10 C 127/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Bartůňkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 1 300 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 1.300 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 529,39 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.300 Kč od 21.5.2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 13,52 % ročně z částky 1.300 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalobce se domáhal zaplacení částky 1.300 Kč s příslušenstvím jako dlužné jistiny ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] dne 21. 4. 2016, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 21. 4. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 3.600 Kč, které sestávají z (blíže nevyčíslené) úplaty, administrativního poplatku ve výši 150 Kč a úroků ve výši 28 % jistiny. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, na dluh uhradil celkem 7.300 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce v žalobě uvedl, že celkové náklady úvěru činily 3.600 Kč a sestávají z úplaty, poplatku a úroku ve výši 28 % z jistiny. Ve smlouvě samé je též uvedeno toliko, že náklady se skládají z úplaty (bez dalšího vyčíslení), administrativního poplatku ve výši 150 Kč a úroku ve výši 28 % z jistiny, jednotlivé částky nejsou specifikované, a jsou vyčísleny na celkem 3.600 Kč. Ze smlouvy samotné pro průměrného spotřebitele není jednoznačně zřejmé, jaká je konkrétní výše jednotlivých plnění na úvěr. Jistě se jejich vyčíslení dobrat lze, avšak soud má za to, že takové odečítání po průměrném spotřebiteli nelze spravedlivě požadovat a naopak lze na věřiteli, jako podnikateli a odborníku ve svém oboru, požadovat, aby jednotlivá požadovaná plnění také konkrétně vyčíslil. Takové ujednání je proto ujednáním neurčitým a pro svou neurčitost zdánlivým právním jednáním dle ust. § 553 odst. 1 o. z., dle kterého o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Ujednání o nákladech spotřebitelského úvěru je vedlejším ujednáním smlouvy o úvěru, které je možné oddělit od ostatního obsahu smlouvy ve smyslu § 576 občanského zákoníku, aniž by to mělo vliv na její platnost. Zdánlivost takového ujednání pak dovozuje například i Finanční arbitr v nálezu č. FA/13389/2017 ze dne 25. 8. 2017, ve kterém uvádí mimo jiné S ohledem na to, že Poplatek není ve Smlouvě o úvěru ani v jiné související dokumentaci nikterak specifikován, finanční arbitr není schopen obsah ujednání o Poplatku z hlediska jeho hospodářského účelu, tj. z hlediska toho, zda jím Instituce kompenzuje nějaké své náklady, či zda je odměnou za poskytování nějaké služby, vůbec vyložit, natož potom upřesnit. a dále S ohledem na výše uvedené finanční arbitr uzavírá, že ujednání o Poplatku ve Smlouvě o úvěru je neurčité ve smyslu § 553 občanského zákoníku, když ze Smlouvy o úvěru nelze zjistit, zda se Navrhovatel zavázal uhradit Instituci jeden poplatek, či více různých poplatků, v jaké konkrétní výši, když tu je nutné zjistit provedením složitých matematických operací, jakož ani nelze zjistit, jaká služba či náklad Instituce má být Poplatkem hrazena. V této souvislosti lze odkázat též na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2006, sp. zn. 11 Ca 203/2005-30, dle kterého Povinnost prodávajícího informovat spotřebitele o ceně výrobků podle § 12 zákona o ochraně spotřebitele je splněna jen tehdy, pokud jsou poskytované informace spotřebiteli přístupné okamžitě bez toho, že by byl nucen činit jakýkoliv úkon směřující ke zjištění ceny konkrétního výrobku. Uvedené rozhodnutí sice řeší otázku ceny léčiv, zmíněný závěr však lze vztáhnout na jakýkoliv spotřebitelský vztah, ve kterém je podnikatelem poskytováno plnění spotřebiteli, tedy lze jej bez dalšího vztáhnout i na ujednání smluv o úvěru. Je nepochybné, že spotřebitel je v důsledku daného ujednání nucen činit další úkony ke zjištění ceny úvěru a tyto ceny dále složitě dopočítávat. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč, žalovaný na tento dluh zaplatil celkem 7.300 Kč. Vzhledem ke zdánlivosti ujednání o nákladech úvěru započetl soud platby žalovaného toliko na jistinu dluhu, která činila 5.000 Kč. Jestliže pak žalovaný na tento dluh uhradil celkem 7.300 Kč lze uzavřít, že veškeré platební povinnosti ze smlouvy ze dne 21. 4. 2016 splnil. Soud proto žalobu zcela zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.