105 C 14/2019

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Anderovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 37.838 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 30.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30.000 Kč od 24.9.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15.407 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky, se sídlem [adresa].

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 37.838 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že s žalovaným uzavřel dne 15. 7. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit s úroky ve výši 129,7 % ročně. Žalovaný neuhradil na dluh ničeho, žalobce dluh zesplatnil. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení částky 36.440,70 Kč jako dlužné jistiny ve výši 30.000 Kč a úroku do zesplatnění ve výši 6.440,70 Kč, a dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč za prodlení se dvěma splátkami, náhrady nákladů za prodlení se dvěma splátkami ve výši 400 Kč, smluvní pokuty za prodlení ve výši 12.280,28 Kč, a úroku ve výši 86,11 % ročně, maximálně do částky 128.620 Kč.

2. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru ze dne 15. 7. 2018 soud zjistil, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 48 měsíčních splátkách v celkové částce 107.184 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 129,7 % ročně. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou delší 30 dnů, účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč u každé splátky a pro případ zesplatnění úvěru se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně s tím, že souhrn všech smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru.

3. Žalobce poskytl žalovanému informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru dne 15. 7. 2018 a předsmluvní informace dne 15. 7. 2018 a téhož dne provedl hodnocení klienta. Dopisem ze dne 19. 7. 2018 oznámil žalobce žalovanému schválení úvěru se splácením dle přiloženého splátkového kalendáře. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce úvěr vyplatil žalovanému dne 18. 7. 2018. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Ve výpisu záznamů z registru [příjmení] není u žalovaného vedena dlužná částka po splatnosti ani počet splátek, je zde uveden příznak Z a produkt Telekomunikační poplatky, služba elektronických komunikací, při hodnocení CBS skóre je žalovanému přiřazen příznak 14. Výzvami ze dne 17. 9. 2018 a ze dne 18. 10. 2018 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost zesplatnění dluhu. Z oznámení ze dne 21. 10. 2018 soud zjistil, že žalobce pro prodlení s úhradou splátek dluh zesplatnil. Předžalobní výzvou ze dne 5. 9. 2019 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobce je držitelem povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

4. Žalobce dále soudu předložil vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, ze kterého soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro skutkové či právní posouzení věci.

5. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. V souvislosti s uzavíráním smlouvy o úvěru žalobce vystupoval jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla smlouvou spotřebitelskou (ust. § 1810 a násl. o. z.). Jednalo se též o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, viz ust. § 1798 a násl. o. z., žalovaný neměl skutečnou příležitost ovlivnit obsah základních podmínek smlouvy. Žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Pro případ prodlení požadoval žalobce zaplacení celkem tří různých smluvních pokut (položku nazvanou jako účelně vynaložené náklady je též nutno považovat za smluvní pokutu, neboť je ujednána bez dalšího v souvislosti s porušením smluvní povinnosti, viz ust. § 2048 o. z.). Žalobce tedy násobil negativní důsledky nezaplacení dluhu pro žalovaného. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. S přihlédnutím k tomu, že žalobce byl silnější stranou právního jednání a obsah základních podmínek smlouvy žalovanému vnutil bez možnosti žalovaného jakýmkoliv způsobem základní podmínky ovlivnit, má soud za to, že žalobce nejednal při právním jednání s žalovaným poctivě, zneužil svého postavení a jednal v rozporu se základními zásadami na ochranu spotřebitele, taková část právního jednání je proto absolutně neplatná (viz ust. § 576 o. z., k částečné neplatnosti právního jednání). Soud proto žalobu co do zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek, nákladů s prodlením i smluvní pokuty po zesplatnění zcela zamítl.

7. Žalobce dále požadoval zaplacení úroku, a to jak částečně kapitalizovaného a započteného do jistiny, tak ve výši 86,11 % ročně. Průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu byla v době uzavření smlouvy (červenec 2018) ve výši 8,72 % p.a. (viz statistika ČNB úrokových sazeb u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice – nové obchody). V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce \“ spokojí\“ - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá \“ zhodnotit\“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce \“ lichvářské\“ úroky. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dle citovaného rozsudku jsou nepřiměřené takové úroky, jejichž výše přesahuje (alespoň) trojnásobek obvyklé úrokové míry. Ujednání o úrocích, jejichž výše více jak desetinásobně (sjednaná výše 129,7 % oproti 8,72 %) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry, je ujednáním v rozporu s dobrými mravy, a proto dle ust. § 580 odst. 1 o. z. ujednáním absolutně neplatným. Žalobci pak nelze přiznat ani úroky v žalobcem požadované nižší výši, neboť celé ujednání je ujednáním absolutně neplatným. Soud proto žalobu i co do zaplacení smluvních úroků (a příslušné části zákonného úroku z prodlení z nepřiznaného kapitalizovaného smluvního úroku) zamítl.

8. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 30.000 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení z této částky dle ust. § 1970 o. z., neboť je žalovaný v prodlení s plněním této části dluhu.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci nepatrný neúspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.506 Kč, z částky 9.420 Kč za 3 úkony právní služby po 3.140 Kč dle ust. § 7, 9 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 900 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb., z částky 200 Kč jako náhrady za promeškaný čas 2 půlhodin dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z částky 142 Kč jako náhrady cestovného dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 2.239 Kč. Celková náhrada nákladů činí 15.407 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.