8 C 364/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , o zaplacení 26 583 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 462 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 690,58 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 689,04 Kč od [datum] do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 797,74 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu nároku na zaplacení částky 12 300 Kč, spolu s úrokem 29 % ročně z částky 11 368,65 Kč ode dne [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 899,87 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení 1,75 % ročně z částky 7 689,04 Kč od [datum] do zaplacení, a s úrokem z prodlení 3,5 % ročně z částky 2 797,74 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 369 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení shora uvedených částek. Žalobu odůvodnila tím, že osoba žalovaná s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem ([právnická osoba]) uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí poskytl předchůdce žalobkyně finanční částku ve výši 21 000 Kč. Žalovaná osoba se zavázala vrátit celkem částku zápůjčky navýšenou o souhrnný poplatek ve výši 19 975 Kč představující součet kapitalizovaných úroků, poplatek za administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatek za komfortní splácení, a to v 60 týdenních splátkách á 683 Kč, ovšem sjednané splátky řádně nehradila, když poslední splátka byla uhrazena dne [datum]. Žalovaná osoba uhradil pouze částku v celkové výši 20 531 Kč. Ke dni [datum], zůstala neuhrazena jistina ve výši 11 368,65 Kč a souhrnný poplatek ve výši 10 881,65 Kč, jehož součástí je sjednaný úrok a dále úroková sazba 29 % ročně, kterou se úročí dlužná jistina od [datum] do zaplacení. Dále požadoval uhrazení smluvní pokuty, která byla sjednána ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ovšem žádá ji přiznat„ pouze do výše 10 500 Kč“. Smlouvou o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku. Vedle jistiny dluhu a úroku se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z požadované částky. Dále se žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti vyjádřila v tom smyslu, že (právní předchůdce) řádně provedl ověření schopnosti osoby žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to konfrontací doložených údajů žalovanou osobou s registry (interní registry, [příjmení], insolvenční rejstřík apod.). Dále polemizoval s právním posouzením některých okresních soudů a finančního arbitra, a k samotnému procesu kontroly úvěruschopnosti uvedl, že v BRKI, NRKI ani [příjmení] nezjistil žádný negativní záznam, dále z centrální evidence exekucí ani insolvenčního rejstříku nezjistil negativní skutečnosti, a především vyházel z údajů žalované osoby ohledně příjmů a výdajů vyplněnými do„ zákaznické karty“, které byly ověřeny oproti dokladům v ní uvedených (výplatní pásky, pracovní smlouva apod.). Zde uvedl dlužník příjem [částka] (ověřeno Pracovní smlouvou a výpisy z účtu za měsíc duben a květen roku 2019) a„ další příjem domácnosti“ ve výši [částka]. Výdaje jsou dle žalobkyně neověřitelné, resp. sdělené údaje byly konfrontovány s právními instituty (např. životní minimum) a statistickými daty. Žalující strana dále aplikovala na zjištěné údaje vybrané skóringové modely. Dále bylo odkázáno na několik rozhodnutí soudů, kterými podporuje své stanovisko, že právní úprava nestanoví přesný postup a povinnosti, které musí poskytovatel úvěru splnit, a ověřování příjmů a výdajů spotřebitele proto není její povinností, pokud je nahradí jinými způsoby ověření.

2. Žalovaná strana se ve věci nevyjádřila.

3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], na které se žalovaný bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z karty zákazníka ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná osoba byla zaměstnána u [právnická osoba] a.s., s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka] měsíčně. Žalovaná osoba dále mezi své příjmy uvedla také částku [částka] jako„ další čisté příjmy domácnosti“, ovšem bez jakékoli specifikace a také bez jakéhokoli doložení, když jedinou listinou předloženou (právnímu předchůdci) žalobce byla listina pracovní smlouvy a výpisu z účtu. Mezi své odhadované výdaje žalovaná osoba v zákaznické kartě vyplnila částku [částka] + [částka] další splátky k poskytovateli spotřebitelského úvěru.

5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] vč. smluvních podmínek, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla osobě žalované v hotovosti částku 21 000 Kč, přičemž ta se zavázala vrátit tyto finanční prostředky spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 8 228 Kč, poplatkem za komfortní splácení ve výši 6 191 Kč, a úrokem v pevně sjednané kapitalizované výši 3 756 Kč, který odpovídá sazbě 29 % ročně "po celou sjednanou dobu trvání smlouvy" (smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá od uzavření smlouvy do sjednané splatnosti poslední splátky dle čl. 9 smluvních podmínek); celkově tedy s náklady úvěru ve výši 18 175 Kč. Dluh se žalovaná osoba zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách v hotovosti po 683 Kč (tj. měsíčně cca 2 732 Kč). Smluvní pokuta byla sjednána ve smluvních podmínkách mimo jádro vlastní smlouvy zakončené podpisem smluvních stran (bod 6 smluvních podmínek).

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vč. podacího lístku bylo zjištěno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za osobou žalovanou, a postoupení jí bylo oznámeno spolu s výzvou k zaplacení celé dlužné částky do [datum].

7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] vč. podacího lístku soud zjistil, že osoba žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky také zástupcem žalobkyně z řad advokátů.

8. Po skutkové stránce soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za osobou žalovanou ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], obsahem smlouvy je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout osobě žalované zápůjčku ve výši 21 000 Kč, které ji byly vyplaceny v hotovosti při podpisu smlouvy, a naopak závazek žalované osoby vrátit tyto prostředky spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 8 228 Kč, poplatkem za komfortní splácení ve výši 6 191 Kč, a úrokem v pevně sjednané kapitalizované výši 3 756 Kč, který odpovídá sazbě 29 % ročně "po celou sjednanou dobu trvání smlouvy" (smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá od uzavření smlouvy do sjednané splatnosti poslední splátky dle čl. 9 smluvních podmínek); celkově tedy s náklady úvěru ve výši 18 175 Kč. Dluh se žalovaná osoba zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách v hotovosti po 683 Kč (tj. měsíčně cca 2 732 Kč), počínaje 7. dnem ode dne uzavření smlouvy, a to pod ztrátou výhody splátek k nejbližšímu termínu další splátky, pokud je s předchozí splátkou dlužník v prodlení. Smluvní pokuta byla sjednána ve smluvních podmínkách mimo jádro vlastní smlouvy zakončené podpisem smluvních stran (bod 6 smluvních podmínek). Ze samotného tvrzení žalobkyně o sjednaných částkách jistiny a souhrnného poplatku a zůstatku, který zůstal nesplacený, vyplývá, že žalovaný na tuto smlouvu celkem uhradil toliko 21 530 Kč. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost osoby žalované dle sdělených údajů, které konfrontoval s doklady předloženými a zaznamenanými do tzv. zákaznické karty“, a dále porovnáním se zjištěnými údaji v různých interních i externích registrech (lustrace registrů ovšem žalobkyně nedoložila). Žalobkyně předložila zákaznickou kartu, s vyznačenými doklady, ze kterých byl ověřen příjem žalovaného [částka] měsíčně ze zaměstnání. Naopak obecně označené„ další příjmy domácnosti“ ve výši [částka] nebyly doloženy ani při vyplňování zákaznické karty žádnými doklady. Výdaje byly osobou žalovanou uvedeny v zákaznické kartě ve výši [částka] měsíčně bez dalšího a nad to [částka] další závazky k poskytovateli spotřebitelského úvěru. Žalobkyně oznámila postoupení pohledávky osobě žalované dopisem ze dne [datum] a současně ji vyzvala k zaplacení celé dlužné částky do [datum]. Žalovaná osoba ničeho dalšího nezaplatila. Soud neprovedl navržený důkaz výslechu osoby tzv.„ vázaného zástupce“ právního předchůdce žalobkyně, který uzavíral s osobou žalovanou smlouvu, a současně předtím vyplňoval zákaznickou kartu, když rozhodujícím jsou údaje zapsané, jak je sdělil žadatel o spotřebitelský úvěr a dále zapsané doklady, kterými měly být sdělené údaje ověřeny. Jestliže ze zákaznické karty nevyplývá, že by byly při jejím vyplňování předloženy jakékoli jiné doklady, než shora uvedené, je jakýkoli navržený důkaz výslechu osoby sepisující zákaznickou kartu nadbytečný. Z dalších provedených důkazů soud pro věc samu nezjistil relevantní skutečnosti.

9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah. Smlouvu účastníků soud posoudil dle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZSÚ“). Dle názoru soudu šlo o platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 ZSÚ, když sice nebyl ověřen (a v řízení žalobkyní prokázán)„ další čistý příjem domácnosti“ ve výši [částka], ovšem ověřený příjem ze zaměstnání dostačoval při posouzení schopnosti žalované osoby splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr k positivnímu zjištění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně počítala s příjmem ve výši [částka] a výdaji ve výši [částka], ovšem byť mohla mít za ověřený toliko příjem ve výši [částka] a výdaje, které byly uvedeny bez bližšího odůvodnění ve výrazně nižší výši, než vyplývá z tzv. statistiky rodinných účtů, kterou vede a zveřejňuje Český statistický úřad, a která pro rok 2019 předpokládá výdaje žalovaného bez zbytných výdajů cca 11,5 tis. Kč, měla vycházet spíše z částky cca 17,5 tis. Kč, lze uzavřít, že i tak by zůstatek finančních prostředků žalované osobě postačoval ke splácení sjednaných splátek. Z této platně uzavřené smlouvy tak byl věřitel (právní předchůdce žalobkyně) povinen přenechat dlužníkovi (žalovanému) věci určené podle druhu, konkrétně peníze, čemuž souvztažně odpovídá povinnost dlužníka (žalovaného) po uplynutí dohodnuté doby vrátit věci stejného druhu spolu se souhrnným poplatkem za sjednání půjčky, úrokem (§ 2392 o.z.). Žalovaná se ocitla dle tvrzení žalobkyně v prodlení s úhradou celé dlužné částky dne [datum], resp. dne [datum] s částkou 632 Kč. Jelikož žalobkyně ani na výzvu ve smyslu § 118a o.s.ř. nedoplnila jinak žalobní tvrzení a důkazy ohledně v žalobě požadované splatnosti celé dlužné částky, resp. dílčích pohledávek, a od ní tvrzené sazby úroku z prodlení dle zákona (sazba 11,75 %), soud vyšel ze sazby účinné pro splatnost každé z dlužných částek (splátek) po započtení úhrad na nejstarší dlužné částky od [datum] do [datum] dle sjednaných termínů splatnosti jednotlivých splátek (tzn sazba pro splatné pohledávky do [datum] a sazba 8,25 % pro splatné pohledávky od [datum]) zápůjčky, se kterou se dostala žalovaná osoba do prodlení (§ 1968 věta první o.z.), a žalobkyni, které byla pohledávka postoupena v souladu s § 1879 a násl. o.z., tak vzniklo právo požadovat po žalované osobě dle § 1970 o.z. za dobu prodlení rovněž úrok z prodlení z dlužné jistiny zápůjčky ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném vždy k prvnímu dni prodlení. Žalobkyně ani přes poučení dle § 118a o.s.ř. nedoplnila skutková tvrzení ohledně procesu započítávání úhrad na jistinu a„ souhrnný poplatek“, když dle smluvních podmínek (bod 3.5) právní předchůdce žalobkyně nejprve započítával na splatné pojistné, poté poplatek, a poté jistinu. Dle tvrzených plateb (celkem 30 splátek 683 Kč + 23 Kč, nicméně spláceny nepravidelně) tak dlužná jistina k [datum] činila 10 486,78 Kč a„ souhrnné poplatky“ 9 975,22 Kč (bod I. výroku). Soud naopak zamítl rozdíl v sazbě požadovaného úroku z prodlení (bod II. výroku).

10. Dále se žalobkyně domáhala přiznání nároku na smluvní úrok do budoucna po skončení trvání smlouvy). Soud se neztotožňuje s dílčím nárokem na úhradu úroku z dlužné jistiny nad rámec tzv. souhrnného poplatku. Souhrnný poplatek soud posoudil dle obsahu jako úplatu za užívání půjčené jistiny, tedy jako úrok (§ 2392 odst. 1 o.z.), když jej tak dílem označuje i poskytovatel spotřebitelského úvěru. Soud dospěl k závěru, že úrok byl ve smlouvě sjednán fixní částkou (s dalším vyjádřením procentuální sazby za sjednanou dobu platnosti smlouvy, tj. od uzavření smlouvy do dne splatnosti poslední sjednané splátky; srov. shora). Ostatně proto je úrok zjevně sjednán v nominální kapitalizované výši. Žalobkyně proto nemá právo požadovat úrok nad rámec sjednané souhrnné fixní částky dle jakéhokoli příp. jiného ujednání ve smluvních podmínkách, které se od ujednání v samotné smlouvě liší. Vyjádření úroku za pevně stanovenou dobu trvání smlouvy jak v nominální kapitalizované výši i sazbě vedle sebe obstojí pouze pokud, není úvěr úročen nad rámec sjednané doby smlouvy. Přestože měl soud tvrzení k požadovanému úroku nad rámec souhrnného poplatku (úroku v nominální výši) za úplná a důkazy dostatečné, dospěl na základě těchto tvrzení a důkazů k názoru, že nárok na zaplacení úroku nad rámec sjednané fixní částky ve smlouvě o zápůjčce žalobkyně nemá, když nebyl sjednán úrok sazbou do zaplacení i po skončení trvání smlouvy, a proto jej v této části zamítl (bod II. výroku).

11. Dále se žalobkyně domáhala přiznání nároku za smluvní pokutu z dlužné částky ve výši vycházející z ujednání ve smluvních podmínkách (bod 6; 6.1) o smluvní pokutě 0,1 % denně z celé dlužné částky s tím, že žádá toliko 10 500 Kč. Obdobně žádal přiznat 1 800 Kč jako„ sankční poplatky“ (bod 6.3 a 6.4). Pokud byla smluvní pokuta či„ poplatek“, což je povinnost, která stále vzniká v souvislosti s porušením smluvní povinnosti dlužníka (prodlení s řádným splácením), a jedná se tak dle obsahu o paušalizovanou náhradu škody, tzn. rovněž smluvní pokutu dle § 2048 o.z. (k tomu přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.4.2008, sp.zn. 32 Odo 852/2006). Tato povinnost je stanovena ve smluvních podmínkách. Žádná požadovaná smluvní pokuta nevyplývá z uzavřené smlouvy, resp. jejího jádra, pod kterým jsou připojeny podpisy smluvních stran. Ve spotřebitelských vztazích je nezbytné, aby spotřebitel byl upozorněn na ta ujednání, která mají zásadní význam z hlediska jeho práv a povinností a zároveň nejsou pouze technického či vysvětlujícího charakteru. Mezi taková ujednání nepochybně patří též ujednání o smluvní pokutě, neboť není pouhým upřesněním (technické nebo vysvětlující povahy) sjednané povinnosti, ale zakládá, pro případ porušení jiné smluvní povinnosti, spotřebiteli povinnost novou, existující vedle porušené povinnosti. Povinnost zaplatit smluvní pokutu přitom není nezbytným následkem porušení povinnosti, byť se jedná o ujednání poměrně běžné. Soud dospěl k závěru, že ujednání zajišťující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobně ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11). Soud proto k ujednání o smluvní pokutě nepřihlížel dle ust. § 1753 o.z. Pouhý odkaz v textu smlouvy na tato ustanovení v obchodních podmínkách a v dalších specifikovaných i nespecifikovaných dokumentech vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 32 ICdo 86/2015). Nad to i v případě, že by nešlo o smluvní pokutu, ale sjednanou úplatu za zaslání upomínky či jiného poplatku svého druhu, Nejvyšší soud nakládá s takovým ujednání totožně (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 200/2013). Soud proto také v tomto rozsahu zamítl žalobní návrh (bod II. výroku). Soud nepoučil žalobce v tomto dílčím posouzení dle ust. § 118a o.s.ř., neboť to přichází v úvahu jen tehdy, jestliže právní posouzení věci vyžaduje doplnění vylíčení rozhodujících skutečností (a navržení důkazů je prokazující), významných z pohledu skutku, který je předmětem řízení; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a provedené důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. přistupovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3090/2008, 21 Cdo 3820/2009, 26 Cdo 592/2010, nebo 26 Cdo 1522/2010). V tomto řízení soud ani neměl pochybnost o naplněném žalobním tvrzení směřujícím k uplatněné smluvní pokutě (resp. poplatku za upomínku), ani předložených důkazech k tomuto tvrzení (ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), nicméně na půdorysu tohoto tvrzení a důkazů, dospěl k závěru, že žalovaná část pohledávky odpovídající smluvní pokutě není po právu 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném ke dni provedení jednotlivých úkonů (dále jen a.t.). Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a.t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobce svůj nárok v této věci uplatnil návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobce měl úspěch v rozsahu přiznaných 20 462 Kč (jistina), a 1 279,44 Kč (úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku [datum]); celkem 21 741,44 Kč. Naopak strana žalovaná měla úspěch v celkovém rozsahu zamítnutých 14 441,22 Kč (smluvní pokuty a kapitalizovaných úroků a kapitalizovaných úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku). Celkem soud přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 369 Kč, přičemž tato částka představuje cca 20,18 % (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu cca 60,09 % a úspěchu žalovaného v rozsahu cca 39,91 %) z jejich celkové výše. Celkovou výši nákladů 6 781 Kč žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 1 311 Kč a odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod. 3 a.t., sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., a dále odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 1 úkon právní služby po zahájení řízení z tarifní hodnoty započatých 33 tis. Kč (§ 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a.t.) ve výši 1 x 2 420 Kč (za úkon účasti na soudním jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t.), a dále náhradou hotových výdajů za úkon 1 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 a.t.). To vše navýšené o náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).