110 C 6/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Bartůňkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalovaného o zaplacení 18 724 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18.724 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 18.724 Kč od 1.5.2020 do zaplacení, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 1.600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 18.724 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o dílo ze dne 23. 7. 2019 za převzatý materiál v hodnotě 15.474 Kč a DPH ve výši 3.250 Kč. Soud vyzval účastníky ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Účastníci se nijak nevyjádřili, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemají proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze spisu PČR Obvodního oddělení [obec] sp. zn. KRPE [číslo] bylo zjištěno, že žalobce podal trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu krádeže či podvodu žalovaným, žalovaný při podání vysvětlení uvedl, že materiál rozpracoval a nestihl zhotovit, materiál má uložený v obci [obec] a chce se s žalobcem dohodnout na vrácení věci nebo finančním vyrovnání. Šetření bylo policejním orgánem ukončeno s tím, že jednáním žalovaného nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu. Předžalobní výzvou ze dne 6. 4. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil zejména dle ust. § 2586 a násl. a ust. § 2909 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2913 odst. 1 o.z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Dle ust. § 2951 odst. 1 o.z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce s žalovaným uzavřeli ústně smlouvu o dílo, na základě které se žalovaný zavázal provést pro žalobce dílo, k provedení díla poskytl žalobce žalovanému dřevní a další materiál. Žalovaný dílo neprovedl, poskytnutý materiál žalobci nevrátil, je proto povinen nahradit žalobci škodu. Vzhledem k tomu, že není možné nahradit škodu uvedením do předešlého stavu, tedy vrácením poskytnutého materiálu, neboť jej žalovaný zčásti zpracoval, je žalovaný povinen nahradit škodu v penězích. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 18.724 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Dle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde-li o vzájemný závazek podnikatelů (…), činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1.200 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1.200 Kč jako minimální výši nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a z částky 600 Kč jako dvou paušálních náhrad po 300 Kč dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Celková náhrada nákladů tak činí 1.600 Kč.