8 C 312/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 103 818,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 103 818,43 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem 6 839,34 Kč a úrokem 6,9 % ročně z částky 97 147,43 Kč od datum do zaplacení, a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 285,18 Kč a úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 97 147,43 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 33 251,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), ve znění jejího doplnění ze dne datum a datum, domáhala vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 103 818,43 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 97 147,43 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 285,18 Kč a úroku ve výši 6,9 % ročně z částky 97 147,43 Kč od datum do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o osobním úvěru číslo pročež žalovanému poskytla částku ve výši 220 000 Kč. Žalovaný se zavázal danou částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 783 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 6,9 %. Zároveň žalobkyně poskytovala žalovanému službu pojištění úvěru za 220 Kč měsíčně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíční splátky dne datum, kdy neuhradil ani následující splátky. Proto došlo k zesplatnění celého úvěru a dne datum byl žalovanému zaslán dopis označený jako výzva k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky. Lhůtu k zaplacení měl žalovaný do datum, avšak neuhradil ničeho. Dlužná částka ve výši 103 818,43 Kč sestává z části jistiny úvěru ve výši 97 147,43 Kč a úvěrových poplatků ve výši 6 671 Kč.

3. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Žádost žalovaného byla hodnocena individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, apod. V případě žalovaného vycházela jednak z čistého příjmu, který žalovaný uvedl jako příjem z podnikání ve výši částka měsíčně, jednak z účetní závěrky společnosti právnická osoba za rok 2015, z níž vyplynulo, že žalovaný měl jako jediný společník a jednatel měsíční příjem ve výši částka měsíčně; z výpisu z účtu pak plyne, že mu měl průměrný měsíční příjem částka, celkem tedy částka. Žalovaný navíc uhradil 44 měsíčních splátek úvěru, z čehož vyplývá, že neschopnost úvěr splácet nepramení ze sociální a ekonomické situace žalovaného v době uzavření úvěru. Žalobkyně vycházela také z behaviorálních dat, zejména ze statistického hodnocení chování klienta z periodických výpisů z běžného účtu za posledních 6 měsíců. Žalobkyně vycházela z měsíčních výdajů částka na bydlení, částka na ostatní výdaje a částka na splátky úvěrů. S ohledem na příjmy žalovaného dospěla žalobkyně k závěru, že bude schopen splácet měsíční splátky ve výši 3 783 Kč.

4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení byl pasivní.

5. Z listiny označené jako„ smlouva o úvěru číslo“ ze dne datum soud zjistil, že je podepsána zástupcem žalobkyně a žalovaným, a jejím předmětem je poskytnutí osobního úvěru jako úvěru spotřebitelského ve výši 220 000 Kč s dobou trvání 72 měsíců a konečnou splatností ke dni datum, výpůjční úrokovou sazbou 6,9 % ročně, výší měsíční splátky 3 783 Kč a cenou pojištění 220 Kč měsíčně, jakož i s poplatky dle výňatku ze sazebníku poplatků. Termín čerpání úvěru byl stanoven na datum, splátky byly splatné k 20. dni v měsíci. Součástí smlouvy je výňatek ze sazebníku poplatků, kde je mimo jiné uveden poplatek za zaslání 1. upomínky o neprovedení splátky úvěru ve výši 250 Kč, a za zaslání druhé a každé další upomínky ve výši 500 Kč. Součástí je též splátkový kalendář.

6. Z listiny označené jako„ interní účetní doklad“ ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému částku ve výši 220 000 Kč.

7. Z listin označených jako„ úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele“ a„ všeobecné obchodní podmínky“ soud zjistil bližší úpravu práv a povinností stran úvěrového vztahu.

8. Z listiny označené jako„ výzva k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky“ ze dne datum, včetně dodejky, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky do datum, kdy ke dni datum činí celková pohledávka 106 802,13 Kč.

9. Z listiny označené jako„ historický výpis“ ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně eviduje u žalovaného zůstatek úvěru ve výši 97 147,43 Kč, pokutu z prodlení (pozn. kapitalizovaný úrok z prodlení) ve výši 6 285,18 Kč a úvěrové poplatky ve výši 6 671 Kč a celkovou dlužnou částku 116 942,95 Kč, včetně splatných úroků. Počet uhrazených splátek je 44, neuhrazených 7. Jistina byla placena do datum.

10. Z listiny označené jako„ předžalobní upomínka“, ze dne datum, včetně podacího archu, soud zjistil, že byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky, jinak bude vymáhána soudní cestou.

11. Z listiny označené jako„ žádost o poskytnutí úvěru“ ze dne datum soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 220 000 Kč. Jako svůj měsíční příjem uvedl částku částka jako příjem z podnikání, bytové poměry jako vlastník domu či bytu s měsíčními náklady částka na bydlení a ostatními výdaji částka měsíčně.

12. Z listiny označené jako„ návrh na rozhodnutí o poskytnutí – osobní úvěr“ ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vylustrován a byla zjištěna dlužná částka u žalobkyně ve výši 18 503,66 Kč, jinak byl lustrován ve veřejných i neveřejných registrech a nikde nebyl zjištěn negativní záznam.

13. Z listin označených jako„ výpis periodický“ od září 2015 do dubna 2015 soud zjistil, že žalobce měl nepravidelné příjmy, kdy měsíčně bylo na účet připsáno od částka až po částka, zpravidla však méně. Dne datum byl žalovanému vyplacen úvěr ve výši 220 000 Kč.

14. Z listiny označené jako„ příloha k účetní závěrce za rok 2015“ soud zjistil, že společnost právnická osoba za rok 2015 vyplatila částku částka společníkům a částku částka jednateli.

15. Z listiny označené jako„ úplný výpis z obchodního rejstříku“ pro společnost právnická osoba soud zjistil, že jediným společníkem a jednatelem této společnosti byl až do datum žalovaný.

16. Z dalších důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

17. Na základě provedeného dokazování tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný dne datum požádal u žalobkyně o úvěr ve výši 220 000 Kč, pročež došlo k jeho lustraci ve veřejných i neveřejných registrech s negativním výsledkem, až na jeden nesplacený dluh u žalobkyně ve výši 18 503,66 Kč, načež účastníci podepsali téhož dne smlouvu o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 220 000 Kč, který se žalovaný spolu se smluvním úrokem ve výši 6,9 % ročně zavázal splatit v 72 měsíčních splátkách po 3 783 Kč Součástí smlouvy je sazebník poplatků, v němž je mimo jiné uveden poplatek za zaslání 1. upomínky o neprovedení splátky úvěru ve výši 250 Kč, a za zaslání druhé a každé další upomínky ve výši 500 Kč. Žalovaný v listině označené jako žádost o poskytnutí osobního úvěru uvedl, že žije ve vlastním bytě či domě s náklady na bydlení ve výši částka měsíčně a jeho příjem z podnikání činí částka měsíčně. Dále uvedl, že jeho další měsíční výdaje činí částka. V tu dobu působil žalovaný jako jediný společník a jednatel ve společnosti právnická osoba, která mu za rok 2015 vyplatila částka, tedy v průměru částka měsíčně. Příjmy na běžném účtu však měl nepravidelné a nad tuto průměrnou částku dosáhly toliko jeden měsíc. Žalobkyně žalovanému poskytnula 220 000 Kč, žalovaný uhradil toliko 44 měsíčních splátek a dlužná jistina činí 97 147,43 Kč, kapitalizované úroky z prodlení činí 6 285,18 Kč a poplatky úvěrové poplatky 6 671 Kč. Výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do datum. K uhrazení byl vyzván také předžalobní výzvou ze dne datum.

18. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

20. Dle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

21. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

22. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o.z., neboť žalobkyně (úvěrující) se zavázala žalovanému (úvěrovanému) poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky (220 000 Kč), a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 6,9 % ročně a pojištění úvěru ve výši 220 Kč měsíčně. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o.z., neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o úvěru a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon o spotřebitelském úvěru.

23. Žalobkyně tedy byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje sporný úvěr ve výši 220 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je přitom závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

24. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 Nejvyšší soud uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.

25. V nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 Ústavní soud uvedl, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

26. Soud se tedy v prvé řadě zabýval platností smlouvy o úvěru, když s ohledem na shora citovaný zákon o spotřebitelském úvěru a judikaturu přezkoumal, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Je třeba konstatovat, že byť žalovaný uvedl do žádosti o úvěr údaje zcela zjevně nesprávné, jak co se týče příjmů, tak co se týče výdajů, úvěrovatelným byl. Žalobkyně prověřila žalovaného ve velkém množství veřejných i neveřejných, bankovních i nebankovních registrů, to vše s negativním výsledkem. Žalovaný byl navíc klientem žalobkyně s dobrou klientskou historií. Prošel scoringovým modelem žalobkyně, která využívala pro jeho posouzení mimo jiné statistická data. Soud má za objektivně prokázané, že měl žalovaný jako jednatel a jediný společník společnosti právnická osoba průměrný měsíční příjem částka za rok 2015, což je při běžných výdajích samostatně žijící osoby dostatečný příjem na to, aby i se splátkou dalšího úvěru u žalobkyně mohl žalovaný úspěšně splácet měsíčně částku ve výši 3 783 Kč O správnosti posouzení žalobkyní svědčí to, že žalovaný úvěr hradil plných 44 měsíců. Soud proto smlouvu posoudil jako platnou.

27. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na základě platné smlouvy a žalovaný úvěr nehradil, byl tento zesplatněn a žalovaný je dosud žalobkyni dlužen na jistině úvěru částku ve výši 97 147,43 Kč a na úvěrových poplatcích částku ve výši 6 671 Kč, celkem tedy 103 818,43 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem 6 839,34 Kč.

28. Soud proto žalobě vyhověl, přičemž žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši 97 147,43 Kč a úvěrových poplatků ve výši 6 671 Kč přiznal rovněž úrok z jistiny ve výši 6,9 % ročně od datum do zaplacení a v souladu s § 1970 o. z. a s § 2 nařízení také úrok z prodlení z částky jistiny, a to v žalobkyní požadovaném rozsahu ve výši 10 % ročně z částky 97 147,43 Kč od datum do zaplacení.

29. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal žádný důvod, proč ji stanovit v jiné, než zákonné délce.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení plně úspěšná. Co se týče tarifní hodnoty, vycházel soud z částky 103 818,43 Kč dle § 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále jen„ AT“). Celkem soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 33 251,64 Kč, přičemž tato částka představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 4 153 Kč a odměnu a hotové výdaje zástupce žalobců z řad advokátů za 4 úkony právní služby (převzetí věci, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby, a účast na jednání dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT). V souladu s § 7 AT činí sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby částku 5 260 Kč. Mimosmluvní odměna zástupce žalobců činí 4 x 5 260 Kč a dále 4 x 300 Kč na náhradě paušálních výdajů dle § 13 odst. 4 AT, jakož i náhradu promeškaného času za cestu k soudnímu jednání dne datum (6 promeškaných půlhodin), tedy ve výši 600 Kč, jakož i cestovní náhrady za cestu k tomuto soudnímu jednání. Tato cesta (obec obec) měří obousměrně 188 km, spotřeba vozidla příjmení je 6 litrů na 100 kilometrů a sazba základní náhrady činí 4,4 Kč za 1 km cesty dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění účinném od 19. 10. 2021 (dále jen„ loňská náhradová vyhláška“). Dle § 4 písm. c) loňské náhradové vyhlášky činí průměrná cena benzinu automobilového 95 oktanů 33,8 Kč na litr. Náhrada za tuto cestu tak činí 188 x 4,4 Kč + 188/, 8 Kč, tedy 1 208,46 Kč. Celková částka odměny advokáta ve výši 24 048,46 Kč byla navýšena o částku 5 050,18 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, odst. 3 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř.).