10 C 264/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Bartůňkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 100 818,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 66.102,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43.942,73 Kč od 4.6.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 34.716 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 34.716 Kč od 4.6.2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7.932 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 100.818,66 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřel s žalovanou dne 27. 1. 2020, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 30.000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 28.761,82 Kč, úroků ve výši 22.169,93 Kč, inkasní služby ve výši 8.118 Kč, doplňkové služby podpora (odklad) ve výši 6.006 Kč, doplňkové služby podpora (nemoc) ve výši 10.296 Kč, doplňkové služby podpora (práce) ve výši 10.296 Kč, nákladů na upomínkování ve výši 800 Kč, a smluvní pokuty ve výši 14.380,91 Kč, po započtení přeplatku ve výši 10 Kč. Ústní jednání se konalo dne 24. 8. 2021. Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání nedostavila ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. E-mailem ze dne 27. 1. 2020 sdělil žalobce žalované rozšíření klientského účtu. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 27. 1. 2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou, jejím předmětem byl úvěr ve výši 30.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s úroky ve výši 25.562 Kč v 72 měsíčních splátkách po 772 Kč, s tím, že část úvěru ve výši 15.649 Kč bude vyplacena ve prospěch žalobce za účelem úhrad předchozího závazku, část ve výši 8.351 Kč bude vyplacena na účet žalované a část ve výši 6.000 Kč bude započtena na náklady žalobce (částka 360 Kč jako náklady za zaslání smlouvy, částka 60 Kč jako náklady na lustrum v centrální evidenci exekucí, částka 30 Kč za náklady na lustrum v insolvenčním rejstříku, částka 70 Kč za lustrum v registru odcizených dokladů, částka 50 Kč za lustrum v registrech spojených s AML, částka 80 Kč za lustrum v nebankovním registru a částka 5.350 Kč za ostatní administrativní náklady poskytovatele). Součástí smlouvy bylo sjednání nepovinné doplňkové služby, a to inkasní služby a doplňkové služby podpora. Podmínky inkasní služby byly sjednány v příloze 4 smlouvy, smlouvě o inkasní službě, tak, že se žalovaná zavázala uhradit žalobci za dobu trvání úvěru celkem 8.856 Kč v měsíčních splátkách po 123 Kč, v případě prodlení pak úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně, přičemž předmětem inkasní služby bylo inkaso měsíčních splátek z účtu žalované. Pro případ řádné a včasné úhrady všech splátek úvěru a inkasní služby se žalobce zavázal žalované vrátit polovinu nákladů inkasní služby. Jako příloha 6 smlouvy byly sjednány podmínky doplňkové služby podpora, za kterou se žalovaná zavázala za dobu trvání úvěru zaplatit celkem 29.016 Kč v měsíčních splátkách po 403 Kč, dle které se žalobce zavázal poskytovat žalované služby (1) odkladu tří splátek ročně o jeden měsíc, (2) možnost přerušení splácení po dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu či onemocnění a (3) přerušení splácení po dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Pro případ řádné a včasné úhrady všech splátek úvěru a doplňkové služby podpora se žalobce zavázal žalované vrátit polovinu nákladů této služby. Z e-mailu ze dne 27. 1. 2020 bylo zjištěno, že klient zaměstnance žalobce, žalovaná, právě uzavřel ve svém klientském účtu smlouvu a je třeba dokončit úvěrový proces. Z e-mailu ze dne 27. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobce zaslal žalované smluvní dokumentaci ke spotřebitelskému úvěru a vyzval ji ke zřízení inkasa a potvrzení o provedení verifikační platby. Z detailu pohybu – okamžité příchozí platby a otisku z internetového bankovnictví České spořitelny soud zjistil, že z účtu vedeného na jméno žalované byla poukázána částka 10 Kč. Z otisku karty nazvané inkaso soud zjistil, že z účtu žalované ve prospěch účtu žalobce bylo zřízeno inkaso s limitem 3.894 Kč měsíčně. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalované, jak bylo zjištěno z metodiky k vyhodnocení úvěruschopnosti, sdělení České národní banky, lustrace z ceecr.cz, lustrace v nebankovním registru, fotografií rodného listu a občanského průkazu žalované, otisku ze systému neplatných dokladů, výpisu z obchodního rejstříku pro osobu zaměstnavatele žalované, výplatní pásky žalované za listopad 2019 a výpisu z účtu žalované za období od 1. 11. 2019 do 30. 11. 2019. Z detailu pohybu soud zjistil, že žalobce provedl platbu převodem uvnitř banky ve výši 15.649 Kč s poznámkou„ [celé jméno žalované]“. Z potvrzení ze dne 27. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobce potvrdil žalované, že zbývající část úvěru [číslo] byla splacena dne 27. 1. 2020. Z detailu pohybu bylo zjištěno, že žalobce poukázal na účet žalované částku 8.351 Kč. Z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne 27. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobce potvrdil žalované vyplacení úvěru tak, že částka 15.649 Kč bude vyplacena ve prospěch žalobce za účelem plné úhrady předchozího závazku, částka 8.351 Kč bude vyplacena na účet žalované a částka 6.000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele. Z otisku internetových stránek České národní banky bylo zjištěno, že žalobce byl ke dni 17. 5. 2018 veden jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru. Z otisku internetových stránek Člověk v tísni bylo zjištěno, že ve srovnání odpovědného úvěrování se žalobce umístil průměrně, stejně tak v tabulce nákladů při prodlení a ceny úvěru. Dle auditní zprávy Institutu aplikovaného práva se v případě doplňkové služby podpora nejedná o pojistnou smlouvu. Upomínkami ze dne 20. 3. 2021 a ze dne 5. 4. 2021 upomenul žalobce žalovanou k úhradě dluhu. Ze sdělení ze dne 21. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalované, že došlo k zesplatnění úvěru, a upomenul ji k úhradě dluhu a navrhl možnosti alternativního řešení. Závěrem znaleckého posudku [číslo] – 2018 předloženého žalobcem je, že úroková sazba i sazba RPSN, jak ji nabízí a používá žalobce u spotřebitelských úvěrů, odpovídá situaci na trhu dalších nebankovních společností a v některých případech i bankovních domů. Dobrovolné doplňkové služby nabízené žalobcem jsou pro klienty spíše pozitivní a co do ceny i podmínek použití na trhu obvyklé, sankční ujednání jsou na tuzemském trhu obvyklá a zároveň i přiměřená ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, žalobce posuzuje úvěruschopnost klienta řádně a obezřetně, v určitém ohledu mírně na rámec zákona. Žalobce soudu předložil znalecký posudek znalce z oboru ekonomika, peněžnictví a pojišťovnictví k prokázání oprávněnosti svých nároků. Soud se však se závěry znaleckého posudku neztotožnil a ze znaleckého posudku nevycházel. Zhodnocení přiměřenosti cen a z toho vycházející ochrany spotřebitele a posouzení dobrých mravů je právním hodnocením, které může závazně deklarovat toliko soud. Také nelze vzít za dané, že odpovídají-li ceny služeb žalobce cenám služeb jiných subjektů, jsou automaticky přípustné. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce s žalovanou vedle smlouvy o úvěru sjednali smlouvu o inkasní službě, na základě které se žalobce zavázal provádět inkaso splátek a žalovaná se zavázala hradit náklady inkasa ve výši 123 Kč měsíčně. Žalobce s žalovanou vedle těchto smluv sjednal též smlouvu o doplňkové službě podpora, na základě které žalobce předem umožnil žalované odklad až tří splátek ročně o jeden měsíc či možnost přerušení splácení po dobu až devíti měsíců v případě úrazu či onemocnění nebo nezaviněné ztráty zaměstnání. Smlouva o úvěru i smlouvy o inkasní službě a doplňkové službě podpora byly uzavřeny jako smlouvy spotřebitelské dle ust. § 1810 a násl. o.z., žalobce v souvislosti s uzavíráním smluv vystupoval jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Jednalo se též o smlouvy uzavřené adhezním způsobem, viz ust. § 1798 a násl. o.z., žalovaná neměla skutečnou příležitost ovlivnit obsah základních podmínek, tyto byly jednostranně určeny žalobcem, pro uzavření smlouvy byla žalovaná povinna odškrtnout políčko„ Seznámil/a jsem se s obsahem smluvních podmínek a bez výhrad s nimi souhlasím“ a„ Podepsat autorizačním SMS kódem“ a opsat SMS kód do podpisového pole. Dle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 6 o.z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Žalobce vystupoval v právním vztahu jako podnikatel, silnější strana právního jednání, žalovaná neměla skutečnou příležitost ovlivnit obsah základních podmínek smlouvy. Žalobce nejednal v právním vztahu s žalovanou poctivě, jednal v rozporu s dobrými mravy, zneužil své silnější postavení. Smlouva o inkasní smlouvě i smlouva o doplňkové službě podpora sice byly sjednány jako doplňkové, jedná se však o součást smlouvy o úvěru. Přestože se jedná o smlouvy dobrovolné, uzavřené na žádost žalované, žalovaná neměla skutečnou příležitost ovlivnit jednotlivé smluvní prvky, ať již samotné úvěrové smlouvy či doplňkových smluv. Měsíční splátka úvěru a úroku činila 772 Kč, na další služby byla žalovaná povinna žalobci platit 123 Kč (inkaso) a 403 Kč (podpora), což v přepočtu činí téměř 70 % měsíční splátky úvěru. Dle tabulky umoření, která je přílohou č. 3 smlouvy, by při řádném splácení dluhu bylo žalobcem z každé jednotlivé splátky na jistinu dluhu započteno 197 – 757 Kč, pokud by docházelo k postupnému umořování jistiny v každé splátce stejně, činila by měsíční platba na jistinu (když nelze opomenout, že i v samotné jistině jsou započteny náklady žalobce již určené, které činí celkem 6.000 Kč, tedy pětinu jistiny) asi 416 Kč (30.000 Kč rozděleno do 72 splátek), tedy by splátka jistiny činila pouze necelou třetinu každé splátky. Žalobce sice za uzavření těchto nepovinných smluv nabízí žalované tvrzené benefity, jako výkon inkasa či možnost odložení splátek, avšak požaduje za ně zcela nepřiměřené plnění. V případě služby podpora je u nabízených benefitů nejasné, zda budou žalované vůbec poskytnuty, jsou sjednány pro případ nepředvídatelných událostí. Tím, že žalobce tyto smlouvy uzavírá jako„ samostatné“, obchází zákon a maximální přípustné a spravedlivé ceny úvěru a poskytované služby nezapočítává do samotné ceny úvěru. K uzavření služeb pak spotřebitele motivuje tím, že bude-li úvěr řádně zaplacen, bude spotřebiteli část ceny vrácena. Naopak při zesplatnění úvěru požaduje zaplacení celé sjednané částky, přestože je zřejmé, že dané služby již žalované nadále nebude poskytovat, úvěr nebude odložen, inkaso nebude ze strany žalobce prováděno, čímž vlastně navyšuje platební povinnosti žalované a dalo by se uvažovat i o tom, že tímto obchází zákonné limitace smluvních pokut dle ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru (přičemž tyto nároky nelze srovnávat s úroky, které jsou cenou za to, že žalobce nedisponuje finančními prostředky poskytnutými žalované, tedy cenou za skutečnou a, ač možná po zesplatnění nedobrovolnou, avšak i nadále vykonávanou službu). Také nelze přehlédnout, že při poskytnutí úvěru bylo žalované vyplaceno pouze 8.351 Kč, částka 15.649 Kč byla započtena na předchozí úvěr žalované a částku 6.000 Kč žalobce započetl na (další) náklady úvěru. Též je třeba zmínit, že smlouva o úvěru je uzavírána při stanovení relativně nízké měsíční splátky na celkem 72 měsíců, tedy cena poskytnutých peněz roste v čase rozložením úvěru na dlouhé období a relativně nízkými splátkami žalobce dosáhne vyšší ceny za poskytnuté peníze, to vše při zachování přiměřené úrokové sazby. Po zhodnocení všech zmíněných rozhodných okolností má soud za to, že žalobce při uzavírání smlouvy o inkasní službě a smlouvy o doplňkové službě podpora jednal nepoctivě, zneužil svého silnějšího postavení a jednal v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavky na ochranu spotřebitele. Smlouvu o inkasní službě a smlouvu o doplňkové službě podpora proto soud jako oddělitelnou část právního jednání ve smyslu ust. § 576 o.z. posoudil jako absolutně neplatné právní jednání dle ust. § 588 o.z. Žaloba tak byla v části požadovaného plnění na inkasní službu a doplňkovou službu podpora a příslušenství těchto nároků, smluvního úroku z prodlení, zamítnuta. Soud se též zabýval otázkou, zda žalobce náležitě posoudil úvěruschopnost žalované, když více jak polovinu úvěru započetl na původní dluh žalované a z částky 30.000 Kč byla žalované vyplacena pouze část ve výši 8.351 Kč. S ohledem na množství žalobcem shromážděných informací o poměrech žalované soud dospěl k závěru, že žalobce úvěruschopnost posoudil řádně a z provedeného posouzení vyvodil správné závěry. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč za úrok ve výši 25.562 Kč. Žalobce v řízení řádně prokázal, že s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, když ze všech důkazů, jimiž žalobce disponuje (například výplatní pásky či dokladů žalované), je zřejmé, že žalovaná s žalobcem právně jednala, přestože smlouva není žalovanou vlastnoručně podepsána. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nesplácela. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou jistinu, smluvní úrok dle ust. § 1802 a násl. o.z., náklady upomínání žalované a smluvní pokutu dle ust. 2048 a násl. o.z. ve spojení s ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, to vše po započtení přeplatku ve výši 10 Kč, tedy celkem částku 66.102,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch z 66 %, žalovaná z 34 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 32 % nákladů žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.041 Kč, z částky 15.420 Kč za 3 úkony právní služby po 5.140 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 900 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 3.427 Kč. Celková náhrada nákladů činí 24.788 Kč, část náležející žalobci ve výši 32 % pak činí 7.932 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.