8 C 374/2019

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , o zaplacení 3 018 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 9 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 9 Kč od [datum] do zaplacení (kapitalizovanými ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 6,54 Kč), a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do výše 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 1 500 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 1 500 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřela smlouvu o přepravě osob tím, že nastoupil do vozidla MHD provozovaného žalobkyní. Po započetí přepravy se žalovaný na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, a vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobkyni vždy vedle jízdného ve výši 9 Kč (zlevněného) i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný však přes zaslanou výzvu částku nezaplatil. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala od prvého dne prodlení do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. c) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Žalovaný dne [datum] v [údaj o čase] hod., resp. [datum] v [údaj o čase] hod. cestoval prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným žalobkyní, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 8 Kč. Na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem. Ze smluvních přepravních podmínek vyplývala rovněž povinnost osoby, která se neprokáže platným jízdním dokladem, uhradit přirážku ve výši 1 500 Kč. Dlužné jízdné s přirážkou bylo splatné nejpozději do 15 dnů ode dne sepsání zápisu o přepravní kontrole (ten byl sepsán v den předmětné jízdy) s tím, že cestující je povinen zaplatit jízdné a přirážku jízdného, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout 1 500 Kč (§ 18a odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě). V rozhodné době jízdy bez platného dokladu bylo žalovanému 13 let.

5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o.z.“). Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o přepravě osob (§ 2550 a násl. o. z.), ze které cestujícímu (žalovanému) vzniklo za stanovené jízdné právo, aby jej dopravce (žalobkyně) přepravil do místa určení. Podrobnější úpravu osobní přepravy stanoví zvláštní předpis (§ 2578 o.z.), kterými jsou zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a vyhláška o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu (vyhl. č. 175/2000 Sb., ve znění pozdějších přepisů, dále jen„ v. p. ř.“). Detailní podmínky přepravy pak stanoví smluvní přepravní podmínky žalobkyně, ve znění účinném ke dni uskutečnění přepravy. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni požadované dlužné jízdné (9 Kč). Toto právo žalobkyně vyplývá z ust. § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a ust. § 49 odst. 3 v. p. ř. a dále ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně. Případně požadované náklady na výzvu k plnění dle § 142a o. s. ř. posoudil jako náklady řízení v podobě hotových výdajů žalobce, které jsou kryty paušální náhradou nákladů (viz další odstavec). Do prodlení se zaplacením jízdného a přirážky k němu se žalovaný dostal v den uvedený v žalobě a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (jízdného a přirážky) v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné částky od prvního dne prodlení až do zaplacení. Soud má za to, že s přihlédnutím k § 31 o.z. je již člověk, schopen uvědomovat si, že za přepravu prostředkem MHD je třeba zaplatit jízdné (koupit si jízdenku), a nepřepravovat se zadarmo (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3708/15 ze dne [datum], bod 15., nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1864/16, [datum] a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2775/2005 ze dne 29. listopadu 2005). U hromadných dopravních prostředků je smlouva o přepravě uzavírána konkludentním jednáním, tj. nástupem do dopravního prostředku, přičemž k jejímu uzavření dojde i v případě, kdy do dopravního prostředku nastoupí osoba, která má v úmyslu jej použít k přepravě, aniž by zaplatila stanovené jízdné. Soud zkoumal způsobilost žalovaného uzavřít přepravní smlouvu i korektivem, zda žalovaný jako nezletilý v rozhodné době zavinil porušení povinnosti mít jízdní doklad při nástupu do vozidla MHD, přičemž soud má za to, že přestože bylo prokázáno, že žalovaný je zodpovědný za nastoupení do vozu MHD. Soud hodnotil i korektiv, podle kterého je třeba chránit zájmy dítěte, aby nevystupovalo do dospělosti se závazky, jež mohou mít„ rdousící efekt“ (srov. nález Ústavního soudu pod sp.zn. I. ÚS 1775/14 ze dne [datum]), nicméně soud rozhoduje dle stavu ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o.s.ř.), a jelikož ke dni vyhlášení rozsudku již žalovaný není nezaopatřenou nezletilou osobou, odpovědnost za nezaplacené jízdné vč. zákonného úroku z prodlení v řádech jednotek korun českých zcela nepochybně nemůže mít na něho„ rdousící efekt“, jak o něm mluví shora Ústavní soud. Soud má proto za to, že žalovaný uzavřel platně přepravní smlouvu a zodpovídá za její porušení v rozsahu nezaplaceného jízdného. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni požadované dlužné jízdné (2 x 9 Kč).

6. Jiná situace je ovšem v případě požadované přirážky k jízdnému. Přirážka k jízdnému má povahu smluvní pokuty, když jde o pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem ve smyslu § 2048 o.z. Soud nemá za to, že žalovaný si mohl ve svém věku uvědomit, že nezaplaceným jízdným současně dle přepravní smlouvy mu může vzniknout také závazek v podobě přirážky k jízdnému. I s přihlédnutím ke shora uvedené judikatuře Ústavního soudu proto soud zamítl žalobní nárok v rozsahu přirážky k jízdnému.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci poměrně neúspěšná, ovšem z obsahu spisu se nepodává, že by žalovanému vznikly jakékoli náklady.