Okresní soud v Ústí nad Labem · Rozsudek

8 C 39/2021

č. j. 8 C 39/2021-32

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-04-09 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSUL:2021:8.C.39.2021.2

Citované zákony (16)

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci: žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , o zaplacení 4 455,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 455,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 139,24 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 140 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 140 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 36,14 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 4 000 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.

2. Žalobou se žalobkyně na žalované osobě domáhala zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) s žalovanou osobou uzavřela smlouvu o elektronických komunikacích. Jelikož osoba žalovaná závazky z této smlouvy plynoucí nehradila řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně od uzavřené smlouvy odstoupila. V důsledku této skutečnosti byla žalovaná povinna zaplatit částku za pronájem poskytnutých zařízení (455,48 Kč) a také vrátit právní předchůdkyni žalobkyni poskytnutá přijímací zařízení. Vzhledem k tomu, že osoba žalovaná tato zařízení nevrátila, vznikla jí dále povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 2 x 2 000 Kč za nevrácené přijímací zařízení. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a), resp. f) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byla také služba pronájmu koncového přijímacího zařízení (set top box [právnická osoba] PVR HDD USB Ready a modem Technicolor TLC7200 ED3 WIFI EMTA) a také Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací žalobkyně (dále jen„ VOP“), ve kterých je v bodě 7.6. ve spojení s bodem 7.4. uvedeno, že žalovaný do 7 dnů od ukončení smlouvy vrátí žalobkyni pronajaté přijímací zařízení. Pokud tak neučiní, je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna si za to naúčtovat smluvní pokutu. Přímo ve smlouvě pak bylo sjednáno, že účastník (žalovaná) se zavazuje zaplatit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku. Dle ceníku smluvní pokuta činí 2 000 Kč za každé přijímací zařízení, které není vráceno včas a v pořádku. Žalobkyně odstoupila od smlouvy pro její porušování žalovaným, když nájem za koncová zařízení 2 x 70 Kč měsíčně nebyl řádně hrazen od [datum]. Žalovaný dále ničeho neuhradil ani na výzvu žalobkyně. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni.

5. Právní posouzení věci: Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky řízení byla platně v písemné formě uzavřena dle § 63 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za použití § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), s tím, že část smlouvy byla určena odkazem na všeobecné podmínky žalobkyně resp. ceník (§ 1751 odst. 1 o.z.), smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti. Nároku na zaplacení pronájmu koncového zařízení vznikl dle § 2201 o.z. a násl. o nájmu věci. Žalovaný byl povinen právní předchůdkyni žalobkyně za to, že jí přenechala k dočasnému užívání koncové zařízení (srov. shora), platit nájemné v ujednané výši (§ 2217 o.z.). Jelikož tuto povinnost řádně neplnil, dnem následujícím po dni splatnosti jednotlivých splátek příp. zesplatnění celé zbývající částky se žalovaný se zaplacením ocitl v prodlení (§ 1968 o.z.), přičemž od tohoto dne je povinen zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož výše je stanovena dle předpisů práva občanského (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ve znění účinnému k prvnímu dni prodlení. Pohledávka přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 o.z.). Soud proto v tomto rozsahu žalobnímu nároku vyhověl.

6. Žalobkyně se dále domáhala přiznání nároku za smluvní pokutu vyměřenou za nevrácení koncového zařízení. Smlouvu účastníků soud posoudil mimo jiné jako platně uzavřenou smlouvu o nájmu (srov. shora). Z této smlouvy byl žalovaný povinen vrátit pronajaté koncové zařízení po ukončení smlouvy. Pro případ porušení povinnosti žalovaného vrátit pronajaté zařízení po ukončení nájemní smlouvy byla v sazebníku stanovena smluvní pokuta dle § 2048 o.z. Soud však ujednání o smluvní pokutě shledal neúčinným ve smyslu § 1753 o.z., neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že tyto pohledávky nevyplývají přímo z uzavřené smlouvy. Přímo ve smlouvě byla sjednaná smluvní pokuta, ovšem její výše byla stanovena ceníkem. Ve spotřebitelských vztazích je nezbytné, aby spotřebitel byl upozorněn na ta ujednání, která mají zásadní význam z hlediska jeho práv a povinností a zároveň nejsou pouze technického či vysvětlujícího charakteru. Mezi taková ujednání nepochybně patří též ujednání o smluvní pokutě, neboť není pouhým upřesněním (technické nebo vysvětlující povahy) sjednané povinnosti, ale zakládá, pro případ porušení jiné smluvní povinnosti, spotřebiteli povinnost novou, existující vedle porušené povinnosti. Povinnost zaplatit smluvní pokutu přitom není nezbytným následkem porušení povinnosti, byť se jedná o ujednání poměrně běžné. Soud dospěl k závěru, že ujednání zajišťující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobně ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11, příp. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 ICdo 86/2015, ze dne 28.2.2017), a to v celém rozsahu. Určitostí sjednané smluvní pokuty se zabýval také Nejvyšší soud, který např. v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 4281/2011 z 19.3.2012, vyslovil závěr, že„ smyslem a účelem smluvní pokuty je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazků. Nezbytnou součástí ujednání o smluvní pokutě je zcela přesné a určité označení povinnosti, při jejímž nesplnění vznikne právo na smluvní pokutu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 33 Odo 469/2006).

7. Soud měl skutkově tvrzení žalobkyně o nároku na smluvní pokutu za prokázané toliko v tom, že skutečně toto ujednání je součástí smluvního ujednání (ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), ovšem z hlediska právního posouzení soud dospěl k závěru, že žalovaná část pohledávky odpovídající smluvní pokutě není po právu, neboť není v celém rozsahu transparentně sjednána v jádru smlouvy, jak vyžaduje konstantní judikatura Ústavního soudu, Nejvyššího soudu i zdejšího soudu odvolacího. Soud proto v tomto rozsahu zamítl žalobní návrh.

8. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto v souladu s návrhem žalobce podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když v řízení poměrně úspěšnější strana žalovaná, ale z obsahu spisu se podává, že jí žádné náklady nevznikly.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.