9 C 595/2015

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce a žalovaného zastoupený zmocněncem jméno příjmení, narozeným datum bytem adresa žalobce a žalovaného proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalobce a žalovaného zastoupený zmocněncem celé jméno žalovaného, narozeným datum bytem adresa žalobce a žalovaného o vrácení restitucí

I. Žaloba o vydání pozemků parc. číslo parc. číslo v katastrálním území Sebuzín, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou dne datum ve znění jejích oprav a doplnění ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum domáhal vůči žalovanému vydání pozemků parc. číslo parc. číslo v katastrálním území Sebuzín (dále též jen„ sporné pozemky“). Anonymizovaný odstavec.

3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se necítí být ve věci pasivně legitimován a navíc právo žalobce obrátit se na soud zaniklo již před podáním žaloby. Doplnil, že sporné pozemky vlastní jeho rodina od roku 1947 a žalobce ani jeho rodina tyto pozemky nikdy nevlastnili. Žalovaný sporné pozemky nabyl od svého otce v roce rok a v současnosti je vlastní jeho syn (zmocněnec žalovaného).

4. Soud věc projednal na jednání konaném dne datum, na němž žalobce uváděl, že není možné, aby žalovaný nebo jeho rodina vlastnili sporné pozemky od roku rok, když tyto pozemky byly v roce rok přiděleny k adresa, a to rodičům žalobce, kteří následně pozemky nuceně převedly v roce rok na stát. Není tak možné, aby převáděli na stát pozemky, které by jim nepatřily.

5. Z listiny označené jako rozhodnutí pozemkový úřad anonymizováno obec ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka číslo, soud zjistil, že pozemkový úřad rozhodl tak, že matka žalobce - jméno příjmení, jako oprávněná osoba není vlastníkem mimo jiné sporných pozemků, přičemž za sporné pozemky budou oprávněné osobě poskytnuty jiné pozemky nebo náhrada za nevydané pozemky. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne datum.

6. Ostatní důkazní návrhy soud neprováděl, neboť s ohledem na jeho dále uvedený právní názor byl skutkový stav věci dostatečně zjištěn a provedení dalších důkazů by tak již bylo pro posouzení věci nadbytečné.

7. Z předložených listinných důkazů tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Matka žalobce se obrátila na pozemkový úřad s restitučním nárokem mimo jiné ohledně sporných pozemků, přičemž pozemkový úřad rozhodl rozhodnutím ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka číslo, že jako oprávněná osoba není vlastníkem sporných pozemků. Uvedené rozhodnutí pak nabylo právní moci dne datum.

8. Podle § 8 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“) na návrh oprávněné osoby soud rozhodne, že na ni přechází vlastnické právo k nemovitosti ve vlastnictví fyzické osoby, jež ji nabyla od státu nebo jiné právnické osoby, a na kterou by se vztahovalo právo na vydání podle tohoto zákona, a to v případech, kdy fyzická osoba nabyla nemovitost buď v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo za cenu nižší než cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům nebo na základě protiprávního zvýhodnění nabyvatele, dále i osoby blízké této fyzické osobě, pokud na ně přešlo nebo bylo převedeno vlastnictví nebo osobní užívání k těmto nemovitostem (odst. 1). Návrh podle odstavce 1 může být uplatněn nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy mohl být uplatněn poprvé nebo do šesti měsíců od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o nevydání nemovitosti, jinak právo zanikne (odst. 2).

9. Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního kolegia ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 1222/2001, uzavřel, že oprávněná osoba, jejíž nemovitost převzal stát v rozhodné době (§ 4 odst. 1 zákona o půdě) bez právního důvodu, se nemůže domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů (zejména podle § 126 odst. 1 ObčZ), a to ani formou určení vlastnického práva podle § 80 písm. c) OSŘ, mohla-li žádat vydání věci podle § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě. To platí i v případě, že oprávněná osoba tento nárok uplatnila, ale v restitučním řízení o něm ještě nebylo rozhodnuto. Zda vydání věci podle zákona o půdě brání překážka uvedená v § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, je pro posouzení věci nerozhodné; ochranu podle obecných předpisů tu nelze uplatnit bez ohledu na existenci takové překážky.

10. V projednávané věci žalobce, který tvrdí, že je právním nástupcem své matky jméno příjmení, zemřelé dne datum, jež byla oprávněnou osobou, se po žalovaném domáhá vydání sporných pozemků, které rodiče žalobce v roce rok nuceně převedly na stát, přičemž sporné pozemky nebyly následně matce žalobce a ani žalobci vydány. Nejvyšší soud pak ve shora uvedeném rozsudku ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 1222/2001, dále dovodil, že zákon umožňuje, aby do vlastnictví třetí osoby byly převedeny věci, ke kterým restituční nárok mohl být uplatněn, avšak uplatněn nebyl nebo z různých důvodů nebyly tyto věci oprávněné osobě v souladu se zákonem vydány. Z tohoto pravidla není stanovena výjimka pro žádný z restitučních důvodů. Může-li být tedy nemovitost, kterou převzal stát bez právního důvodu a ke které nebyl uplatněn restituční nárok, případně uplatněn byl, ale věc nebyla pro zákonnou překážku vydána, převeden do vlastnictví třetí osoby (privatizován), je třeba učinit závěr, že podle zákona od okamžiku, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí restitučního nároku, případně od okamžiku, kdy marně uplynula lhůta k uplatnění restitučního nároku, nelze nadále oprávněnou osobu považovat za vlastníka věci. Tato skutečnost vynikne zejména v případech, kdy pozemek nelze vydat pro překážku, uvedenou v § 11 odst. 1 zákona o půdě a oprávněné osobě je poskytnut náhradní pozemek. Lze dodat, že pokud by zákon nepočítal s tím, že v případě nevydání věci se nemůže oprávněná osoba domáhat ochrany vlastnického práva dle obecných předpisů, vyňal by případy, kdy stát převzal nemovitosti bez právního důvodu, z režimu § 11 odst. 1 zákona o půdě. S ohledem na shora uvedené závěry Nejvyššího soudu je tak zcela zřejmé, že za dané situace, kdy byly sporné pozemky v období od datum do datum převedeny na stát bez právního důvodu za podmínek uvedených v restitučních předpisech, se oprávněná osoba nemůže domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů (dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“) nebo dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“)), nýbrž musí využít cesty restitučních předpisů - v daném případě postupu dle zákona o půdě - které jako zvláštní předpisy obsahují ucelenou úpravu uplatnění restitučních nároků.

11. Zákon o půdě pak v § 8 odst. 2 stanovuje, že právo oprávněné osoby domáhat se u soudu rozhodnutí, že na ni přechází vlastnické právo k nemovitosti ve vlastnictví fyzické osoby, jež ji nabyla od státu, a to v případech, kdy fyzická osoba nabyla nemovitost v rozporu s platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění nabyvatele, zanikne po uplynutí šesti měsíců od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o nevydání nemovitosti. Zákonem stanovená lhůta pro uplatnění práva u soudu je pak pouze v několikaměsíčním rozsahu s ohledem na skutečnost, aby byly vlastnické poměry k nemovitostem definitivně vyřešeny v poměrně brzkém časovém horizontu a aby tak nedocházelo ke zpochybňování vlastnických vztahů v průběhu delšího časového horizontu tak, jak je tomu v projednávané věci.

12. V řízení pak bylo prokázáno, že matka žalobce - jméno příjmení uplatnila svůj restituční nárok ohledně sporných pozemků u pozemkového úřadu, který rozhodl o jejich nevydání na sklonku roku rok, přičemž rozhodnutí pozemkového úřadu o nevydání sporných pozemků nabylo právní moci dne datum. V souladu s § 8 odst. 2 zákona o půdě se tak oprávněná osoba mohla domáhat u soudu rozhodnutí o přechodu vlastnického práva ve lhůtě šesti měsíců. V projednávané věci tak byl posledním dnem pro podání žaloby u soudu den datum. Žalobce však žalobu doručil soudu až dne datum, a tedy více než 20 let poté, co právo domáhat se rozhodnutí o přechodu vlastnického práva ke sporným pozemkům již zaniklo.

13. S ohledem na shora uvedené se tak soud již nezabýval dalšími otázkami, jako je aktivní či pasivní legitimace účastníků, jakož i samotná oprávněnost žaloby, neboť i kdyby byla prokázána veškerá tvrzení žalobcem uváděná v žalobě, nic by to nemohlo změnit na důsledku, že právo domáhat se rozhodnutí o přechodu vlastnického práva ke sporným pozemkům již zaniklo. Jinými slovy soudu by v každém případě, a to i v případě prokázání všech tvrzení uváděných v žalobě, nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, neboť právo obrátit se na soud s návrhem na přechod vlastnického práva ke sporným pozemkům již prekludovalo.

14. Poněvadž tedy žalobce podal projednávanou žalobu, přestože právo na její podání podle § 8 odst. 2 zákona o půdě již zaniklo, nezbylo soudu než žalobu jako nedůvodnou zamítnout (bod I. výroku).

15. Současně soud v bodě II. výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť žalovaný, jenž byl v řízení plně procesně úspěšný a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci, náhradu nákladů řízení nepožadoval. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.