10 C 31/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Bartůňkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného O zaplacení 81 140,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 52.686 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34.686 Kč od 6. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7.967 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 81.140,01 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 36.000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 33.625,40 Kč, úroku ve výši 3.015,27 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6.016,15 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3.105,94 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 16.377,25 Kč, smluvní pokuty ve výši 19.000 Kč, zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byl úvěr ve výši 36.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 3.466 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 17.640 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 3.334 Kč a inkasním poplatkem ve výši 6.480 Kč v pravidelných měsíčních splátkách. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, za prodlení se splátkou smluvní pokutu do částky 500 Kč, poplatek za zaslání upomínky ve výši 750 Kč (250 Kč jako účelně vynaložené náklady a 500 Kč jako smluvní pokuta), poplatek za oznámení o postoupení úvěru k vymáhání ve výši 1.500 Kč. Úvěr byl poskytnut s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou na dobu určitou. Žalovaný souhlasil se zpracováním osobních údajů. Z neoznačené tabulky soud zjistil, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 4.780 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o zaplacení kupní ceny, seznamu pohledávek a dodatku [číslo] ke smlouvě, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020. Předžalobní výzvou ze dne 23. 11. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (neboť se jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli, viz ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení úhrady za poskytnutí úvěru, úhrady za vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku a smluvní pokuty. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou (ust. § 1810 a násl. o.z.). Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce zneužil na úkor spotřebitele silnější postavení, v rozporu s dobrými mravy za poskytnutí úvěru ve výši 36.000 Kč požadoval úplatu v celkové výši 30.920 Kč, po odečtení úroku (tedy smluvní úplaty za poskytnutí úvěru) činila další úplata 27.454 Kč. To vše, aniž by to bylo odůvodněno zvláštními okolnostmi případu (na to lze usuzovat například i z toho, že byla uzavřena smlouva adhezní, formulářová, jako obecná šablona pro každý jednotlivý případ bez zohlednění případné jedinečnosti každého případu) Celková úplata požadovaná za poskytnutí úvěru činila více jak 80 % jistiny, úplata bez započtení smluvního úroku činila více jak 70 % jistiny, jedná se tak o výši, která je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Takovému jednání věřitele pak nelze přiznat právní ochranu, je třeba naopak poskytnout ochranu žalovanému jako spotřebiteli, a pro absolutní neplatnost ujednání je třeba žalobu co do úhrady za poskytnutí úvěru, úhrady za vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku a poměrné části zákonného úroku z prodlení (když veškeré platby žalovaného byly v souladu s ust. § 1932 o.z. započteny pouze na úroky a jistinu) zcela zamítnout. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 19.000 Kč. Dle ust. § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 36.000 Kč, uplatněná smluvní pokuta proto nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a 36.000, tedy maximální uplatněná smluvní pokuta činí 18.000 Kč. Soud proto žalobci přiznal na smluvní pokutě dle ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru a ust. § 2048 a násl. o.z. celkem 18.000 Kč a co do částky 1.000 Kč žalobu zamítl. Žalobce dále požadoval smluvní úrok ve výši 15 % ročně. Takové ujednání úroku však ze smlouvy nevyplývá. Smluvní strany sjednaly toliko kapitalizovaný úrok, smluvní úrok pro případ trvání smlouvy nad sjednanou dobu splácení nebyl ujednán. Konstatování, že v závislosti na délce splatnosti 14 měsíců je úrok 15 % p.a., je pouhým plněním informační povinnosti vůči spotřebiteli a nelze na základě něj požadovat smluvní úrok i nad rámec úroku kapitalizovaného sjednanými splátkami. Soud proto žalobu co do smluvního úroku, vyjma části konkrétně sjednané, kapitalizované dobou trvání smlouvy, zamítl. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 36.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 3.466 Kč. Žalovaný na dluh uhradil celkem 4.780 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu, úrok a smluvní pokutu v limitované výši, tedy celkem 52.686 Kč, a vzhledem k tomu, že žalovaný je s úhradou této částky v prodlení, bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci tuto částku se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 65 %, žalovaný z 35 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 30 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.907 Kč, z částky 17.520 Kč za 3 úkony právní služby po 4.380 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1.200 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 3.931,20 Kč. Celková náhrada nákladů činí 26.558,20 Kč, část náležející žalobci ve výši 30 % činí 7.967 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.