10 C 105/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Bartůňkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou: Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 58 528,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 32 097 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 1 407 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí na soudním poplatku částku 585 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení 58 528,52 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 17.3.2025, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř.. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17.3.2025 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byla půjčka ve výši 45 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 31 682,40 Kč. Úvěr měl být zaplacen do 17.9.2025. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovanou žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.2.2024. Postoupení pohledávek žalobci bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16.10.2025. Výzvou ze dne 17.9.2025 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (viz přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Dle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalovaném zaplacení dlužné části úroků za poskytnutí půjčky. Půjčka činila 45 000 Kč, za poskytnutí půjčky byla žalovaný povinna zaplatit úroky ve výši 31 682,40 Kč, tedy úrok by činil 70 % jistiny. Dle ust. § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smluv jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouvy byly smlouvami spotřebitelskými. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouvy nadto byly uzavřeny jako smlouvy adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Soud má za to, že ujednání o úroku za poskytnutí úvěru ve výši ročně přesahující 70 % jistiny úvěru je, pro svoji nepřiměřenost, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Soud proto ujednání o úroku posoudil jako ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému půjčku ve výši 45 000 Kč. S ohledem na shora uvedené soud vyhověl žalobě v části dlužné jistiny ve výši 32 097 Kč, když žalovaný dle tvrzení žalobce uhradil částku 12 903 Kč, ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy měl žalobce ve věci přibližně 55 % úspěch a žalovaný přibližně 45 % úspěch. Soud tedy žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 10 % z částky, na kterou by měl nárok v případě plného úspěchu ve věci. Náklady za zastoupení advokátem, které žalobce uplatnil ve výši celkem 14 072 Kč. Jedná se o zaplacený soudní poplatek ve výši 2 927 Kč, náklady za zastoupení advokátem, a to odměna za 3 úkony právní služby ve výši 10 380 Kč, tj. převzetí a příprava zastoupení, podání ve věci samé, zaslání předžalobní výzvy (§ 7a a § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu). Za jeden úkon právní služby náleží advokátovi žalobce odměna ve výši 3 460 Kč. Soud dále přiznal ke každému úkonu právní služby paušální náhradu výdajů ve výši 450 Kč, celkem 1 350 Kč. S ohledem na poměrnou část úspěchu ve věci soud přiznal ve prospěch zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 10 %, tj. 1 407 Kč. Žalovaný je povinen nahradit náklady řízení k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Žalobce ve věci podal návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž uhradila soudní poplatek 2 342 Kč. Soud však ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení. S ohledem na uvedené je tak nutné doměřit soudní poplatek v souladu s položkou 2 bod 2 Sazebníku poplatků do výše dle položky 1 Sazebníku, tj. 585 Kč. Soud proto ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV tohoto rozhodnutí. Lhůta k úhradě doplatku byla žalobci stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.