobkyně žádosti žalovaného nevyhověla.

12. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že žalovaný nedostál své základní povinnosti, která pro něj vyplývala ze smlouvy o dílo, a to povinnosti vyhotovit a protokolárně předat žalobkyní [příjmení] ve lhůtě do [datum]. Jelikož žalovaný nesplnil to, k čemu se smlouvou o dílo zavázal, a to ani zčásti a nestalo se tak pro zavinění na straně žalobkyně, vyhodnotil soud prvního stupně správně, že žalovanému nevzniklo právo na cenu za část díla ve smyslu § 2610 odst. 2 o. z., na cenu za dílo sníženou o to, co žalovaný neprovedením díla ušetřil ve smyslu § 2613 o. z. ani na vrácení hodnoty poskytnutého plnění jako bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z., a proto jsou správná jeho skutková zjištění učiněná i ve vztahu k vzájemnému návrhu žalovaného, které soud prvního stupně dostatečně vyložil v odůvodnění svého rozhodnutí a odvolací soud je s ohledem na správné právní posouzení shledal zcela dostatečnými a přezkoumatelnými.

13. Žalobkyni tak v souladu se smlouvou po uplynutí 14 dnů od termínu stanoveném pro dokončení předmětu díla vzniklo právo od smlouvy odstoupit, což také učinila dopisem ze dne [datum], doručením tohoto dopisu došlo k zániku smlouvy o dílo od počátku. Smluvní strany si ve smlouvě o dílo sjednaly sankce za porušení smluvních povinností v podobě smluvní pokuty.

14. Sjednání pokuty a její výše je zásadně věcí vzájemné dohody stran. Smluvní pokuta může mít několik funkcí, a to funkci preventivní, uhrazovací a sankční. Každá smluvní pokuta se vyznačuje preventivní (nátlakovou) funkcí, neboť vytváří na dlužníka dodatečný nátlak (nad rámec samotného obligačního účinku rezultujícího ze smlouvy), aby smluvní povinnosti dostál, respektive ji neporušil. Smluvní pokuta může dále plnit výlučně paušalizační funkci (paušalizace náhrady škody, dále též jen„ paušalizační smluvní pokuta“), nebo výlučně funkci sankční (dále též jen„ sankční smluvní pokuta“), případně dílem funkci sankční a dílem paušalizační. Charakter smluvní pokuty jako paušalizované náhrady škody plyne nejen z § 2050 (paušální vyloučení nároku na náhradu škody) a § 2051 o. z. (vzniklá škoda jako hranice moderace; dodatečná možnost uplatnění nároku na náhradu škody v rozsahu částky, o níž byla smluvní pokuta snížena), ale odpovídá též historické tradici české právní úpravy (k jejímu rozboru srov. [příjmení], Zdeněk. Smluvní pokuta. Právní rozhledy, 1999, [číslo] s. [číslo]).

15. Soud prvního stupně ke sjednané smluvní pokutě učinil správná skutková zjištění plynoucí ze smlouvy o dílo, zabýval se i námitkou žalovaného o nemožnosti současného požadavku žalobkyně na smluvní pokutu i paušalizovanou náhradu škody, vyhodnotil všechny v úvahu přicházející okolnosti a zjištěný stav správně právně posoudil. Odvolací soud se s ním ztotožnil a za správný považuje i závěr, že v obou případech požadavku žalobkyně jde o smluvní pokutu, byť v jednom případě je označena jako paušalizovaná náhrada škody. Požadavek na zaplacení částky 215 000 Kč vyplývá z čl. IV odst. 2 smlouvy o dílo, vztahuje se k porušení povinnosti žalovaného dodat dílo včas a má tak funkci preventivní a sankční, neboť má vést dlužníka k tomu, aby svou povinnost splnil včas a pokud tak neučiní má smluvní pokuta podobu sankce. V případě požadavku na zaplacení částky 129 000 Kč jde o ujednání plynoucí z čl. VII odst. 4 smlouvy o dílo a z formulace tohoto ujednání plyne, že jeho účelem je kompenzovat žalobkyni újmu, která jí vznikla tím, že žalovaný účel smlouvy zmaří. Nejde tedy o dvojí sankci za jedno porušení povinnosti, a proto je požadavek žalobkyně na zaplacení obou částek oprávněný.

16. Odvolací soud ze všech shora vyložených důvodů shledal rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích ve věci samé, nákladovém výroku, jakož i ve výroku o přenesení poplatkové povinnosti na žalovaného, za věcně správný, a proto ho podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. Výrok o nákladech odvolacího řízení má oporu v § 224 odst. 1 o. s. ř. a 142 odst. 1 o. s. ř. a je odrazem toho, že v odvolacím řízení byla úspěšná žalobkyně, které náleží právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 600 Kč. Ty jsou představovány náklady nezastoupeného účastníka a přiznány podle vyhl. č. 254/2015 Sb. za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalovaného a účast u odvolacího jednání). Lhůta ke splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.