10 C 424/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Bartůňkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 35 692 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12.000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11.594,30 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 12.000 Kč od 19.12.2020 do 31.12.2020, zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 12.000 Kč od 1.1.2021 do 30.6.2021 a zákonným úrokem z prodlení z částky 12.000 Kč od 1.7.2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a dále částku 8.700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9.914,70 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 8.700 Kč od 19.12.2020 do 31.12.2020, zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 8.700 Kč od 1.1.2021 do 30.6.2021 a zákonným úrokem z prodlení z částky 8.700 Kč od 1.7.2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 577 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 35.692 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze dvou smluv o půjčce, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, a to ze smlouvy ze dne datum částky 20.352 Kč a ze smlouvy ze dne datum částky 15.340 Kč. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o půjčce ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byla půjčka ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6.640 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Ze smlouvy o půjčce ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byla půjčka ve výši 12.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8.352 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Postoupení pohledávek žalobci bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Výzvou ze dne 29. 7. 2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (viz přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Dle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalovaném zaplacení dlužné části poplatků za poskytnutí půjčky. Půjčky činily celkem 10.000 Kč a 12.000 Kč, za poskytnutí půjček byl žalovaný povinen zaplatit poplatky v celkové výši 6.640 Kč a 8.352 Kč, tedy poplatky za poskytnutí půjček činily více jak 60 % jistiny. Dle ust. § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smluv jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouvy byly smlouvami spotřebitelskými. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouvy nadto byly uzavřeny jako smlouvy adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky ve výši přesahující 60 % jistiny půjčky je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Soud proto ujednání o souhrnném poplatku posoudil jako ujednání absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dvě smlouvy o půjčce, na základě kterých poskytl žalovanému půjčku ve výši 10.000 Kč a 12.000 Kč, žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, na dluh ze smlouvy ze dne datum neuhradil ničeho, na dluh ze smlouvy ze dne datum uhradil pouze 1.300 Kč. Vzhledem k absolutní neplatnosti ujednání o smluvním poplatku soud započetl platbu žalovaného toliko na jistinu. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 12.000 Kč a částku 8.700 Kč (10.000 Kč – 1.300 Kč). Dlužné částky byly žalovanému uloženy k úhradě se zákonným úrokem z prodlení, neboť je žalovaný s plněním v prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 58 %, žalovaný ze 42 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 16 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.428 Kč, z částky 1.500 Kč za 3 úkony právní služby po 500 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 378 Kč. Celková náhrada nákladů činí 3.306 Kč, část náležející žalobci ve výši 16 % proto činí 577 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.