10 C 345/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Bartůňkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 30.100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.300 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalobce se domáhal zaplacení částky 30.100 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] dne [datum]. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 18.300 Kč, úroků ve výši 325 Kč, úplaty ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Ze smlouvy o úvěru a předpisu splátek ke smlouvě soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne [datum], jejím předmětem byl úvěr ve výši 20.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 13.800 Kč, náklady byly sjednány tak, že úvěr je poskytován za úplatu, administrativní poplatek, který je nulový, a úrok, který činí 28 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý den prodlení. Z nepojmenované tabulky soud zjistil, že žalovaná na dluh uhradila celkem 14.700 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, seznamu pohledávek a dodatku ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce v žalobě uvedl, že celkové náklady úvěru se skládají z úroku ve výši 28 % jistiny ve výši 5.600 Kč a úplaty ve výši 8.200 Kč. Ze smlouvy takové rozčlenění nákladů není zcela zřejmé, když je zde uvedeno toliko, že se skládají z úplaty (bez dalšího vyčíslení), nulového administrativního poplatku a úroku ve výši 28 % z jistiny, jednotlivé částky nejsou specifikované, a jsou vyčísleny na celkem 13.800 Kč. Ze smlouvy samotné pro průměrného spotřebitele není jednoznačně zřejmé, jaká je konkrétní výše jednotlivých plnění na úvěr. Takové ujednání je ujednáním neurčitým a pro svou neurčitost je proto zdánlivým právním jednáním dle ust. § 553 odst. 1 o. z. (O právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.). Ujednání o nákladech spotřebitelského úvěru je vedlejším ujednáním smlouvy o úvěru, které je možné oddělit od ostatního obsahu smlouvy ve smyslu § 576 občanského zákoníku, aniž by to mělo vliv na její platnost. Soud proto žalobu žalobce co do požadovaných nákladů úvěru a v části zákonného úroku z prodlení zamítl. Takový následek pak dovozuje například i Finanční arbitr v nálezu č. FA/13389/2017 ze dne 25. 8. 2017, ve kterém uvádí mimo jiné S ohledem na to, že Poplatek není ve Smlouvě o úvěru ani v jiné související dokumentaci nikterak specifikován, finanční arbitr není schopen obsah ujednání o Poplatku z hlediska jeho hospodářského účelu, tj. z hlediska toho, zda jím Instituce kompenzuje nějaké své náklady, či zda je odměnou za poskytování nějaké služby, vůbec vyložit, natož potom upřesnit. a dále S ohledem na výše uvedené finanční arbitr uzavírá, že ujednání o Poplatku ve Smlouvě o úvěru je neurčité ve smyslu § 553 občanského zákoníku, když ze Smlouvy o úvěru nelze zjistit, zda se Navrhovatel zavázal uhradit Instituci jeden poplatek, či více různých poplatků, v jaké konkrétní výši, když tu je nutné zjistit provedením složitých matematických operací, jakož ani nelze zjistit, jaká služba či náklad Instituce má být Poplatkem hrazena. V této souvislosti lze odkázat též na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2006, sp. zn. 11 Ca 203/2005-30, dle kterého Povinnost prodávajícího informovat spotřebitele o ceně výrobků podle § 12 zákona o ochraně spotřebitele je splněna jen tehdy, pokud jsou poskytované informace spotřebiteli přístupné okamžitě bez toho, že by byl nucen činit jakýkoliv úkon směřující ke zjištění ceny konkrétního výrobku. Uvedené rozhodnutí sice řeší otázku ceny léčiv, zmíněný závěr však lze vztáhnout na jakýkoliv spotřebitelský vztah, ve kterém je podnikatelem poskytováno plnění spotřebiteli, tedy lze jej bez dalšího vztáhnout i na ujednání smluv o úvěru. Je nepochybné, že spotřebitel je v důsledku daného ujednání nucen činit další úkony ke zjištění ceny úvěru a tyto ceny dále složitě dopočítávat. Smluvní strany pro případ prodlení žalované ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,2 % z dlužné částky denně. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou ve smyslu ust. § 1810 o.z. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, veškeré podmínky smlouvy byly jednostranně určeny právním předchůdcem žalobce (ust. § 1798 a násl. o. z.). Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,2 % denně je ujednáním zjevně se příčícím dobrým mravům a rovněž zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, a proto je takové ujednání absolutně neplatné. Soud proto žalobu co do nároku na zaplacení smluvní pokuty zcela zamítl. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 20.000 Kč, žalovaná na tento dluh zaplatila celkem 14.700 Kč. Vzhledem k neplatnosti, případně zdánlivosti, ujednání o nákladech úvěru a smluvní pokutě, započetl soud platby žalované toliko na jistinu dluhu, a proto uložil žalované zaplatit žalobci částku 5.300 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z. (když žalovaná je v prodlení s plněním této části dluhu), jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 18 %, žalovaná z 82 %, žalované tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 64 % nákladů řízení žalované. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.