8 C 389/2019

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně , zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa , PSČ obec a číslo , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , o zaplacení 3 432,30 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v níže uvedených obdobích v odběrném místě na adrese [adresa] (za období od [datum] do [datum] ve výši 461,05 Kč dle faktury [číslo] smluvní pokuty ve výši 6 400 Kč dle faktury [číslo] za porušení povinností žalovaného odebírat elektřinu po sjednanou dobu, na kterou bylo uhrazena částka 3 528,75 Kč, proto dále požaduje žalobkyně uhradit částku ve výši 2 871,25 Kč, a smluvní pokuty ve výši 100 Kč za prodlení s uhrazením faktury [číslo]).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila již v žalobě, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky plynu ze dne [datum], ve které se žalobkyně zavázala umožnit odběr plynu v odběrném místě [adresa], pro provoz domácnosti, a žalovaný se zavázal za realizovaný odběr elektrické energie zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou přílohou výše uvedené smlouvy; měsíční zálohy za odběr plynu byly sjednány ve výši 150 Kč Smlouva byla sjednána na dobu určitou 36 měsíců. Žalovaný byl v prodlení se zálohou splatnou ke dni [datum] a [datum], za což žalobkyně vyúčtovala smluvní pokuty á 100 Kč. Žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného s úhradou odstoupila přípisem ze dne [datum] od smlouvy, neboť žalovaný ani v dodatečné lhůtě [datum] neuhradil dlužné částky. Žalobkyně dále vyúčtovala žalovanému odběr fakturou [číslo] ([variabilní symbol]) ze dne [datum] ve výši nedoplatku 461,05 Kč splatného dne [datum], a to za odběr plynu za zúčtovací období od [datum] do [datum]. Dále žalobkyně vyúčtovala pokutu za předčasné ukončení smlouvy ve výši 6 400 Kč (16 měsíců á 400 Kč), a to fakturou [číslo] ([variabilní symbol]) se splatností [datum]. A dále žalobkyně vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 100 Kč za prodlení s uhrazením faktury [číslo] to fakturou [číslo] (var. symbol [číslo]) ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 3 528,75 Kč. Z dalších předložených důkazů soud nezjistil pro věc žádné relevantní skutečnosti.

5. Dle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávek plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem.

6. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

7. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle § 1810 o.z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

9. Podle § 1811 odst. 1 o.z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

10. Podle § 1812 o.z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

11. Podle § 1813 o.z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

12. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách plynu ve smyslu ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 2079 odst. 1 o.z., a to jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 1810 o.z. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky energií, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Neplněním dluhu se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 o.z.), a žalobkyni vzniklo dále právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur. Potud by byl nárok žalobkyně zcela oprávněný. Nicméně žalobkyně pro neplnění smluvních závazků od smlouvy odstoupila, a jelikož žalovaný nedodržel smluvní podmínky (dobu určitou trvání smlouvy), vyúčtovala mu dále smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy. Konkrétně žalobkyně požadovala částku (původně) 6 400 Kč - za 16 měsíců á 400 Kč s tím, že nad žalovanou částku 2 871,25 Kč byly již na pokutu započteny úhrady žalovaného. Dále žalobkyně požadovala částky á 100 Kč za smluvní pokuty za prodlení se zaplacením jakékoli povinnosti (nárok [číslo] ve výši 100 Kč).

14. Soud především nemá smluvní pokutu (lhostejno jak označenu, neboť jde o paušalizovanou náhradu škody za porušení smluvní povinnosti ve smyslu § 2048 o.z.) za transparentně sjednanou ve smlouvě ve smyslu ust. § 1753 o.z. resp. § 1811 a násl. o.z., neboť ujednání upravující smluvní pokuty nemohl žalovaný rozumně očekávat v části listiny, která je sice označena jako 1. strana smlouvy, ale zcela netransparentně, a pod touto částí listiny žalovaný nepřipojil svůj podpis, tedy nepřijal je výslovně. Soud dospěl k závěru, aby bylo jednáno v souladu s principem poctivosti, je nutné ujednání zajišťující nebo utvrzující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobné ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek (či ceník, sazebníku apod.), nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srovnej přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11 – s tím, že v případě výkladu, podle kterého nejde o smluvní pokutu, ale sjednanou úplatu za zaslání upomínky„ svého druhu“ apod., mělo by být dle Nejvyššího soudu nahlíženo na takové ujednání totožně (k tomu přiměřeně srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp.zn. Cpjn 200/2013). Předložená smlouva má charakter listiny, která je na obou stranách nadepsána jako " Smlouva o sdružených dodávkách plynu" s dodatkem v závorce "dále jen " Smlouva - strana 1/2, resp. 2/2. [příjmení] smlouvy označená v závorce jako 2/2 vytváří na první pohled dojem běžné formulářové smlouvy, ve které je nahoře velkým písmem uvedeno, že jde o Smlouvu, je zde umístěno logo žalobkyně, jsou předvyplněné veškeré položky počínaje žalobkyní jako "obchodníkem", a připraveny položky pro vyplnění "zákazníka", platební podmínky, smluvní a technické podmínky, odběrné místo, termín zahájení dodávky - účinnosti smlouvy, zakončené místem, datumem a prostorem pro podpisy účastníků smlouvy. Naopak strana smlouvy označená jako 1/2 na první pohled vytváří dojem spíše vedlejších ujednání formou tzv. všeobecných obchodních podmínek, ve kterých je monotónní text rozčleněn do odstavců "předmět smlouvy", "sdružené služby dodávky plynu", "trvání smlouvy", "cenové podmínky", "ostatní ujednání", "prohlášení zákazníka". To vše bez označení účastníků, bez podpisů bez jakýchkoli základních atributů, které zpravidla definují začátek či konec smlouvy. Smluvní pokuty, které žalobkyně uplatňuje, jsou nad to sjednány právě v odstavci označeném jako "ostatní ujednání", tedy v části smlouvu vytvářející dojem, že jde o zbytkové a pro smluvní vztah zcela marginální ujednání. Jediným obsahem tohoto odstavce je ale naopak právě výčet různých situací, ve kterých vzniká žalobkyni právo na smluvní pokutu. Také tento samotný text je nepřehledný, ze syntaktického hlediska je větná skladba zbytečně komplikovaná a vyžaduje vyšší soustředění, aby čtenář pochopil vazbu jednotlivých vět souvětí a vztah práv a povinnosti k jednotlivým podmínkám jejich vzniku. Proto i v případě, že by takto sepsaná a podepsaná listina byla skutečně celá řádnou smlouvou, pod kterou žalovaný připojil svůj podpis, dle názoru soudu nemůže zavázat žalovaného k povinnosti zaplatit požadované smluvní pokuty takto netransparentně skrytě a nesrozumitelně formulované ujednání. Soudy dlouhodobě vykládají ochranu spotřebitele ve smyslu směrnice Rady Evropských společenství [číslo] ze dne [datum], o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, která byla do českého právního řádu implementována původně především § 55 a § 56 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), a v účinné právní úpravě v § 1810 a násl. o.z. Shora uvedené rozhodnutí Ústavního soudu není založeno primárně na skutečnosti, že smluvní pokuta nemůže být součástí obchodních podmínek (byť v poměrech tehdy rozhodované věci tomu tak bylo), ale je založena na požadavku tranparentnosti sjednání takových smluvních podmínek:„ ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen formální omezení (např. text má být dostatečně čitelný, přehledný, logicky uspořádaný), ale i omezení obsahová. Právní úprava proto stanoví základní limity pro uplatnění obchodních podmínek. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti podle ustanovení (tehdy) § 56 obč. zák. obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle demonstrativního výčtu se za takové ustanovení považují mimo jiné ujednání, s nimiž se spotřebitel neměl možnost seznámit před podpisem smlouvy, což budou typicky právě obchodní podmínky, s nimiž se spotřebitel před podpisem smlouvy neměl možnost seznámit. [ulice] podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. [příjmení] podpis pod tzv. včleňovací klauzulí přitom pro uplatnění obchodních podmínek sám o sobě nepostačuje, nýbrž je třeba, aby zároveň byl naplněn i druhý předpoklad, tedy známost smluvních podmínek či jejich přiložení“) ”; (k tomu dále srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 33 Cdo 961/2017, příp. rozhodnutí příslušného odvolacího soudu Krajského soudu v Ústí nad Labem v obdobné věci např. [spisová značka] či [spisová značka].

15. Soud zaznamenal také odchylné názory na zdejšímu soudu příslušném odvolacím soudu, které především vyzdvihují autonomii vůle smluvních stran, do které soud nemá zasahovat, příp. charakter smluvních pokut jako zcela běžných ujednání, které spotřebitel ve smlouvě o dodávkách energie může a má očekávat. Soud si je vědom, že ve smyslu § 1751 o.z. lze dokonce část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky. V takovém případě by ovšem šlo, jak shora vyloženo, o ustanovení neúčinné ve smyslu § 1753 o.z. Soud je ovšem přesvědčen, že právě způsob, jakým byly smluvní pokuty žalobkyní v její formulářové smlouvě sjednány, nemůže zavázat spotřebitele (žalovaného), neboť vytváří dojem, že jde o ujednání záměrně skrytá do části smlouvy, která ani nadpisem odstavce ani jiným způsobem neavizuje spotřebiteli, že by zde mohly být uvedeny sankce a podmínky porušení smlouvy, přestože jej má zavázat k povinnosti platit další částky nad rámec sjednané služby. Jde o text nejen skrytý v rámci struktury smlouvy, ale také o text nepřehledný, z něhož lze nepřiměřeně složitě zjistit konkrétní podmínky vzniku smluvní pokuty (o čemž ostatně svědčí také to, že ani žalobkyně se v navazujících listinách, kterými tuto povinnost vymáhá, nedrží jednotné terminologie ze smlouvy samotné). Právě ve střetu autonomie vůle a zákonné ochrany spotřebitele soud vidí důvody, proč je zde důvod zasáhnout do autonomie vůle smluvních stran (k tomu přiměřeně srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp.zn. I. ÚS 342/09). Na tom nemůže nic změnit ani názor či empirická zkušenost části společnosti, že obdobně postupují také další dodavatelé energií. Soud výsostně posuzoval způsob sjenání smluvních pokut, a dospěl k závěru, že v tomto případě byly sjednány netransparentně, v rozporu se zásadou poctivosti, jejíž optikou jsou chráněna práva spotřebitele shora uvedenou směrnicí i českým právním řádem. Z uvedených důvodů se soud přiklonil k výkladu, že tyto smluvní pokuty byly sjednány netransparentně, a proto se k nim nepřihlíží (§ 1811 a násl. o.z.).

16. Článek 6 odst. 1 směrnice [číslo] stanoví, že členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání. Podle ustálené judikatury vychází systém ochrany zavedený směrnicí [číslo] z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti, což ho vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž může ovlivnit jejich obsah (rozsudky ze dne [datum], [anonymizována tři slova] a [příjmení] [jméno], C [číslo] až C [číslo], [anonymizováno], s . I [číslo], bod 25, a ze dne [datum], [příjmení] [jméno], C [číslo], Sb. rozh. s . I [číslo], bod 25, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 37). Soudní dvůr opakovaně zdůraznil, že k tomu, aby mohla být zajištěna ochrana zamýšlená uvedenou směrnicí, může být toto nerovné postavení narovnáno pouze pozitivním zásahem, který je vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedené rozsudky [anonymizována tři slova] a [příjmení] [jméno], bod 27; [příjmení] [jméno], bod 26, a [anonymizována dvě slova], bod 31, jakož i výše uvedené usnesení [anonymizováno], bod 39). V tomto ohledu možnost soudu přezkoumat zneužívající charakter určité klauzule z úřední povinnosti představuje prostředek vhodný zároveň k dosažení výsledku stanoveného v článku 6 směrnice [číslo], totiž zabránit tomu, aby byl konkrétní spotřebitel zneužívající klauzulí vázán, a přispět ke splnění cíle stanoveného v článku 7 této směrnice, jelikož takový přezkum může mít odrazující účinek napomáhající zabránění dalšímu používání zneužívajících klauzulí ve smlouvách uzavíraných mezi spotřebiteli a prodávajícími nebo poskytovateli (rozsudky ze dne [datum], [anonymizováno], C [číslo], [anonymizováno], s . I [číslo], bod 32, a výše uvedený rozsudek [příjmení] [jméno], bod 27, jakož i usnesení [anonymizováno], bod 41). Soud proto nejen, že je přesvědčen, že může za shora popsaných okolností zasáhnout do autonomie vůle smluvních stran, ale nic jiného mu ani nezbývá.

17. Soud má nad rámec shora uvedeného současně za to, že smluvní pokuta za ukončení odběru před koncem sjednané doby by v tomto řízení výše pokuty neobstála v testu přiměřenosti, když sjednaná měsíční záloha byla ve výši 150 Kč a smluvní pokuta za předčasné ukončení smlouvy stanoví násobně vyšší sankci ve výši 400 Kč měsíčně.

18. Soud nepoučil žalobce o právním posouzení dle ust. § 118a odst. 2 o.s.ř., neboť to přichází v úvahu jen tehdy, jestliže možné jiné právní posouzení věci vyžaduje doplnění vylíčení rozhodujících skutečností (či navržení důkazů je prokazující), významných z pohledu skutku, který je předmětem řízení; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. přistupovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3090/2008, 21 Cdo 3820/2009, 26 Cdo 592/2010, nebo 26 Cdo 1522/2010). V tomto řízení soud ani neměl pochybnost o naplněném žalobním tvrzení směřujícím k uplatněné smluvní pokutě (poplatku), ani předložených důkazech k tomuto tvrzení (ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), nicméně na půdorysu tohoto tvrzení a důkazů, dospěl k závěru, že žalovaná část pohledávky není po právu.

19. Soud ovšem nemohl přehlédnout, že ze samotných tvrzení žalobkyně vyplývá, že na neoprávněnou pohledávku ze smluvních pokut (srov. shora) před podáním žaloby bezdůvodně započetla částku ve výši 3 528,75 Kč, kterou žalovaný již uhradil, a která převyšuje oprávněnou pohledávku žalobkyně z titulu neuhrazených dodávek energií (srov. shora). Soud proto považuje i tuto pohledávku za uhrazenou, když na ni započetl tvrzenou úhradu. Proto žalobu zamítl v celém rozsahu vč. dluhu za neuhrazený odběr plynu.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když v řízení byl plně úspěšný žalovaný, ovšem ze spisu se nepodává, že by mu jakékoli náklady vznikly.