8 C 562/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně, zastoupená advokátem anonymizováno titul jméno příjmení, anonymizováno, se sídlem adresa, proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného, o zaplacení 5 848,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 848,46 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 308,94 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 235,56 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky kapitalizovaného úroku ve výši 594,29 Kč a úroku 29 % ročně z částky 2 235,56 Kč ode dne datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení jistiny ve výši 5 848,46 Kč s příslušenstvím spočívajícím v kapitalizovaném úroku ve výši 594,29 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 2 235,56 Kč od datum do zaplacení a úroku z částky 2 235,56 Kč ve výši 29 % p. a. od datum do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce částku ve výši 6 000 Kč, kterou jí měl žalovaný splatit i se sjednaným příslušenstvím. Žalovaný však uhradil pouze 4 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni účinně postoupena, a jelikož dosud nedošlo k uhrazení dlužné částky, domáhá se jejího zaplacení žalobou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Soud vzal za prokázané, že žalovaný dne datum podepsal listinu označenou jako„ smlouva o zápůjčce“, v níž se společnost právnická osoba zavázala poskytnout mu zápůjčku ve výši 6 000 Kč. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že za tuto zápůjčku splatí celkovou částku ve výši 10 612 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 236 Kč. Částka navíc ve výši 4 612 Kč sestává z úroku ve výši 799 Kč, částky za zpracování a doručení ve výši 950 Kč, jakož i poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 863 Kč. Z listiny„ tabulka umoření“ plyne, že žalovaný uhradil toliko 4 000 Kč s poslední platbou dne datum. V listině označené„ zákaznická karta“ žalovaný uvedl, že si peníze půjčuje na neočekávané výdaje. Měsíční výdaje uvedl ve výši částka, jako čistý příjem uvedl částku částka, kterou vydělává jako operátor kvality ve společnosti právnická osoba Tyto údaje byly ověřeny z pracovní smlouvy, potvrzení o příjmu a výplatních pásek za 3 měsíce, jakož i ze SIPO. Z listiny„ oznámení o postoupení pohledávky“ soud zjistil, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu, kdy tato lhůta započala běžet od datum, jak vyplývá z podacího lístku. Předžalobní výzvou ze dne datum, odeslané následujícího dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky opětovně s tím, že jinak bude podána žaloba.

3. K aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud z listiny„ smlouva o postoupení pohledávek“ ze dne datum za prokázané, že touto smlouvou společnost právnická osoba projevila vůli postoupit na žalobkyni soubor pohledávek specifikovaných v příloze, mimo jiné pohledávku za žalovaným, a žalobkyně toto akceptovala. Z listiny„ oznámení o postoupení pohledávky“ a dokladu o jejím odeslání vzal soud za prokázané, že byl žalovaný s tímto seznámen.

4. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2014, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Dle ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2014, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

7. Dle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Dle ust. § 1751 odst. 1 občanského zákoníku část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

9. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.“ 12. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ 13. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ 14. Na základě výše uvedeného soud nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby, a dospěl k závěru, že je dána. právnická osoba v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která se tak dostala do pozice věřitele. Svědčí ji proto aktivní věcná legitimace k podání žaloby na zaplacení 5 848,46 Kč s příslušenstvím proti žalovanému.

15. Smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalovaným posoudil soud jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku. Soud se v prvé řadě zabýval platností této smlouvy, kdy s ohledem na shora citovaný zákon o spotřebitelském úvěru a judikaturu nejvyšších soudů přezkoumal, zda předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně si údaje poskytnuté žalovaným ověřila z dostatečného množství relevantních dokladů, aby je mohla pokládat za důvěryhodné. Pokud pak dospěla k závěru, že je žalovaný danou zápůjčku splácet, nelze tomuto nic vytknout a toto posouzení lze označit za dostatečné, smlouvu proto soud posoudil jako platnou.

16. Na základě platné smlouvy o zápůjčce se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 10 612 Kč, která představovala celkovou dlužnou částku (takto je ve smlouvě výslovně označena). Žalovaný však uhradil toliko 4 000 Kč, soud proto tuto částku odečetl a dospěl k výši dlužné částky 6 612 Kč, přičemž žalobkyně v žalobě požadovala částku nižší, a to ve výši 5 848,46 Kč. Soud proto žalobkyni v tomto rozsahu vyhověl a uložil žalovanému jí tuto částku zaplatit, a to spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 308,94 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 235,56 Kč (dlužná jistina) od datum do zaplacení. Úrok z prodlení soud určil v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence údajů o skutečných majitelích), tedy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, přičemž repo sazba ke dni datum činila 0,05 procentního bodu. Do prodlení se žalovaný dostal dne datum, žalobkyně pak požadovala úrok z prodlení od datum Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 o.s.ř., jelikož neshledal důvod se od této lhůty odchýlit.

17. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Je třeba konstatovat, že smluvní úrok sice sjednán byl, nicméně jen po dobu, po kterou měl žalovaný úvěr splácet, a byl jednoznačně vyčíslen na částku 799 Kč a zahrnut do celkové dlužné částky, kterou soud žalobkyni přiznal. Je pravdou, že ze smluvních podmínek, že pokud je vydlužitel v prodlení, úročí se dlužná částka až do doby úhrady poslední splátky. Výslovné ujednání smlouvy má však vždy přednost před obchodními podmínkami (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku), zde označenými jako smluvní podmínky. Pokud pak smlouva výslovně stanoví, že celková dlužná částka, kterou je zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit, činí 10 612 Kč, nemohou toto velmi konkrétní ujednání rozšířit obchodní podmínky. Žalobkyni tak ze smlouvy nevzniklo právo na zaplacení částky kapitalizovaného úroku ve výši 594,29 Kč a s úroku 29 % ročně z částky 2 235,56 Kč ode dne datum do zaplacení, a soud v tomto rozsahu žalobě nemohl vyhovět.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná z 69,89 %, žalovaný pak z 30,11 %. Žalobkyně tak byla úspěšnější o 39,78 % než žalovaný, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v této poměrné části. Soud primárně vycházel z § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále jen„ AT“), neboť v případě návrhu žalobkyně jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Pro účely úspěchu ve věci soud vycházel i z příslušenství, kdy tuto možnost potvrdil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015. Žalobkyni bylo ke dni rozhodnutí přiznáno celkem 6 806,25 Kč, neúspěšná byla ke dni rozhodnutí co do částky 2 931,77 Kč, což odpovídá výše uvedeným poměrům. Celkem soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 300 Kč, přičemž tato částka představuje cca 39,78 % z jejich celkové výše 3 267 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a dále odměna a hotové výdaje zástupce žalobkyně z řad advokátů za 4 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, podání žaloby a účast na jednání dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT) ve výši 3 x 200 Kč (§ 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. AT), a dále 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT), a dále odměna z tarifní hodnoty sporu do 10 tis. Kč (§ 6, § 8 odst. 1 a § 7 bod 4. AT) ve výši 1 x 1 500 Kč za úkon právní služby po zahájení řízení (účast na jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) AT) a dále 1 x 300 Kč paušální náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 4 AT), to vše navýšené o částku 567 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, odst. 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.). Soud naopak nepřiznal náhradu nákladů řízení za 1 úkon právní služby (doplnění žaloby), jelikož obsahovalo toliko skutečnosti, které měly být uvedeny již v žalobě. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř.).