112 C 8/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Benešovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO sídlem Adresa žalobce zastoupený: Jméno právního zástupce , Adresa právního zástupce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , IČO IČO bytem Adresa žalovaného zastoupený: Jméno právního zástupce , Adresa právního zástupce zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 35 485 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28. 8. 2025 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplit žalobci částku 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne 15. 1. 2024 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o obchodním zastoupení. Podle článku 9.2 této smlouvy náležel žalovanému tzv. , Anonymizováno, bonus – pokud v prvních třech měsících spolupráce dosáhne stanovených cílů, obdrží za každý měsíc 30 000 Kč (90 000 Kč). Žalovaný skutečně v úvodu spolupráce obdržel dvě části , Anonymizováno, bonusu, každou ve výši 30 000 Kč, a to platbami z 10. 2. 2024 a 10. 3. 2024, kdy součástí druhé platby byla i provize 2 050 Kč. Smlouva však v čl. 9.2. zároveň výslovně stanoví, že pokud dojde k ukončení smlouvy v prvních šesti měsících spolupráce, je žalovaný povinen vrátit žalobci 10 000 Kč z každé vyplacené části bonusu. Tato smluvní podmínka znamená, že při předčasném ukončení spolupráce vzniká žalovanému povinnost vrátit až 30 000 Kč (pokud byly vyplaceny všechny tři části bonusu). Ve skutečnosti tedy při dvou vyplacených částech bonusu činí povinnost k vrácení 20 000 Kč. Smluvní spolupráce mezi stranami byla ukončena již k 30. 4. 2024, tedy během prvních šesti měsíců od uzavření smlouvy. Tím byla naplněna podmínka čl. 9.2. smlouvy a žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobci 20 000 Kč odpovídajících 2 x 10 000 Kč za každou z obou vyplacených částí nováčkovského bonusu. Žalovaný tuto částku žalobci neuhradil ani na základě upomínky.

2. Okresní soud v Ústí nad orlicí vyhověl žalobě vydáním platebního rozkazu ze dne 30. 9. 2025, č.j. , spisová značka, , proto němuž podal žalovaný včasný odpor. V něm uvedl, že s žalobou nesouhlasí v celém rozsahu. Dle žalovaného nebyly splněny podmínky pro vznik povinnosti vrátit část. tzv. nováčkovského bonusu dle čl. 9.2. smlouvy o obchodním zastoupení. Žalovaný poukázal na to, že ze smlouvy o obchodním zastoupení výslovně vyplývá, že od smlouvy lze odstoupit pouze písemně. Žalovanému nikdy nebylo doručeno žádné písemné odstoupení od smlouvy, sám žádné písemné odstoupení ani jiný písemný právní úkon směřující k ukončení smluvního vztahu neučinil. Za situace, kdy nedošlo k řádnému písemnému ukončení smluvního vztahu, nelze dovodit, že by smlouva zanikla v prvních šesti měsících jejího trvání.

3. Žalobce se k odporu žalovaného a dále v samostatném vyjádření vyjádřil tak, že žalovaný po podpisu předmětné smlouvy plnil své smluvní povinnosti zpočátku řádně. V měsíci březnu 2024 však přestal plnit své povinnosti, býval počet jeho schůzek s klienty, kdy toto omlouval rodinnou situací. Žalobce měl zájem situaci žalovaného řešit a z toho důvodu proběhla mezi žalovaným a jednatelkou žalobce schůzka dne 21. 3. 2024. Na předmětné schůzce žalovaný sdělil, že je pro něj další vykonávání činnosti pro žalobce nemožné, neboť přebírá rodinný podnik a bude se muset kvůli tomu přestěhovat. Mělo se jednat o restauraci , Anonymizováno, v , adresa, . Žalovaný výslovně uvedl, že tento podnik provozuje jeho otec, který má zdravotní problémy a že mu musí žalovaný s provozem pomoct, a tudíž činnost pro žalobce musí ukončit. Žalobce sdělil, že tyto důvody chápe a domluvil se s žalovaným, že ten svou činnost ukončí ke dni 30. 4. 2024, kdy tento termín navrhl sám žalovaný. Ten uvedl, že by bylo nefér ukončit činnost ze dne na den a že to není v jeho povaze, aby odcházel od rozdělané práce. Protože schůzka probíhala v kavárně sdělila jednatelka žalobce žalovanému, že by se měl zastavit v její kanceláři, aby proběhla potřebná administrativa. Avšak na to žalovaný uvedl, že formální ukončení smlouvy nepotřebuje, že to bere tak, že jsou na všem podstatném domluveni. Žalovaný ještě děkoval za přístup a za férovost. V měsíci dubnu se žalovaný přes výše uvedený slib odmlčel a přestal komunikovat a na schůzky s klienty nedocházel. Žalobce ho s tímto konfrontoval. Kdy žalovaný se omlouval s tím, že je v jednom kole a neví co dřív. Na to žalobce reagoval tím, že mu zastavil schůzky s klienty. Požádal ho, aby dodělal do konec měsíce nejnutnější práci a požádal ho, aby po skončení měsíce (a tedy smluvního vztahu) odevzdal zapůjčený laptop. Žalovaný následně dodělal nejnutnější úkoly a následně po urgencích i odevzdal zapůjčený laptop. K vrácení laptopu došlo 24. 5. 2024 v , adresa, , kdy při předávání laptopu bylo též domluveno, že po skončení ochranné lhůty dojde k finálnímu vyúčtování spolupráce. Žalobce dále poukázal na to, že po skončení smluvní spolupráce s žalovaným žalobce zadržel provize žalovaného po dobu ochranné lhůty 12 měsíců. K finálnímu vyúčtování došlo pak v dubnu 2025, kdy však žalobce opomněl na započtení vratky nováčkovského bonusu a vrátil žalovanému přeplatek 45 660 Kč. Svou chybu si však žalobce uvědomil následně v červnu 2025 a zaslal žalovanému nové vyúčtování. Je patrné, že žalovaný sám inicioval ukončení smluvního vztahu s žalobcem ke dni 30. 4. 2024 a sám navrhl, aby dohoda o ukončení byla ústní formou. Ukončení žalovaný odůvodnil časovou tísní. Žalovaný pak ve vyjádření uvedl, že se o údajném závazku dozvěděl po 14 měsících od ukončení spolupráce. Je tak zcela patrné, že žalovaný si je dohody o ukončení spolupráce vědom a pokud se nyní dovolává toho, že spolupráce ve skutečnosti nebyla ukončena, jde pouze o účelovou obranu zcela popírající předchozí chování a vyjádření žalovaného. Dle žalobce pak z žádného smluvního ustanovení nelze dovodit nutnost písemné formy ukončení smlouvy jako podmínky platnosti ukončení. Žalobce tvrdí, že došlo k ukončení smlouvy ústní dohodou smluvních stran.

4. Žalovaný se následně vyjádřil tak, že pro smlouvy sjednané v písemné formě, které obsahují výslovné ujednání o způsobu a formě jejich změn a ukončení, je taková dohoda závazná a nedodržení takové dohody má za následek její neplatnost. Z hlediska platnosti změny či ukončení smlouvy se tedy nelze v žádném případě spokojit s tvrzením žalobce, že druhá strana se spokojila s bez formálností ukončení smlouvy, nebo to dokonce vyžadovala nebo zkrátka přestala vykonávat práci. Ve smlouvě o obchodním zastoupení byla pro dohodu o ukončení smlouvy obligatorně sjednána písemná forma. Je nutno tito formu dodržet, ledaže strany v příslušné formě uzavřou dohodu o změně smlouvy. Žalovaný nesporuje, že v průběhu dubna a května 2024 probíhala korespondence a komunikace ohledně ukončení smlouvy. Za prokazatelný okamžik uzavření konečné dohody však považuje nejdříve okamžik doručení konečného vyúčtování žalobce v průběhu dubna 2025. Pro případ, že by bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k ústní dohodě o ukončení smluvního vztahu, vznáší žalobce námitku relativní neplatnosti. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neměl k dispozici žádný podklad pro ukončení smluvního vztahu mezi účastníky, neboť vycházel z toho, že bude třeba tuto záležitost řádně zadministrovat a vyúčtovat, i nadále vykonával práci dle smlouvy, pokud byl zákazníky osloven.

5. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: ze smlouvy o obchodním zastoupení bylo zjištěno, že byla mezi účastníky uzavřena dne 15. 1. 2024. Předmětem smlouvy byl závazek žalovaného dlouhodobě vyvíjet pro žalobce činnost směřující k uzavírání smluv jménem společnosti , Anonymizováno, a na její účet, jakož i uzavírání těchto smluv. Žalobce se zavázal za tuto činnost žalovanému zaplatit provizi. V čl. 9.2 smlouvy bylo ujednáno, že v prvních třech měsících spolupráce může žalovaný za dosažení vytyčených měsíčních cílů obdržet od žalobce tzv., , Anonymizováno, bonus“ v celkové výši až 90 000 Kč. Tento bonus je vyplácen v částech – 30 tis. Kč za splnění cílů pro první měsíc, 30 tis. za splnění cílů pro druhý měsíc a 30 tis. Kč za splnění cílů za třetí měsíc. Dojde-li k ukončení spolupráce jakýmkoliv způsobem v prvních šesti měsících spolupráce, žalovaný je povinen žalobci vrátit 10 000 Kč z každé vyplacené části bonusu, tzn. celkem až 30 tis. Kč, pokud došlo k vyplacení bonusu za všechny tři měsíce. Dle § 9.3 dojde-li k ukončení smlouvy jakýmkoliv způsobem, žalobce je oprávněn zadržet nevyplacenou odměnu žalovaného, a to až do uplynutí ochranné lhůty u služeb, za které odměna náleží. Finanční a majetkové vypořádání provede žalobce vůči žalovanému nejpozději do jednoho měsíce, kdy uplyne ochranná lhůta u poslední služby, za níž žalovanému náleží odměna. Dle bodu 11.2 tuto smlouvu lze ukončit písemnou dohodou smluvních stran. Dle bodu 13.4 může být smlouva měněna pouze písemně. Dle § 13.5 smlouvy se účastníci dohodli na vyloučení aplikace těchto ustanovení občanského zákoníku ů 557, § 1767 odst. 2, § 1740 odst. 2 druhá věta a odst. 3 a § 1743.

6. Z potvrzení o platbě (, právnická osoba, .) ze dne 10. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobce vyplatil žalovanému částku 30 000 Kč. Z potvrzení o platbě (, právnická osoba, .) ze dne 10. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalobce vyplatil žalovanému částku 30 000 Kč.

7. Z předložené komunikace bylo zjištěno, že mezi jednatelkou žalobce a žalovaným probíhala v měsíci březnu 2024 komunikace ohledně společné schůzky. Dne 12. 4. 2024 jednatelka žalobce žalovanému oznámila, že žalovanému byly stopnuty schůzky a dále, že potřebuje vrátit notebook. Dne 13. 5. 2024 opětovně sdělila žalovanému, že potřebuje vrátit notebook, opětovně vyzvala žalovaného k jeho vrácení dne 23. 5. 2024. Následujícího dne došlo mezi jednatelkou žalobce a žalovaným k dohodě o schůzce, na které žalovaný jednatelce notebook předá. K předání mělo dojít v , adresa, okolo 15:30 hodin.

8. Z emailové komunikace bylo dále zjištěno, že jednatelka žalobce dne 14. 4. 2025 zaslal žalovanému finální vyúčtování, saldo činilo 45 660 kč a požádal žalovaného o vystavení faktury (zjištěno z emailu ze dne 14. 4. 2025). Z emailu ze dne 20. 6. 2025 bylo zjištěno, že jednatelka žalobce zaslala žalovanému opravené vyúčtování zahrnující omylem vyplacenou částku 20 000 Kč jako část , Anonymizováno, bonusu. Požádala žalovaného o vrácení této částky.

9. Z předloženého vyúčtování bylo zjištěno, že žalovaný vykonával pro žalobce činnost, za níž mu náležely provize, v měsících leden, únor a březen 2024. Konkrétně pak za leden 2 250 Kč, za únor 16 970 Kč, za březen 27 661 Kč. Ojedinělá provize je pak ve vyúčtování uvedena za řízen 2024, a to 1 449 Kč. Celková částka k vyplacení činila 45 660 Kč (zjištěno z vyúčtování ze dne 14. 4. 2025). Žalovaný vystavil žalobci fakturu dne 15. 4. 2025 na částku 45 660 Kč, splatnost byla uvedena 22. 4. 2025 (zjištěno z faktury č. , hodnota, ). Z potvrzení o platbě (, právnická osoba, .) ze dne 16. 4. 2025 bylo zjištěni, že žalobce zaslal žalovanému částku 45 660 Kč. Z opraveného vyúčtování bylo zjištěno, že žalobce ve vyúčtování nezohlednil vratu nováčkovského bonusu ve výši 20 000 Kč.

10. Z emailu ze dne 29. 1. 2026 bylo zjištěno, že pan , jméno FO, žalovanému napsal, že potvrzuje, že během srpna 2024 několikrát telefonicky mluvil s žalovaným, a to z důvodu internetu. S žalovaným řešil různé resetování a nastavení modemu, naváděl ho, jak lze kontaktovat technika. V email ze dne 30. 1. 2026 pan , jméno FO, uvedl, že prvně s žalovaným mluvil v prvním čtvrtletí roku 2024. K žádné akvizici nedošlo. Žalovaného pak kontaktoval během července 2024, který mu vzdáleně pomohl, jak resetovat set-top-box. Ze scanu komunikace ze dne 11. 7. 2024 bylo zjištěno, že z čísla , hodnota, … je sdělováno: Mám problém s televizí , právnická osoba, . Ze scanu komunikace ze dne 20. 7. 2024 bylo zjištěno, že z čísla , tel. číslo, byl zaslán dotaz ohledně vyúčtování kolegovi, osoba podepsaná jako , jméno FO, se dotazoval, kolik přesně má zaplatit. Z dalšího scanu komunikace bylo zjištěno, že z čísla , tel. číslo, se paní , jméno FO, dotazovala na roaming do Turecka. Předchozí zpráva byla datována 4. 10. 2023 a týkala se nesprávně zaslaného emailu. Podepsán je , Anonymizováno, .

11. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu datovanou 22. 7. 2025, ve které jej vyzval k zaplacení částky 20 000 Kč jakožto části vyplaceného , Anonymizováno, bonusu (zjištěno z předžalobní upomínky a doručenky datové zprávy). Žalovaný na předžalobní výzvu žalobci odpověděl tak, že nárok v plném rozsahu odmítá. Poukázal na to, že finálním vyúčtováním považoval veškeré nároky za vypořádané. O údajném závazku se dozvěděl až 14 měsíců od ukončení spolupráce a více než dva měsíce po provedení finálního vyúčtování. Nárok je nedostatečně doložen a v neposlední řadě poukázal na nevhodnou komunikaci (zjištěno z dopisu ze dne 8. 8. 2025).

12. Jednatelka žalobce , jméno FO, v rámci svého účastnického výslechu uvedla, že vztah s žalovaným byl v době uzavření smlouvy o obchodním zastoupení dobrý. Předmět této smlouvy byl výkon akvizičního obchodního zástupce pro , Anonymizováno, . Zákazníky byly OSVČ nebo malé firmy. Žalovaný přecházel k výkonu této činnosti z obchodu, absolvoval zaškolení. Činnost na základě uzavřené smlouvy obchodním zastoupení vykonával do konce února 2024, v březnu 2024 už začal volat, že nemůže do práce přijet. Začaly se množit dotazy i od team leadera na způsob výkonu činnosti ze strany žalovaného. Proto se domluvili, že se sejdou. K setkání došlo na konci března , adresa, . Žalovaný sdělil, že se potřebuje vrátit do rodinné restaurace. Řešili, že uzavřená dohoda nefunguje a dohodli se na ukončení spolupráce, a to ke konci dubna 2024. Je pravdou, že jednatelka neměla s sebou písemnou výpověď. Ta schůzka nebyla svolána za účelem ukončení spolupráce, toto z ní vyplynulo. Žalovaný sdělil, že na písemné výpovědi netrvá. Dále se domluvili na tom, že práci bude žalovaný vykonávat do konce dubna. Domluvili se dále, ať jí vždy dá vědět, pokud by se nemohl dostavit na schůzku, aby tyto nemusely být rušeny, neboť za to hrozí pokuta. Žalovaný práci nevykonával v dubnu a ani v následujících měsících. K výkonu práce měl poskytnut od , Anonymizováno, notebook. V něm jsou data zákazníků. Notebook byl ze strany žalovaného vrácen koncem května 2024. Už hrozila pokuta ze strany , Anonymizováno, . K předání notebooku došlo v , adresa, . Jednatelka požádala o vypnutí přístupu k 30. 4. 2024. Neví, kdy k vypnutí přístupu došlo. Bývá to obvykle do 14 dnů. Bez těchto přístupů by nemohl žalovaný práci vykonávat. Žádná jiná elektronika žalovanému pro výkon práce poskytnuta nebyla. Součástí práce žalovaného byla i péče o zákazníky, ale není to přímo náplní smlouvy. Po uzavření smlouvy by měl obchodní zástupce zavolat a ověřit, zda je vše v pořádku. Zákazníci mohou obchodního zástupce kontaktovat i telefonicky. V rámci činnosti žalobce bez písemné dohody či výpovědi ukončila uzavřenou dohodu pouze s žalovaným. Chtěla mu vyjít vstříc a říkal jí, že není v dobrém zdravotním stavu. Vycházela z jejich dobrých vztahů.

13. Žalovaný v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že s žalobcem uzavřel dohodu o obchodním zastoupení v druhé polovině ledna 2024. Předmětem této dohody byla akvizice nových zákazníků. Na základě této smlouvy činnost vykonával v měsících leden-duben 2024, a to intenzivně. Je pravdou, že v květnu 2024 odevzdal notebook, protože o to byl ze strany jednatelky žalobce požádán. Po odevzdání netbooku již akvizic vykonávat nemohl, ale takzvanou „, Anonymizováno, “ ano. Tuto péči poskytoval zákazníkům i po odevzdání netbooku. S ohledem na časový odstup už nedohledá, s kým vším komunikoval. Potvrdil, že na konci března 2024 proběhla schůzka s jednatelkou žalobce v , adresa, . Chtěl vyřešit jisté osobní věci. Byli tam pouze ve dvou. Říkal jí, že by se chtěl vrátit zpět do jeho města, zda by mu s tímto pomohla. Bylo mu řečeno, že má pokračovat v činnosti dál a že se to časem nějak vyřeší. Žádná dohoda o ukončení spolupráce uzavřena nebyla. Žalovaný potvrdil, že po odevzdání notebooku neměl přístupy. Toto ale není nezbytné pro vykonávání zmiňované péče. Je pravdou, že poskytování péče „není finančně ohodnoceno“, ale pokud by tuto péči o zákazníky nevykonával, nebyly by mu dost dobře vplaceny provize. Tuto péči o zákazníky vykonával do září 2024. Dohodu o obchodním zastoupení považoval za ukončenou v okamžiku, kdy mu bylo zasláno finální vyúčtování v dubnu 2025. Žádná písemné dohoda o ukončení nebo písemná výpověď nebyla uzavřena nebo mu doručena. Péči poskytoval panu , jméno FO, , panu , jméno FO, nebo panu , Anonymizováno, . Obecně péči poskytoval, když potřebovali poradit s novým telefonem, roamingem, s chybami ve vyúčtování nebo se set-top-boxy, kdy v těchto případech vycházel z veřejně přestupných stránek , Anonymizováno, . Není pravdou, že by nemohl aktivovat i zákazníky s RČ, ale pouze s IČ nebo malé firmy. Pokud předkládal zprávy, kde ho klienti kontaktují, pokud jde o péči, pak na tyto reagoval telefonicky. , jméno FO, byl zákazníkem na RČ, ale zároveň podnikal. Mají mezi sebou velmi dobrý obchodní vztah a služby mu poskytoval, když pracoval na prodejně. Po uzavření smlouvy o obchodním zastoupení ho kontaktoval, mimo pracovní vztah spolu nekomunikují. Pokud v reakci na předžalobní výzvu uváděl, že se o údajném závazku dozvěděl po 14 měsících po ukončení spolupráce, pak tímto reagoval na formulace obsažené v předžalobní výzvě.

14. Z výslechu svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že s žalovaným komunikoval ohledně telekomunikačních služeb. Poprvé se viděli na pobočce , Anonymizováno, v roce 2022 nebo 2023. V roce 2024 ho žalovaný kontaktoval, že dělá pro firmy výhodnější balíčky a jestli by o toto neměl zájem. Tuto službu svědek nevyužil. Od ledna 2024 do června 2024 od žalovaného žádnou službu nevyužil. S žalovaným však řešil veškeré problémy týkající se telekomunikačních služeb. Udržovali pouze služby, které byly poskytnuty před tímto zmiňovaným obdobím. Je pravdou, že v polovině roku 2024 žalovanému volal. Měl problémy s internetem, v tomto mu pomohl. Jednalo se o odpojení a zapojení. Svědek se považuje za koncového nebo potencionálního koncového uživatele O215. Z výslechu svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že byl přítomen závěru schůzky mezi jednatelku žalobce a žalovaným, která proběhla před dvěma lety.

16. Dle § 2483 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce zavazuje jako nezávislý podnikatel dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného nebo na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi.

17. Dle § 564 o.z. vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje.

18. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o obchodním zastoupení. Ve smlouvě bylo ujednáno, že smlouvu lze ukončit písemnou dohodou stran. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný pro žalobce vyvíjel činnost, za níž mu náležely provize, v měsících leden, únor a březen 2024. Žalovanému byl dne 10. 2. 2024 vyplacen nováčkovský bonus ve výši 30 000 Kč a dne 10. 3. 2024 nováčkovský bonus ve výši 30 000 Kč. Mezi účastníky došlo ke společné schůzce v březnu 2024. V dubnu 2024 bylo žalovanému oznámeno zastavení schůzek s klienty. V květnu 2024 žalovaný vrátil žalobci poskytnutý notebook. Žalobce následně v souladu se smlouvou zadržel žalovanému nevyplacené provize po dobu ochranné lhůty. Finální vyúčtování pak žalobce zaslal žalovanému 14. 4. 2025 a dne 16. 4. 2025 vyplatil žalovanému částku 45 660 Kč. V opraveném vyúčtování následně žalobce vyzval žalovaného k vrácení nováčkovského bonusu ve výši 20 000 Kč. Po provedeném dokazování soud došel k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena ústní dohoda o ukončení smlouvy o obchodním zastoupení, a to ke konci dubna 2024. Tato skutečnost byla prokázána předloženou komunikací mezi účastníky, ale především faktickým jednáním obou účastníků. Žalovaný přestal pro žalobce vykonávat činnost, v měsíci dubnu 2024 již neprobíhaly sjednané schůzky žalovaného s klienty, když tyto musely být ze strany žalobce zrušeny. Následně žalovaný odevzdal jednatelce žalobce notebook s přístupovými údaji (květen 2024). Žalovaný neprokázal své tvrzení, že i nadále vykonával pro žalobce činnost spočívající v tzv. péči o zákazníky. Svědek , jméno FO, potvrdil, že s žalovaným uzavřel obchod ještě před uzavřením smlouvy o obchodní spolupráci žalobce s žalovaným. Žádná služba v době, kdy žalovaný vykonával pro žalobce činnost obchodního zástupce, svědkovi ze strany žalovaného poskytnuta nebyla. Žalovaný předložil dále emaily, z nichž ale nebylo možno učinit zjištění o tom, že by žalovaný autorům emailů poskytoval tzv. péči, která byl nějak souvisela s obchodní činností, kterou žalovaný pro žalobce vykonával. Žalovaný pak sám v reakci na předžalobní výzvu připouští, že došlo k ukončení spolupráce v dubnu 2024. Soud tedy uzavírá, že mezi účastníky došlo k ústnímu ukončení smlouvy o obchodním zastoupení. Dle přesvědčení soudu pak uzavřená smlouva o obchodním zastoupení ústní ukončení smlouvy výslovně nevylučuje. Podstatné pak je, že obě strany sporu se od května 2024 chovaly tak, že k ukončení smlouvy o obchodním zastoupení skutečně došlo (zejména pak nevyvíjení činnosti ze strany žalobce, vrácený notebook ze strany žalovaného, zadržení provizí po dobu ochranné lhůty). Vzhledem k tomu, že došlo k ukončení smlouvy o obchodním zastoupení během prvních šesti měsíců jejího trvání, má žalobce v souladu se smlouvou právo na vrácení části nováčkovského bonusu a to dvakrát 10 000 Kč, tedy 20 000 Kč. Soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný je se splněním své povinnosti v prodlení, má žalobce právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl s tím, že žalovaný je povinen uvedené částky zaplatit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. o.s.ř.

19. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud tak, že žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu. Žalobci vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady za zastoupení advokátem dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Dle § 11 odst. 1 cit. vyhlášky za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobce 1 900 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, jednoduchou výzvu se základním skutkovým a právním rozborem (ve výši ½), replika ze dne 16. 1. 2026, vyjádření ze dne 29. 1. 2026, účast na jednání soudu dne 20. 1. 2026 a účast na jednání soudu dne 4. 3. 2026 – celkem za 6,5 úkonů právní služby 12 350 Kč. Dále bylo zást. žalobce přiznáno 3 150 Kč (7x náhrada paušálních nákladů po 450 Kč). Zást. žalobce dále náleží náhrada cestovních výdajů za cestu osobním automobilem z , adresa, a zpět, celkem 500 km, při průměrné spotřebě 9/100km, ceně benzínu 39 Kč/litr a náhradě opotřebení ve výši 5,90 Kč za 1 km, a to ke dvěma jednáním soudu dne 29. 1. 2026 a 4. 3. 2026, celkem ve výši 9 400 Kč. Dále soud žalobci přiznal náhradu za promeškaný čas za 24 půlhodin á 150 Kč, celkem 3 600 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu přiznána náhrada uvedené daně ve výši 5 985 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 35 485 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobci dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 o.s.ř. je povinen je zaplatit k rukám zástupce žalobce. Pro úplnost soud dodává, že zástupci nebyl přiznán jeden úkon právní služby za repliku ze dne 16. 1. 2026, který byl účtován dvakrát.