10 C 62/2019

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Bartůňkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného a původního účastníka zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o zaplacení částky 469.701 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 469.701 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 469.701 Kč od 22.1.2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 55.456,72 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 24. 1. 2019 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 469.701 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tak, že dne 29. 9. 2014 řídil syn žalovaného soupravu osobního vozidla s přívěsem s naloženým vozidlem, přičemž během jízdy došlo k uvolnění tažného zařízení a následně i k odpojení přívěsu. Odpojený přívěs vjel mimo vozovku, kde narazil do přední části zde zaparkovaného vozidla, při dopravní nehodě došlo ke zranění tří osob ve vozidle poškozeného. Žalovaný je provozovatelem vozidla, je odpovědný za to, že vozidlo je technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. V souvislosti s dopravní nehodou vyplatil žalobce pojistné plnění ve výši 469.701 Kč, z toho částku 65.177 Kč jako náhradu ušlé mzdy [anonymizováno]. [příjmení], částku 35.066 Kč jako náhradu nákladů právního zastoupení poškozených [příjmení] [příjmení], částku 2.070 Kč jako náhradu cestovného [anonymizováno]. [příjmení], částku 1.573 Kč jako náhradu nákladů právního zastoupení poškozených [příjmení] [příjmení], částku 191.404 Kč jako náhradu nákladů léčení [anonymizováno]. [příjmení], částku 114.010 Kč jako náhradu nákladů léčení Z. [příjmení] a částku 8.758 Kč jako náhradu nákladů léčení Š. [příjmení], částku 1.643 Kč jako náhradu nákladů léčení B. [příjmení] a Z. [příjmení], a částku 50.000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy [anonymizováno]. [příjmení]. Šetřením orgánů činných v trestním řízení bylo prokázáno, že vozidlo žalovaného nebylo v době dopravní nehody technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, tažné zařízení nebylo uzamčeno, nebylo během jízdy řádně zabezpečeno, došlo k jeho uvolnění a tím k odpojení přívěsu. Ve znaleckém posudku z oboru technické a přírodní zkoumání je uvedeno, že v zámku tažného zařízení byl nalezen zlomený klíč, z toho vyplývá, že tažné zařízení nebylo uzamčeno, nebylo tak řádně zabezpečeno. Ve znaleckém posudku z oboru strojírenství pak je uvedeno, že uchycení odnímatelného spojovacího zařízení nebylo před jízdou kontrolováno, tudíž nebylo používáno v souladu s požadavky výrobce. Žalobce se se svým nárokem obrátil na řidiče vozidla, soud dospěl k závěru, že řidič vozidla není ve věci pasivně legitimovaný, řidič nebyl vlastníkem ani provozovatelem vozidla, postihové právo dle ust. § 10 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. stíhá pouze provozovatele vozidla. K promlčení žalobce uvedl, že promlčecí lhůta počíná běžet dnem následujícím po dni výplaty plnění a trvá tři roky, žalobce provedl výplatu částek dne 26. 1. 2016 a později, svůj nárok proto uplatnil v řádné promlčecí lhůtě. Výše jednotlivých plnění byla posouzena odpovědným likvidátorem žalovaného a bylo prováděno šetření pojistitele. K technickému stavu vozidla pak žalobce odkázal na usnesení Okresního státního zastupitelství v [obec], č. j. 1 ZT 109/2015, když v trestním řízení bylo prokázáno, že řidič užil vozidlo, které nebylo technicky způsobilé, neboť tažné zařízení nebylo uzamčeno a tak během jízdy nebylo řádně zabezpečeno. V zámku tažného zařízení byl nalezen zlomený klíč, z čehož vyplývá, že vozidlo nebylo technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Provozovatel vozidla nesmí přikázat ani dovolit, aby bylo v provozu užito vozidlo, které nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, technicky nezpůsobilé je každé vozidlo, které pro závady v technickém stavu bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu. Žalovaný jako provozovatel vozidla neměl dovolit, aby takové vozidlo bylo užito k provozu na pozemních komunikacích. Žalobce informoval žalovaného o uplatnění nároku ze strany poškozené dne 3. 10. 2014, žalovaný žalobci žádné doklady nedodal. O náhradě nemajetkové újmy bylo rozhodováno, účastníkem vedlejšího řízení byl syn žalovaného, řidič vozidla. Tažné zařízení je zapisováno do technického průkazu vozidla, stává se součástí daného vozidla, na celek je proto třeba hledět jako na vozidlo. Žalovaný provozoval vozidlo, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídalo požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že skutečnost, že nehoda byla patrně způsobena tím, že řidič vozidla opomněl tažné zařízení uzamčít nebo dokonce pouze nevyndal klíč ze zámku na jinak technicky bezvadném tažném zařízení napojeném na technicky bezvadné vozidlo, nemůže zakládat regresní nárok pojišťovny, tento nárok má být kryt z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Znalecké posudky prokazují, že samotné vozidlo i nákladní přívěs pro převoz vozidel, stejně tak tažné zařízení, bylo po technické i konstrukční stránce v pořádku a bez vad, příčina nehody tedy nemohla spočívat v konstrukčních nebo technických vadách. Majitelem a provozovatelem vozidla je v současné době [celé jméno žalované], namítá proto nedostatek své pasivní žalobní legitimace. Žalovaný dále namítá promlčení, ke škodné události došlo dne 29. 9. 2014, uplatní se tříletá promlčecí lhůta. Žalobce se na žalovaného obrátil poprvé až přípisem ze dne 16. 1. 2019, předžalobní výzvou, kdy mu byla dána krátká třídenní lhůta k úhradě. Žalovaný neměl jakoukoliv možnost ovlivnit výši vyplacené škody, když se na něj pojišťovna poprvé obrátila se svými požadavky až nyní, proto rozporuje oprávněnost vyplacených částek. Oprávněnost výše vyplacených částek není v žalobě jakkoliv doložena, žádné důkazy neprokazují, že nároky poškozených byly uhrazeny v oprávněné výši. Žalovaný dále namítal, že tažné zařízení není vozidlem, samotné vozidlo bylo technicky v bezvadném stavu, mělo platnou technickou prohlídku. Vozidlo poškozených stálo na silniční vegetaci, kde je zákaz parkování, je proto dáno spoluzavinění poškozených, tento argument však žalovaný nemohl nijak uplatnit. Regresní nárok je dán pouze v případech, kdy je nehoda způsobena okolnostmi majícími původ v technickém stavu vozidla, nikoliv v činnosti či nečinnosti řidiče či provozovatele. Proto žalovaný navrhnul žalobu zamítnout. Ústní jednání se konala dne 4. 6. 2019, dne 16. 7. 2019 a dne 24. 7. 2019. Žalobce setrval na podané žalobě, žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Z rámcové pojistné smlouvy pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ze dne 6. 2. 2014 a dodatku č. 1 k pojistné smlouvě ze dne 17. 2. 2014 bylo zjištěno, že žalobce s žalovaným sjednali pojištění odpovědnosti z provozu vozidla VW Touareg. Z detailu relace o dopravní nehodě ze dne 30. 3. 2017 bylo zjištěno, že dne 29. 9. 2014 v 16:10 hod. došlo na hlavní komunikaci II. třídy [číslo] ul. [ulice], v obci [obec] k dopravní nehodě mezi jízdní soupravou nákl. vozidla VW Touareg, s přívěsem Vapp, které řídil [celé jméno žalovaného] zaparkovaným os. vozidlem Hyundai Lantra, které se nacházelo mimo komunikaci na travnaté ploše, situované přední částí ve směru jízdy soupravy vozidla s přívěsem. Ze záznamu telefonického oznámení škodné události bylo zjištěno, že řidič vozidla [celé jméno žalovaného], oznámil škodnou událost žalobci s tím, že jel, za jízdy upadlo tažné zařízení a vlek najel do zaparkovaného vozidla. Ušlý výdělek poškozené ve výši 63.023 Kč byl zjištěn z potvrzení o ztrátě na výdělku ze dne 1. 4. 2015. Nárok na náhradu ztráty na výdělku byl uplatněn právním zástupcem poškozené, náklady spojené s právním zastoupením poškozené činily 4.792 Kč. Z částečné likvidační zprávy bylo zjištěno, že výše škody za cestovné za dopravu dcery na plastickou chirurgii činila 2.070 Kč, k určení výše cestovného je připojen technický průkaz vozidla Hyundai, návštěvy lékaře jsou pak doloženy třemi zprávami z plastické chirurgie ze dne 13. 6. 2016, 14. 6. 2016 a dne 17. 6. 2016, nárok byl uplatněn právním zástupcem poškozených, náklady právního zastoupení činily 1.573 Kč. Vyplacení plnění dne 10. 10. 2016 a dne 26. 1. 2016 pak bylo zjištěno z výpisu z účtu žalobce. Sděleními ze dne 25. 1. 2016, ze dne 4. 10. 2016, ze dne 19. 7. 2017 a ze dne 12. 12. 2017 byl právní zástupce poškozených seznámen s výší pojistného plnění. Výzvou Všeobecné zdravotní pojišťovny k zaplacení nákladů léčení ze dne 17. 4. 2018 byl žalobce vyzván k úhradě nákladů léčení poškozených ve výši 1.643 Kč dle přiložených vyúčtování zdravotní péče. Poskytnutí plnění dne 16. 5. 2018 pak bylo zjištěno z otisku systému žalobce. Výzvou Všeobecné zdravotní pojišťovny k zaplacení náhrady nákladů způsobených provozem vozidla ze dne 17. 2. 2017 byl žalobce vyzván k úhradě nákladů léčení poškozených ve výši 314.172 Kč dle přiložených vyúčtování zdravotní péče. Poskytnutí plnění dne 21. 7. 2017 pak bylo zjištěno z otisku systému žalobce. Z vyjádření [celé jméno žalovaného] ze dne 21. 3. 2017, jímž vstupuje do řízení, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 6. 2017, č. j. 13 C 41/2015 – 61 bylo zjištěno, že žalobci bylo uloženo zaplatit poškozené částku 50.000 Kč a nahradit náklady ve výši 33.275 Kč, [celé jméno žalovaného] byl vedlejším účastníkem tohoto řízení. Vyplacení plnění dne 15. 12. 2017 pak bylo zjištěno z otisku systému žalobce. V protokolu o výslechu obviněného ze dne 2. 4. 2015 řidič vozidla [celé jméno žalovaného], že přistavil Tuarega před bránu, tažné zařízení bylo již namontované, připojil vlek k tažnému zařízení, domnívá se, že klíček, který byl nalezen zalomený v tažném zařízení, slouží pouze k ochraně před krádeží. Z protokolu o výslechu obviněného ze dne 29. 4. 2015 bylo zjištěno, že řidič vozidla [celé jméno žalovaného] se plně doznal k zavinění dopravní nehody a souhlasil s postupem dle ust. § 307 odst. 1 a ust. § 309 odst. 1 trestního řádu. Usnesením Okresního státního zastupitelství ze dne 20. 5. 2015, č. j. 1 ZT 109/2015 – 17 bylo trestní stíhání řidiče [celé jméno žalovaného] podmíněně zastaveno, v odůvodnění je pak uvedeno, že bylo prokázáno, že obviněný nehodu zavinil, užil k jízdě vozidlo, které nebylo technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, neboť tažné zařízení na vozidle neuzamknul a tak během jízdy nebylo řádně zabezpečeno. Ze znaleckého posudku z oboru strojírenství bylo zjištěno, že technický stav osobního vozidla a přívěsu byl úměrný době provozu vozidla, uchycení odnímatelného spojovacího zařízení nebylo před jízdou kontrolováno, tudíž nebylo používáno v souladu s požadavky výrobce spojovacího zařízení, a nedošlo k překročení největší povolené hmotnosti. Z posudku bylo dále zjištěno, že dle návodu k použití odnímatelné tyče s koulí spojovacího zařízení je třeba před každou jízdou zkontrolovat řádné zajištění odnímatelné tyče, zda je zámek uzamčen a klíč vytažen. Ze znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví defektoskopie, metalografie a technická diagnostika bylo zjištěno, že v zámku tažného zařízení byl nalezen zlomený klíč, z čehož vyplývá, že tažné zařízení nebylo uzamčeno, a tak během jízdy nebylo řádně zabezpečeno. Ze svědecké výpovědi [celé jméno žalovaného], syna žalovaného, soud zjistil, že dne 29. 9. 2014 řídil vozidlo s přívěsem, během jízdy došlo k uvolnění tažného zařízení a odpojení přívěsu. Uzamčení přívěsu při vyjíždění nekontroloval, nevěděl, že klíč je zalomený, je možné, že se klíč zalomil až při tom, kdy zařízení uzamčení přívěsu upadlo. Vozidlo užívala jeho sestra, tažné zařízení namontovala asi sestra, její manžel nebo někdo z dílny, žalovaný určitě ne, v té době již auto nepoužíval. Je mu známo, jak se má tažné zařízení před každou jízdou kontrolovat, postup nedodržel, vozidlo i přívěs bylo v dobrém stavu. Je povoláním automechanik, vozidlům rozumí, co se týče tažného zařízení, jsou dva druhy, v tomto případě se jednalo o odnímatelný čep, upadl čep, který byl zasazen do auta, ve kterém byl ten klíček. Tažné zařízení je originál, bylo namontováno již u auta. Příčinou dopravní nehody bylo vadné uchycení tažného zařízení, byla špatně namontovaná odnímatelná část tažného zařízení. Tažné zařízení bylo v pořádku, jen špatně namontované v mechanismu, kdyby bylo namontované správně, nedošlo by k odpojení, byl tam špatně nasazený čep. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23. 11. 2017, č. j. 6 C 208/2017 – 26, byla žaloba žalobce proti řidiči vozidla [celé jméno žalovaného] zamítnuta pro nedostatek pasivní legitimace. Sdělením ze dne 3. 10. 2014 informoval žalobce [celé jméno žalovaného] (bez specifikace, zda se jedná o žalovaného či jeho syna, specifikováno toliko číslem pojistné smlouvy) o uplatnění nároků poškozenými a vyzval jej k doložení specifikovaných dokumentů. Předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2019 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve znění platném a účinném ke dni škodní události, tedy ke dni 29. 9. 2014. Regresní nárok se sice, jak je uvedeno níže, promlčuje ode dne plnění poškozeným, avšak základ nároku vzniká již dnem škodní události (právě toho dne vznikají jednotlivé předpoklady regresního nároku, jen výše nároku prozatím není známa), na danou věc se proto uplatní právní úprava platná a účinná ke dni vzniku škodní události. Dle ust. § 10 odst. 1 písm. b) tohoto zákona má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je pojištěný povinen nahradit. Dle odst. 2 písm. a) Porušením základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích se pro účely tohoto zákona rozumí provozování vozidla, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí. Žalovaný namítal promlčení nároku. Na promlčení se uplatní úprava ust. § 609 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Regresní nárok je samostatným nárokem, odlišným od práva na náhradu škody, kterou je pojistitel povinen poškozeným hradit, a proto se tento nárok promlčuje samostatně, odchylně od nároku na náhradu škody. Regresní právo pojistitele se promlčí v obecné tříleté lhůtě (ust. § 629 odst. 1 o.z.), pojistitel může regresní právo uplatnit nejdříve, až poskytne plnění poškozeným (ust. § 619 o.z.). Plnění poškozeným žalobce poskytl nejprve dne 26. 1. 2016 (a později), žaloba podána dne 24. 1. 2019. Lze tedy uzavřít, že nárok žalobce není ani zčásti promlčen. Aby byl žalovaný povinen nahradit žalobci náklady vynaložené v souvislosti s pojistnou událostí, je třeba, aby žalovaný jako provozovatel vozidla (a) porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích, (b) způsobil tímto porušením újmu a (c) újma byla v příčinné souvislosti s tímto porušením. Takovým porušením základní povinnosti je například provozování vozidla, které svým technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. V řízení bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřel pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a žalovaný byl provozovatelem vozidla, v důsledku jehož provozu byla dne 29. 9. 2014 způsobena dopravní nehoda. Soud se proto zabýval otázkou, zda žalovaný porušil základní povinnost – zda provozoval vozidlo v nevyhovujícím technickém stavu. V řízení nebylo sporu o vzniku dopravní nehody, tedy o tom, že se dopravní nehoda stala tak, že se odpojil přívěs od vozidla. Mezi účastníky bylo sporné, zda k odpojení došlo z důvodu špatného technického stavu tažného zařízení, respektive vozidla (jak vyžaduje litera zákona a jak tvrdil žalobce), či z důvodu nedbalostního jednání řidiče vozidla, který tažné zařízení nedostatečně zabezpečil (jak tvrdil žalovaný a kdy by regresní nárok žalobce vůči žalovanému jako provozovateli vozidla nebyl dán). Soud má z provedeného dokazování za to, že k odpojení přívěsu od vozidla došlo z důvodu nedbalostního jednání řidiče. Ze znaleckých posudků vyplynulo, že v zámku tažného zařízení byl zalomený klíč, to však samo o sobě neprokazuje špatný technický stav vozidla. Výpovědí svědka [celé jméno žalovaného] bylo prokázáno, že příčinou dopravní nehody byla špatně namontovaná odnímatelná část tažného zařízení. Tedy příčinou dopravní nehody bylo nedbalostní jednání řidiče, který nezabezpečil řádné zapojení tažného zařízení. Nelze slučovat špatný technický stav vozidla / tažného zařízení s nedostatečným plněním povinností řidiče, jak činí žalobce. V daném případě bylo vozidlo a tažné zařízení v bezvadném technickém stavu, jak bylo mimo jiné prokázáno znaleckým posudkem z oboru strojírenství. Ke škodní události by proto nedošlo, kdyby řidič zcela splnil své povinnosti a řádně zkontroloval zapojení tažného zařízení, kdy by zjistil, že tažné zařízení není zapojeno správně. Svědek [celé jméno žalovaného] je synem žalovaného, jako syn žalovaného má zájem na výsledku sporu, soud však jeho výpověď shledal věrohodnou, když má za to, že spolu s ostatními důkazy podává ucelený závěr o skutkovém stavu a navazuje na provedené dokazování, od provedených důkazů se neodchyluje. Závěr o nedbalosti řidiče lze podpořit právě i jeho výpovědí učiněnou za jiných okolností, již před čtyřmi lety, dne 2. 4. 2015, ve které je uvedeno, že klíček v tažném zařízení považoval pouze za ochranu před krádeží. Stejně tak okresní státní zastupitelství v usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání došlo k závěru, že vozidlo nebylo technicky způsobilé k provozu, a to právě z důvodu, že řidič vozidla tažné zařízení neuzamknul a řádně jej během jízdy nezabezpečil, nikoliv pro předchozí technickou nezpůsobilost. Byl to proto právě řidič vozidla, který svým nedbalostním jednáním (řádným nezabezpečením tažného zařízení) škodu způsobil. Řidič vozidla bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tažné zařízení je správně namontováno a spokojil se s tím, že klíček slouží toliko jako ochrana před odcizením tažného zařízení. To vše pak učinil jako odborník – automechanik, tedy s vyšší mírou nedbalosti, avšak to není otázkou řízení o regresním nároku proti provozovateli vozidla. Jestliže pak žalovaný neporušil žádnou svoji základní povinnost, když vozidlo technickým stavem odpovídalo požadavkům bezpečnosti provozu, není naplněn základní předpoklad pro regresní nárok žalobce. Vzhledem k tomu, že nebyly naplněny základní předpoklady pro nárok žalobce na úhradu vyplacených částek, soud žalobu zcela zamítl a již se nezabýval dalšími námitkami žalovaného. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá z částky 40.720 Kč za 4 úkony právní služby po 10.180 Kč (za úkon – závěrečnou řeč, žalovanému nebyla přiznána odměna, viz Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 59/99, dle kterého Závěrečnou řeč obhájce vypracovanou písemně nelze pokládat za„ písemné podání soudu týkající se věci samé“ ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) AT, a proto za tento úkon obhájci nenáleží odměna.) dle ust. § 7, 9 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1.200 Kč jako 4 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb., z částky 1.200 Kč jako náhrady za promeškaný čas 12 půlhodin dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z částky 2.712 Kč jako náhrady cestovného (dvakrát ze sídla právního zástupce žalobce k jednání soudu v Ústí nad Orlicí a zpět) dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 9.624,72 Kč. Celková náhrada nákladů činí 55.456,72 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalobce povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného.