10 C 329/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr Věrou Bartůňkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul . et titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa O zaplacení 176 189 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 59.881 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 29.082 Kč od 24.5.2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 110.009 Kč od 16.11.2018 do 27.12.2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 9.600 Kč od 21.12.2018 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení výši 9,75% ročně z částky 21.199 Kč od 7.2.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6.281 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 6.281 Kč od 17.1.2019 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 46.228 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobci se vrací poměrná část soudního poplatku ve výši 3.400 Kč prostřednictvím účtárny Okresního soudu v Ústí nad Orlicí. Žalobce se žalobou doručenou dne 8. 7. 2020 domáhal zaplacení částky 176.189 Kč s příslušenstvím jako náhrady vyplaceného pojistného plnění. Žalovaný uzavřel s žalobcem dne 8. 11. 2012 pojistnou smlouvu, žalovaný dne 4. 4. 2015 řídil dodávkové vozidlo, nezvládl řízení a narazil do jízdního kola poškozené [jméno] [příjmení] (dále i jen„ poškozená“), z místa dopravní nehody ujel a proto ztížil možnost řádného šetření dopravní nehody žalobcem. Žalobce v důsledku pojistné události vyplatil poškozené částku 6.299 Kč na náhradě nákladů léčení, částky 20.950 Kč a 9.600 Kč na náhradě nákladů za výpomoc poškozené v domácnosti, částky 8.132 Kč a 21.199 Kč na náhradě nákladů právního zastoupení poškozené, částku 100.009 Kč jako náhradu za ztížení společenského uplatnění a částku 10.000 Kč jako náhradu vedlejších nákladů spojených s újmou na zdraví poškozené. Dohoda mezi žalovaným a poškozenou nemá na uplatněný nárok žádný vliv, neboť v ní je uvedeno, že náhrada se poskytuje nad rámec pojistného plnění. Dohoda měla žalovanému zajistit lepší postavení v trestním řízení a její zneužití v neprospěch poškozené je v rozporu s horšími mravy. Žalovaný nesouhlasil s žalobou z důvodu, že postižní nároky žalobce mu nebyly dostatečně doloženy, ze strany žalobce nebylo doloženo, že postižní nároky byly účelně vynaloženy. Dne 30. 6. 2015 uzavřel žalovaný s poškozenou dohodu a má za to, že veškeré nároky mezi účastníky tímto byly vyrovnány, mimo ztížení společenského uplatnění. V části 110.009 Kč bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby pro úhradu dluhu žalovaným dne 28. 12. 2020, tedy po zahájení řízení, dále bylo řízení zastaveno v části 18 Kč pro zpětvzetí žaloby z důvodu nového propočtu cestovních nákladů. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 21. 10. 2015, č. j. 3 T 149/2015-170 soud zjistil, že žalovaný byl shledán vinným, že dne 4. 4. 2015 kolem 06.45 hodin v [obec], okres [okres], na místní komunikaci řídil pod vlivem nezjištěného množství alkoholu dodávkové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], kdy při průjezdu pravotočivé a pravoúhlé zatáčky nezvládl řízení a vjel zcela do protisměru, kde levou přední částí vozidla narazil do předního kola jízdního kola cyklistky stojící s kolem na pravé travnaté krajnici, přičemž cyklistka [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [obec a číslo], v důsledku nárazu upadla přes jízdní kolo a utrpěla tak zlomeninu obou kostí předloktí pravé horní končetiny s nutností operativního řešení, hospitalizací od 9. 4. do 15. 4. 2015 a do současné doby pokračujícím léčením spojeným s dlouhodobým omezením hybnosti, čímž porušil ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Z odůvodnění rozsudku bylo zjištěno, že žalovaný z místa dopravní nehody ujel, dále je z odůvodnění zřejmé, že žalovaný nabídl poškozené částku 50.000 Kč jako odškodnění, poškozená tuto částku přijala. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. 12. 2015 bylo odvolání žalovaného proti rozsudku okresního soudu zamítnuto. Z detailu relace o dopravní nehodě ze dne 22. 7. 2015 bylo zjištěno, že dne 4. 4. 2015 došlo v obci [obec] k dopravní nehodě, střetu osobního dodávkového vozidla s cyklistkou, ze zavinění byl podezřelý žalovaný. Z popisu skutkového děje bylo zjištěno, že žalovaný z místa dopravní nehody ujel, po vypátrání hlídkou OOP ČR [obec] se žalovaný podrobil dechové zkoušce na alkohol s pozitivním výsledkem. Ze zprávy o ambulantním chirurgickém vyšetření ze dne 4. 4. 2015 bylo zjištěno, že poškozená utrpěla zranění pod diagnózou S5260„ zlom.dol.konce ulny i radia; zavřená“. Z hlášení škodní události bylo zjištěno, že žalovaný nahlásil u žalobce škodní událost ze dne 4. 4. 2015. Z čestného prohlášení poškozené soud zjistil, že v období od 15. 4. 2015 do 1. 6. 2015 byla poškozená po dobu léčení úrazu po dopravní nehodě dne 4. 4. 2015 opatrována [jméno] [příjmení], který poškozené asistoval při pomoci při přípravě jídla a pití, při pomoci s úklidem a údržbou domácnosti a s nákupy a běžnými pochůzkami, a to v rozsahu pěti hodin denně po 47 dní, dle připojeného potvrzení ošetřujícího lékaře bylo opatrování v uvedeném rozsahu nezbytně nutné. Z výpočtu částky za opatrování poškozené bylo zjištěno, že požadovaná částka za opatrování byla vyčíslena na celkem 30.550 Kč, sazba na hodinu asistence byla určena ve výši 130 Kč při celkem 47 dnech a 300 minutách. Ze sdělení ze dne 11. 10. 2018 soud zjistil, že poškozená prostřednictvím svého právního zástupce, advokáta, uplatnila u žalobce nárok spočívající v nákladech na opatrovné v celkové výši 30.550 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 12. 2018 právní zástupce poškozené trval na úhradě zbývající účtované částky opatrovného ve výši 20.950 Kč s tím, že neuhradí-li žalobce náklady opatrovného, budou poškozenou vymáhány soudně. Z elektronického platebního rozkazu ze dne 25. 2. 2019, č. j. EPR 17197/2019 – 5 a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 4. 2019, č. j. 27 C 68/2019 – 27, soud zjistil, že poškozená žalovala žalobce o zaplacení částky 20.950 Kč, v řízení byl schválen smír účastníků, kterým se žalobce zavázal zaplatit poškozené částku 20.950 Kč a na nákladech řízení částku 8.132 Kč. Žalobce informoval právního zástupce poškozené o vyplacení pojistného plnění ve výši 9.600 Kč oznámením ze dne 20. 11. 2018. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení postihu ve výši 9.600 Kč výzvou ze dne 20. 11. 2018. Žalobce informoval žalovaného o vyplacení pojistného plnění ve výši 29.082 Kč oznámením ze dne 23. 4. 2019. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení postihu ve výši 29.082 Kč výzvou ze dne 23. 4. 2019. Ze soupisu nákladů osobním automobilem ze dne 10. 4. 2018 soud zjistil, že poškozená cestovala celkem 280 km z důvodu posudku. Ze soupisů nákladů osobním automobilem ze dne 3. 8. 2018 soud zjistil, že žalovaná v období od 9. 4. 2015 do 21. 4. 2016 cestovala celkem 680 km z důvodu operace, kontrol u lékaře a rehabilitací. Dle výpočtů činily cestovní náklady v roce 2018 celkem 1.821 Kč, v roce 2016 celkem 636 Kč, respektive 898 Kč a v roce 2015 celkem 3.841 Kč, respektive 3.561 Kč. Ze sdělení ze dne 6. 12. 2018 soud zjistil, že poškozená prostřednictvím svého právního zástupce, advokáta, uplatnila u žalobce nárok spočívající v nákladech na cestovné v celkové výši 6.299 Kč. Žalobce informoval žalovaného o vyplacení pojistného plnění ve výši 6.299 Kč oznámením ze dne 17. 12. 2018. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení postihu ve výši 6.299 Kč výzvou ze dne 17. 12. 2018. Z posudku bylo zjištěno, že hodnota ztížení společenského uplatnění poškozené byla stanovena na částku 100.009 Kč. Z faktury ze dne 27. 6. 2018 bylo zjištěno, že [titul]. [jméno] [příjmení] účtoval poškozené za stanovení nemateriální újmy na zdraví po dopravní nehodě, ZSU dle Metodiky NS, částku 10.000 Kč. Ze sdělení ze dne 25. 7. 2018 soud zjistil, že poškozená prostřednictvím svého právního zástupce, advokáta, uplatnila u žalobce nárok za ztížení společenského uplatnění ve výši 100.009 Kč a náklady spojení s vyhotovením znaleckého posudku ve výši 10.000 Kč. Žalobce informoval právního zástupce poškozené o vyplacení pojistného plnění ve výši 110.009 Kč oznámením ze dne 27. 9. 2018. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení postihu ve výši 110.009 Kč výzvou ze dne 16. 10. 2018. Za uplatnění pojistného plnění účtoval právní zástupce poškozené náklady právního zastoupení ve výši 21.119 Kč za tři úkony právní služby po 5.540 Kč (převzetí a příprava zastoupení, porada s klientem, sepsání listiny). Žalobce informoval právního zástupce poškozené o vyplacení pojistného plnění ve výši 21.199 Kč oznámením ze dne 4. 1. 2019. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení postihu ve výši 21.199 Kč výzvou ze dne 7. 1. 2019. Z dohody o narovnání uzavřené mezi žalovaným a poškozenou dne 30. 6. 2015 soud zjistil, že žalovaný poskytl poškozené náhradu ve výši 50.000 Kč s tím, že peněžitá náhrada má nahradit nemajetkovou újmu (zadostiučinění) způsobenou ublížením na zdraví a náhrada zahrnuje též náklady vynaložené v souvislosti s léčením, výslovně poplatky, výdaje za léky, cestovné k lékaři a zpět, apod. Dohoda byla uzavřena s tím, že náhrada je poskytována nad rámec plnění, které poškozená obdrží od zaměstnavatele nebo jako pojistné plnění od příslušné pojišťovny. Z uznání dluhu soud zjistil, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 205.713 Kč vzniklý z pojistné události ze dne 4. 4. 2015. Předžalobní výzvou ze dne 2. 8. 2019 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dle ust. § 10 odst. 1 písm. c) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. V řízení bylo prokázáno, zejména z trestního rozsudku zdejšího soudu č. j. 3 T 149/2015-170 a detailu relace o dopravní nehodě, že žalovaný z místa dopravní nehody odjel, čímž znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, zejména s ohledem na možné řízení vozidla pod vlivem alkoholu. Žalovaný je proto povinen nahradit žalobci, co žalobce plnil za žalovaného poškozené. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobce plnil poškozené náklady ztížení společenského uplatnění a znaleckého posudku (avšak v této části byla žaloba vzata zpět, proto se soud tímto nárokem dále nezabýval), náklady cestovného na rehabilitace a k lékaři ve výši 6.281 Kč (viz soupis cestovních nákladů, jejich vyúčtování a uplatnění poškozenou), náklady výpomoci ve výši 9.600 Kč a 20.950 Kč spolu s náklady zastoupení poškozené ohledně této části nároku ve výši 8.132 Kč (viz čestné prohlášení poškozené, výpočet opatrovného a usnesení Okresního soudu v Pardubicích č. j. 27 C 68/2019 – 27) a též náklady zastoupení za uplatnění nároku na ztížení společenského uplatnění ve výši 21.199 Kč (viz sdělení poškozené, respektive jejího právního zástupce o výši nákladů na uplatnění nároku). Žalobce informoval žalovaného o plnění poskytnutém poškozené, což bylo zjištěno zejména z předložených výzev k zaplacení postihu žalovaným a též z několika informací o poskytnutí pojistného plnění poškozené adresovaných žalovanému (když některé informace o poskytnutí pojistného plnění byly adresovány právnímu zástupci poškozené, avšak k postihu byl žalovaný vždy vyzván, výše poskytnutého plnění tedy musela být žalovanému známa alespoň z těchto výzev). Soud nepřiznal žalobci nárok na náhradu cestovních nákladů vyplacených poškozené. Z dohody o narovnání uzavřené mezi poškozenou a žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný poskytl poškozené částku 50.000 Kč jako satisfakci, kterou výslovně poskytl i na náklady za cestovné k lékaři. Žalobce namítal, že se jedná o námitku v rozporu s dobrými (horšími) mravy s tím, že dle dohody byla částka vyplacena nad rámec pojistného plnění. Této námitce však soud nepřisvědčil. Je zřejmé, že účelem dohody bylo vyjádření lítosti nad způsobenou újmou poškozené, čímž se žalovaný snažil zlepšit své postavení jako obžalovaného v trestním řízení, avšak je právem žalovaného jako pojištěného hradit část škody výlučně sám, nikoliv z pojištění. Z podstaty pojištění vyplývá, že osobou povinnou nahradit poškozenému škodu, případně jinou újmu, je pojištěný (zde žalovaný), který má právo, aby za něj pojistitel (zde žalobce) nahradil poškozenému škodu či jinou újmu. Hradit škodu tedy mohou oba subjekty, jak pojištěný, tak pojistitel, pojištěný nemusí vyčkávat, až škodu nahradí pojistitel (viz ust. § 2758 a násl. o.z., zejména ust. § 2861 o.z.). Uhradil-li pojištěný poškozené určitou částku jako satisfakci, přičemž strany výslovně zmínily, že se jedná o satisfakci i za náklady spojené s cestami souvisejícími s léčením (a„ něco navíc“), nelze spatřovat v jednání žalovaného rozpor s dobrými mravy, když v současné době namítá, že takové náklady již poškozené uplatnil. Žalovaný s poškozenou výslovně ujednali, že poskytnuté plnění se vztahuje mimo jiné na náklady cestovného. Je sice zřejmé, že dohoda byla uzavřena dříve, než byly poškozené známy veškeré výdaje v souvislosti s cestováním na rehabilitace a k lékaři (dohoda byla uzavřena dne 30. 6. 2015, poškozená účtovala cestovné za období od 9. 4. 2015 do 21. 4. 2016), avšak právě to je účelem dohody o narovnání, kdy dle ust. § 1903 a násl. o.z. strany takovou dohodou upraví práva či povinnosti dosud sporné nebo pochybné. Poškozená tedy v rámci dohody stanovila cestovní výdaje spojené s řešením následků škodní události odhadem a zahrnula je pod rámec vyplacené částky. Lze tedy uzavřít, že žalovaný nahradil poškozené náklady spojené s cestovným po prodělané škodní události v rámci dohody o narovnání, a proto není povinen žalobci tento nárok nahradit. Žalobci pak uzavření dohody mezi žalovaným a poškozenou mohlo být zřejmé například z rozsudku trestního soudu, v jehož odůvodnění je výslovně uvedeno, že žalovaný poskytl poškozené částku 50.000 Kč. Žalobce jako profesionál ve svém oboru měl dbát svých zájmů a před poskytnutím pojistného plnění poškozené zjišťovat, zda některé nároky nehradil sám pojištěný. Soud proto žalobu v části cestovních nákladů, tedy co do částky 6.281 Kč a příslušné části zákonného úroku z prodlení zamítl. Co se týká ostatních nároků, soud má za to, že tyto dohodou nebyly pokryty a jedná se o plnění pojistitele nad rámec poskytnuté náhrady, jak bylo v dohodě i výslovně ujednáno. K jejich náhradě žalobci je proto žalovaný povinen. Dle ust. § 2960 o.z. hradí škůdce též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu. Dle uvedeného ustanovení je škůdce (potažmo pojistitel v rámci pojistného plnění) povinen nahradit i náklady spojené s péčí o osobu poškozeného a jeho domácnost. Ze shora uvedeného trestního rozsudku a zprávy o ambulantním chirurgickém vyšetření bylo zjištěno, že poškozená utrpěla zlomeninu obou kostí předloktí pravé horní končetiny s nutností operativního řešení, hospitalizací od 9. 4. do 15. 4. 2015 a pokračujícím léčením spojeným s dlouhodobým omezením hybnosti. Z čestného prohlášení vzal soud za prokázané, že poškozená potřebovala obstarat péči o domácnost i péči v souvislosti se základními životními potřebami (přípravou jídla). Účelnost těchto nákladů pak ověřila ošetřující lékařka poškozené, která potřebu ošetřování stvrdila svým podpisem. Zákon nestanoví konkrétní rozsah výše náhrady za opatrování, při určení její výše lze analogicky vycházet z odměny přiznávané pracovníkům pečovatelské služby dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. (viz například komentářová literatura BEZOUŠKA, Petr. § 2960 (Náklady spojené s péčí o zdraví). In: HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník

VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014) . 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 1723 nebo ustálená judikatura jako například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6061/2016, nebo nález Ústavního soudu

I. ÚS 2930/2013). Dle ust. § 6 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, činí maximální výše úhrady za poskytování pečovatelské služby 130 Kč za hodinu. Poškozená nárokovala u žalobce náhradu za ošetřování v celkem 47 dnech po 5 hodinách týdně po 130 Kč za jednu hodinu, účelnost ošetřování a délky ošetřování stvrdila lékařka poškozené. Soud má za to, že tyto náklady jsou náklady účelně vynaloženými a též jejich finanční ohodnocení odpovídá náročnosti opatrování. V této souvislosti lze zmínit, že, stejně jako žalovaný, i žalobce považoval účtovanou náhradu ošetřovného za nepřiměřenou, avšak k plné úhradě účtovaného ošetřovného byl nucen poté, co s poškozenou v rámci soudního řízení uzavřel smír (když soud smír dle ust. § 99 odst. 2 o.s.ř. schválí pouze, není-li v rozporu s právními předpisy). I z toho lze uzavřít, že rozsah ošetřovného účtovaný poškozenou je přiměřený a tyto náklady byly náklady účelně vynaloženými, které je škůdce povinen poškozenému (a tedy pojištěný v rámci regresu pojišťovně) nahradit. Soud proto uložil žalovanému nahradit žalobci částku 20.950 Kč a 9.600 Kč na náhradě výdajů spojených s péčí o zdraví a domácnost poškozené. Posledním uplatňovaným nárokem jsou náklady právního zastoupení spojené s uplatněním nároků poškozené, a to ve výši 21.199 Kč (za celkem tři úkony právní služby, tři paušální náhrady nákladů a náhrady za 21 % DPH při uplatnění ztížení společenského uplatnění a ceny posudku) a ve výši 8.132 Kč za právní zastoupení při uplatnění nároku na náhradu opatrovného u soudu, které byl žalobce povinen nahradit poškozené dle vydaného smíru). Náklady spojené s uplatněním pohledávky i konkrétně náklady řízení jsou dle ust. § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky (k tomu též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5406/2007). Je-li škůdce, potažmo pojistitel, povinen poškozenému nahradit pohledávku, pak je povinen nahradit též náklady řízení a náklady spojené s uplatněním této pohledávky. I zde je však třeba hodnotit účelnost takového nákladu. Být zastoupen je právem každého člověka, každý je oprávněn zmocnit při uplatňování svých nároků zástupce, kterým často bude právní profesionál, tedy advokát. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 756/2014 jsou odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje samy o sobě vždy náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Uplatnění pojistného plnění spočívajícího v náhradě majetkové či nemajetkové újmy (respektive už základ nároku, zhodnocení zda a jaký nárok je v nastalé situaci dán) je záležitostí, pro kterou lze spravedlivě připustit uplatnění specializovaných právních znalostí či dovedností. Zastoupení poškozené bylo účelným a jako příslušenství hlavní pohledávky byl žalobce povinen náklady takového zastoupení poškozené nahradit, proto i žalovaný je povinen je v rámci regresu nahradit žalobci. Výše takových nákladů pak byla stanovena dle standardního ocenění právních služeb dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Přestože ust. § 10 odst. 1 písm. c) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nestanoví žádné výjimky, dle kterých by pojištěný nebyl povinen hradit některý z nahrazených nároků, má soud za to, že je třeba zkoumat, zda veškeré výdaje hrazené pojistitelem byly hrazeny po právu a účelně. Soud proto zvažoval, zda má žalobce právo na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním řízením, neboť kdyby žalobce plnil na výzvu poškozené, takové náklady by nevznikly. Avšak i kdyby nedošlo k zahájení řízení, poškozené by vzniklo právo na náhradu za dva úkony právní služby (tedy na většinu žalovaného nároku). Nad to je ospravedlnitelné jednání žalobce, který primárně odmítl plnit část nároku poškozené, čímž potažmo chránil též zájmy žalovaného u následného regresu. Až v soudním smíru bylo deklarováno, že žalobce je povinen poškozené doplatit i část zbývajícího nároku, že nárok poškozené je po právu v celém jeho rozsahu. Soud má proto za to, že i tyto náklady byly účelně vynaloženy a žalovaný je povinen je žalobci nahradit. Proto soud žalovanému uložil nahradit žalobci i náklady nahrazené v souvislosti s právním zastoupením poškozené ve výši 8.132 Kč a 21.199 Kč. S ohledem na shora uvedené proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobci celkem 59.881 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, dle stejného ustanovení bylo žalovanému uloženo nahradit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky náhrady ztížení společenského uplatnění a náhrady nákladů (tedy částky 110.009 Kč) za období prodlení žalovaného do úhrady tohoto nároku. Co do náhrady cestovného ve výši 6.281 Kč se zákonným úrokem z prodlení byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 3 a ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. Žalobce vzal žalobu částečně zpět z důvodu úhrady části dluhu žalovaným po zahájení řízení a co do 18 Kč z důvodu nového propočtu cestovních nákladů. V části 110.009 Kč byla žaloba vzata zpět ze zavinění žalovaného, když žalovaný tuto částku uhradil po podání žaloby, a žaloba byla v této části podána důvodně, v části 18 Kč byla žaloba vzata zpět ze zavinění žalobce z důvodu nového propočtu cestovních nákladů. Ve zbývající části byl žalobce neúspěšný pouze v nepatrné části, ze zavinění žalobce bylo řízení zastaveno též pouze v nepatrné části. Žalobci proto náleží plná náhrada nákladů řízení. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.648 Kč, z částky 24.540 Kč za 3 úkony právní služby po 8.180 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, žaloba) a z částky 9.450 Kč za 2,5 úkonu právní služby po 3.780 Kč (za plné úkony za účast u jednání a jeden poloviční úkon za účast při jednání, na kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí) dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1.200 Kč jako 6 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 7.389,90 Kč. Celková náhrada nákladů činí 46.228 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. O vrácení poměrné části soudního poplatku rozhodl soud dle ust. § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. Řízení bylo zčásti, co do částky 110.009 Kč, zastaveno před prvním jednáním ve věci (když částečné zpětvzetí žaloby bylo učiněno předtím, než soud začal jednat o věci samé, viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2017, sp. zn. 23 Cdo 1426/2016), soud proto žalobci vrátí poměrnou část soudního poplatku sníženou o 20 %, nejméně však o 1.000 Kč, soud tedy žalobci na zaplaceném soudním poplatku vrátí 3.400 Kč.