8 C 516/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně, zastoupená advokátem anonymizováno titul jméno příjmení, anonymizováno, se sídlem adresa, proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného, o zaplacení 20 489 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 700 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 4 884 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 700,68 Kč, s úrokem 28 % ročně z částky 7 115,37 Kč ode dne datum do zaplacení, a dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 393,78 Kč, s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 7 115,37 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 415,37 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 200 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 1 200 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba na zaplacení částky ve výši 7 705 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 497,72 Kč, s úrokem 27 % ročně z částky 5 195,46 Kč ode dne datum do zaplacení, a dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 017,70 Kč, s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 5 195,46 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 3 995,46 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení dvou nároků. V prvé řadě se domáhala jistiny ve výši 11 584 Kč s příslušenstvím spočívajícím v kapitalizovaném úroku ve výši 2 700,68 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 7 115,37 Kč od datum do zaplacení a úroku z částky 7 115,37 Kč ve výši 28 % p. a. od datum do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce částku ve výši 8 000 Kč, kterou jí měl žalovaný splatit i se sjednaným příslušenstvím. Žalovaný však uhradil pouze 1 300 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni účinně postoupena, a jelikož dosud nedošlo k uhrazení dlužné částky, domáhá se jejího zaplacení žalobou. Co se týče druhého nároku, domáhala se žalobkyně jistiny ve výši 8 905 Kč s příslušenstvím spočívajícím v kapitalizovaném úroku ve výši 2 497,72 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 5 195,46 Kč od datum do zaplacení a úroku z částky 5 195,46 Kč ve výši 27 % p. a. od datum do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce částku ve výši 9 000 Kč, kterou jí měl žalovaný splatit i se sjednaným příslušenstvím. Žalovaný však uhradil pouze 7 800 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni účinně postoupena, a jelikož dosud nedošlo k uhrazení dlužné částky, domáhá se jejího zaplacení žalobou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. K prvnímu nároku vzal soud za prokázané, že žalovaný dne datum podepsal listinu označenou jako„ smlouva o zápůjčce“, v níž se společnost právnická osoba zavázala poskytnout mu zápůjčku ve výši 8 000 Kč. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že za tuto zápůjčku splatí celkovou částku ve výši 15 145 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 253 Kč. příjmení navíc ve výši 7 145 Kč sestává z úroku ve výši 1 379 Kč, částky za zpracování a doručení ve výši 2 196 Kč, jakož i poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 570 Kč. Z listiny„ tabulka umoření“ plyne, že žalovaný uhradil toliko 1 300 Kč s poslední platbou dne datum. V listině označené„ zákaznická karta“ žalovaný uvedl, že si peníze půjčuje na vybavení domácnosti. Měsíční výdaje uvedl ve výši částka a interní splátky ve výši částka, tedy měsíční náklady ve výši částka, jako čistý příjem uvedl částku částka, kterou vydělává jako operátor skladu ve společnosti právnická osoba Jako další příjmy uvedl žalovaný částka jako„ ostatní příjmy“ a částka jako další čisté příjmy domácnosti. Celkový čistý příjem tak je uveden ve výši částka. Je zaškrtnuto, že tyto údaje byly ověřeny z pracovní smlouvy, potvrzení o příjmu a výplatních pásek za 3 měsíce, jakož i z výpisu z bankovního účtu. Z předložených výplatních pásek plyne, že čistá mzda žalovaného ve společnosti právnická osoba kolísala, kdy v září 2016 činila částka, v říjnu částka a v listopadu částka, avšak žalovanému bylo po srážkách ze mzdy zasláno toliko částka. K druhému nároku vzal soud za prokázané, že žalovaný dne datum podepsal listinu označenou jako„ smlouva o zápůjčce“, v níž se společnost právnická osoba zavázala poskytnout mu zápůjčku ve výši 9 000 Kč. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že za tuto zápůjčku splatí celkovou částku ve výši 12 835 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 279 Kč. příjmení navíc ve výši 7 705 Kč sestává z úroku ve výši 1 593 Kč, částky za administrativní činnost ve výši 2 242 Kč, jakož i poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 3 870 Kč. Předžalobní výzvou ze dne datum, odeslanou následujícího dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude podána žaloba.

3. K aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud z listiny„ smlouva o postoupení pohledávek“ ze dne datum za prokázané, že touto smlouvou společnost právnická osoba projevila vůli postoupit na žalobkyni soubor pohledávek specifikovaných v příloze, mimo jiné pohledávky za žalovaným, a žalobkyně toto akceptovala. Z listiny„ oznámení o postoupení pohledávky“ a dokladu o jejím odeslání vzal soud za prokázané, že byl žalovaný s tímto seznámen, přičemž toto oznámení mu bylo odesláno datum. Zároveň mu byla poskytnuta 10denní lhůta k uhrazení dlužné částky od data doručení tohoto oznámení, tedy do datum.

4. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2014, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Dle ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2014, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

7. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle ust. § 1751 odst. 1 občanského zákoníku část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

13. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“ 16. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.“ 17. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ 18. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ 19. Na základě výše uvedeného soud nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby, a dospěl k závěru, že je dána. právnická osoba v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která se tak dostala do pozice věřitele. Svědčí ji proto aktivní věcná legitimace k podání žaloby na zaplacení 11 584 Kč s příslušenstvím a 8 905 Kč s příslušenstvím proti žalovanému.

20. Co se týče nároku 2, který je z časového hlediska starší, posoudil soud smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalovaným posoudil soud jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku. Soud se v prvé řadě zabýval platností této smlouvy, kdy s ohledem na shora citovaný zákon o spotřebitelském úvěru (starší číslo) a judikaturu nejvyšších soudů přezkoumal, zda předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. K tomuto nároku však žalobkyně toliko obecně tvrdila, že úvěruschopnost zkoumala, nepředložila však ani jí zmiňovanou kartu zákazníka, kterou nedohledala. S ohledem na absenci jakéhokoliv důkazu svědčícího pro závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného jakkoliv posuzovala, v tomto ohledu i přes poučení soudem neunesla žalobkyně důkazní břemeno a soud danou smlouvu o zápůjčce hodnotí jako neplatnou ve smyslu § 588 o. z.

21. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva o zápůjčce, ale bylo prokázáno, že došlo k poskytnutí částky 9 000 Kč žalovanému, má žalobkyně nárok na vrácení poskytnutých finančních prostředků v dosud neuhrazené výši z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Od částky 9 000 Kč je zapotřebí odečíst žalovaným zaplacené finanční prostředky ve výši 7 800 Kč, žalovaný tak dosud nevrátil žalobkyni částku ve výši 1 200 Kč. Soud proto žalobkyni v tomto rozsahu vyhověl a uložil žalovanému jí tuto částku zaplatit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 200 Kč od datum do zaplacení. Úrok z prodlení soud určil v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence údajů o skutečných majitelích), (dále jen„ nařízení“), tedy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, přičemž repo sazba ke dni datum činila 2 procentní body – žalobkyně však požadovala úrok z prodlení ve výši nikoliv 10 %, nýbrž 8,05 %, a soud její návrh překročit nemohl. Do prodlení se žalovaný dostal dne datum, den poté, kdy mu uplynula lhůta k plnění stanovená mu v dopise„ oznámení o postoupení pohledávek.“ 22. Co se týče nároku 1, který je z časového hlediska mladší, posoudil soud smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalovaným posoudil soud jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku. Soud se v i zde zabýval platností této smlouvy, kdy s ohledem na shora citovaný zákon o spotřebitelském úvěru (nový č. 257/ 2016) a judikaturu nejvyšších soudů přezkoumal, zda předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně ve vztahu k této smlouvě vycházela z tzv. zákaznické karty, ve které žalovaný uvedl svůj čistý měsíční příjem ve výši částka a další příjmy částka jako„ ostatní příjmy“ a částka jako další čisté příjmy domácnosti. Z výplatních pásek však plyne, že příjmy žalovaného jsou velmi nepravidelné a jejich horní hranice činí částka, protože vyšší částka by mu byla stržena v rámci srážek ze mzdy. Již to mělo být významným varovným signálem pro žalovanou, že žalovaný své závazky dobrovolně nesplácí a jeho schopnost a možnost je splácet je omezená. Pokud pak žalovaný uvedl, že jeho měsíční náklady činí částka včetně splátek jiného úvěru, kdy z částky částka měl hradit nájemné, jídlo a veškeré další své životní potřeby na měsíc, je tato částka zjevně nereálná a měsíční výdaje žalovaného musí být zjevně vyšší. V případě výše uvedených varovných indicií a zjevně nepravdivých měsíčních výdajů si měla právní předchůdkyně žalobkyně vyžádat podklady k výdajům žalovaného, protože i když částka 8 000 Kč není vysoká a měsíční splátka 1 012 Kč také není nejvyšší, nelze při nízkých a nepravidelných příjmech žalovaného, který byl v době žádosti o zápůjčku zatížen srážkami ze mzdy a splácením dalšího závazku u žalobkyně, konstatovat, že by tento byl úvěrovatelný a schopný daný úvěr splácet. S ohledem na to soud danou smlouvu o zápůjčce vyhodnotil taktéž jako neplatnou dle § 588 o. z.

23. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva o zápůjčce, ale bylo prokázáno, že došlo k poskytnutí částky 8 000 Kč žalovanému, má žalobkyně nárok na vrácení poskytnutých finančních prostředků v dosud neuhrazené výši z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Od částky 8 000 Kč je zapotřebí odečíst žalovaným zaplacené finanční prostředky ve výši 1 300 Kč, žalovaný tak dosud nevrátil žalobkyni částku ve výši 6 700 Kč. Soud proto žalobkyni v tomto rozsahu vyhověl a uložil žalovanému jí tuto částku zaplatit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 700 Kč od datum do zaplacení. Úrok z prodlení soud určil v souladu s § 2 nařízení, tedy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, přičemž repo sazba ke dni datum činila 2 procentní body – žalobkyně však požadovala úrok z prodlení ve výši nikoliv 10 %, nýbrž 8,05 %, a soud její návrh překročit nemohl. Do prodlení se žalovaný dostal dne datum, den poté, kdy mu uplynula lhůta k plnění stanovená mu v dopise„ oznámení o postoupení pohledávek.“ 24. Lhůtu k plnění soud určil ve výroku I. a III. dle § 160 o.s.ř., jelikož neshledal důvod se od této lhůty odchýlit. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný byl v řízení poměrně úspěšnější než žalobkyně, avšak žádné náklady mu nevznikly. Nebylo tedy namístě přiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 (patnácti) dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř.).