8 C 315/2019

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem titul Janem Davidem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena advokátem titul . jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa žalovaného a žalované , 2) celé jméno žalované , datum narození , trvalý pobyt: ulice a číslo , PSČ obec , adresa pro doručování: adresa žalované , o zaplacení 85 516,15 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 85 516,15 Kč spolu s úrokem 3,7 % ročně z částky 85 516,15 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 85 516,15 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 85 516,15 Kč s úrokem 3,7 % ročně z částky 85 516,15 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 85 516,15 Kč od [datum] do zaplacení, proti žalované 2), se zamítá.

III. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 18 243,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Mezi žalobkyní a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se původně domáhala na 1. žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, když následně soud vyhověl jejímu návrhu na vstup 2. žalované do řízení. Žalobu odůvodnila tím, že 1. žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně ([anonymizováno] - [anonymizována tři slova], místo které postupně v řízení procesně nastoupila [právnická osoba], a následně žalobkyně) dne [datum] smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout úvěrový rámec ve výši 220 000 Kč a 1. žalovaný se zavázal úvěr splácet nejprve jako překlenovací úvěr a po jeho překlopení v řádný úvěr ve výši 134 273,40 Kč prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 540 Kč + pojištění vč. úrokové sazby 3,7 % ročně. Následně byly podmínky smlouvy upraveny dodatkem. Dne [datum] uzavřela s žalobkyní dohodu o přistoupení k závazku 2. žalovaná, čímž se stala spoludlužníkem 1. žalovaného. Žalovaní ovšem úvěr řádně nespláceli, a proto byl úvěr zesplatněn dne [datum], a to ve výši 85 808,50 Kč (jistina), 525 Kč (neuhrazené poplatky), 241 Kč (neuhrazené pojištění), 266,76 Kč (neuhrazený úrok do zesplatnění), 418,77 Kč (úrok z prodlení do zesplatnění). Po zesplatnění bylo uhrazeno ještě 2 x 1 570 Kč, které žalobkyně započetla na příslušenství a poplatky, k úhradě proto ode dne [datum] zůstala jistina ve výši 85 516,15 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že si je vědoma, že 2. žalovaná byla jako insolvenční dlužnice účastníkem insolvenčního řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. [insolvenční spisová značka], ve kterém byl řešen její úpadek oddlužením, na jehož závěru byla osvobozena soudem od placení zbytku pohledávek, nicméně jelikož splatnost žalobního nároku nastala až po tomto osvobození, na žalobní nárok se nevztahuje.

2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce souhlasil a žalovaní se k této výzvě nevyjádřili, ač jim byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] ze dne [datum] (dále také jen smlouva) bylo zjištěno, že obsahem smlouvy je mimo jiné závazek (právního předchůdce) žalobce poskytnout 1. žalovanému překlenovací úvěr do výše 220 000 Kč; a úvěr ze stavebního spoření ve výši rozdílu mezi cílovou částkou a zůstatkem na účtu stavebního spoření, tj. 131 056 Kč. Předpokládaná splatnost překlenovacího úvěru, resp. "přidělení cílové částky" úvěru byla sjednána ke dni [datum]. Následný úvěr ze stavebního spoření se 1. žalovaný zavázal splatit splátkami ke každému 15. dni v měsíci ve výši 1 540 Kč. Sjednána byla výše úroku 3,70 % ročně. Předpokládaná splatnost celého úvěru byla sjednána ke dni [datum]. V dalších ujednáních nad rámec smlouvy se aplikují Všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření platné ke dni uzavření smlouvy (dále také jen VOP).

5. Z VOP bylo zjištěno, že původní věřitel měl právo požadovat okamžité splacení celého úvěru, pokud "dlužník závažným způsobem porušil smlouvu". Konkrétní poplatky jsou uvedeny ve vydaném Sazebníku původního věřitele. Dále bylo sjednáno, že původní věřitel doručuje písemnosti na adresu sdělenou dlužníkem, a pokud si písemnost nepřevezme, má se za to, že byla doručena 3. den od vrácení zásilky.

6. Z platebních příkazů ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] bylo zjištěno, že 1. žalovaný čerpal úvěr ve výši 220 409 Kč na účet [bankovní účet].

7. Z Dohody o přistoupení k závazku z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že 2. žalovaná přistoupila ve smyslu § 533 obč. zák. k závazku 1. žalovaného ze shora uvedené smlouvy a stala se tak jeho spoludlužníkem.

8. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že po zesplatnění úvěru bylo uhrazeno 1 570 Kč dne [datum] a dále 1 570 Kč dne [datum]. Zůstatek dluhu činil po úhradách celkem 85 516,15 Kč co do jistiny.

9. Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že 1. žalovaný byl vyzván, aby uhradil celý zůstatek úvěru s tím, že ke dni [datum] činí částku 87 260,03 Kč a stanovil lhůtu splatnosti 10 dní. Z dodejky bylo zjištěno, že 1. žalovaný si zásilku nevyzvedl a dne [datum] byla vrácena odesílateli.

10. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce původního věřitele vyzval 1. žalovaného k zaplacení žalobního nároku po jeho zesplatnění.

11. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce původního věřitele vyzval 2. žalovanou k zaplacení žalobního nároku po jeho zesplatnění.

12. Z veřejného insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že u Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo pod sp.zn. [insolvenční spisová značka] vedeno insolvenční řízení, ve kterém byl dne [datum] zjištěn úpadek 2. žalované, věřitelé byli vyzváni, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě 30 dnů, následně bylo schváleno oddlužení 2. žalované splátkovým kalendářem a dne [datum] bylo konstatováno splnění oddlužení a rozhodnuto o osvobození 2. žalované ve smyslu § 414 insolvenčního zákona s plnou mocí ke dni [datum]. Právní předchůdce žalobkyně se do insolvenčního řízení 2. žalované se svou pohledávkou nepřihlásil.

13. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud závěr o následujícím skutkovém stavu: Po skutkové stránce má soud za prokázané, že předchůdce žalobkyně a 1. žalovaný uzavřeli smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] ze dne [datum] a obsahem smlouvy je mimo jiné závazek (právního předchůdce) žalobce poskytnout 1. žalovanému překlenovací úvěr do výše 220 000 Kč; a následně úvěr ze stavebního spoření (přidělit cílovou částku) ve výši rozdílu mezi cílovou částkou a zůstatkem na účtu stavebního spoření, tj. 131 056 Kč. Předpokládaná splatnost překlenovacího úvěru, resp. "přidělení cílové částky" úvěru byla sjednána ke dni [datum]. Následný úvěr ze stavebního spoření se 1. žalovaný zavázal splatit splátkami ke každému 15. dni v měsíci ve výši 1 540 Kč. Sjednána byla výše úroku 3,70 % ročně. Předpokládaná splatnost celého úvěru byla sjednána ke dni [datum]. V dalších ujednáních nad rámec smlouvy se aplikují VOP, ve kterých bylo obsaženo právo předchůdce žalobkyně požadovat okamžité splacení celého úvěru, pokud "dlužník závažným způsobem porušil smlouvu". Dále bylo sjednáno, že původní věřitel doručuje písemnosti na adresu sdělenou dlužníkem, a pokud si písemnost nepřevezme, má se za to, že byla doručena 3. den od vrácení zásilky. 2. žalovaná přistoupila k závazku 1. žalovaného smlouvou ze dne [datum] 1. žalovaný skutečně vyčerpal postupně tvrzených 220 000 Kč. Žalovaní splátky řádně neplatili, a proto žalobce zbylé pohledávky dopisem ze dne [datum] v souladu se smluvním ujednáním zesplatnil odstoupením od smlouvy ke dni [datum]. Po oznámení o odstoupení zesplatnění byly uhrazeny ještě 2 splátky á 1 570 Kč, takže výsledná dlužná jistina ke dni [datum] byla ve výši žalovaných 85 516,15 Kč. Žalovaní byly vyzvání k úhradě celé dlužné částky dopisy ze dne [datum] 2. žalovaná mezi [datum] a [datum] byla v úpadku, a po skončení řízení byla osvobozena od placení nesplacených dluhů ve smyslu § 414 insolvenčního zákona. Z dalších důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro věc samu.

14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah, a s přihlédnutím k § 3028 odst. 1, 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 1 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném před [datum], dále jen„ obč. zák.“) a obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. ve znění účinném před [datum] (dále jen“ obch.z.“). Současně aplikoval ustanovení zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákon (jinak také jen IZ). Po právní stránce uplatněný nárok vyplývá z nesplacené smlouvy o úvěru ve smyslu § 497 obch.z. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně 1. žalovanému úvěrový rámec. 1. žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru (§ 502 a násl. obch.z.) 2. žalovaná přistoupila k závazku 1. žalovaného vůči právní předchůdkyni žalobkyně (ve smyslu § 533 obč. zák.), čímž se stala spoludlužnicí 1. žalovaného. Ve smyslu § 506 obch.z. a smluvního ujednání (srov. shora) byli žalovaní pro porušování řádného splácení vyzváni k zaplacení celého zůstatku dluhu. Nevrácením celého zůstatku úvěru se žalovaní dostali do prodlení (§ 365 obch.z.). Právo požadovat úrok z prodlení vyplývá z § 369 odst. 1 obch.z. a § 517 odst. 2 o.z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb). Vzhledem k tomu, že se žalobci podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a uplatněný nárok vyplývá ze zjištěného skutkového stavu, soud žalobě vyhověl, ovšem toliko ve vztahu k 1. žalovanému.

15. S žalobními tvrzeními ve vztahu k 2. žalované se soud neztotožnil. Shora uvedená skutková zjištění a právní posouzení vztahu 2. žalované a (právního předchůdce) žalobkyně jsou sice správná a platná, leč právní závěry žalobkyně ve vztahu k účinkům osvobození 2. žalované ve smyslu § 414 IZ soud nesdílí. Žalobkyně má za to, že jelikož "splatnost pohledávky" (ve smyslu zesplatnění celého úvěru) nastala až po rozhodnutí insolvenčního soudu o osvobození 2. žalované, nelze na tuto pohledávku vztahovat osvobození od placení dluhů po oddlužení. Předně je třeba uvést, že oddlužení jako jeden ze způsobů řešení úpadku dlužníků v rámci insolvenčního řízení je tzv. sanačním způsobem řešení úpadku, který vedle uspořádání a vypořádání dluhů dlužníka dle zákona má za cíl navrátit dlužníka do plnohodnotného ekonomického života. K tomu slouží právě institut osvobození dlužníka, který po splnění všech zákonných povinností rozhodnutím soudu zajistí, že nesplacené dluhy sice nezanikají, ale nelze je vymáhat soudně, resp. nelze je soudem přiznat (mají povahu tzv. naturální obligace; k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 29 Cdo 3509/2010). Pokud by dlužníku zůstaly nějaké dluhy, které může na jeho úkor věřitel po osvobození nadále vymáhat prostřednictvím nalézacího či vykonávacího (exekučního) řízení, popřelo by to samotný smysl oddlužení. Proto jsou takové dluhy taxativně vyčteny v ust. § 416 odst. 1 IZ, které stanoví, že osvobození dle § 414 IZ se nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný čin, pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti a dále pohledávek věřitelů na výživném ze zákona a pohledávek na náhradu škody způsobené na zdraví. Další výjimku obsahuje i ust. § 414 IZ ve svém odst. 4, ve kterém stanoví, že zajištěným věřitelům zůstává zachováno právo domáhat se uspokojení jejich pohledávky z výtěžku zpeněžení zajištěného majetku, pokud nedošlo k jeho zpeněžení v rámci řízení. Osvobození se také nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Žádnou z těchto výjimek žalobní nárok uplatněný v tomto řízení nepředstavuje. Naopak ust. § 414 IZ v odst. 1 až 3 určitě a srozumitelně stanoví, že osvobození se vztahuje na pohledávky zahrnuté do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uplatněny, ale také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky nepřihásili, ač tak měli učinit. Pokud se vztahuje na pohledávky, vztahuje se také na jejich příslušenství, a to i tehdy, pokud by mělo přirůst až po rozhodnutí o úpadku, až po skončení lhůty k přihlášení pohledávek či dokonce až po skončení samotného insolvenčního řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu pod sp.zn. 29 ICDo 62/2014). Klíčovým okamžikem pro běžnou pohledávku, která nenaplňuje zákonnou výjimku, pro kterou by se na ni osvobození nevztahovalo dle § 416 odst. 1 IZ, je tak okamžik zjištění úpadku dlužníka. Ostatně ve smyslu § 173 odst. 3 IZ lze přihlásit i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku. Pokud pohledávka vznikla (nikoli byla splatná) před zjištěním úpadku dlužníka, pak je možné ji přihlásit do insolvenčního řízení, a domáhat se dle zákonných pravidel jejího uspokojení. V takovém případě se na ni obecně vztahují také účinky příp. osvobození. Jak bylo řečeno, cílem oddlužení je uspořádat veškeré závazky dlužníka nejen v insolvenčním řízení, ale také pro dobu po jeho skončení. Pokud někdo mohl pohledávku přihlásit, ale neučinil tak, lhostejno, zda by byla uspokojena v insolvenčním řízení či nikoli, tak nemůže po skončení oddlužení namítat, že se na něj účinky osvobození nevztahují. Na tom nemůže nic změnit skutečnost, že pohledávka (ani její část) před zjištěním úpadku 2. žalované nebyla splatná. Pokud bychom připustili výklad, že nesplatné pohledávky před zjištěním úpadku se do insolvenčního řízení nepočítají, a lze je následně vymáhat i po jeho skončení, pak bychom např. v podstatě vyloučili faktickou situaci, kdy existuje toliko hrozící úpadek, se kterým ovšem zákon počítá (§ 3 odst. 5 IZ), příp. uspokojení věřitelů dlužníka při zjištění hrozícího úpadku. Ad absurdum dovedeno by bylo možné, aby si věřitel s pohledávkou dosud splatnou jen částečně přihlásil toliko splatnou část, či dokonce věřitel např. s úvěrovou smlouvou, ze které je dlužník povinen splácet 10 let, by přihlásil pouze splátky za 5 let trvání oddlužení s tím, že po jeho skončení zůstane dlužníku povinnost splácet dosud nesplatné splátky, či mu později splatná část vytvoří tzv. pohledávku za majetkovou podstatou, nebo si věřitel počká po skončení oddlužení, až bude eliminována mnohost věřitelů, a on si bude moci vymáhat svou pohledávku jako jediný a v pořadí první věřitel. Což je zcela v rozporu se základním smyslem oddlužení. V posuzovaném případě pohledávka žalobkyně vznikla již [datum], resp. za 2. žalovanou dne [datum], když přistoupila k již existujícímu závazku, tedy před zjištěním jejího úpadku dne [datum]. Žalobkyně proto mohla svou pohledávku uplatnit přihláškou, byť třeba jako podmíněnou. Zda a jak by byla taková pohledávka uspokojena v rámci insolvenčního řízení není pro posouzení věci významné. Na uvedeném nic nemění, že splácení dluhu bylo sjednáno v měsíčních splátkách, pohledávka žalobkyně jako celek vznikla již před zjištěním úpadku 2. žalované. Jelikož byla 2. žalovaná v postavení spoludlužníka, nemusela nutně splátky hradit sama, pokud je hradil 1. žalovaný jako spoludlužník. Skutečnost, že splátky přestal 1. žalovaný řádně hradit až v průběhu oddlužení 2. žalované, z této pohledávky nedělá ani pohledávku tzv. za majetkovou podstatou, ani pohledávku svého druhu, která by vznikla až prodlením konkrétních splátek či zesplatněním celého úvěru. S ohledem na shora popsaný charakter pohledávky se proto na žalobní nárok vůči 2. žalované vztahuje osvobození ve smyslu § 414 odst. 1 IZ, a soud vůči 2. žalované žalobu zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a 1. žalovaným soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném ke dni provedení jednotlivých úkonů (dále jen a.t.). Celkem soud přiznal žalobci, který byl vůči 1. žalovanému plně úspěšný, náhradu nákladů řízení ve výši 18 243,50 Kč, přičemž tuto částku tvoří soudní poplatek ve výši 3 421 Kč a odměna a hotové výdaje zástupce žalobkyně z řad advokátů stanovená z tarifní hodnoty ze započatých 86 tis. Kč (dle § 6 odst. 1 a § 8 odst. 1 a § 7 bod. 5 a.t.) ve výši 4 540 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí věci a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t.), a částky ve výši 2 270 Kč za poloviční úkon jednoduché výzvy k plnění (bez jakéhokoli byť základního právního rozboru, dle § 11 odst. 2 písm h) a.t.), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč (dle § 13 odst. 4 a.t.), to vše navýšené o částku 2 572,50 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).

17. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a 2. žalovanou rozhodl soud rovněž podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně úspěšná mezi těmito účastníky byla 2. žalovaná, ovšem dle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly.