10 C 70/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Bartůňkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zvýšení výživného pro zletilou dceru

I. Rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 22.3.2018, č.j. 9 P 36/2003-154, kterým bylo žalovanému stanoveno přispívat na výživu žalobkyně částkou 4.000 Kč měsíčně, se mění tak, že povinnost žalovaného přispívat na výživu žalobkyně se počínaje dnem 1.6.2022 zvyšuje na částku 4.500 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 5. dne v měsíci předem, k rukám žalobkyně.

II. Návrh žalobkyně, aby žalovanému bylo stanoveno přispívat na její výživu, co do částky 1.500 Kč měsíčně, počínaje dnem 1.6.2022, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalobkyně se domáhala, aby bylo žalovanému uloženo platit žalobkyni výživné ve výši 6.000 Kč měsíčně. Žalobkyně je studentkou [anonymizováno] fakulty v [obec], pobývá na studentských kolejích a živí se samostatně s příspěvkem od matky a otce. S otcem není vůbec v kontaktu již dvacet let. Má náklady spojené se studiem a zvýšené náklady spojené se zdravotním stavem, nosí kontaktní čočky. Žalovaný s návrhem nesouhlasil z důvodu finanční tísně. Z účastnického výslechu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně je jeho dcerou, platí výživné ve výši 4.000 Kč měsíčně, je to jeho jediná vyživovací povinnost. Je invalidním důchodcem ve třetím stupni, jeho zdravotní stav se velice zhoršil, otékají mu nohy, má zúžený kanál na páteři, chodí o francouzských berlích, má silnou artrózu kyčlí a nemohou jej operovat. Má náklady se svým zdravotním stavem, platí měsíčně 1.500 Kč až 2.000 Kč za léky na doplatcích a platí drahá obinadla, jezdí hodně po doktorech a není schopen pracovat. Bydlí u své družky, přispívá na domácnost 6.000 Kč měsíčně, družka je ve starobním důchodě, má důchod 16.000 Kč. Pobírá pouze invalidní důchod ve výši 18.000 Kč, je v insolvenci. S žalobkyní se nestýká, nikdy jí ničím navíc nepřispěl, protože s ním nebyla ochotna komunikovat. Z faktury ze dne 17. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně za kontaktní čočky hradila 1.144 Kč. Z potvrzení [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že žalobkyně je v období od 30. 9. 2021 do 23. 6. 2022 ubytována na kolejích. Z potvrzení [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že žalobkyně je studentkou [anonymizováno] fakulty, obor [anonymizováno], v prezenční formě studia, náklady na ubytování na kolejích za období od 30. 9. 2021 do 23. 6. 2022 činí celkem 25.536 Kč, náklady na jedno hlavní jídlo činí 62 – 67 Kč. Z výstupu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalovanému bylo povoleno oddlužení. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaný zde ukončil pracovní poměr dohodou ke dni 29. 4. 2020. Ze sdělení České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 11. 2021 bylo zjištěno, že z důvodu ukončení předchozího a zahájení následného insolvenčního řízení žalovaného byla na účet Okresního soudu v Chrudimi zaslána částka 4.000 Kč za listopad 2021, zbývající srážka ve výši 2.220 Kč byla deponována. Ze sdělení České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný není evidován jako OSVČ ani jako zaměstnanec, žalovaný pobírá invalidní důchod třetího stupně ve výši 18.032 Kč, ze kterého je prováděna srážka ve výši 6.682 Kč měsíčně a k výplatě je poukazováno 11.350 Kč měsíčně. Ze zprávy pro oddlužení a o přezkumu soud zjistil, že bylo provedeno přezkoumání přihlášených pohledávek, žalovaný v rámci přezkumu uvedl, že má jednu vyživovací povinnost, příjmy z důchodu ve výši 18.032 Kč, je vyučen v oboru zedník – obkladač, má významné zdravotní omezení, byl mu přiznán plný invalidní důchod a není u něj předpoklad možného přivýdělku, má zvýšené výdaje v souvislosti se zdravotním stavem ve výši 1.500 Kč – 2.000 Kč měsíčně, bydlí v rodinném domě své přítelkyně, na bydlení přispívá částkou 5.800 Kč. Z posudku o invaliditě bylo zjištěno, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalovaného o 70 %, od 8. 3. 2021 mu byl změněn stupeň invalidity z druhého na třetí, funkční postižení bylo hodnoceno jako závažné a i vzhledem k celé řadě komorbidit byla zvolena hranice 70 %. Ze spisu Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 9 P 36/2003 soud zjistil, že o vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni bylo naposledy rozhodováno rozsudkem ze dne 22. 3. 2018, č. j. 9 P 36/2003 – 154, kterým bylo žalovanému uloženo přispívat na výživu žalobkyně od 13. 9. 2014 částkou 3.500 Kč měsíčně a od 1. 1. 2016 částkou 4.000 Kč měsíčně, z odůvodnění soud zjistil, že žalovaný byl poživatelem částečného invalidního důchodu ve výši přibližně 8.000 Kč a pobíral mzdu ve výši necelých 10.000 Kč měsíčně, žalobkyně byla studentkou střední školy, gymnázia. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle ust. § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle ust. § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. Dle ust. § 915 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Soud vzal v řízení za prokázané, zejména z potvrzení školy, že žalobkyně je studentkou vysoké školy ve formě prezenčního studia, proto žalobkyně není schopna se sama živit a vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni trvá. Žalovaný je proto povinen platit žalobkyni výživné. Odůvodněné potřeby žalobkyně jsou standardní, žalobkyně vynakládá obvyklé náklady spojené se studiem a ubytováním na vysokoškolských kolejích (jejichž výše byla zjištěna z potvrzení školy). Pravidelné výdaje žalobkyně jsou navyšovány pouze zdravotním stavem, a to výdaji spojenými s nákupem kontaktních čoček, jejichž cena byla zjištěna z faktury o nákupu kontaktních čoček. Žalovaný dosahuje příjmů pouze z invalidního důchodu, a to ve výši přesahující 18.000 Kč (zpráva ČSSZ), nelze po něm spravedlivě požadovat, aby své příjmy zvyšoval prací, když jeho pracovní schopnost dle posudku o invaliditě poklesla o 70 %. Žalovaný je v insolvenci, bylo rozhodnuto o úpadku žalovaného a povoleno oddlužení žalovaného. Dluhy žalovaného však nelze bez dalšího brát k tíži žalobkyni, žalovaný je otcem žalobkyně, a proto je povinen přispívat na její výživu a to i přesto, má-li dluhy a je-li v insolvenci, přičemž výživné k zajištění potřeb dítěte má před ostatními dluhy přednost. V řízení bylo zjištěno, že příjmy žalovaného jsou omezené, navíc má výdaje spojené se zdravotním stavem. Žalovaný sice spolehlivě neprokázal konkrétní výši těchto výdajů (nad to je třeba vzít v úvahu i tzv. ochranný limit u doplatků na léky, který je stanoven poměrně nízko, a tím, že je žalovaný invalidním důchodcem ve třetím stupni, je tento ochranný limit ještě nižší), avšak s ohledem na zdravotní stav žalovaného jak je uveden v posudku o invaliditě, je nesporné, že žalovaný má pravidelné měsíční výdaje spojené se svým zdravotním stavem. Při zohlednění všech těchto hledisek má proto soud za to, že je třeba navýšit měsíční výši hrazeného výživného, když žalobkyni v souvislosti s vysokoškolským studiem vznikají vyšší náklady (zejména v souvislosti s bydlením na kolejích a nutností pořizovat učební pomůcky), avšak žalobkyní požadovaná částka 6.000 Kč přesahuje možnosti žalovaného. S ohledem na shora uvedené majetkové poměry, schopnosti a možnosti žalovaného je odpovídajícím výživné ve výši 4.500 Kč měsíčně. Ve zbývající části, co do rozdílu mezi částkou 4.500 Kč a 6.000 Kč, soud žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně poměrů (zejména v tom ohledu, že žalobkyně je studentkou vysoké školy), bylo zapotřebí opětovně upravit poměry mezi účastníky, proto bylo původní rozhodnutí změněno dle ust. § 163 o.s.ř. ve smyslu výroku č. I tohoto rozsudku, když bylo měsíční výživné zvýšeno na částku 4.500 Kč. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 ve spojení s ust. § 150 o.s.ř. Žalobkyně požadovala zvýšení výživného z částky 4.000 Kč na částku 6.000 Kč, výživné bylo stanoveno částkou 4.500 Kč měsíčně. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný (když žalobkyně byl úspěšná právě jen co do 500 Kč, žalovaný co do 1.500 Kč), proto by mu náležela částečná náhrada nákladů řízení, avšak žalovaný je otcem žalobkyně, žaloba byla po právu, když nastala změna poměrů, přičemž hlavním kritériem pro rozhodnutí soudu byly příjmy a zdravotní stav žalovaného, se kterými žalobkyně nemohla být před podáním žaloby seznámena. Ve věci tedy jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které soud žalovanému nepřiznal ani částečnou náhradu nákladů řízení, a proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.