8 C 57/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená jméno příjmení , narozeným 12. 6. 1986 bytem adresa o zaplacení 26 326,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 531 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 531 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, dále částku 5 192 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 192 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 6 445,93 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 418,58 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 725,85 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 572,76 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 572,76 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 041,76 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a dále v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 12 157,61 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 590,63 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 472,39 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 714,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 714,75 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 522,75 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17 349,61 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o zápůjčce č. 650960507 uzavřené, po posouzení úvěruschopnosti žalované, dne 30. 5. 2017 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], když na dluh uhradila toliko 9 808 Kč, a dále se domáhala zaplacení částky 8 976,93 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o zápůjčce č. 652501964 uzavřené, po posouzení úvěruschopnosti žalované, dne 10. 9. 2017 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], když na dluh uhradila toliko 5 469 Kč.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že si půjčila částku 15 000 Kč v květnu 2017, ale předtím nebyla řádně posuzována její úvěruschopnost, když navíc zástupkyně věřitelky, s níž jednala, věděla o její nedostatečné finanční situaci a špatném zdravotním stavu. Žalovaná trpí psychiatrickými onemocněními, která se projevují zejména slyšením hlasů, bludy a slepým důvěřováním osobám, které jsou nemocné osobě sympatické. Žalovaná uvedla, že v září 2017 si rozhodně žádné peníze nepůjčila a podpis na smlouvě na 80 % není jejím podpisem. V době, kdy si měla v září peníze půjčit, byla navíc hospitalizována v psychiatrické léčebně, avšak měla umožněny vycházky, v rámci nichž si teoreticky peníze půjčit mohla. Dále uvedla, že spolupracuje s dluhovou poradnou a pokud by se její finanční situace v budoucnu zlepšila, bude zasílat peníze na splátky dluhu.

3. Soud nařídil jednání na den 11. 10. 2021 a účastnice k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila z důvodu procesní ekonomie, souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti a současně požádala o odročení pro případ, že soud shledá, že žalobkyní tvrzené a dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro plné vyhovění žalobě. Soud neshledal žádost o odročení důvodnou. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně, když žalovaná se dostavila, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná se dne 30. 5. 2017 dohodly, že tato společnost zapůjčí žalované částku 15 000 Kč, za což se žalovaná zaváže zaplatit souhrnný poplatek v částce 12 320 Kč, přičemž tento svůj peněžitý závazek splní v 18 měsíčních splátkách po 1 518 Kč, sjednaly si úrok ve výši 29 % ročně; žalovaná převzala téhož dne částku 15 000 Kč v hotovosti (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce [číslo] jakož i z nesporných tvrzení účastnic). Částku 15 000 Kč si žalovaná zapůjčila za účelem nákupu snubních prstenů před naplánovanou svatbou žalované s panem [jméno] [příjmení], jež se konala dne [datum] (zjištěno z oddacího listu). Žádné důkazy k prokázání tvrzení žalobkyně o posuzování úvěruschopnosti žalované nebyly žalobkyní předloženy ani označeny a proto soud tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti nemá za prokázané.

5. Ke zdravotním poměrům žalované soud zjistil, že žalovaná se od února 2011 léčí na [anonymizováno], trpí závažnou duševní chorobou – [název] [anonymizováno]; byla hospitalizována v době od srpna 2017 do ledna 2018 na psychiatrickém oddělení [příjmení] [jméno] v [obec], stav se dlouhodobě nedařilo uspokojivě stabilizovat, určitého zlepšení bylo dosaženo v nedávné době (zjištěno z lékařské zprávy MUDr. [příjmení] z [datum] a z lékařské zprávy MUDr. [příjmení] z [datum]). Nepříznivý zdravotní stav žalované má tak soud za prokázaný.

6. Ze smlouvy o zápůjčce č. 652501964 soud seznal, že se společnost [právnická osoba] a žalovaná dne 10. 9. 2017 dohodly, že tato společnost, zastoupená obchodní zástupkyní [jméno] [příjmení], zapůjčí žalované částku 8 000 Kč, za což se žalovaná zaváže zaplatit souhrnný poplatek v částce 6 804 Kč, přičemž tento svůj peněžitý závazek splní v 18 měsíčních splátkách po 813 Kč, byl sjednán úrok ve výši 29 % ročně; podpisem smlouvy zákazníkem bylo stvrzeno, že zákazník téhož dne v hotovosti částku 8 000 Kč převzal; na místech podpisů zákazníka se nachází nečitelný podpis připomínajícím velké psací písmeno„ b“ (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce č. 652519538). Téhož dne žalovaná poskytla v žádosti o úvěr společnosti [právnická osoba] údaje k posouzení schopnosti splácet, když uvedla, že bydlí v nájmu, je vdaná a peníze si půjčuje kvůli běžným výdajům domácnosti; dále uvedla, že její pravidelné měsíční příjmy v souhrnné částce 16 499 Kč tvoří: čistý příjem – 3 988 Kč, ostatní příjmy – 2 511 Kč a další čisté příjmy domácnosti – 10 000 Kč, a její běžné měsíční výdaje v souhrnné částce 4 318 Kč tvoří: externí splátky zápůjček – 300 Kč, interní splátky PF – 1 518 Kč a odhadované měsíční výdaje – 2 500 Kč; dle dokumentu, opatřeného na místě podpisu žadatele nečitelným podpisem připomínajícím velké psací písmeno„ b“, byly údaje k žádosti doloženy výměrem invalidního důchodu na rok 2017 a výpisy z bankovního účtu; dokument byl podepsán zástupcem původní věřitelky a na místě žadatele o půjčku je opatřen nečitelným podpisem (zjištěno ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr z 10. 9. 2017).

7. Žalovaná sice uvedla, že si podpis smlouvy o zápůjčce dne 10. 9. 2017 nepamatuje a tam uvedený podpis na 80 % není jejím podpisem, avšak dle současně uvedla, že v září podepisovala zástupkyni společnosti [právnická osoba] nějakou kartičku, a současně soudu předložila potvrzení o převzetí hotovosti, z něhož je zřejmé, že žalovaná se v ten den minimálně za účelem úhrady části dluhu se zástupkyní žalované [právnická osoba], [jméno] [příjmení], setkala. Při zvažování důvodnosti námitky možnosti nepravého podpisu žalované na smlouvě z 10. 9. 2017 soud nemohl odhlédnout od skutečnosti, že žalovaná tento podpis v té době užívala méně než dva měsíce, a pokud je nyní její podpis„ kulaté a široké písmeno„ b“, jak žalovaná při jednání tvrdila, lze to jednoznačně připisovat obecně známé skutečnosti, že podpis člověka se v průběhu života mění a vyvíjí, tím rychleji po změně příjmení v dospělosti. Žalovaná tvrdila, že si podpis smlouvy nepamatuje a na 80 % se nejedná o její podpis, avšak důkazy k prokázání svého tvrzení neoznačila, dokazování znaleckým posudkem za účelem ověření pravosti podpisu soud shledal s ohledem na tvrzení žalované o 80% nejistotě o původu podpisu, a rovněž s ohledem na dále uvedené zcela nehospodárným. Soud shledal tvrzení žalované o možné pravosti podpisu nedostatečným, též proto, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy hospitalizována v psychiatrické léčebně, byla velmi pravděpodobně pod vlivem medikamentů a bylo by tudíž pochopitelné, pokud by si ne všechny skutečnosti podrobně pamatovala. Nadto je současně s podivem, že si žalovaná pamatuje podepisování jakési kartičky a setkání se zástupkyní společnosti [právnická osoba], ale dle svých slov si nepamatuje podpis smlouvy a zapůjčení částky 8 000 Kč, z níž dle žalobkyně dokonce částku 5 469 Kč před podáním žaloby již uhradila. S ohledem na výše uvedené má soud za velice pravděpodobné, že zmíněný nečitelný podpis připomínající velké psací písmeno„ b“ nacházející se na smlouvě o zápůjčce ze dne 10. 9. 2017 je podpisem žalované.

8. K majetkovým poměrům žalované soud zjistil, že v době od 21. 9. 2015 do 6. 3. 2018 byla žalovaná zaměstnána u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], v rozsahu 12 hodin denně a pobírala mzdu ve výši nepřesahující [částka] měsíčně (zjištěno z pracovní smlouvy z [datum] a potvrzení o výši příjmů vystavené personalistkou spol. [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], dne 8. 10. 2021). V měsících prosinci 2016 až červen 2017 a v měsíci prosinci 2017 byla příjemcem příspěvku na živobytí, v měsících lednu, dubnu, květnu a červnu 2017 byla příjemcem doplatku na bydlení (zjištěno ze seznamu vyplacených dávek vydaného Úřadem práce ČR dne 4. 10. 2021). Od června 2017 do prosince 2018 byla příjemcem dávek ze strany [obec] správy sociálního zabezpečení (zjištěno z opisu příjmu za tři roky vydaného [stát. instituce] dne 4. 10. 2021). Od 27. 11. 2018 dosud je příjemcem invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně (zjištěno ze sdělení OSSZ ([obec] ze dne 4. 10. 2021). Z výše uvedeného je zřejmé, že finanční situace žalované je a v době uzavření smluv byla nepříznivá.

9. Dne 20. 1. 2020 se společnost [právnická osoba] a žalobkyně dohodly, že výše specifikované pohledávky za žalovanou se postupují na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek z 20. 1. 2020 vč. relevantních částí přílohy). Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno psaním ze dne 20. 1. 2020, v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě částek 27 049,61 Kč a 13 276,93 Kč do 10 dnů od jeho doručení, a které bylo za účelem doručení žalované podáno na poště dne 14. 2. 2020 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek z 20. 1. 2020 a z podacího lístku č. RR2590362356F).

10. Žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že před poskytnutím zápůjček bylo nahlédnutím do poskytovatelce zápůjček přístupných databází ověřeno, zda nemá žalobkyně dluhy, které jsou exekučně vymáhány. Současně není zřejmé, jak žalovaná doložila výši svých výdajů, která měla dle zákaznických karet dosahovat zcela neúměrně nízké výše pohybující se okolo tehdejší výše životního minima. Jelikož se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být soudem poučena k povinnosti dotvrdit a doložit, jak s odbornou péčí přistupovala k prověřování a posuzování úvěruschopnosti žadatelky o zápůjčky. Tvrzení žalobkyně o zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí má tak soud i v tomto případě za neprokázané.

11. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení účastnic tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná požádala o poskytnutí zápůjčky dne 30. 5. 2017, která jí byla bez jakéhokoli posuzování úvěruschopnosti žalované společností [právnická osoba] poskytnuta v částce 15 000 Kč, z níž žalovaná vrátila částku 9 808 Kč. Dne 10. 9. 2017 žalovaná podepsala smlouvu o zápůjčce a byla jí v hotovosti poskytnuta částka 8 000 Kč, z níž žalovaná vrátila částku 5 469 Kč [právnická osoba] před podpisem smlouvy nevyžadovala doložení tvrzených výší výdajů a neprověřovala, zda není žalovaná v exekuci či zda je solventní. Dne 20. 1. 2020 se společnost [právnická osoba] dohodla s žalobkyní na tom, že se předmětné pohledávky za žalovanou převádí na žalobkyni. Téhož dne společnost [právnická osoba] sepsala výzvu k zaplacení dluhů ze smluv o zápůjčce a dne 14. 2. 2020 ji podala na poště k doručení žalované.

12. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 13. [právnická osoba] a žalovaná v obou případech uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouvy byly uzavřeny mezi podnikatelem a spotřebitelem a jejich předmětem byla zápůjčka peněz, jednalo se v obou případech o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat.

14. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel úvěru před zavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle prvé věty odst. 2 citovaného paragrafu ZSÚ poskytovatel úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatel úvěru podle § 86 odst. 1 ZSÚ má za následek dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatnost smlouvy. Toto ustanovení vychází z čl. 8 a čl. 23 harmonizované směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102/. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie vydaného dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, pak zmíněná harmonizovaná ustanovení směrnice brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne.

16. Nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatelem úvěru podle § 86 odst. 1 ZSÚ má za následek neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem poskytované sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.

17. V posuzované věci společnost [právnická osoba] coby poskytovatelka úvěru svou předsmluvní povinnost posuzovat před uzavřením obou smluv o spotřebitelském úvěru s žalovanou úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle provedených důkazů nesplnila. Poskytovatelka úvěru v prvním případě vůbec úvěruschopnost žalované nezkoumala a v druhém případě se s odbornou péčí nezabývala tvrzenými výdaji žalované (měsíční výdaje ve výši 2 500 Kč), přestože jejich tvrzená výše vzbuzuje maximální pochybnosti o jejich pravdivosti, a přihlížela k „ dalším příjmům domácnosti“, které nemají pro posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr pražádnou relevanci. Poskytovatelce úvěru rovněž objektivně nic nebránilo v ověření, zda žalovaná řádně plní své závazky, např. nahlédnutím do centrální evidence exekucí či podobné databáze. Soud proto konstatoval, že ochrana spotřebitele ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ nebyla žalované před uzavřením smluv poskytnuta, poskytovatelka úvěru postupovala v rozporu se zákonem, její jednání vedlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, a uzavřené smlouvy o zápůjčce jsou proto podle § 588 o. z. absolutně neplatné.

18. Soud na okraj dodává, že žalovaná sice prokázala, že v době uzavření smluv měla zdravotní problémy, ale současně uvedla, že krátce po uzavření smlouvy provdala a během hospitalizací v září 2017 měla vycházky, v nichž se setkala se zástupkyní společnosti [právnická osoba], což nasvědčuje tomu, že byla schopna právně jednat. Soud proto nemohl dojít k závěru, že by se o smlouvy nejednalo ve smyslu § 551 o. z. z důvodu nepříznivého psychického stavu a s tím spojeným nedostatkem vůle na straně žalované. Soud nicméně dospěl k závěru o neplatnosti smluv z důvodů výše specifikovaných a dále doplňuje, že případná zdánlivost právního jednání (tedy pokud žalovaná smlouvu podepsala skutečně při absenci vůle) by rovněž zakládala případný závazek z bezdůvodného obohacení.

19. Žalované byly částky dle neplatných smluv o zápůjčce společností [právnická osoba] poskytnuty a tyto proto žalovaná musí (bez ohledu na neplatnost závazků z úvěrových smluv) žalobkyni, na niž byly pohledávky za žalovanou postoupeny podle § 1879 a násl. o. z., vrátit, neboť se na její úkor žalovaná bezdůvodně obohatila. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. Právní předchůdkyně žalobkyně podle absolutně neplatných smluv žalované dle provedených důkazů poskytla peněžní prostředky v částce 15 000 Kč a částce 8 000 Kč. Z těchto částek bylo dle tvrzení žalobkyně žalovanou vráceno 9 808 Kč a 5 469 Kč. Žalovaná, jež se o tyto částky obohatila na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, je tedy povinna vydat dosud nevrácený rozdíl (5 192 Kč a 2 531 Kč) žalobkyni.

21. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Dle provedených důkazů byla žalovaná k vrácení dlužných částek vyzvána psaním ze dne 20. 1. 2020, který žalobkyně odeslala žalované dne 14. 2. 2020. Podle § 573 o. z. se má zmíněná výzva za doručenou třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne 19. 2. 2020. Původní věřitelka vyzvala žalovanou ke splnění do desátého dne od doručení výzvy, kterým je tedy den 2. 3. 2020. Od 3. 3. 2020 je žalovaná ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v částkách 5 192 Kč a 2 531 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. též právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonných výších, jež plynou z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., resp. v nižší žalobkyní požadované výši. V tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl.

22. Podle § 160 o. s. ř. odst. 1 in fine soud s přihlédnutím k důvodné žádosti žalované, jakož i k oprávněným zájmům žalobkyně, stanovil možnost plnění dluhu ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Datum splatnosti první splátky soud stanovil k 20. dni měsíce následujícího po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci. Nezaplatí-li žalovaná byť jedinou splátku řádně a včas, stane se celý zbývající dluh po včas a řádně učiněné výzvě k zaplacení splatným.

23. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřených smluv nedůvodná. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení poplatků ani smluvního úroku. Soud proto žalobu v této části zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího vedle smluvních úroků z úroků z prodlení požadovaných za období před splatností dluhů z bezdůvodného obohacení, resp. z částek, jež žalovaná není povinna žalobkyni platit.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež v řízení měla úspěch v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, a to v částce 900 Kč. Při posuzování poměru úspěchu a neúspěchu soud s ohledem na to, že podstatnou část uplatněného nároku představovaly úroky a úroky z prodlení, přihlédl i k příslušenství, které pro účely rozhodnutí kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku. Žalovaná tak zaznamenala neúspěch co do částky 8 801 Kč a žalobkyně zaznamenala neúspěch co do částky 35 323 Kč; částka 8 801 Kč tak představuje poměrně nepatrnou část (20 %), z celkové požadované částky ke dni vyhlášení rozsudku (44 124 Kč). V této úvaze soud také přiměřeně zohlednil kritérium ustanovení § 143 o. s. ř., podle něhož ve věci neúspěšný žalovaný, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení, když dle soudu je původní příčinou podání žaloby a vzniku žalobou uplatněného nároku skutečnost, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru a poskytla jí peníze, přestože tak činit neměla. Náklady žalované sestávají z nákladů nezastoupené účastnice, které podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a příslušných ustanovení vyhlášky č. 254/2015 Sb. náleží 300 Kč za každý ze tří účelně učiněných úkonů (vyjádření k žalobě; příprava na jednání spočívající v zajištění lékařských zpráv, sdělení od ÚP a ČSSZ a bývalého zaměstnavatele a konzultace věci s dluhovou poradnou [název] [anonymizována dvě slova]; účast na jednání). Lhůtu k plnění soud žalobkyni určil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž je na účastnicích, zda se dohodnou na jiném způsobu zániku (vzájemného) závazku, kupř. započtením vzájemných pohledávek k tomu způsobilých.