8 C 94/2018

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 52 088 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 7,75 % ročně z částky 29 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadované smluvní pokuty ve výši 23 000 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 944 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že uzavřel s žalovanou stranou dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytl úvěr 20 000 Kč. Žalovaný z těchto prostředků vyčerpal celkem částku 20 000 Kč, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost aktuálně čerpanou částku včetně sjednaných úroků a úplaty splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 500 Kč, splatných do 10. dne od uzavření smlouvy a dále pak do 30 dnů od splatnosti první splátky. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, když uhradil pouze částku 600 Kč poplatek a 3 500 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu ve výši 2 538 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 654 Kč a úrok ve výši 308 Kč dle smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení již s druhou splátkou ke dni [datum]. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu dle bodu 3. obchodních podmínek. Smluvní pokuta byla ve Smlouvě sjednána pro případ porušení povinnosti žalovaných splácet úvěr, a to ve výši 962 Kč měsíčně za každý započatý měsíc prodlení do splnění uvedené povinnosti. Žalovaný nadále nezaplatil ničeho, a to ani na základě výzvy ze dne [datum].

2. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že obsahem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 500 Kč, a to včetně smluvního úroku ve výši 20 % z jistiny (tj. 4 000 Kč), úplaty za přijetí žádosti o úvěr ve výši 8 500 Kč a administrativní poplatek 600 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány.

5. Ze zprávy klienta ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaní uhradili celkem částku 4 100 Kč.

6. Z obchodních podmínek na Smlouvě soud zjistil, že tyto opravňují žalobkyni v případě prodlení žalovaných požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 962 Kč měsíčně až do zaplacení jistiny.

7. Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce vyzval k uhrazení žalobního nároku žalovaného.

8. Soud dospěl k závěru o následujícím skutkovém stavu: Mezi účastníky byl sjednán závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 500 Kč, a to včetně smluvního úroku ve výši 20 % jistiny (4 000 Kč), 600 Kč administrativního poplatku a úplaty za přijetí žádosti o úvěr ve výši 8 500 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány, a kterými bylo sjednáno oprávnění žalobkyně v případě prodlení žalovaného požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 962 Kč měsíčně až do zaplacení jistiny. Žalovaný z úvěrového rámce vyčerpal celkem částku 20 000 Kč a uhradil pouze částku 4 100 Kč (vč. administrativního poplatku 600 Kč), kterou žalobce započetl na jistinu ve výši 2 538 Kč, úplatu ve výši 654 Kč a úrok ve výši 308 Kč.

9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah, a s přihlédnutím k § 3028 odst. 1, 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 1 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném před [datum], dále jen„ o.z.“) a obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. ve znění účinném před [datum] (dále jen“ obch. z.“).

10. Podle § 497 obch. z. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 502 obch. z. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

12. Podle § 504 obch.z. dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

13. Podle § 273 odst. 1 obch. z. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

14. Podle § 330 odst. 2 obch.z. při plnění peněžitého závazku se započte placení nejprve na úroky a potom na jistinu, neurčí-li dlužník jinak.

15. Podle § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

16. Podle § 262 odst. 4 obch. z. se ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

17. Podle § 517 odst. 1 věta první obč. zák. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

18. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

19. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

20. Podle § 55 odst. 2 obč. zák. ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

21. Podle § 55 odst. 3 obč. zák. v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

22. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

23. Podle § 544 odst. 2 obč. zák. smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

24. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 obch. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec, z nějž žalovaný vyčerpal finanční prostředky ve shora uvedené výši. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru a úplaty (§ 502 obch. z.), své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Vzhledem k tomu, že se žalobci podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a uplatněný nárok vyplývá ze zjištěného skutkového stavu, soud žalobě vyhověl s výjimkou požadované částky za smluvní pokuty (srov. níže). Nevrácením celého zůstatku úvěru se žalovaný dostal do prodlení (§ 365 obch.z.). Právo požadovat úrok z prodlení vyplývá z § 369 odst. 1 obch.z. a § 517 odst. 2 o.z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 142/2004 Sb. (bod I. výroku).

25. Žalobce ve své žalobě dále požadoval úhradu smluvní pokuty ve výši 23 088 Kč. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že tyto pohledávky nevyplývají přímo z uzavřené smlouvy. Smluvní pokuta byla sjednána v obchodních podmínkách a nikoli v jádru samotné smlouvy. Ve spotřebitelských vztazích je nezbytné, aby spotřebitel byl upozorněn na ta ujednání, která mají zásadní význam z hlediska jeho práv a povinností a zároveň nejsou pouze technického či vysvětlujícího charakteru. Mezi taková ujednání nepochybně patří též ujednání o smluvní pokutě, neboť není pouhým upřesněním (technické nebo vysvětlující povahy) sjednané povinnosti, ale zakládá, pro případ porušení jiné smluvní povinnosti, spotřebiteli povinnost novou, existující vedle porušené povinnosti. Povinnost zaplatit smluvní pokutu přitom není nezbytným následkem porušení povinnosti, byť se jedná o ujednání poměrně běžné. Soud dospěl k závěru, že ujednání zajišťující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobně ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11). Soud měl skutkově tvrzení žalobkyně o nároku na smluvní pokutu za prokázané v tom, že skutečně toto ujednání je součástí Obchodních podmínek předložených žalobkyní (ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), ovšem z hlediska právního posouzení soud dospěl k závěru, že žalovaná část pohledávky odpovídající smluvní pokutě není po právu dle ust. § 55 a § 56 odst. 1 obč. zák. Soud nepoučil žalobce dle ust. § 118a o.s.ř., neboť to přichází v úvahu jen tehdy, jestliže právní posouzení věci vyžaduje doplnění vylíčení rozhodujících skutečností (a navržení důkazů je prokazující), významných z pohledu skutku, který je předmětem řízení; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a provedené důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. přistupovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3090/2008, 21 Cdo 3820/2009, 26 Cdo 592/2010, nebo 26 Cdo 1522/2010). V tomto řízení soud ani neměl pochybnost o naplněném žalobním tvrzení směřujícím k uplatněné smluvní pokutě (resp. poplatku za upomínku), ani předložených důkazech k tomuto tvrzení (ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), nicméně na půdorysu tohoto tvrzení a důkazů, dospěl k závěru, že žalovaná část pohledávky odpovídající smluvní pokutě není po právu. Soud proto zamítl žalobní návrh v rozsahu požadované smluvní pokuty (bod II. výroku).

26. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl v řízení úspěšný částečně a vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jen AT). Žalobce měl úspěch celkem v rozsahu přiznaných 29 000 Kč (jistina) a přiznaný úrok z prodlení v zákonné sazbě z jistiny od [datum] do dne rozhodnutí soudu [datum] v kapitalizované výši 20 972,56 Kč; celkem 49 972,56 Kč. Naopak žalovaný měl úspěch v celkovém rozsahu zamítnutých 23 088 Kč (smluvní pokuta). Celkem soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 944 Kč, přičemž tato částka představuje cca 36,80 % (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu cca 68,40 % a úspěchu žalovaného v rozsahu cca 31,60 %) z jejich celkové výše 13 434,50 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 605 Kč, a dále odměna zástupce žalobce z řad advokátů z tarifní hodnoty věci ve výši započatých 53 tis. Kč (§ 6, § 8 odst. 1 AT) za 2 úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT) ve výši 2 x 3 220 Kč a za poloviční úkon jednoduché výzvy k plnění (která neobsahuje základní skutkový a žádný právní rozbor dle § 11 odst. 2 písm. h) AT) ve výši 1 610 Kč (§ 7 bod 5. AT), a dále a hotové výdaje 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), navýšené o částku 1 879,50 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).