10 C 21/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr Věrou Bartůňkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul titul . jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované O zaplacení 56 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 31.350 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši ve výši 8,50 % ročně z částky 13.850 Kč od 2. 3. 2018 do zaplacení a s úrokem ve výši 9,55 % ročně z částky 13.850 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.061 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 56.500 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] dne 1. 2. 2017. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 35.000 Kč, úroků ve výši 560 Kč, poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 1.638 Kč, administrativního poplatku ve výši 802 Kč a smluvní pokuty ve výši 18.500 Kč. Ze smlouvy o úvěru a předpisu splátek ke smlouvě soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 1. 2. 2017, jejím předmětem byl úvěr ve výši 35.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 24.150 Kč, náklady byly sjednány tak, že úvěr je poskytován za úrok ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, poplatek za uzavření smlouvy, který je nulový, poplatek za správu úvěru ve výši 7.700 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 6.650 Kč Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s tím, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Z nepojmenované tabulky soud zjistil, že žalovaná na dluh uhradila celkem 21.150 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, seznamu pohledávek a dodatku ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 12. 2020 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce v žalobě uvedl, že úvěr byl poskytnut za úplatu, poplatky a úrok ve výši 28 % jistiny úvěru a celkové náklady činily 24.150 Kč. Ze smlouvy takové rozčlenění nákladů není zcela zřejmé, když je zde uvedeno toliko, že se skládají z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny (bez dalšího vyčíslení), nulového poplatku za uzavření smlouvy, poplatku za správu úvěru ve výši 7.700 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 6.650 Kč. Konkrétní výše úroku není ve smlouvě v korunách vyčíslena. Ze smlouvy samotné pro průměrného spotřebitele není jednoznačně zřejmé, jaká je konkrétní výše plnění na dluh, aby spotřebitel zjistil výši takového plnění, byl by nucen jej přepočíst z procentuálního určení či odečítat jednotlivé položky od celkové částky. Takové ujednání je ujednáním neurčitým a pro svou neurčitost je proto zdánlivým právním jednáním dle ust. § 553 odst. 1 o. z. (O právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.). Ujednání o nákladech spotřebitelského úvěru je vedlejším ujednáním smlouvy o úvěru, které je možné oddělit od ostatního obsahu smlouvy ve smyslu § 576 občanského zákoníku, aniž by to mělo vliv na její platnost. Soud proto žalobu žalobce co do požadovaných nákladů úvěru a v příslušné části zákonného úroku z prodlení zamítl. Takový následek pak dovozuje například i Finanční arbitr v nálezu č. FA/13389/2017 ze dne 25. 8. 2017, ve kterém uvádí mimo jiné S ohledem na to, že Poplatek není ve Smlouvě o úvěru ani v jiné související dokumentaci nikterak specifikován, finanční arbitr není schopen obsah ujednání o Poplatku z hlediska jeho hospodářského účelu, tj. z hlediska toho, zda jím Instituce kompenzuje nějaké své náklady, či zda je odměnou za poskytování nějaké služby, vůbec vyložit, natož potom upřesnit. a dále S ohledem na výše uvedené finanční arbitr uzavírá, že ujednání o Poplatku ve Smlouvě o úvěru je neurčité ve smyslu § 553 občanského zákoníku, když ze Smlouvy o úvěru nelze zjistit, zda se Navrhovatel zavázal uhradit Instituci jeden poplatek, či více různých poplatků, v jaké konkrétní výši, když tu je nutné zjistit provedením složitých matematických operací, jakož ani nelze zjistit, jaká služba či náklad Instituce má být Poplatkem hrazena. V této souvislosti lze odkázat též na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2006, sp. zn. 11 Ca 203/2005-30, dle kterého Povinnost prodávajícího informovat spotřebitele o ceně výrobků podle § 12 zákona o ochraně spotřebitele je splněna jen tehdy, pokud jsou poskytované informace spotřebiteli přístupné okamžitě bez toho, že by byl nucen činit jakýkoliv úkon směřující ke zjištění ceny konkrétního výrobku. Uvedené rozhodnutí sice řeší otázku ceny léčiv, zmíněný závěr však lze vztáhnout na jakýkoliv spotřebitelský vztah, ve kterém je podnikatelem poskytováno plnění spotřebiteli, tedy lze jej bez dalšího vztáhnout i na ujednání smluv o úvěru. Je nepochybné, že spotřebitel je v důsledku daného ujednání nucen činit další úkony ke zjištění ceny úvěru a tyto ceny dále složitě dopočítávat. Smlouva o úvěru je z podstaty smlouvou úplatnou (úvěrovaný se zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky). Vzhledem k tomu, že soud shledal ujednání o úroku a dalších poplatcích za úvěr neplatným, je žalovaná dle ust. § 1802 a násl. o.z. povinna zaplatit žalobci dlužnou jistinu spolu s úroky ve výši požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Žalobce tvrdil, že výše úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1 – 5 let činila 12,17 %, avšak dle databáze ČNB časových řad ARAD činila výše úrokové sazby v únoru 2017 9,55 %. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou část jistiny spolu s úroky ve výši 9,55 % ročně, ve zbývající části požadovaného úroku soud žalobu zamítl. Smluvní strany pro případ prodlení žalované ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně v případě prodlení s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny, maximálně do výše poloviny jistiny. Žalovaná byla v prodlení s úhradou splátek (viz tabulka splácení), i s úhradou zesplatněné jistiny, žalobci proto v souladu s ust. § 2048 a násl. vzniklo právo požadovat úhradu smluvní pokuty, která je však limitována ujednáním smluvních stran a ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 17.500 Kč, co do částky převyšující polovinu jistiny, tedy co do částky 1.000 Kč, soud žalobu zamítl. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 35.000 Kč, žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, na dluh zaplatila celkem 21.250 Kč. Vzhledem k neplatnosti, případně zdánlivosti, ujednání o nákladech úvěru, uložil soud žalované zaplatit žalobci dlužnou část jistiny a smluvní pokuty po odečtení úhrady žalované ve výši 21.250 Kč, a to s úroky dle ust. § 1802 a násl. o.z. a se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z. (když žalovaná je v prodlení s plněním této části dluhu), jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 55 %, žalovaná ze 45 %, žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 10 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.797 Kč, z částky 13.520 Kč za 4 úkony právní služby po 3.380 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1.200 Kč jako 4 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 3.091,20 Kč. Celková náhrada nákladů činí 20.608,20 Kč, část náležející žalobci ve výši 10 % pak po zaokrouhlení činí 2.061 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.