8 C 401/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa, zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, se sídlem adresa, proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 349 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 349 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 116,17 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 187 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky kapitalizovaného úroku ve výši 3 914,77 Kč a úroku 20,11 % ročně z částky 9 187 Kč ode dne datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 131 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení jistiny ve výši 14 349 Kč a příslušenstvím spočívajícím v kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 2 116,17 Kč, v kapitalizovaném úroku ve výši 3 914,77 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 9 187 Kč od datum do zaplacení a úroku z částky 9 187 Kč ve výši 20,11 % p. a. od datum do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce částku ve výši 10 000 Kč, kterou jí měl žalovaný splatit i se sjednaným příslušenstvím. Žalovaný však uhradil pouze 2 902 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni účinně postoupena, a jelikož dosud nedošlo k uhrazení dlužné částky, domáhá se jejího zaplacení žalobou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Soud vzal za prokázané, že žalovaný dne datum podepsal listinu označenou jako„ smlouva o zápůjčce“, v níž se společnost právnická osoba zavázala poskytnout mu zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že za tuto zápůjčku splatí celkovou částku ve výši 17 251 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 384 Kč. příjmení navíc ve výši 7 251 Kč sestává z úroku ve výši 954 Kč, částky za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, jakož i poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 4 697 Kč. V listině označené„ zákaznická karta“ žalovaný uvedl, že si peníze půjčuje na neočekávané výdaje. Platí měsíčně nájemné ve výši částka, částku částka za telefon a dalších částka na další výdaje domácnosti, celkem tedy částka. Jako čistý příjem uvedl částku částka, kterou vydělává jako zedník. Tyto údaje byly ověřeny z pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a výplatních pásek za 3 měsíce, jakož i ze SIPO. Použitelný příjem byl vyčíslen na částka měsíčně. Z listiny„ oznámení o postoupení pohledávky“ soud zjistil, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu, kdy tato lhůta započala běžet od datum, jak vyplývá z podacího lístku.

3. K aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud z listiny„ smlouva o postoupení pohledávek“ ze dne datum za prokázané, že touto smlouvou společnost právnická osoba projevila vůli postoupit na žalobkyni soubor pohledávek specifikovaných v příloze, mimo jiné pohledávku za žalovaným, a žalobkyně toto akceptovala. Z listiny„ oznámení o postoupení pohledávky“ a dokladu o jejím odeslání vzal soud za prokázané, že byl žalovaný s tímto seznámen.

4. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2014, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Dle ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2014, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

7. Dle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Dle ust. § 1751 odst. 1 občanského zákoníku část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

9. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“ 12. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.“ 13. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ 14. Na základě výše uvedeného soud nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby, a dospěl k závěru, že je dána. právnická osoba v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která se tak dostala do pozice věřitele. Svědčí ji proto aktivní věcná legitimace k podání žaloby na zaplacení 14 349 Kč s příslušenstvím proti žalovanému.

15. Smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalovaným posoudil soud jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku. Soud se v prvé řadě zabýval platností této smlouvy, kdy s ohledem na shora citovaný zákon o spotřebitelském úvěru a judikaturu nejvyšších soudů přezkoumal, zda předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně si údaje poskytnuté žalovaným ověřila z dostatečného množství relevantních dokladů, aby je mohla pokládat za důvěryhodné. Pokud pak dospěla k závěru, že použitelná částka částka měsíčně je dostatečná na to, aby žalovaný hradil měsíční splátky ve výši částka, nelze tomuto nic vytknout a toto posouzení lze označit za dostatečné, smlouvu proto soud posoudil jako platnou.

16. Na základě platné smlouvy o zápůjčce se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 17 251 Kč, která představovala celkovou dlužnou částku (takto je ve smlouvě výslovně označena). Žalovaný však uhradil toliko 2 902 Kč, soud proto tuto částku odečetl a dospěl k výši dlužné částky 14 349 Kč, kterou žalobkyně požadovala v žalobě. Soud proto žalobkyni v tomto rozsahu vyhověl a uložil žalovanému jí tuto částku zaplatit, a to spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 116,17 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 187 Kč (dlužná jistina) od datum do zaplacení. Úrok z prodlení soud určil v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence údajů o skutečných majitelích), tedy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, přičemž repo sazba ke dni datum činila 0,05 procentního bodu. Do prodlení se žalovaný dostal dne datum den poté, kdy mu uplynula lhůta k plnění stanovená mu v dopise„ oznámení o postoupení pohledávky.“ Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 o.s.ř., jelikož neshledal důvod se od této lhůty odchýlit.

17. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Je třeba konstatovat, že smluvní úrok sice sjednán byl, nicméně jen po dobu, po kterou měl žalovaný úvěr splácet, a byl jednoznačně vyčíslen na částku 954 Kč a zahrnut do celkové dlužné částky, kterou soud žalobkyni přiznal. Je pravdou, že ze smluvních podmínek, konkrétně čl. 4 ve spojení s čl. 20, vyplývá, že pokud je vydlužitel v prodlení, úročí se dlužná částka až do doby úhrady poslední splátky. Výslovné ujednání smlouvy má však vždy přednost před obchodními podmínkami (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku), zde označenými jako smluvní podmínky. Pokud pak smlouva výslovně stanoví, že celková dlužná částka, kterou je zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit, činí 17 251 Kč, nemohou toto velmi konkrétní ujednání rozšířit obchodní podmínky. Žalobkyni tak ze smlouvy nevzniklo právo na zaplacení částky kapitalizovaného úroku ve výši 3 914,77 Kč a úroku 20,11 % ročně z částky 9 187 Kč ode dne datum do zaplacení, a soud v tomto rozsahu žalobě nemohl vyhovět.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná z 62,1 %, žalovaný pak z 37,9 %. Žalobkyně tak byla úspěšnější o 24,2 % než žalovaný, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v této poměrné části. Soud primárně vycházel z § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále jen„ AT“), neboť v případě návrhu žalobkyně jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Pro účely úspěchu ve věci soud vycházel i z příslušenství, kdy tuto možnost potvrdil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015. Žalobkyni bylo ke dni rozhodnutí přiznáno celkem 19 715,15 Kč, neúspěšná byla ke dni rozhodnutí co do částky 12 033,67 Kč, což odpovídá výše uvedeným poměrům. Celkem soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 131 Kč, přičemž tato částka představuje cca 24,2 % z jejich celkové výše 4 672 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, a dále odměna a hotové výdaje zástupce žalobkyně z řad advokátů za 3 úkony právní služby do podání žaloby (převzetí věci, předžalobní upomínka, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT) ve výši 3 x 300 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. AT), a dále 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT), a dále odměna z tarifní hodnoty sporu započatých 15 tis. Kč (§ 6, § 8 odst. 1 a § 7 bod 5. AT) ve výši 1 x 1 700 Kč za úkon právní služby po zahájení řízení (účast na jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) AT) a dále 1 x 300 Kč paušální náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 4 AT), to vše navýšené o částku 672 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, odst. 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 (patnácti) dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř.).