8 C 499/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce , proti žalované: Jméno žalované ., IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta , o uložení povinnosti k provedení údržby pozemku v ochranném pásmu vodního zdroje

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal:a) posečení travních porostů a jejich odvozu z ochranného pásma vodního zdroje,b) ořez a arboristické ošetření dřevin a jeho vyklizení z ochranného pásma vodního zdroje,se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobou došlou (původně místně nepříslušnému Okresnímu soudu v , adresa, ) dne , datum, se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované formulované jako posečení travních porostů a jejich odvozu z ochranného pásma vodního zdroje a ořez a arboristické ošetření dřevin a jeho vyklizení z ochranného pásma vodního zdroje. Svou žalobu odůvodnil tak, že žalovaný je vlastníkem pozemku , název, , adresa, město (pozemek žalované), na kterém se nachází dva sklepy s prameništi vody, vodní jímka a vodovodní přípojka k domu na pozemku p.č. , hodnota, zapsaném na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, město (pozemek žalobce), které jsou naopak ve vlastnictví žalobce. Na pozemku žalované je stanoveno ochranné pásmo vodního zdroje opatřením obecné povahy Magistrátu města , adresa, (příslušný správní orgán) pod č.j. , název, , č. účtu, ze dne , datum, , a žalobci je povolen odběr vody z prameniště na pozemku žalované. Žalobce uvedl, že již předchozí vlastník pozemku žalované (, právnická osoba, .) byl dne , datum, vyzván Magistrátem města , adresa, , odborem životního prostředí, k provedení údržby pozemku žalované pod hrozbou pokuty, ale „přestože k částečné údržbě došlo, ochranné pásmo vodního zdroje nacházející se v oplocené části pozemku nebylo nijak ošetřeno“. Následně žalobce odeslal dne , datum, předžalobní výzvu žalované (jako novému vlastníkovi pozemku), za účelem nápravy stavu, ale k nápravě nedošlo (a v reakci následně žalovaná svoji povinnost odmítla). Žalobce se dovolával povinnosti žalované „údržby pozemku“ s odkazem na judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp.zn. , spisová značka, ) s tím, že studna je samostatnou věcí, nikoli součástí pozemku, a proto nestíhá povinnost údržby pozemku žalované žalobce, ale právě vlastníka pozemku. Dále odkazoval na povinnosti údržby pozemku žalované vyplývající z veřejnoprávních předpisů (§ 3 zák. č. 334/1992 Sb., § 38 zák. č. 254/2001 Sb., § 5 a § 66 zák. č. 114/1992 Sb.), které se v zásadě týkají údržby vegetace na pozemku v intravilánu města, zákazu znečištění podzemních a povrchových vod a šíření invazivních rostlin, přičemž ke své žalobě přiložil mimo jiné fotodokumentaci ochranného pásma na pozemku žalované. K výzvě soudu po poučení ohledně nedostatečných tvrzení ohledně nedostatečné údržby ve smyslu § 118a občanského soudního řádu žalobce doplnil, že předchozí vlastník pozemku žalované dlouhodobě zanedbával údržbu, přičemž právě z podnětu žalobce bylo příslušným správním orgánem zřízeno ochranné vodní pásmo, a následně byl i dodatečně předchozí vlastník vyzýván příslušným správním orgánem k provedení údržby. Jelikož ani předchozí ani současný vlastník pozemku žalované nic nekonal, a ani příslušný správní orgán nadále nevynutil údržbu pozemku správními sankcemi, obrátil se žalobce s touto žalobou na soud. Žalobce nesouhlasí s postojem žalované, že ta nemá přístup do ochranného pásma, a to ani na základě rozhodnutí příslušného správního orgánu, a současně uvedl, že kdykoli by ji do oplocené části pozemku žalované pustil. Ochranné pásmo vč. cedulí a oplocení bylo nutné, aby třetí osoby běžně se po pozemku pohybující měly informace, že je v místě chráněný vodní zdroj. Povinnost starat se o pozemek stíhá nicméně žalovanou i bez zřízeného ochranného pásma, a to v okruhu 10 m od vodního zdroje dle vodního zákona (č. 254/2001 Sb.). Další konkrétní tvrzení dle poučení soudu, tedy v čem konkrétně spočívá nedostatečná údržba pozemku žalované, nicméně žalobce nedoplnil.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala. Předně uvedla, že ve věci ochrany vodního zdroje není dána k rozhodování pravomoc soudu, ale tzv. vodoprávního orgánu (jinak jen příslušný správní orgán). Žalovaná učinila nespornými základní tvrzené skutečnosti, tedy vlastnictví jednotlivých pozemků žalobce a žalované, existenci vodního zdroje se stanoveným ochranným pásmem, jak tvrdí žalobce; i skutečnost, že byla žalobcem vyzvána k zajištění údržby. Naopak uvedla, že o svůj pozemek se od nabytí vlastnického práva stará, smluvně zajišťuje především posečení a odklizení vzrostlé trávy. Do oplocené části ochranného pásma naopak nemá přístup bez součinnosti žalobce, a ten nereaguje na snahu o dohodu ohledně otázky prostoru ochranného pásma; a dle vyhlášky příslušného správního orgánu má do prostoru ochranného pásma zakázán vstup kdokoli kromě žalobce. S ohledem na existenci ochranného pásma je pro žalovanou její pozemek v podstatě nevyužitelný, ze zákona má právo na kompenzaci za omezení s ním spojená, a jelikož žalobce nechce současný stav řešit mimo soudně, je pro ni postup žalobce podáním žaloby stěží pochopitelný. Poukázala i na formulovanou povinnost ve vyhlášce příslušného správního orgánu, která ukládá posečení vzrostlé trávy, a tedy její rozpor s petitem žaloby, přičemž v současné době ani neví o vzrostlé trávě, a proto se žalobce domáhá do 15 dnů od právní moc něčeho, co neexistuje. Uvedla, že samotný majetek žalobce je zjevně dlouhodobě neudržovaný, tráva neposečená, trvalé porosty neošetřené. Naopak v ochranném pásmu vodního zdroje si není vědoma ničeho, co by jej mohlo znečišťovat, ostatně má za to, že to netvrdí ani žalobce. Navrhla žalobu zamítnout a přiznat náhradu nákladů řízení.

3. Soud nejprve nařídil na dne , datum, přípravné jednání, mezi stranami se nepodařilo uzavření věci smírně, když strany připustily, že rozpory v jejich vztazích jsou širší, ale žalobce odmítl možnost smírného řešení v uzší i širší formě, když nemá zájem vlastnit pozemek žalované (ani jeho část s ochranným pásmem) a má za to, že povinnost vlastníka pozemku jej udržovat je jasná. S ohledem na jeho kategorické odmítnutí soud upustil i od záměru pokusit se spor řešit před zapsaným mediátorem. V rámci koncentrace řízení spojené s koncem přípravného jednání soud poučil žalobce o nedostatečném tvrzení ohledně „nedostatečné údržbě“ ze strany žalované, a nařídil první jednání ve věci na den , datum, , při kterém byly provedeny důkazy, ze kterých soud zjistil následující skutečnosti.

4. Při zjišťování skutkového stavu soud vyšel rovněž ze skutečností, které mezi účastníky byly nesporné ve smyslu § 120 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (jinak jen o.s.ř.), tedy že žalovaný je vlastníkem pozemku p.č, hodnota, v k.ú. , adresa, město, na kterém se nachází dva sklepy s prameništi vody, vodní jímka a vodovodní přípojka k domu na pozemku p.č. , hodnota, zapsaném na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, město, které jsou naopak ve vlastnictví žalobce. Na pozemku žalovaného je stanoveno ochranné pásmo vodního zdroje opatřením obecné povahy Magistrátu města , adresa, č.j. MDC/, č. účtu, ze dne , datum, , a žalobci je povolen odběr vody z prameniště na pozemku žalovaného (srov. shora).

5. Z listin výpisy z katastru nemovitostí pozemku žalobce a pozemku žalované, vč. mapy, má soud za zjištěné, že tyto pozemky spolu bezprostředně sousedí.

6. Z fotografií ochranného pásma má soud za zjištěné, že pozemek žalované je osazen vzrostlými stromy, tráva se v podstatě nevyskytuje, příp. není přerostlá, na vyfotografované části pozemku je spadané listí, příp. drobné klestí, a v blízkosti nízké stavby (žalobce netvrdil bližší okolnosti co je na fotografii zachycené) je vyfotografovaná ulomená a ležící větší větev, příp. část kmene).

7. Z listiny předžalobní výzvy ze dne , datum, má soud za zjištěné, že žalobce vyzval žalovanou, aby splnila předchozí výzvu příslušného správní orgánu (kterým byl vyzván dne , datum, předchozí vlastník pozemku žalované , právnická osoba, .) „k provedení údržby pozemku“, neboť v ochranném pásmu vodního zdroje žádná údržba neproběhla; s tím, že za účelem sekání a dendrologické údržby stromů jej po předchozí výzvě kdykoli pustí.

8. Z listiny stanoviska žalované ze dne , datum, má soud za zjištěné, že žalovaná požadavek žalobce obecně odmítla s tím, že po prostudování situace, správních rozhodnutí a souvisejících právních předpisů má za to, že povinnost udržovat pozemek stíhá žalobce, ostatně žalovaná ani nemá do ochranného pásma přístup, a nepovažuje za spravedlivé, že by měla nést náklady s údržbou ochranného pásma, když je ze zákona jejich nositelem žalobce jako oprávněný z užívání vodního zdroje, a naopak je to žalovaná, kdo je omezen ve svém vlastnickém právu k pozemku, na němž je ochranné pásmo zřízeno.

9. Soudem zjištěný skutkový stav je proto takový, že žalovaná je vlastníkem pozemku p.č. , hodnota, v k.ú. , adresa, město, na kterém se nachází dva sklepy s prameništi vody, vodní jímka a vodovodní přípojka k domu na pozemku p.č. , hodnota, zapsaném na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, město, které jsou naopak ve vlastnictví žalobce. Na pozemku žalované je stanoveno ochranné pásmo vodního zdroje opatřením obecné povahy Magistrátu města , adresa, č.j. MDC/, č. účtu, ze dne , datum, , a žalobci je povolen odběr vody z prameniště na pozemku žalovaného. Pozemky spolu bezprostředně sousedí. Na předložených fotografiích ochranného pásma bez bližšího popisu nebo konkrétního tvrzení žalobce není zřejmé víc, než že tráva natož vzrostlá se na pozemku žalovaného v podstatě nevyskytuje, a vedle spadaného listí a drobného klestí je patrné u části stavby (bez bližšího určení) ulomená a ležící větší větev, příp. část kmene. Žalobce dne , datum, vyzval žalovanou ke splnění povinnosti, které předtím uložil příslušný správní orgán předchozímu vlastníkovi pozemku žalované, a to „provedení údržby pozemku“, s tím, že ta nebyla provedena v ochranném pásmu vodního zdroje. Žalovaná výzvu odmítla s tím, že dle správního rozhodnutí a souvisejících předpisů je údržba svěřena žalobci jako oprávněnému z využívání vodního zdroje, a žalovaná ani jakákoli jiná osoba mimo žalobce nemá do prostoru ochranného pásma přístup. Současně nepovažuje za možné, aby nesla náklady za údržbu, když již se samotnou existencí ochranného pásma je omezena ve výkonu svého vlastnického práva.

10. Soud další označené důkazy neprovedl pro jejich nadbytečnost, když s ohledem na nedostatečná tvrzení žalobce, která nedoplnil ani po výzvě soudu na přípravném jednání ve smyslu § 114c odst. 5 a § 118b odst. 1 o.s.ř. nemělo význam provádět důkazy, které neslouží k doložení žádných sporných tvrzení souvisejících s předmětem řízení.Právní posouzení:

11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní spor dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Z obsahu žaloby je zřejmé, že se žalobce domáhá uložení aktivní povinnosti žalované a) posečení travních porostů a jejich odvozu z ochranného pásma vodního zdroje a b) ořez a arboristické ošetření dřevin a jeho vyklizení z ochranného pásma vodního zdroje. Soud se neztotožňuje s názorem žalované, že není dána pravomoc soudu. Soud rozumí námitce žalované, že nemá pravomoc doplňovat či nahrazovat rozhodnutí tzv. vodoprávního orgánu, na jehož předchozí (nesplněnou) výzvu žalobce poukazuje, a s tímto závěrem se ztotožňuje, nicméně soud má povinnost tvrzené (a prokázané) skutečnosti právně posoudit i příp. podle jiných norem, než žalobce označil, resp. posoudit z jakéhokoli možného pohledu (k tomu přiměřeně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, ). Soud proto posuzoval zformulovaná skutková tvrzení a žalobní návrh, jak shora uvedeno. Za situace, kdy nebyly zjištěny (ani tvrzeny) žádné důvody spočívající ve smlouvě, příp. jiném soukromoprávním titulu, směřující k formulovanému nároku žalobce, ani speciální ustanovení, které by mohlo požadovanou povinnost žalované založit (srov. např. § 1017 o.z.) soud vyšel z následujících aplikovatelných zákonných ustanovení.

12. Dle § 1012 o.z. má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

13. Dle § 1042 o.z. platí, že vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje14. Dle § 1013 odst. 1 o.z platí, že vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

15. Dle § 2903 odst. 2 o.z stanoví, že při vážném ohrožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy16. S ohledem na vylíčené skutečnosti má soud za to, že jde o tzv. vlastnickou žalobu, když žalobce odvozuje svůj žalobní nárok od vlastnictví věci (vodního zdroje), a to na pozemku jiného vlastníka. Byť tedy nejde o typický „sousedský spor“ bylo by možné, aby žalobce žádal nápravu protiprávního stavu zasahujícího do jeho vlastnického práva. Ustálená judikatura nicméně vychází ze základu, že se lze bránit proti zásahu nebo rušení vlastnického právo toliko tzv. negatorní žalobou (dle § 1042 o.z., resp. § 1013 o.z.), kdy se žalobce brání proti rušivým zásahům žalovaného do svého vlastnictví pouze tak, aby se žalovaný zdržel rušivého jednání, nikoli aktivně něco konal. Takto ovšem žalobní návrh zformulován není, když se žalobce domáhá, aby soud uložil žalované pozitivní povinnost něco konat (srov. shora). Soud uvážil i příp. možné posouzení nároku žalobce dle speciálního ustanovení upravující preventivní ochranu hrozící újmě dle § 2903 odst. 2 o.z., která by mohla vést k uložení aktivního opatření poskytující ochranu proti dosud nenastalé vážně hrozící újmě, ovšem soudu nezbývá než konstatovat, že k aplikaci tohoto hmotněprávního ustanovení žalobce zcela nedostatečně vylíčil skutkové okolnosti, v čem spočívá tvrzená nedostatečná údržba pozemku žalovaného, ze které by bylo možné dovodit příp. (hrozící) újmu na straně žalobce. K tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. , spisová značka, . Vylíčené skutečnosti se v zásadě opíraly o zcela obecnou povinnost žalované v roli vlastníka starat se o svůj pozemek, žalovaný nijak netvrdil konkrétní nedostatky údržby pozemku, a s tím spojené konkrétní možnosti nápravy, když rovněž navržený petit směřující obecně k sekání a odstranění trávy, resp. arboristické ošetření a odstranění dřevin, nijak nesměřoval k nápravě konkrétní hrozící újmy, představované konkrétní událostí, věcí, činem apod. Žalobce svá nedostatečná tvrzení nedoplnil ani po výzvě a poučení soudu ve smyslu § 118a o.s.ř.

17. Soud má za to, že žalobce pravděpodobně smísil domnělé (či skutečné) „veřejnoprávní“ povinnosti žalované jako vlastníka pozemku, na kterém je zřízeno ochranné pásmo vodního zdroje, a které vyplývají z citovaných správních předpisů, resp. rozhodnutí příslušného správního orgánu, a o kterých se domníval, že je může uplatnit dále variantně u soudu v rámci občanskoprávního řízení, kdy povinnost uloženou správním orgánem nahradí nebo doplní obdobným rozhodnutím soudu v občanskoprávním řízení. Tak tomu ovšem není, když soud v občanskoprávním řízení rozhoduje o věcech vyplývajících z poměrů soukromého práva (srov. § 7 odst. 1 o.s.ř.), nelze ukládat žalovanému povinnost „jen“ z toho důvodu, že je formulována veřejnoprávním předpisem (resp. rozhodnutím správního orgánu). Je nepochybně možné, že porušení nějaké, byť veřejnoprávní, povinnosti může mít dopad do soukromoprávních vztahů (účastníků řízení), a může vyústit v uplatnění určitého žalobního nároku v rámci občanskoprávního řízení. Ovšem pro posouzení samotného žalobního nároku žalobce a skutkového základu, který vylíčil, soud neshledal tvrzení žalobce za dostatečná, když ten dostatečně určitě netvrdil, v čem pochybení žalované, resp. újma žalobce spočívá, aby bylo možné je podřadit pod nějakou z právních norem, které by mohly připadat v úvahu (srov. shora). Za zjištěného stavu a žalobcem zformulovaného znění žalobního návrhu proto soudu nezbylo než žalobu zamítnout.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k § 151 odst. 1 o.s.ř., kdy byla ve věci plně úspěšná žalovaná, a proto ji soud přiznal náhradu nákladů řízení, a dále dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), neboť žalovaná byla zastoupena zástupcem z řad advokátů. Náklady žalované tvoří především náklady zastoupení zástupce z řad advokátů, kterému náleží odměna dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 1 a.t. dle tarifní hodnoty , částka, s hodnotou jednoho úkonu právní služby ve výši , částka, , a to za každý ze 3 úkonů: převzetí věci, vyjádření ve věci a účast na soudním jednání dne , datum, (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) a.t.), a dále toliko za 1 poloviční úkon ve výši , částka, za účast na přípravném jednání dne , datum, (§ 11 odst. 2 písm. g) a.t.). Dále tvoří náklady řízení žalované paušální náhrada hotových výdajů za každý ze shora uvedených 4 úkonů ve výši , částka, , tj. celkem , částka, (§ 13 odst. 4 a.t.), a z toho všeho vypočtena náhrada 21 % DPH, kterou je advokát povinen z uvedené odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Celková výše nákladů řízení žalované je tak ve výši , částka, . Žalobce je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalovanou (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve výchozí zákonné lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř).