8 C 387/2018

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupeného advokátem Mgr. jméno jméno , sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , o zaplacení 19 155 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 425 Kč, spolu s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 15 425 Kč od [datum] do [datum] a dále od [datum] do zaplacení vždy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni každého kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu 3 730 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 3 730 Kč od [datum] do [datum] a dále od [datum] do zaplacení vždy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni každého kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 376 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení shora specifikované částky z titulu nevráceného úvěru. Žalobce se domáhal na žalované osobě zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z úvěrové smlouvy, a to [číslo] ze dne [datum] (úvěrový rámec 24 115 Kč). Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem (právním předchůdcem [právnická osoba]) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, a žalovaný se zavázal úvěr splácet, ale nečinil tak, když se dostal do prodlení se 3 splátkami za měsíce srpen, září a říjen 2009, čímž se stál úvěr splatný od [datum]. Dále požaduje zákonný úrok z prodlení od [datum]. Pohledávka byla dále postoupena na žalobce v požadované výši, z nichž tvoří 15 254 Kč jistina, 171 Kč dlužné splátky, 3 730 Kč sankce za porušení závazku.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu, pokud nebude potřeba doplnit žalobu, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že obsahem smlouvy je mimo jiné závazek (právního předchůdce) žalobce poskytnout žalovanému úvěr ve výši 24 115 Kč na zboží, a žalovaný se zavázal tento úvěr včas a řádně splatit 45 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 791 Kč splatnými vždy do 15. dne v měsíci od [datum]. Účastníci si sjednali smluvní úrok ve výši 24,98 % ročně. Ve smlouvě bylo rovněž ujednáno, že nedílnou součást smlouvy tvoří VOP, jimiž jsou smluvní strany vázány. Naopak smlouva neobsahuje ujednání o smluvních pokutách a poplatcích.

5. Z obchodních podmínek bylo mimo jiné zjištěno, že celý zůstatek úvěru je splatný, pokud je žalovaný v prodlení se splácením 3 splátek (bod VI./2.). Dále je součástí obchodních podmínek ujednání, dle kterého je při prodlení žalovaného oprávněn žalobce požadovat pokutu dle sazebníku (bod VI./6.).

6. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky po zesplatnění celého úvěru ve výši dlužných splátek do zesplatnění úvěru 3 171 Kč (tj. cca 4 splátek), nesplacené jistiny 18 984 Kč a příslušenství vč. smluvních pokut ve výši 1 898 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že v žalobě uplatněná pohledávka byla postoupena na žalobce, a tato skutečnost byla oznámena žalovanému. Výše postoupené pohledávky dle přílohy smlouvy o postoupení pohledávek měla být 22 000 Kč, z toho jistina ve výši 15 254 Kč, dlužné splátky 171 Kč, sankce za porušení závazku 3 730 Kč a ve zbytku pohledávky, které žalobce v tomto řízení neuplatnil.

8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce vyzval zástupcem z řad advokátů žalovaného k úhradě celkové žalované částky vč. příslušenství před podáním žaloby ve výši 19 155 Kč (tato výzva neobsahuje ani základní právní rozbor).

9. Z dalších předložených důkazů soud neučinil k věci žádná zjištění.

10. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud závěr o následujícím skutkovém stavu: Po skutkové stránce má soud za prokázané, že žalovaný a předchůdce žalobce uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalovanému úvěr 24 115 Kč, a žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu s úrokem ve výši 24,98 % ročně splatit 45 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 791 Kč splatnými vždy do 15. dne v měsíci od [datum]. Žalovaný však splátky řádně neplatil, a proto byl úvěr zesplatněn dne [datum]. Ke dni postoupení pohledávky na žalobce byla celková výše zůstatku dluhu na jistině 15 254 Kč, na dlužných splátkách před zesplatněním úvěru 171 Kč, a dále byli žalovanému účtovány sankce v celkové výši 3 730 Kč za porušení závazků. Pohledávky byly tedy postoupeny a žalobci, ani poté ovšem na výzvu žalovaný ničeho neuhradil. Jednotlivá smluvní ujednání, práva a povinnosti účastníků smlouvy, ohledně smluvních pokut nebyly sjednány přímo ve smlouvě o úvěru, ale prostřednictvím obchodních podmínek odkázány na Sazebník jako součást smlouvy o úvěru. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě celého zůstatku dluhu, ale ten ničeho neuhradil.

11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah, a s přihlédnutím k § 3028 odst. 1, 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 1 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném před [datum], dále jen„ o.z.“) a obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. ve znění účinném před [datum] (dále jen“ obch.z.“).

12. Podle § 497 obch.z. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 502 obch.z. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

14. Podle § 503 odst. 1 obch.z. závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatny i úroky, které se jej týkají. Podle odst. 2 citovaného ustanovení mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatny i úroky z této splátky.

15. Podle § 504 obch.z. dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

16. Podle § 506 obch.z. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

17. Podle § 273 odst. 1 obch.z. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

18. Podle § 262 odst. 4 obch.z. se ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

19. Podle § 52 odst. 1 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

20. Podle § 55 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

21. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

22. Podle § 365 obch.z. dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.

23. Podle § 369 odst. 1 obch.z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

24. Podle § 517 odst. 1 věta první obč.zák. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

25. Podle § 544 odst. 2 obč. zák. smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

26. Podle § 330 odst. 2 obch.z. při plnění peněžitého závazku se započte placení nejprve na úroky a potom na jistinu, neurčí-li dlužník jinak.

27. Právní posouzení: V posuzované věci se jedná z obsahu tvrzení žalobce o spor z nesplacené smlouvy o úvěru ve smyslu § 497 obch.z. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru (§ 502 obch.z.), své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. V souladu se smlouvou tak došlo ke ztrátě výhody splátek, a žalobce měl právo po žalovaném požadovat vrácení poskytnutého plnění včetně sjednaných úroků z úvěru.

28. Vzhledem k tomu, že se žalobci podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a uplatněný nárok vyplývá ze zjištěného skutkového stavu, soud žalobě vyhověl s výjimkou požadované částky za smluvní pokuty, vč. úroku z prodlení, který si žalobce za tyto neplatně sjednané pohledávky účtoval. V ostatních částech nevrácením celého zůstatku úvěru se žalovaný dostal do prodlení (§ 365 obch.z.). Právo požadovat úrok z prodlení vyplývá z § 369 odst. 1 obch.z. a § 517 odst. 2 o.z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 142/2004 Sb. (bod I. výroku).

29. Žalobce ve své žalobě požadoval jako součást nesplacené jistiny úhradu blíže nespecifikovaných„ sankcí“ (smluvních pokut) – srov. shora. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že tyto pohledávky nevyplývají přímo z uzavřené smlouvy. Pokud byla smluvní pokuta, což je povinnost, která vzniká v souvislosti s porušením smluvní povinnosti dlužníka (prodlení s řádným splácením), a jedná se tak dle obsahu o paušalizovanou náhradu škody (nikoli vyúčtované konkrétní náklady spojené s uplatněním pohledávky), tzn. smluvní pokutu dle § 544 o.z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.4.2008, sp.zn. 32 Odo 852/2006). Tato povinnost je stanovenou v obchodních podmínkách resp. Sazebníku. Ostatně v případě, že by nešlo o smluvní pokutu, ale sjednanou úplatu za zaslání upomínky svého druhu, Nejvyšší soud nakládá s takovým smluvním ujednáním totožně (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 200/2013), pokud neodpovídá skutečným nákladům. Ve spotřebitelských vztazích je nezbytné, aby spotřebitel byl upozorněn na ta ujednání, která mají zásadní význam z hlediska jeho práv a povinností a zároveň nejsou pouze technického či vysvětlujícího charakteru. Mezi taková ujednání nepochybně patří též ujednání o smluvní pokutě, neboť není pouhým upřesněním (technické nebo vysvětlující povahy) sjednané povinnosti, ale zakládá, pro případ porušení jiné smluvní povinnosti, spotřebiteli povinnost novou, existující vedle porušené povinnosti. Povinnost zaplatit smluvní pokutu přitom není nezbytným následkem porušení povinnosti, byť se jedná o ujednání poměrně běžné. Soud dospěl k závěru, že ujednání zajišťující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobně ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11). Soud měl skutkově tvrzení žalobkyně o nároku na smluvní pokutu za prokázané v tom, že skutečně toto ujednání je součástí VOP resp. Sazebníku předložených žalobkyní (ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), ovšem z hlediska právního posouzení soud dospěl k závěru, že žalovaná část pohledávky odpovídající smluvní pokutě není po právu dle ust. § 55 obč. zák. Za takové situace soud ani neměl důvod nařizovat soudní jednání, a poskytovat poučení o neprokázaných nárocích ve smyslu § 118a o.s.ř.

30. Soud proto zamítl žalobní návrh v rozsahu požadovaných částek na smluvní pokuty a úrok z prodlení z požadované smluvní pokuty (bod II. výroku).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném ke dni provedení jednotlivých úkonů (dále jen a.t.). Žalobce měl úspěch v rozsahu přiznaných 15 425 Kč. Naopak žalovaný měl úspěch v celkovém rozsahu zamítnutých 3 730 Kč Celkem soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 376 Kč, tj. v rozsahu cca 61,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu cca 80,53 % a úspěchu žalovaného v rozsahu cca 19,47 %). Celkovou výši nákladů 2 252 Kč žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč a odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod. 2 a.t., sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % tj. ve výši 252 Kč. Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).

32. Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a.t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobce svůj nárok v této věci uplatnil„ návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech“ (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Prakticky totožnými návrhy totiž žalobce u zdejšího soudu uplatnil nároky v dalších věcech (například ve věcech vedených pod spisovými značkami 7 C 388/2018, 7 C 436/2018, 8 C 91/2019 ad.); a lze důvodně předpokládat, že stejně postupuje i u jiných okresních soudů. Odvolací soud při Krajském soudu v Ústí nad Labem přitom soustavně ve své rozhodovací praxi požaduje, jako doklad opakovanosti podání min. 3 srovnatelné návrhy. Další návrhy žalobce na vydání EPR k porovnání jsou skutkově i právně obdobné, neboť na základě právní skutečnosti stejného druhu (úvěrová smlouva), v důsledku obdobného jednání dlužníka (prodlení s řádným splácením), jsou uplatňovány obdobné nároky, přičemž z návrhů nelze seznat, že by se ujednání účastníků v jednotlivých případech lišila co do druhu práv a povinností účastníků (stále je odkazováno na totožná smluvní ujednání). Pokud se týká rozdílů ve skutkových tvrzeních týkajících se proměnných skutečností, jsou tyto v zásadě technického charakteru, týkají se stejného okruhu skutečností a spočívají v přenesení jednotlivých údajů (vstupních dat) z předložených listin do textu návrhu bez toho, že by se tyto odlišnosti projevily v potřebě užití jiných smluvních ujednání nebo ustanovení právních předpisů a v důsledku toho v odlišném právním posouzení věci. Individualizace návrhu na vydání EPR je v zásadě technického charakteru, když jeho strukturovaný text směřuje k uplatnění v zásadě totožných nároků z totožných důvodů a rozdíly spočívají pouze v technické či administrativní záměně proměnných skutečností vyplývajících z jednotlivých smluvních ujednání a osob žalovaných. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu aktuálních rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11:„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej„ odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2985/14, jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). Návrh, jímž žalobce zahájil řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj § 14b a.t.