8 C 314/2018

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , o zaplacení 16 128 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 728 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 760 Kč za úrok a paušální náklady na upomínání, zamítá.

III. Žalovaná je povinna na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobci částku 1 171 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli smlouvu o úvěru, když na základě žádosti žalovaného žalobkyně vyplatila částku 12 000 Kč na č. účtu označené žalovaným v žádosti. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení shora uvedené částky jistiny, 3 360 Kč sjednaného úroku, 2 400 Kč paušálních poplatků za upomínání, 1 728 Kč smluvní pokuty. Žalovaný neuhradil ničeho ani na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z jistiny ode dne následujícího po splatnosti úvěru.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) resp. e) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Z potvrzení o schválení úvěru a úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni do [datum] spolu s nominálně sjednaným úrokem ve výši 3 360 Kč. V případě prodlení se žalovaný dále zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně které je v prodlení, maximálně však 6 000 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, které upravují postup při čerpání a splácení úvěru a obsahují výkladová ustanovení pojmů uvedených ve smlouvě o úvěru. V případě prodlení se žalovaný zavázal uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle Sazebníku žalobkyně (bod 8.1). Dle Sazebníku poplatků činí poplatek za upomínku v případě prodlení s úhradou úvěru a předžalobní výzvu 300 Kč.

5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce vyplatil sjednanou částku úvěrového rámce převodem na sdělené číslo bankovního účtu.

6. Z několika výzev ze dne [datum] resp. [datum] ad. bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně upomínán o zaplacení žalovaného dluhu.

7. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a žalobkyně uzavřeli smlouvu [číslo] ze dne [datum], jejímž obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč a závazek žalovaného splatit jej ve lhůtě do [datum] s nominálně sjednaným úrokem 3 360 Kč, a příp. smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky po splatnosti, maximálně však 6 000 Kč Smluvní pokuta je splatná vždy dnem následujícím po splatnosti. Dále bylo sjednáno, že žalovaný je povinen platit poplatky dle sazebníku a obchodních podmínek. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, které upravují postup při čerpání a splácení úvěru a obsahují výkladová ustanovení pojmů uvedených ve smlouvě o úvěru. Dle Sazebníku poplatků činí poplatek za upomínku v případě prodlení s úhradou úvěru a předžalobní výzvu 300 Kč. Žalobkyně sjednanou částku vyplatila na ve smlouvě označený bankovní účet. Žalovaný žalobkyni neuhradil částku 12 000 Kč jistiny, sjednaný úrok pevnou částkou, ani smluvní pokutu vypočtenou ke dni podání žaloby. Žalobce opakovaně vyzval žalovaného k úhradě. Z dalších důkazů soud k věci nezjistil žádné významné skutečnosti.

8. Po právní stránce soud věc posoudil jako občanskoprávní vztah plynoucí z platně uzavřené úvěrové smlouvy (§ 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, aplikoval ustanovení občanského zákoníku – dále jen o.z.). Z uvedené smlouvy byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout na požádání úvěrovanému (žalovanému) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, čemuž souvztažně odpovídala povinnost úvěrovaného (žalovaného) poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 o.z.), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 o.z.). V případě prodlení se žalovaný dále zavázal uhradit smluvní pokutu (§ 2048 o.z.) ve výši 0,1 % z dlužné částky (maximálně 6 000 Kč, tedy ½ jistiny), ohledně které je v prodlení. Uvedená povinnost byla žalovanou porušena, a žalovaná se ocitla v prodlení (§ 1968 o.z.). Za období prodlení pak žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení) a smluvní pokutu (§ 2048 o.z.). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl.

9. Žalobkyně dále požadovala 2 400 Kč jako poplatek za zaslané výzvy (upomínky). Tento svůj nárok opírá o všeobecné obchodní podmínky, resp. o ujednání smlouvy pod [číslo], které ovšem neobsahuje sjednanou výši poplatků, ale pouze obsahuje na jinou listinu - sazebník. Jde o paušalizovanou náhradu škody vzniklou v souvislosti s prodlením žalovaného, tedy smluvní pokutu (dle § 2048 o.z.) (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006). Ostatně v případě, že by nešlo o smluvní pokutu, ale sjednanou úplatu za zaslání upomínky svého druhu, Nejvyšší soud nakládá s takovým ujednání totožně (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 200/2013). [příjmení] požadovaná smluvní pokuta nevyplývá z uzavřené smlouvy. Ve spotřebitelských vztazích je nezbytné, aby spotřebitel byl upozorněn na ta ujednání, která mají zásadní význam z hlediska jeho práv a povinností a zároveň nejsou pouze technického či vysvětlujícího charakteru. Mezi taková ujednání nepochybně patří též ujednání o smluvní pokutě (byť formou sankčního poplatku), neboť není pouhým upřesněním (technické nebo vysvětlující povahy) sjednané povinnosti, ale zakládá, pro případ porušení jiné smluvní povinnosti, spotřebiteli povinnost novou, existující vedle porušené povinnosti. Povinnost zaplatit smluvní pokutu přitom není nezbytným následkem porušení povinnosti, byť se jedná o ujednání poměrně běžné. Soud dospěl k závěru, že ujednání zajišťující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobně ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11). Soud proto k ujednání o smluvní pokutě (v rozsahu sankčního paušálního poplatku) nepřihlížel dle ust. § 1753 o.z.

10. Ohledně smluvního úroku, který odpovídá sazbě ve výši 730 % ročně, soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatné smluvní ujednání pro rozpor s dobrými mravy, kde zájem na ochraně spotřebitele vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a § 588 o.z.). Za dobré mravy lze považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti (usnesení sp. zn. II. ÚS 249/97). Je pravidlem, že soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy (v posuzovaném případě obsah ujednání účastníků o dohodnutém úroku) musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, zda by i byl výsledkem tvrzeného svobodného ujednání mezi účastníky smlouvy.

11. Soud nepoučil žalobce dle ust. § 118a o.s.ř., neboť to přichází v úvahu jen tehdy, jestliže právní posouzení věci vyžaduje doplnění vylíčení rozhodujících skutečností (a navržení důkazů je prokazující), významných z pohledu skutku, který je předmětem řízení; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a provedené důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. přistupovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3090/2008, 21 Cdo 3820/2009, 26 Cdo 592/2010, nebo 26 Cdo 1522/2010). V tomto řízení soud ani neměl pochybnost o naplněném žalobním tvrzení směřujícím k uplatněné smluvní pokutě (poplatku za upomínku) a obchodním úroku, ani předložených důkazech k těmto tvrzením (ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), nicméně na půdorysu tvrzení a důkazů, dospěl k závěru, že žalovaná část pohledávky odpovídající smluvní pokutě (sankčním poplatkům) a sjednaného úroku nejsou po právu. Proto v této části soud žalobu zamítl.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s návrhem žalobce podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl v řízení úspěšný částečně, a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), když v případě návrhu žalobce jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobce byl úspěšný v rozsahu jistiny 12 000 Kč, smluvní pokuty 1 728 Kč a úroku z prodlení 2 548,65 Kč; celkem 16 276,65 Kč. Naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu zamítnutých 5 760 Kč (úrok a paušální sankční poplatky). Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 171 Kč, přičemž tato částka představuje cca 47,72 % z jejich celkové výše 2 452 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu cca 73,86 %, vč. příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, a úspěchu žalovaného v rozsahu cca 26,14 %). Přiznanou částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) a.t.) ve výši 3 x 300 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a.t.), a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), navýšené o částku 252 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).

13. Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a.t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobce svůj nárok v této věci uplatnil návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Konstantní praxe příslušného odvolacího soudu požaduje, aby pro splnění podmínek aplikace § 14b a.t. byly podány alespoň 3 strukturálně obdobné návrhy. Prakticky totožnými návrhy žalobce u zdejšího soudu uplatnil nároky v dalších věcech (například ve věcech vedených pod spisovými značkami 8 C 104/2019, 8 C 285/2018, 33 C 153/2018 ad.); a s ohledem na předmět jeho činnosti lze důvodně předpokládat, že obdobně postupuje i u jiných okresních soudů. Ustanovení § 14b odst. 1 a.t. je nezbytné vykládat i v kontextu aktuálních rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11:„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej„ odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2985/14, jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). Návrh, jímž žalobce zahájil řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj ratio legis § 14b a.t. Není podstatné, jaké množství "proměnných" skutečností žalobní návrh obsahuje, podstatou je formulářový text, do které následně žalobce doplňuje proměnné v zásadě administrativním úkonem z předkládaných listinných důkazů (částky, jména, sazby, datumy apod.)