9 C 41/2018

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 117 586,70 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradu bolestného částku 6 897,25 Kč s částkou 200 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 097,25 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradu za ztrátu na výdělku částku 5 008,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 008,50 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náklady spojené s péčí o zdraví částku 204,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 204,50 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>IV. Žaloba o zaplacení náhrady bolestného ve výši 28 968,45 Kč s částkou 200 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 29 168,45 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>V. Žaloba o zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 75 903,50 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 56 766,50 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 19 137 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>VI. Žaloba o zaplacení náhrady nákladů spojených s péčí o zdraví ve výši 204,50 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 204,50 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>VII. Ve věci náhrady bolestného nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>VIII. Žalobkyně je ve věci náhrady za ztrátu na výdělku povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 52 037 Kč k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].</b> <b>IX. Ve věci nákladů spojených s péčí o zdraví nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>X. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů řízení částku 30 616,10 Kč.</b> <b>XI. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů řízení částku 3 591,84 Kč.</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vůči žalované zaplacení částky ve výši 29 738 Kč, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] nastupovala na autobusové zastávce [anonymizováno] v čase kolem [údaj o čase] hodin do autobusu linky [číslo] (evidenční číslo autobusu [anonymizováno]) a jednáním řidiče autobusu jí byla způsobena újma na zdraví. Nedošlo totiž k uvolnění prostoru pro řádný nástup cestujících předními dveřmi a nástup byl umožněn pouze dveřmi zadními, o nich neměl řidič dostatečný přehled, pročež žalobkyni při nástupu do zadních dveří přivřel, čímž jí způsobil zhmoždění hrudníku, podvrtnutí krční páteře a vymknutí akromioklavikulárního (pozn. ramenního) kloubu. V důsledku toho byla žalobkyně ještě téhož dne nucena vyhledat ošetření na pohotovosti a následně byla v pracovní neschopnosti. Žalobkyni tedy vznikla nemajetková újma - bolestné ve výši 19 312 Kč, dále žalobkyně vynaložila náklady spojené s léčbou ve výši 409 Kč a konečně žalobkyni vznikla ztráta na výdělku ve výši 10 017 Kč. [Anonymizovaný odstavec.]

4. Usnesením ze dne [datum] soud připustil změnu žaloby tak, že se žalobkyně domáhá zaplacení částky 117 586,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 98 449,70 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 9 % ročně z částky 19 137 Kč od [datum] do zaplacení.

5. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Předně namítala, že žalobkyně neprokázala, že by byla do dveří autobusu přivřena a že by jí v příčinné souvislosti s tím vzniklo nějaké zranění. Poznamenala, že je pravdou, že žalovaná řešila z podnětu žalobkyně mimořádnou událost, kterou žalobkyně popsala obdobně jako v žalobě, nicméně při interním šetření řidič autobusu vypověděl, že žádné přivření žalobkyně do dveří nezaznamenal. Při příjezdu do stanice [anonymizováno] řidič otevřel přední dveře pro nástup cestujících, později v návaznosti na zvukové znamení z vozu otevřel i zadní dveře pro výstup cestujících. Po uzavření zadních dveří si všiml ženy na chodníku, která jimi chtěla nastoupit. Přestože jsou tyto dveře určeny pouze pro výstup, dveře otevřel. Na zastávce [anonymizováno] pak za řidičem přišly dvě ženy s výtkou, že nezajistil uvolnění nástupního prostoru, pročež musely nastoupit zadními dveřmi. O zranění se nikdo nezmínil a řidič žádné nezaznamenal. Zdůraznila však, že i kdyby se prokázalo, že žalobkyně byla do zadních dveří autobusu přivřena a že jí tímto vznikla újma na zdraví, pak žalobkyně porušila hned několik zásadních ustanovení přepravních podmínek. Předně z čl. IV. bodu 10 přepravních podmínek plyne, že do autobusu smějí cestující nastupovat pouze předními dveřmi, ostatní jsou určeny pro výstup cestujících. Dle čl. XIV. bodu 10 přepravních podmínek pak měla žalobkyně povinnost případnou škodu či jinou újmu nahlásit řidiči vozidla či jiné, dopravcem pověření osobě, jinak by se vystavila riziku nevyplacení pojistného plnění. Pokud tedy došlo k přivření žalobkyně do zadních dveří autobusu, jedná se o výlučné zavinění žalobkyně porušením přepravních podmínek, protože nastupovala dveřmi určenými pouze pro výstup cestujících. Nárok také uplatnila u žalované opožděně, a proto žalovaná nemohla bezprostředně ověřit, zda k žalobkyní popsanému přivření a jejímu poranění skutečně došlo.

6. Soud věc projednal na jednáních konaných ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum].

7. Z listiny označené jako„ smluvní přepravní podmínky pro přepravu na autobusových a trolejbusových linkách [anonymizována dvě slova] [územní celek] a.s.“, úplného znění včetně dodatku [číslo] platného od [datum] (dále jen„ přepravní podmínky“), soud zjistil, že upravují smluvní podmínky a přepravní řád pro přepravu v autobusech a trolejbusech provozovaných žalovanou, konkrétně: Z čl. IV. odst. 1 přepravních podmínek plyne, že přistavení vozidla do stanice je konkludentní nabídkou k uzavření smlouvy o přepravě a nástup osoby do vozidla je konkludentní akceptací této nabídky. Dle čl. IV. odst. 2 přepravních podmínek má cestující mimo jiné povinnost dodržovat tyto přepravní podmínky. Dle čl. IV. odst. 3 přepravních podmínek je cestující povinen hlásit jakoukoliv škodní událost vzniklou při přepravě či při nastupování či vystupování za podmínek v čl. XIV. přepravních podmínek. Dle čl. IV. odst. 5 přepravních podmínek má cestující právo na přepravu za splnění následujících podmínek: pověřená osoba neprohlásí vozidlo za obsazené, cestující splňuje podmínky tarifu, splňuje ustanovení přepravního řádu a nenastanou-li okolnosti objektivně vylučující přepravu, které žalovaná není schopna odvrátit či jim zabránit. Dle čl. IV. odst. 10 přepravních podmínek je na lince označené symbolem„ autobus“ cestujícím po dobu provozu linky dle schváleného jízdního řádu povolen nástup do vozidla výhradně prvními dveřmi u řidiče vozidla, není-li dále stanoveno jinak. Pro výstup cestujících jsou určeny ostatní dveře vozidla. Dle čl. IX. odst. 1 bodu 2 přepravních podmínek je dopravce povinen zajistit cestujícím pořádek, čistotu, klid, řádné osvětlení a bezpečnou přepravu. Dle čl. IX. odst. 2 bodu 4 přepravních podmínek má cestující povinnost nenastupovat, nevystupovat a uvolnit dveřní prostor, zazní-li zvukové výstražné znamení a rozsvítí-li se světelná signalizace„ Nenastupujte“,„ Nevystupujte“. Dle čl. IX. odst. 2 bodu 5 přepravních podmínek má cestující povinnost při nástupu a výstupu používat dveře podle jejich označení. Dle čl. IX. odst. 2 bodu 25 písm. a) přepravních podmínek má cestující povinnost při nástupu do vozidla u linky, kde je zavedený nástup pouze předními dveřmi, vždy nastoupit pouze předními dveřmi u řidiče vozidla a prokázat se platným jízdním dokladem. Dle čl. IX. odst. 4 písm. e) přepravních podmínek se za porušení přepravních podmínek považuje u vozidel se zavedeným nástupem pouze předními dveřmi nenastoupením do vozidla u řidiče. Dle čl. IX. odst. 4 písm. g) přepravních podmínek se za porušení přepravních podmínek považuje nastoupení nebo vystoupení, pokud je dána zvuková nebo světelná signalizace„ Nenastupujte“,„ Nevystupujte“. Dle čl. XIV. odst. 10 přepravních podmínek dojde-li v souvislosti s provozem vozidla k poranění cestujícího nebo škodě na jeho majetku, je cestující povinen skutečnost bezprostředně po události (nejpozději do 3 minut) nahlásit řidiči vozidla nebo jiné, dopravcem pověřené osobě, jinak se vystavuje riziku, že příslušná pojišťovna odmítne plnit pojistné plnění.

8. Z listiny označené jako„ smluvní přepravní podmínky na autobusových a trolejbusových linkách [anonymizována dvě slova] [územní celek] a.s. – dodatek [číslo]“ soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti, jelikož nemění relevantní ustanovení přepravních podmínek.

9. Z listiny označené jako„ zápis z podání vysvětlení k šetření mimořádné události“ ze dne [datum], soud zjistil, že řidič [příjmení] [příjmení] podal vysvětlení před čtyřmi zaměstnanci žalované ohledně mimořádné události, která se měla stát dne [datum] okolo 14:20 hodin v zastávce [anonymizováno]. Řidič vypověděl, že přijel do stanice [anonymizováno], otevřel přední dveře a umožnil nástup cestujících. Na zvukové znamení z vozu otevřel i zadní dveře pro výstup. Viděl po chodníku odcházet dvě ženy, jedna se mu ztratila z výhledu, druhá stála na chodníku, a tak zavřel dveře. Jelikož stála na chodníku, otevřel dveře znovu a umožnil jí nástup asi třetími dveřmi. S ohledem na to, že autobus nestál napřímo, na dveře neviděl. Poté jel dále po pravidelné lince. V zastávce [anonymizováno] za ním přišly dvě ženy, že jim neumožnil řádný nástup předními dveřmi a neuvolnil jim prostor, ačkoliv je povinen to zajistit. Řekly, že si zajdou na dopravní podnik stěžovat, ale o zranění nepadla ani zmínka. Zranění na žádné z žen neviděl. Autobus byl naplněn asi z 80 %, do zadní části však není přes cestující vidět. Neslyšel, že by na údajné přivření žalobkyně reagovali ostatní cestující. Asi třikrát aktivoval hlášení v palubním počítači, aby cestující uvolnili dveřní prostor a postoupili dále do vozu. Ženy, které chtěly nastoupit, odešly do zadní části vozu. Na výzvu k postoupení do vozu cestující nereagovali.

10. Z listiny označené jako„ rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti“ plyne, že žalobkyně byla v dočasné pracovní neschopnosti od [datum] do [datum]. Jako zaměstnavatel je uvedena [právnická osoba] [anonymizováno] & [právnická osoba]

11. Z listin označených jako„ rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti“ a„ potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti“ plyne, že žalobkyně byla v dočasné pracovní neschopnosti od [datum] nejméně do [datum], kdy dočasná pracovní neschopnost stále trvala. [Anonymizovaný odstavec.]

13. Z listiny označené jako„ posudek o bolestném“ ze dne [datum] se podává, že MUDr. [jméno] [příjmení] ohodnotila bolestné za zhmoždění hrudníku na 10 bodů, za podvrtnutí krční páteře na 20 bodů a vymknutí AC kloubu na 30 + 30 bodů, celkem tedy na 90 bodů.

14. Z listiny označené jako„ příjmový pokladní doklad“ ze dne [datum] soud zjistil, že za posudek o bolestném uhradila žalobkyně lékařce MUDr. [jméno] [příjmení] částku 200 Kč. [Anonymizovaný odstavec.]

16. Z listiny označené jako„ příjmový pokladní doklad“ ze dne [datum] soud zjistil, že za posudek o bolestném uhradila žalobkyně lékařce MUDr. [jméno] [příjmení] částku 200 Kč.

17. Z listiny označené jako„ záznam o úrazu“ ze dne [datum] soud zjistil, že tento formulář žalobkyně vyplnila pro [anonymizována čtyři slova]. [Anonymizovaný odstavec.]

19. Z listin označených jako„ náhrada ztráty na výdělku po dobu PN“ ze dne [datum] a ze dne [datum] plyne, že jde o formulář pojišťovny, vyplněný zaměstnavatelem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno] & [právnická osoba], v němž je uvedeno, že za období od [datum] do [datum] činil průměrný výdělek žalobkyně částku 19 147 Kč, z toho 9 130 Kč obdržela a částka 10 017 Kč tvoří ztrátu na výdělku.

20. Ze sdělení zaměstnavatele žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno] & [právnická osoba], ze dne [datum] soud zjistil, že ztráta na výdělku žalobkyně způsobená pracovním úrazem měla být žalobkyni vyplacena pojišťovnou [pojišťovna].

21. Ze sdělení pojišťovny [pojišťovna] ze dne [datum] soud zjistil, že pojišťovna neeviduje z titulu pojištění odpovědnosti za pracovní úrazy a nemoci z povolání pojistnou událost žalobkyně a žalobkyni nebylo z daného titulu vyplaceno žádné pojistné plnění.

22. Z listiny označené jako„ náhrada ztráty na výdělku po dobu PN“ ze dne [datum] plyne, že jde o formulář pojišťovny, vyplněný zaměstnavatelem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno] & [právnická osoba], v němž je uvedeno, že za období od [datum] do [datum] činil průměrný výdělek žalobkyně částku 119 049 Kč, z toho 67 291 Kč obdržela a částka 51 758 Kč tvoří ztrátu na výdělku.

23. Z listiny označené jako„ náhrada ztráty na výdělku po dobu PN“ ze dne [datum] plyne, že jde o formulář pojišťovny, vyplněný zaměstnavatelem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno] & [právnická osoba], v němž je uvedeno, že za období od [datum] do [datum] činil průměrný výdělek žalobkyně částku 166 458 Kč, z toho 95 563 Kč obdržela a částka 70 895 Kč tvoří ztrátu na výdělku.

24. Z e-mailového vyjádření vedoucího střediska údržby autobusů a stanice měření emisí žalované, Bc. [jméno] [příjmení], zaslaného specialistovi žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum], soud zjistil, že žalovaná nedisponuje protokolem o vyřazení autobusu [číslo] z provozu. Ten je však trvale odstaven z provozu a SPZ jsou v depozitu. Odstaven je z důvodu většího počtu závad, jejichž odstranění již není rentabilní, de facto čeká na sešrotování.

25. Z listiny označené jako„ účtenka“ ze dne [datum] plyne, že žalobkyně zakoupila [anonymizováno] emulgel za částku 119 Kč.

26. Z listiny označené jako„ účtenka“ ze dne [datum] plyne, že žalobkyně zakoupila anatomický límec za částku 200 Kč.

27. Z listiny označené jako„ příjmový pokladní doklad“ ze dne [datum] plyne, že žalobkyně uhradila částku 200 Kč na účel platby„ bolestné.“ 28. Z listiny označené jako„ doklad o zaplacení“ ze dne [datum] plyne, že žalobkyně uhradila částku 90 Kč jako poplatek za návštěvu lékaře poskytujícího ambulantní péči.

29. Dále byly k důkazu provedeny listiny ze spisu Policie České republiky, sp. zn. KRPU [číslo] 2018 [číslo] (dále jen„ přílohový spis“), z nichž soud učinil následující skutková zjištění. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne [datum] plyne, že svědek [příjmení] [příjmení] vypověděl, že dne [datum] přijel autobusem na zastávku [anonymizováno] kolem [údaj o čase] hodin, a to linkou [číslo] autobusem [číslo] což byl dlouhý kloubový autobus staršího typu. Jelikož je zastávka krátká, autobus v ní vždy stojí zalomený v kloubu, takže zadní část autobusu není vidět ve zpětném zrcátku. Jelikož byl autobus zejména v přední části již naplněn, pustil oznámení, aby lidé postoupili dále do vozu. Pustil jej několikrát, ale nikdo nereagoval. Potom někdo zmáčkl tlačítko dávající signál pro výstup, tak otevřel všechny dveře, aby mohl vystoupit. Zda někdo vystoupil, neví, do té části nevidí. Jelikož pak u předních dveří nikdo nestál, dal znamení a zavřel přední dveře. Poté se podíval do pravého zrcátka a se znamením zavřel i zbývající dveře. Automaticky zazní zvukový signál a poté se dveře samy zavřou. Zadní dveře otevřel a zavřel pouze jednou, je nemožné, aby někoho skřípnul ve dveřích. Ani nikdo z cestujících v autobuse nic nenaznačil. Pokud by někoho přivřel, nemohl by pokračovat v jízdě, protože má autobus nastavenou blokaci. Stejně tak neviděl nikoho ze dveří vypadnout. V zastávce [anonymizováno] za ním přišly dvě ženy a jedna z nich mu řekla, že ji při nastupování skříply dveře a že si půjde stěžovat na dopravní podnik. Nestihl se jí na nic zeptat nebo nabídnout přivolání záchranné služby. Obě ženy z místa okamžitě odešly. Má za to, že žena nevypadala zraněně. Doplnil, že kdokoliv, kdo nastupuje zadními dveřmi, porušuje přepravní podmínky dopravního podniku. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne [datum] plyne, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně] vypověděla, že dne [datum] čekala s kolegyní na autobus na zastávce [anonymizováno]. Ten přijel kolem [údaj o čase] hodin, a to linka [číslo] autobus [číslo]. Řidič otevřel pouze přední dveře, ale nebylo možné nastoupit, protože autobus byl zejména vepředu úplně naplněn, cestující stáli až k řidiči. Vyzvala cestující, aby si postoupili, ale bezvýsledně. Řidič otevřel zadní dveře, z čehož žalobkyně a její kolegyně [jméno] [příjmení] usoudily, že je pouští zadními dveřmi. Kolegyně bez problémů nastoupila, ale žalobkyně stačila udělat krok pouze na první schod, když ji z ničeho nic přivřely dveře. Potom se okamžitě otevřely a ona vypadla na chodník, ale na zem neupadla. Přitom si nejspíše hnula krkem. Dveře zůstaly otevřené, tak opět nastoupila. Při nástupu slyšela signál zavírání dveří, takové rychlé pípnutí. Že by řidič pouštěl výzvu„ postupte si do vozu, dveře se zavírají,“ neslyšela. V zastávce [anonymizováno] i s kolegyní zašla za řidičem, kterému oznámila, že ji skříply dveře a že ji bolí rameno. Kolegyně se jej ptala, proč je na zavírání dveří neupozornil hláškou, ale řidič řekl, že nemá povinnost to pouštět. Byl nepříjemný a arogantní a odkázal je na dopravní podnik, kde si mohou podat stížnost. Celý incident viděl další cestující, svědek [celé jméno svědka]. Šla na dopravní podnik to nahlásit, ale tam jí nikoho nezavolali a poslali ji do nemocnice, aby se nechala ošetřit. V nemocnici ji ošetřili a po rentgenu jí řekli, že nemá nic zlomeného, že jde jen o pohmožděniny. Následující den jí její obvodní lékařka MUDr. [příjmení] vystavila pracovní neschopnost. Od té doby ji však bolí rameno, a to vždy při pohybu. Nakonec musela v lednu podstoupit operaci ramene a dodnes je omezena v mnoha aktivitách. Z listiny označené jako„ žádost o spolupráci – poskytnutí dokumentů“ ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná poskytla policii všechny dostupné dokumenty. Z listiny označené jako„ stížnost“ ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně podala ohledně projednávaného incidentu stížnost žalované, kde incident stručně vylíčila. Z e-mailového korespondence mezi žalovanou a svědkyní [jméno] [příjmení] soud zjistil, že dne [datum] podala svědkyně stížnost na řidiče autobusu [číslo] který jezdí v [údaj o čase] hodin ze zastávky [anonymizováno]. Ačkoliv byl autobus vpředu úplně plný, nechtěl řidič pustit lidi stojící na zastávce zadními dveřmi a musela tedy sama zjednat, aby si cestující postoupili dále do vozu. Také se jí několikrát stalo, že řidič zavřel dveře cestujícím před tím, než nastoupili, a odjel. V reakci žalované ze dne [datum] se píše, že na dané lince je povinností cestujícího nastoupit do autobusu pouze předními dveřmi a z pohledu řidiče je tedy nepřípustné pustit cestujícího dovnitř dveřmi zadními bez řádné kontroly. Jelikož nejsou žádné důkazy pro to, že by se řidič choval arogantně či jinak nevhodně a jde o dlouhodobě spolehlivého řidiče, věří žalovaná, že postačí projednání incidentu s řidičem k jeho případné nápravě. Listina označená jako„ zápis z podání vysvětlení k šetření mimořádné události“ ze dne [datum] je duplicitní k již provedenému důkazu. Z listiny označené jako„ stížnost na řidiče MHD“ ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] [příjmení], [příjmení] [jméno] [právnická osoba] [anonymizováno] & [právnická osoba], zaslala žalované stížnost na řidiče MHD, který jezdí linkou [číslo] (autobus [číslo]) ve [údaj o čase] hodin ze zastávky [anonymizováno] a odváží zaměstnance [právnická osoba]. Na vedení společnosti se obrátili zaměstnanci, kteří si na řidiče opakovaně stěžují, ale bezvýsledně. Z neoznačené a nedatované listiny na č. l. 20 soud zjistil, že se jedná o vyjádření žalované ke stížnosti [jméno] [příjmení] [příjmení]. Nad rámec již rekapitulovaných tvrzení se zde podává, že na základě poslední stížnosti byl autobus [číslo] odstaven a předán ke kontrole všech bezpečnostních prvků a řidič byl přeřazen na jinou linku. Žalovaná zároveň v místě provedla šetření ohledně dané linky v daném čase, kdy nikdy nezjistila problém. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne [datum] plyne, že svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že k události došlo v létě 2017. Byl v [obec] na návštěvě u známých, do [obec] jezdí jen občas. Někdy po 14. hodině jel dlouhým kloubovým autobusem [číslo] směrem do centra. [příjmení] předními dveřmi jako ostatní cestující, další dveře byly zavřené. Autobus byl poměrně naplněný, a to zejména v přední části. V zastávce u obchodního domu [anonymizováno] periferně viděl, že se otevřely dveře za kloubem autobusu, tedy v zadní části. Viděl, že nastoupila jedna paní a pak nastupovala další, když uslyšel ránu, otočil se a viděl ji skřípnutou ve dveřích. Poté se dveře otevřely a paní vypadla ven. Poté zase nastoupila dovnitř. Co se odehrálo před jejich nastoupením, jestli někdo vystupoval či dával signál, že chce vystupovat, neví. Signál k tomu, aby cestující postoupili dále do vozu, stoprocentně neslyšel. Co se týče signálu o uzavření dveří, to si již nevybaví, nevybaví si ani, jestli byly hlášeny zastávky. Autobus byl v dané zastávce ohnutý v kloubu, řidič na zadní dveře nemohl vidět. Nevšiml si, že by paní, kterou dveře přivřely, byla zraněná, ale celou cestu si držela levou ruku. Spolu s ženami vystoupil na zastávce [anonymizováno] a viděl, jak se dohadují s řidičem. Řidič byl dost hlasitý a sdělil jim, že si mohou jít stěžovat. Té paní dal kontakt na sebe, kdyby něco potřebovala dosvědčit. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne [datum] plyne, že svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že daného dne v 14:20 hodin přijel na zastávku [anonymizováno] autobus linky [číslo] šlo o dlouhý kloubový autobus. Má za to, že na zastávce byla jen ona a žalobkyně. Autobus byl v přední části velmi zaplněn, a to až po kloub, jako ostatně každý den. Autobus byl v kloubu zlomený a řidič nejspíše špatně viděl na zadní část autobusu. Zvenku s žalobkyní ukazovaly řidiči průkazy MHD, nicméně nastoupit se dovnitř nedalo. Pak řidič otevřel všechny dveře autobusu. To vyhodnotily tak, že mohou nastoupit zadními dveřmi. Nastupovaly hned za kloubem, svědkyně jako první a žalobkyně hned za ní. Hned poté, co nastoupila do autobusu, uslyšela tón zavírání dveří a otočila se na svou kolegyni a viděla, jak ji přivřely dveře. Ty ji udeřily z obou stran do ramen. Hned poté žalobkyně vyšla směrem ven z autobusu a dveře se otevřely, načež znovu nastoupila. Cestou si stěžovala na bolest ramene, rozhodly se proto, že to tak nenechají a půjdou si stěžovat. S ohledem na zaplnění autobusu se k řidiči dostaly až v zastávce [anonymizováno]. Na výtku, že žalobkyni přivřel do dveří, odpověděl, že tam neměla co dělat. Na výtku, že nepustil výzvu cestujícím k postoupení do vozu, uvedl, že to není jeho povinnost. Řekl jim, ať si klidně jdou stěžovat. Poté šly dát stížnost na dopravní podnik. Na CD na č. l. 62 jsou uloženy fotografie autobusu [číslo]. Jedná se o dlouhý kloubový autobus. U všech dveří kromě předních je nápis„ výstup“.

30. Z videozáznamů na CD na č. l. 151 soud zjistil, že na všech dveřích kromě předních jsou zřetelné červené nálepky odpovídající dopravní značce„ Zákaz vjezdu všech vozidel“ a nápis„ výstup“. Výrazné červené nálepky však po otevření dveří nelze spatřit, protože jsou v zákrytu křídel dveří. Při zavírání dveří zazní přerušovaný tón (pískání) a dveře se začnou zavírat víceméně bez zpoždění. Na videu je muž, který si do dveří nechá přivřít nataženou ruku. Dveře se zavřou a na ruku nereagují. Když se nechá přivřít celý (přes bok a rameno), dveře se nedovřou a ihned po jeho přivření se zase otevřou. Na dalším videu je zachycena žena, které dveře přivírají rameno, avšak žena je v jiné pozici, než v jaké měla být přivřena žalobkyně. Dveře se nicméně po přivření ramene znovu otevřou.

31. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum], z oboru doprava, odvětví doprava silniční a městská, specializace technické posudky o příčinách silničních nehod, zpracovaného znalcem [celé jméno znalce], soud zjistil, že znalec vycházel ze shora popsaných podkladů, fotografií a videí od žalované, jakož i z vlastní rekonstrukce provedené dne [datum]. Při rekonstrukci přímo žalobkyně ukázala, jak přesně ji dveře přivřely, popsala úder levou větví dveří do levého ramena, úder pravou větví nevnímala. Znalec se také nechal přivřít a vyzkoušel různé funkcionality autobusu. Dospěl k závěru, že autobus v zastávce [anonymizováno] nestál v přímém směru, ale byl zalomen v kloubu. Nehodový děj popsal tak, že autobus byl v přední části přeplněn, proto se žalobkyně pohybovala směrem k zadním dveřím autobusu za kloubem. Pohyb kolem autobusu mohl trvat cca 7 vteřin. Znalec konstatoval, že v době, kdy se dveře začaly zavírat (současně se zvukovým znamením), byla žalobkyně ještě na chodníku, a to 0,8-1,5 metru od autobusu. Do přivření zbývalo 1,4 - 2,2 vteřiny. Tato doba je dostatečná pro to, aby žalobkyně mohla reagovat a zastavit svůj pohyb směrem do autobusu. Znalec zjistil, že řidič na dané zastávce nemůže vidět zadní polovinu autobusu s ohledem na jeho stočení, a to bez ohledu na naplněnost autobusu. Uzavírání dveří nastává ve stejném okamžiku jako zvukové znamení na zavírání upozorňující. Výzvu k tomu, aby cestující postoupili dále do vozu, lze registrovat i v pozici osoby stojící u předních dveří autobusu. V případě překážky při uzavírání dveří se tyto automaticky otevřou s prodlevou 0,15 – 0,25 vteřiny a opětovné zavření musí řidič potvrdit tlačítkem. U dveří, kde došlo k předmětné události, jsou zřetelné piktogramy odpovídající dopravní značce„ Zákaz vjezdu všech vozidel“ (B 2) a nápis„ výstup“.

32. Znalec [celé jméno znalce] při svém výslechu stvrdil podaný znalecký posudek, přičemž doplnil, že ve věci byla provedena rekonstrukce, jak na inkriminovaném autobuse, tak na typově zcela shodném autobuse. Po provedené rekonstrukci dospěl znalec k závěru, že poloha přivření žalobkyně do dveří uváděná žalobkyní je zcela technicky přijatelná. Znalec poznamenal, že řidič neměl žádné možnosti, jak kontrolovat prostor autobusu v zadní části za kloubem, a to ani, když je autobus prázdný. V dané zastávce je pak autobus zlomený, tedy řidič nevidí ani ven za kloub autobusu. Znalec dále zdůraznil, že současně se znamením, že se dveře zavírají, dochází k jejich zavření, což je v souladu s homologací autobusu. Signál, aby cestující postupovali dále do vozu, je při prázdném autobusu a současně za běžícího motoru slyšet i ven z autobusu u předních dveří. Znalec popsal, že pokud je do dveří přivřená malá úzká překážka, dveře zůstanou zavřené, ale pokud dojde k přivření širší překážky, jsou dveře zavřené přibližně po dobu 0,15 až 0,20 sekundy a poté se automaticky otevřou, přičemž řidič je musí znovu zavřít tlačítkem. [příjmení] došlo ke skřípnutí žalobkyně, musela v době, kdy začal znít signál a kdy se dveře současně začaly zavírat, být ještě přibližně jeden až dva delší kroky od boku autobusu. Časový prostor pro reakci byl dostatečný i k tomu, aby byl zkrácen, a tedy i zastaven dlouhý krok. Znalec doplnil, že silnice byla budována v osmdesátých letech, přičemž dle názoru znalce není záliv na zastávce vhodný pro běžné kloubové autobusy. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

36. Svědek [příjmení] [příjmení] vypověděl, že předmětného dne přijel autobusem na zastávku a otevřel přední dveře. Jelikož bylo plno, pustil oznámení, aby lidé postoupili dále do vozu. Pokud tu výzvu cestující neposlechnou, nemá žádné jiné prostředky, co s tím dělat. Potom někdo zazvonil, tak otevřel zadní dveře. Zda někdo vystoupil, neví, do té části nevidí. Pokládá za nemožné, aby dveře někoho skříply, protože pak by došlo k zablokování dveří a autobus by nemohl odjet, dokud by dveře znovu neotevřel a nezavřel. Vzpomíná si, že v zastávce [anonymizováno] za ním přišla nějaká paní a říkala, že jí měl skřípnout do dveří, konkrétně do zadních dveří, a on jí nabídl, jestli chce pomoc nebo zavolat sanitku, což žena odmítla. Že by jí to ale způsobilo nějaký úraz, neříkala. Pokud mu byla přečtena výpověď žalobkyně, pak uvedl, že není pravdivá. Oznámení o postoupení do vozu pouštěl, ale to venku není slyšet. Pokud jde o zvukovou výstrahu při zavírání dveří, je automatická a bez ní dveře není možné zavřít. Že by měl s žalobkyní jakýkoliv dřívější konflikt, si nevybavuje. V zastávkách, kde vidí na celý autobus, někdy nechá cestující nastoupit zadními dveřmi, když je vepředu plno, ale na zastávce [anonymizováno] nikoliv, protože tam z důvodu pozice autobusu na zadní dveře nevidí a je to příliš velké riziko. Resp. takto nad tím nikdy neuvažoval, ale když pustí zvukový signál a červené světlo k zavírání dveří, je tam dostatečný prostor k tomu, aby případný cestující prostor opustil. Pokud ale někdo otevřenými zadními dveřmi nastoupí, neřeší to; takového cestujícího si může zkontrolovat přepravní kontrola. Po předestření své výpovědi ze zápisu z podání vysvětlení k šetření mimořádné události ze dne [datum] doplnil, že vidí na chodník, a tedy že po něm někdo jde, ale již nevidí kam.

37. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že v uvedený den šly s žalobkyní z práce na autobus, který jede ve [údaj o čase] hodin ze zastávky [anonymizováno]. Když autobus přijel, byl plný. Řidič otevřel přední dveře, ale z důvodu zaplnění autobusu v přední části nemohly nastoupit. Po chvilce řidič otevřel zadní dveře a svědkyně s žalobkyní šly dozadu, kde bylo ještě trochu volno, a myslely si, že mají tedy nastoupit zadními dveřmi, což bylo běžnou praxí. Svědkyně do dveří hned za kloubem nastoupila jako první a dveře se hned za ní zavřely, takže žalobkyni, která šla za ní, dveře přiskříply. Svědkyně se otočila a viděla, že žalobkyně se z dveří vyškubla a držela si rameno. Potom řidič znova otevřel dveře a žalobkyně říkala, že ji bolí rameno. Proto když vystoupily u [anonymizováno], šly za řidičem a žalobkyně se ho ptala, jestli jí neviděl a on říkal, že ne. Pak se ho svědkyně ptala, proč když viděl, že předními dveřmi nemohou nastoupit a vzadu je ještě volno, proč nepustil hlasový signál, aby lidé postoupili dále do vozu, avšak řidič řekl, že to není jeho povinnost a že ty dveře otevřel proto, že někdo vystupoval, což ale není pravda, protože těmi dveřmi z autobusu nikdo nevystoupil. Při nastupování zadními dveřmi podle svědkyně asi výstražný signál zazněl, ale žalobkyně v té době už tam měla nohu.

38. Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že jel dlouhým kloubovým autobusem od teplárny do centra [obec]. V průběhu cesty se jelo kolem obchodního centra [anonymizováno], kde se stal incident. Do té doby se o cestu nijak zvlášť nezajímal, nicméně autobus byl přeplněný, většina lidí byla v přední části autobusu. Do autobusu u [anonymizováno] nastupovaly dvě ženy a jednu z nich dveře přirazily. Řidič otevřel všechny dveře a ženy nastupovaly zadními dveřmi, za kloubem. Nejspíše se dovnitř nedostaly těmi předními, bylo tam moc lidí. Před přivřením ženy do dveří nezaznělo žádné zvukové znamení, ani znamení, aby někdo postoupil dále do vozu. Všechno se to stalo rychle, bouchly dveře, zazněla rána, paní křičela a zůstala venku, druhá paní jí pak pomohla dovnitř a ta první se cestou držela za ruku. Její přivření viděl periferně. Kdyby se věc vyřešila, nijak by do toho nezasahoval, ale paní se s řidičem dohadovala a řidič na ni byl nepříjemný a arogantní, tak jí svědek nabídl, že jí to dosvědčí. [Anonymizovaný odstavec.]

40. Na základě provedeného dokazování tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav: [Anonymizovaný odstavec.]

41. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

42. Podle § 2551 o.z. dopravce se při přepravě postará o bezpečnost a pohodlí cestujícího. Podrobnosti upraví přepravní řády.

43. Podle § 2554 odst. 1 o.z. vznikne-li cestujícímu za přepravy újma na zdraví nebo škoda na zavazadle přepravovaném společně s ním nebo vznikne-li škoda na věci, kterou měl cestující u sebe, nahradí ji dopravce podle ustanovení o náhradě škody způsobené provozem dopravních prostředků.

44. Podle § 2895 o.z. škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.

45. Podle § 2898 o.z. nepřihlíží se k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, anebo způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti; nepřihlíží se ani k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. V těchto případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát.

46. Podle § 2900 o.z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

47. Podle § 2903 o.z. nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit.

48. Podle § 2918 o.z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

49. Podle § 2927 o.z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou (odst. 1). Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat (odst. 2).

50. Podle § 2958 o.z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

51. Podle § 2960 o.z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu. [Anonymizovaný odstavec.]

53. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

54. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

55. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

56. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o přepravě, jak předpokládají přepravní podmínky žalované a § 2550 o.z. Žalovaná přistavením autobusu [číslo] linky [číslo] do zastávky [anonymizováno] dne [datum] okolo 14:20 hodin učinila vůči osobám stojícím na zastávce konkludentní nabídku na uzavření smlouvy o přepravě osoby, a žalobkyně (i svědkyně [příjmení]) tuto ofertu akceptovaly. Obě strany tak byly ve smluvním vztahu a byly povinny respektovat vzájemné smluvní ujednání, které odpovídá přepravním podmínkám. Za případnou nemajetkovou újmu na zdraví žalobkyně pak je žalovaná objektivně odpovědná ve smyslu § 2554 odst. 1 o.z. ve spojení s § 2927 odst. 1 o.z. bez možnosti liberace, jelikož ke vzniku újmy došlo v důsledku okolností spojených se zvláštní povahou dopravního provozu. Na tom ničeho nemění, že ke vzniku újmy došlo při nástupu do dopravního prostředku, což potvrzuje rovněž odborná literatura i ustálená judikatura, podle nichž„ za přepravy dojde k újmě či škodě i v případě, že k ní došlo při výstupu či nástupu do dopravního prostředku“ (srov. NS 2 Cz 28/78, nebo komentář k § 2554 in: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. [číslo]).

57. Pokud jde o skutkový děj, soud vycházel jednak z výpovědí svědků a účastnické výpovědi žalobkyně před soudem, jednak z jejich verzí prezentovaných v rámci šetření Policie ČR a v rámci šetření žalované. Shora popsaný skutkový děj odpovídá výpovědím svědků [příjmení] a [celé jméno svědka] a koresponduje rovněž z účastnickou výpovědí žalobkyně. Soud pak tyto výpovědi považuje za konzistentní a věrohodné, pročež z nich vycházel. S prezentovaným skutkovým dějem v určitých bodech (zejména užití zvukových signálů) kolidovala toliko výpověď svědka [příjmení]. Jeho svědeckou výpověď však soud jako věrohodnou nepovažoval, neboť svědek [příjmení] prokazatelně vypovídal nepravdivě, a to opakovaně. Uváděl, že žalobkyni nemohl přivřít, protože pak by se dveře zablokovaly, resp. znovu otevřely a on by nemohl odjet, což se dle jeho opakovaného vyjádření nestalo. V řízení však bylo nade vši pochybnost prokázáno, že žalobkyně do dveří autobusu přivřena byla. V takovém případě se však dveře musely automaticky otevřít a řidič musel zavření dveří opakovaně potvrdit, což konstatoval rovněž znalec [celé jméno znalce]. Výpověď svědka [příjmení] je tudíž v tomto ohledu prokazatelně nepravdivá. Pokud pak svědek [příjmení] vypovídal nepravdivě ohledně této zásadní skutečnosti, přičemž současně s ohledem na skutečnost, že v rámci stížností adresovaných žalované i v rámci výpovědí svědků byl vykreslen jako problematický a arogantní řidič, není nasnadě uvěřit dalším jeho tvrzením, například že otevíral zadní dveře, aby mohl někdo vystoupit (když nikdo nevystupoval) či že pouštěl opakovaně výzvu o postoupení cestujících do vozu (kterou nikdo neslyšel). Soud proto pokládá výpověď svědka [příjmení] za nevěrohodnou, když je zřejmé, že svědek svoji výpověď přizpůsobil ve všech ohledech tomu, aby mu nebylo přičitatelné jakékoliv pochybení. Soud tak má za prokázané a vyhází z toho, že řidič [příjmení] skutečně nepustil oznámení o postoupení cestujících do vozidla, ale otevřel pro žalobkyni a její kolegyni zadní dveře, aby jimi nastoupily.

58. Na základě uzavřené smlouvy o přepravě měla žalobkyně právo na to, aby ji žalovaná autobusem [číslo] bezpečně dopravila do cílové stanice. Jelikož řidič vozidla toto vozidlo neprohlásil za obsazené a nenastal ani jiný z důvodů předvídaných v přepravních podmínkách, nemohl řidič žalobkyni vyloučit z přepravy (což ostatně neudělal) a měl povinnost zajistit jí řádné odbavení, jak předpokládá čl. IV. odst. 5 přepravních podmínek. Možností, jak zajistit řádné odbavení, bylo například spuštění výzvy cestujícím, aby postoupili dále do vozu, což tento typ autobusu umožňuje a dle vyjádření žalované je to i povinností řidiče, byť ne explicitně vtělenou do přepravních podmínek. [příjmení] [příjmení] však neučinil ničeho k tomu, aby nástupní prostor uvolnil a umožnil žalobkyni řádné odbavení, resp. řádný nástup do autobusu, který nebyl prohlášen za plně obsazený. Naopak, řidič [příjmení] otevřel zadní dveře autobusu. Žalovaná pak ani přes poučení soudu podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), neoznačila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že k otevření zadních dveří autobusu došlo řidičem [příjmení] v důsledku zaznění signálu, že někdo chce těmito dveřmi vystupovat, pročež nezbývá než uzavřít, že žalovaná tuto svoji verzi nijak neprokázala. Tato varianta je pak rovněž značně nevěrohodná, jelikož ji zmiňuje toliko řidič [příjmení], jehož výpověď s ohledem na shora uvedené soud nepovažoval za věrohodnou, navíc tato varianta není podložena žádným jiným z provedených důkazů, naopak z žádného z nich nevyplynulo, že by někdo v místě zastávky [anonymizováno] vystupoval. Ve chvíli, kdy řidič [příjmení] otevíral zadní dveře, již autobus v zastávce nějakou dobu stál, protože se žalobkyně s kolegyní pokoušely dostat dovnitř předními dveřmi a zadní dveře po celou dobu zůstávaly zavřené, nikdo nevystupoval. Posléze se, v návaznosti na snahu žalobkyně a její kolegyně nastoupit, otevřely zadní dveře, přičemž nikdo ze svědků si nevybavil, že by z autobusu kdokoliv vystoupil. Podle soudu tedy z dokazování jednoznačně vyplynulo, že zadní dveře otevřel řidič [příjmení] za účelem umožnění nástupu žalobkyni a svědkyni [příjmení], a to v hrubém rozporu se svými povinnostmi. Že je pro řidiče zcela nepřijatelné pustit cestujícího zadními dveřmi, ostatně ve vyjádření ke stížnostem cestujících konstatuje sama žalovaná. Žalobkyni a její kolegyni tak konkludentně vyzval k nástupu zadními dveřmi, a to i v situaci, kdy na ně s ohledem na zalomení autobusu neviděl. Tím byla porušena minimálně povinnost prevence dle § 2900 o.z., jelikož mu muselo být zřejmé, že pokud nechá nastoupit cestující dveřmi, na které nevidí, značně tím riskuje.

59. Klíčovým se pak ukázal znalecký posudek [celé jméno znalce], který po provedené rekonstrukci dokázal věrohodně popsat nehodový děj a zasadit jednotlivá tvrzení do objektivní reality. Bylo tak prokázáno, že řidič nemohl do prostoru zadních dveří, resp. dveří za kloubem autobusu, vidět žádným způsobem, tedy ani pravým venkovním zpětným zrcátkem, ani vnitřním středovým. Řidič tedy dveře v zadní části autobusu zavíral naslepo. Věděl přitom, že vzadu nastupují žalobkyně a její kolegyně. Na druhou stranu ze znaleckého posudku vyplynulo, kde se nacházela žalobkyně v okamžiku, kdy se dveře začaly zavírat. K přivření žalobkyně nedošlo tak, že by nastupovala a poté byla bez varování přivřena do dveří. Ve chvíli, kdy se dveře začaly zavírat a kdy začal znít zvukový signál, ještě byla žalobkyně minimálně 0,8 metru od dveří, a začala tedy nastupovat až ve chvíli, kdy se již dveře začaly zavírat a kdy zněl zvukový signál.

60. Na základě shora uvedeného soud tedy konstatuje, že v situaci, kdy žalobkyně a svědkyně [příjmení] měly právo na přepravu autobusem [číslo] právo na řádné odbavení, resp. nastoupení, měla jim žalovaná, resp. řidič autobusu toto umožnit. Pokud řidič žalobkyni a svědkyni [příjmení] umožnil nástup jinými než předními dveřmi, jedná se z formálního hlediska o porušení přepravních podmínek ze strany žalobkyně a svědkyně [příjmení], nicméně je nutné vzít v úvahu, že tuto situaci vyvolal a k danému jednání je implicitně vyzval řidič žalované. Přepravní podmínky pak nesmí sloužit jako prázdné klauzule, které žalovaná nerespektuje, ale které ji mají chránit jako štít před cestujícími, kteří jsou slabší stranou. Obě ženy nastupovaly zadními dveřmi (za kloubem autobusu) s vědomím řidiče a na jeho popud. Je to tedy žalovaná, kdo neumožnil žalobkyni a svědkyni [příjmení] podmínky pro řádný nástup do vozidla v rozporu s vlastními přepravními podmínkami. Pokud pak řidič [příjmení], vědom si toho, že obě ženy nastupují v místě, do kterého nevidí, zavřel dveře autobusu„ naslepo“, jednal minimálně nedbale, když věděl, že žalobkyni či svědkyni [příjmení] může do dveří přivřít, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že se tak nestane. Je to přitom žalovaná, kdo má povinnost (čl. IX. odst. 1 bod 2 přepravních podmínek) zajistit bezpečnou přepravu cestujících, což zahrnuje i bezpečný nástup a výstup.

61. Tedy vše od neumožnění řádného nástupu předními dveřmi za účelem řádného odbavení, od otevření zadních dveří až po nedbalé a riskantní zavření dveří„ naslepo“ s vědomím, že dosud mohou nastupovat cestující, je přičitatelné žalované, když spoluzavinění žalobkyně v této otázce, a tedy nerespektování ustanovení přepravních podmínek zakazující nástup jinými než předními dveřmi, shledává soud v zanedbatelné míře, s ohledem na shora rozvedené důvody. V této souvislosti lze rovněž žalované klást k tíži porušení prevenční povinnosti spočívající v nastavení výstrahy při zavírání dveří, jež je zcela nevhodné, tedy aby se zvuková výstraha spouštěla současně se zavíráním dveří, na což upozornil rovněž znalec [celé jméno znalce]. Přestože je uvedené nastavení v souladu s homologací autobusu, pokud by v autobuse byla hláška typu„ ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají“, známá např. z pražského metra, či kdyby přerušovaný zvukový signál (pípání) trval alespoň 2 vteřiny před spuštěním zavíracího mechanismu, šlo by konstatovat, že je cestujícím ponechána přiměřená reakční doba na dokončení nástupu či výstupu. Znalec však uvedl, že dveře přivřely žalobkyni v čase 1,4 až 2,2 vteřiny od chvíle, kdy začal znít zvukový signál a kdy se dveře začaly zavírat. V takovém případě jde dle soudu o naprosto minimální časový prostor ponechaný cestujícím, který sice umožňuje pohotovou a hbitou reakci, nicméně se rozhodně nedá označit za rozumné a bezpečné nastavení.

62. Co však lze, a je nutné, žalobkyni klást k tíži, je porušení čl. IX. odst. 2 bodu 4 přepravních podmínek, dle kterého má cestující povinnost nenastupovat, nevystupovat a uvolnit dveřní prostor, zazní-li zvukové výstražné znamení a rozsvítí-li se světelná signalizace„ Nenastupujte“,„ Nevystupujte.“ Jak vyplynulo ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], v době, kdy začal znít signál a současně se zavírat dveře autobusu, byla žalobkyně ještě na chodníku, a to 0,8 - 1,5 metru od autobusu, přičemž do přivření zbývalo 1,4 - 2,2 vteřiny. Tato doba je pak dle znalce dostatečná pro to, aby žalobkyně mohla reagovat a zastavit svůj pohyb směrem do autobusu. Soud poznamenává, že je lidsky pochopitelné, že žalobkyně chtěla stihnout naskočit do autobusu, do kterého ji řidič původně pouštěl a do kterého již nastoupila její kolegyně. Na druhou stranu, zvukové znamení začalo znít ještě ve chvíli, kdy byla žalobkyně na zastávce a musela tedy být srozuměna s tím, že riskuje přivření do dveří, pokud se o nástup pokusí. Jednání žalobkyně bylo neobezřetné, neopatrné a do určité míry lehkovážné, a došlo jím k porušení ochranné normy, jejímž účelem bylo předejít právě tomuto následku.

63. Nezbývá tedy než uzavřít, že žalobkyně jednala neobezřetně, neopatrně a lehkovážně, avšak za situace, kdy neobezřetně, neopatrně a protiprávně jednala rovněž žalovaná, která vyzváním k nástupu zadními dveřmi autobusu žalobkyni do této nebezpečné situace sama svým jednáním přivedla. Soud proto s ohledem na výše uvedené v souladu s § 2918 o.z. shledal spoluúčast poškozené žalobkyně na vzniku škody, pročež povinnost škůdce (žalované) nahradit škodu poměrně snížil, a to o 50 %. Vzniku újmy totiž mohli zhruba stejnou měrou zabránit jak žalobkyně, tak žalovaná. Žalovaná nebezpečnou situaci vytvořila, a pokud by řidič žalované v rozporu s vlastními přepravními podmínkami nepouštěl žalobkyni k nástupu zadními dveřmi, na něž neměl výhled, nemohlo by k přivření žalobkyně nikdy dojít. Žalobkyně však, na druhou stranu, mohla přivření do dveří, a tedy i své újmě předejít, pokud by na nebezpečné jednání žalované reagovala pohotovým zastavením a vyčkáním na další spoj.

64. Pokud jde o námitku žalobkyně, že zastávka [anonymizováno] není uzpůsobena jejímu užití kloubovými autobusy, které v ní zastavují zlomené, pročež řidič nemůže vidět na zadní dveře autobusu, což potvrdil rovněž znalec [celé jméno znalce], soud plně sdílí připomínku žalované, že právě z tohoto důvodu je povolen nástup toliko předními dveřmi autobusu a z důvodu nepřehlednosti zadních dveří z pohledu řidiče je nástup zadními dveřmi autobusu zakázán.

65. Ohledně námitky žalované, že u ní žalobkyně uplatnila nárok opožděně v rozporu s čl. XIV. odst. 10 přepravních podmínek, soud předně uvádí, že žalobkyně své přivření do dveří hlásila řidiči bezprostředně poté, co to s ohledem na naplnění autobusu a zastavení na následující zastávce bylo možné. Skutečnost, že řidič žalované žalobkyni hrubě odbyl, nemůže jít k její tíži. Ustanovení přepravních podmínek, na které se žalovaná odvolává, pak je spíše informativního či preventivního charakteru, když upozorňuje cestujícího, že se v případě pozdějšího nahlášení úrazu vystavuje toliko riziku, že příslušná pojišťovna odmítne plnit pojistné plnění. To je ovšem pro cestujícího irelevantní, když vztah pojišťovny a žalované se cestujícího nijak netýká. Nicméně, ať již by žalovaná ustanovení o omezení či vyloučení své odpovědnosti ve vztahu k cestujícím formulovala jakkoliv, bylo by takové ustanovení přepravních podmínek s ohledem na § 2898 o.z. zdánlivé a soud by k němu bez dalšího nepřihlížel, protože žalovaná nemůže předem vyloučit či omezit právo slabší strany na náhradu jakékoliv újmy.

66. Se zásahem do přirozených práv člověka a způsobením újmy je spojena řada nároků poškozeného. Pokud jde o následky škodné události, žalobkyně se domáhala peněžité náhrady vyvažující plně vytrpěné bolesti (dle § 2958 o.z.), náhrady za ztrátu na výdělku (dle § 2962 odst. 1 o.z.) a náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o zdraví (dle § 2960 o.z.). Soud se tedy uvedenými nároky žalobkyně postupně zabýval.

67. V případě bolestného vycházel soud ze znaleckého posudku [celé jméno znalkyně]. Je zřejmé, že žalobkyně již před nehodou měla ramenní kloub opotřebený, pravděpodobně těžkou prací. Při sevření žalobkyně dveřmi autobusu došlo k lehkému pohmoždění krční páteře a pohmoždění zevní strany levé paže, k vykloubení ramenního kloubu nedošlo. Žalobkyní vytrpěná bolest pak byla znalkyní ohodnocena 50 body, což odpovídá náhradě ve výši 13 794,50 Kč. V souvislosti s vyčíslením utrpěné bolesti pak žalobkyně vynaložila náklady ve výši 400 Kč za posudky o výši bolestného (poplatek 200 Kč ze dne [datum] a poplatek ve výši 200 Kč ze dne [datum]). [příjmení] 400 Kč za uvedená potvrzení o výši bolestného, kterou žalobkyně uhradila, pak představuje náklady spojené s uplatněním pohledávky, pročež jde o příslušenství pohledávky na náhradu bolestného (§ 513 o.z.). S ohledem na shora konstatovanou spoluúčast žalobkyně na vzniklé újmě ve výši 50 %, činí náhrada vytrpěné bolesti částku 6 897,25 Kč a 200 Kč coby příslušenství pohledávky.

68. Pokud jde o náhradu ztráty na výdělku žalobkyně po dobu její pracovní neschopnosti, soud vyšel jednak ze znaleckého posudku [celé jméno znalkyně], jednak z výpočtu náhrady ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti zaměstnavatele žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] & [právnická osoba] V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla v pracovní neschopnosti v období od [datum] do [datum] a dále v období od [datum] do [datum]. Jak uzavřela znalkyně [celé jméno znalkyně], druhé období pracovní neschopnosti žalobkyně od [datum] do [datum] nijak nesouviselo s následky úrazu vzniklého skřípnutím do dveří autobusu, nýbrž souviselo s degenerativními změnami v ramenním kloubu žalobkyně, jež však žádnou souvislost s přivřením žalobkyně do dveří autobusu nemají. Závěr o degenerativních změnách v ramenním kloubu žalobkyně dovozený znalkyní pak soud považuje za znalkyní zcela srozumitelně a logicky vysvětlený, pročež soud nemá jakýkoliv důvod s tímto závěrem byť jen polemizovat. Soud tedy vychází z toho, že v důsledku přivření žalobkyně do dveří autobusu provozovaného žalovanou byla žalobkyně v pracovní neschopnosti v období od [datum] do [datum]. Za tuto dobu pak žalobkyně utrpěla ztrátu na výdělku ve výši 10 017 Kč, jak vyčíslil zaměstnavatel žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] & [právnická osoba] Pokud pak jde o to, že z předloženého výpočtu náhrady ztráty na výdělku učiněného na formuláři pojišťovny by bylo lze usuzovat na to, že vypočtená ztráta byla žalobkyni již nahrazena, soud konstatuje, že nic takového nebylo v řízení prokázáno, když jak zaměstnavatel žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] & [právnická osoba], tak pojišťovna [pojišťovna], k předloženému výpočtu prohlásili, že ani zaměstnavatel žalobkyně, ani pojišťovna uvedenou náhradu za ztrátu na výdělku žalobkyni nevyplatili. Zaměstnavatel žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] & [právnická osoba] sice uváděl, že náhrada na ztrátě na výdělku byla žalobkyni poskytnuta pojišťovnou, avšak soud považuje za podstatné, že jak žalobkyně, tak především sama pojišťovna uvedenou skutečnost popřely. Soud tedy vychází z toho, že v důsledku přivření žalobkyně do dveří autobusu žalované utrpěla žalobkyně ztrátu na výdělku ve výši 10 017 Kč, přičemž s ohledem na shora konstatovanou spoluúčast žalobkyně na vzniklé újmě ve výši 50 %, činí náhrada ztráty na výdělku částku 5 008,50 Kč.

69. Konečně se soud zabýval žalobkyní požadovanou náhradou za náklady spojené s péčí o její zdraví. V řízení pak bylo prokázáno, že se žalobkyně nechala dne [datum] ošetřit na [příjmení] [příjmení] nemocnice, za což uhradila regulační poplatek ve výši 90 Kč, a dále vynaložila dne [datum] částku 200 Kč za anatomický límec a dne [datum] částku 119 Kč za [anonymizováno] emulgel. To, že se mast [anonymizováno] používá na pohmožděné rameno a ztuhlé, bolavé svaly, považuje soud za notorietu, přičemž užití anatomického límce na pohmožděný krk se také jeví jednoznačně účelným s ohledem na jeho lehké pohmoždění, které bylo v řízení prokázáno, stejně jako úhrada regulačního poplatku v souvislosti s prvotním ošetřením žalobkyně na pohotovosti. Soud tedy shledal, že v důsledku přivření žalobkyně do dveří autobusu žalované vynaložila žalobkyně náklady spojené se svojí léčbou ve výši 409 Kč, přičemž s ohledem na shora konstatovanou spoluúčast žalobkyně na vzniklé újmě ve výši 50 %, činí náhrada nákladů spojených s péčí o zdraví žalobkyně částku 204,50 Kč.

70. Pokud jde o úrok z prodlení, v případě nároků z titulu zásahu do přirozených práv člověka není splatnost stanovena zákonem, pročež se uplatní pravidlo podle § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost nároků za újmu na přirozených právech člověka tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky, pročež nezbývá než vyjít z toho, že žalovaná byla vyzvána k úhradě sporných nároků v okamžiku, kdy jí byla doručena žaloba, neboť již v žalobě bylo uplatněno jak bolestné, tak náklady spojené s léčbou žalobkyně, tak náhrada za ztrátu na výdělku za období první pracovní neschopnosti. Žaloba pak byla doručena žalované dne [datum], přičemž od následujícího dne, a tedy od [datum], se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou dlužných nároků a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalované zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud si je vědom skutečnosti, že zákonná sazba úroku z prodlení za období od [datum] činí 9,75 % ročně, avšak soud vázán žalobním návrhem nepřekročil požadavek žalobkyně, která požadovala úhradu úroku z prodlení toliko ve výši 9 % ročně a za období od [datum] do zaplacení.

71. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou toliko co do zaplacení částky 6 897,25 Kč s částkou 200 Kč a s úrokem z prodlení v žalobkyní požadovaném rozsahu, a tedy ve výši 9 % ročně z částky 7 097,25 Kč od [datum] do zaplacení představující náhradu vyvažující plně vytrpěné bolesti (bod I. výroku), co do zaplacení částky 5 008,50 Kč s úrokem z prodlení v žalobkyní požadovaném rozsahu, a tedy ve výši 9 % ročně z částky 5 008,50 Kč od [datum] do zaplacení představující náhradu za ztrátu na výdělku žalobkyně (bod II. výroku) a dále co do zaplacení částky 204,50 Kč s úrokem z prodlení v žalobkyní požadovaném rozsahu, a tedy ve výši 9 % ročně z částky 204,50 Kč od [datum] do zaplacení představující náhradu nákladů spojených s péčí o zdraví (bod III. výroku).

72. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal žádný důvod, proč ji stanovit v jiné, než zákonné délce.

73. Poněvadž žalobkyně požadovala na náhradu vyvažující plně vytrpěné bolesti částku vyšší, než jaká odpovídá znalkyní stanovenému bolestnému v souvislosti se skřípnutím žalobkyně do dveří autobusu žalované a po zohlednění spoluzavinění na straně žalobkyně, soud žalobu ve zbývajícím rozsahu, a tedy co do částky 28 968,45 Kč s částkou 200 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 29 168,45 Kč od [datum] do zaplacení, jako nedůvodnou zamítl (bod IV. výroku). Rovněž s ohledem na skutečnost, že žalobkyně požadovala po žalované náhradu za ztrátu na výdělku také za období, kdy byla v pracovní neschopnosti, avšak důvod pracovní neschopnosti žalobkyně neměl příčinu ve skřípnutí žalobkyně do dveří autobusu, nýbrž šlo o důsledek degenerativních změn v ramenním kloubu žalobkyně, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl dále co do částky ve výši 75 903,50 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 56 766,50 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 19 137 Kč od [datum] do zaplacení (bod V. výroku). Konečně soud žalobu jako nedůvodnou zamítl také co do nákladů spojených s péčí žalobkyně o zdraví odpovídajících míře spoluzavinění žalobkyně, a tedy co do částky ve výši 204,50 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 204,50 Kč od [datum] do zaplacení (bod VI. výroku).

74. Jelikož se v případě nároků z odpovědnostního vztahu jedná o samostatné nároky, je nutné rovněž otázku procesního úspěchu účastníků ve věci zkoumat ke každému z nároků samostatně. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž vyplývá, že při rozhodování o nákladech řízení je nutné zohlednit povahu jednotlivých složek práva na náhradu škody jako samostatných dílčích nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu. Určení výše nároku na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění je závislé na znaleckém posudku, případně úvaze soudu, kdežto nárok na náhradu za ztrátu na výdělku je zpravidla objektivně určitelný porovnáním dosavadního výdělku před úrazem a po něm. Uvedená rozdílnost má za následek dvojí režim rozhodování o náhradě nákladů řízení při částečném neúspěchu nebo při stanovení nižší náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění než byla požadována (pokud nespočívá neúspěch přímo v základu nároku). Pokud jde o nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, bude se nárok na náhradu nákladů řízení řídit ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., pokud jde o nárok na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, řídí se nárok na náhradu nákladů řízení ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

75. Soud v této souvislosti vycházel rovněž z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález] (bod 15), v němž dovodil, že jak vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu, v případě, že žalobce ve sporu o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu prokáže základ svého nároku, uplatní se při rozhodování o náhradě nákladů řízení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, umožňující přiznat i částečně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu.

76. Soud tedy v případě každého z nároků (bolestné, náhrada za ztrátu na výdělku a náklady spojené s péčí o zdraví) rozhodl o náhradě nákladů řízení samostatným výrokem.

77. V případě bolestného soud o náhradě nákladů řízení v bodě VII. výroku rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť vyšel z toho, co bylo uvedeno výše, a tedy že zavinění obou z účastníků na přivření žalobkyně do dveří autobusu žalované bylo shodné a odpovídalo v případě žalobkyně i žalované 50 %. Žalobkyni sice bylo přiznáno bolestné v hodnotě nižší, než by odpovídala polovině požadované částky, avšak důvodem toho je skutečnost, že soud při stanovení výše bolestného vyšel ze znaleckého posudku, pročež v souladu s § 142 odst. 3 o.s.ř. soud vychází z toho, že by rozsahu úspěchu žalobkyně, a tedy v míře odpovídající odpovědnosti žalované (50 %) byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Za této situace by tak poměr úspěchu žalobkyně a žalované byl shodný, a to v případě obou ve výši 50 %.

78. Pokud jde o náhradu nákladů řízení v případě ztráty žalobkyně na výdělku, soud v bodě VIII. výroku rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o povinnosti žalobkyně nahradit žalované 88 % nákladů řízení, které žalovaná v souvislosti se svou obranou vůči tomuto nároku v řízení účelně vynaložila. Ačkoliv v případě nároku na náhradu za ztrátu na výdělku soud vyšel ze znaleckého posudku [celé jméno znalkyně], rozhodnutí soudu nezáviselo na znaleckém posudku v otázce výše nároku, nýbrž v otázce oprávněnosti samotného nároku, pročež se neuplatní úprava dle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně na náhradě za ztrátu na výdělku celkem požadovala přiznání částky 108 609,24 Kč, přičemž úspěchu dosáhla v částce 6 728,82 Kč (6 %) a neúspěšná byla v částce 101 880,42 Kč (94 %). Z uvedeného je zřejmé, že procesně úspěšnějším účastníkem byla žalovaná, přičemž míra jejího úspěchu tedy činí 88 % Náklady řízení žalované pak sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši ve výši 45 570 Kč za deset úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum] a účast na jednání dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb dále jen„ advokátní tarif“)) při sazbě jednoho úkonu ve výši 4 340 Kč z tarifní hodnoty 80 912 Kč (§ 6 odst. 1 a § 7 bod 5. advokátního tarifu) a za jeden úkon právní služby (účast na rekonstrukci prováděné znalcem podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu, jelikož se jedná o úkon povahou blízký jednání, při němž dojde toliko k vyhlášení rozhodnutí) při sazbě jednoho úkonu ve výši 2 170 Kč z tarifní hodnoty 80 912 Kč (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 2 a 3 advokátního tarifu) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tyto úkony ve výši 3 300 Kč (11 x 300 Kč) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu Náklady řízení žalované pak dále tvoří DPH, jehož je advokát žalované plátcem, v sazbě 21 % z částky 48 870 Kč, a tedy ve výši 10 262,70 Kč. Po zohlednění míry úspěchu žalované ve věci náhrady za ztrátu na výdělku (88 %) činí náhrada jejích nákladů řízení částku 52 037 Kč O plnění k rukám advokáta žalobkyně a o lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.

79. Konečně soud v bodě IX. výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení v případě nákladů spojených s péčí o zdraví podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť vyšel z toho, co bylo uvedeno výše, a tedy že zavinění obou z účastníků na přivření žalobkyně do dveří autobusu žalované bylo shodné a odpovídalo v případě žalobkyně i žalované 50 %. Za této situace tak poměr úspěchu žalobkyně a žalované je shodný, a to v případě obou ve výši 50 %.

80. Podle § 148 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (odst. 1). U pohledávek státu vzniklých z důvodu práva na náhradu nákladů řízení vůči osobám uvedeným v odstavcích 1 a 2 ve výši státem placených nákladů řízení se úrok z prodlení nevyměřuje (odst. 3). Pro vymáhání pohledávek uvedených v odstavci 3 se uplatní postup stanovený daňovým řádem (odst. 4).

81. Soud konstatuje, že pro posouzení, vůči kterému z účastníků má stát podle § 148 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které platil, je rozhodující výsledek řízení. Ve sporném řízení je pak pro výsledek řízení určující úspěch účastníků ve věci. Povinnost uhradit náklady řízení státu tak zásadně stíhá toho účastníka, jenž je povinen hradit náklady řízení druhému účastníku. Přitom však platí, že i v případě, že úspěšný účastník nezíská náhradu nákladů řízení proto, že se jí vzdal, případně mu nebyla náhrada nákladů řízení přiznána z důvodu jejich neúčelnosti, nebo mu žádné náklady nevznikly, vždy platí náklady státu neúspěšný účastník.

82. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] soud v řízení ustanovil znalce [celé jméno znalce] a znalkyni [celé jméno znalkyně], jimž uložil, aby podali znalecký posudek, v němž zodpoví úkoly znalcům uložené v usnesení.

83. Za vypracování znaleckého posudku přiznal soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] znalci [celé jméno znalce] znalečné ve výši 20 284,44 Kč. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Soud dále usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] přiznal znalci [celé jméno znalce] znalečné za účast na jednání ve výši 2 480,50 Kč. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Za vypracování znaleckého posudku přiznal soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] znalkyni [celé jméno znalkyně] znalečné ve výši 9 373 Kč. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Soud dále usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] přiznal znalkyni [celé jméno znalkyně] znalečné za účast na jednání ve výši 2 070 Kč. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Celkem bylo znalcům přiznáno znalečné ve výši 34 207,94 Kč (20 284,44 Kč + 2 480,50 Kč + 9 373 Kč + 2 070 Kč). Tyto náklady byly znalcům uhrazeny.

84. Pokud jde o úspěch účastníků ve věci, soud vychází z toho, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 16 538,57 Kč, což představuje 10,5 %, neúspěšná pak byla v částce 157 880,94 Kč, což činí 89,5 %. Soud proto v souladu s § 148 o.s.ř. zavázal v bodě X. výroku žalobkyni k náhradě nákladů státu ve výši 30 616,10 Kč (89,5 % z částky 34 207,94 Kč) a žalovanou v bodě XI. výroku zavázal k povinnosti náhrady nákladů řízení státu v částce 3 591,84 Kč (10,5 % z částky 34 207,94 Kč).

85. Ohledně lhůty k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když i v tomto případě neshledal žádný důvod, proč ji stanovit v jiné, než zákonné délce.