114 C 12/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Kučerovou, Ph.D. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A , narozená dne Datum narození žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupený: Jméno žalobkyně B , Anonymizováno proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , IČO IČO žalované A bytem Adresa žalované A zastoupený: Jméno žalované B , Anonymizováno 2. Jméno žalované C ., IČO IČO žalované C sídlem Adresa žalované C zastoupený: Anonymizováno Anonymizováno vedlejší účastník: Jméno účastníka A , IČO IČO účastníka A sídlem Adresa účastníka A zastoupený: Jméno účastníka B , Anonymizováno zaplacení 5.568.464 Kč s příslušenstvím I. Žaloba, aby žalovaní 1. a 2. byli povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 5.568.464 Kč s příslušenstvím, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 1. náklady řízení ve výši 353 545 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného 1.III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 2. náklady řízení ve výši 422 240 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného 2.IV. Žalobkyně je povinna nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 268 199 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce vedlejšího účastníka.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaných zaplacení 5 568 464 Kč jako náhrady újmy, která jí vznikla zaplacením pokuty u finančního úřadu. Žalobkyně zdědila po svém manželovi, , jméno FO, , 25 ks kmenových akcií společnosti , právnická osoba, ., které se spolu s ostatními akcionáři rozhodla prodat společnosti , právnická osoba, kupní smlouva byla uzavřena dne 15.9.2017, kupní cena akcií byla 69 523 750 Kč a měla být uhrazena do 5 let. Oba žalovaní se na celé transakci podíleli, první žalovaný poskytoval daňové poradenství společnosti , právnická osoba, ., druhý žalovaný rovněž, s oběma společnostmi měli uzavřené smlouvy a jejich služby jim byly hrazeny. Oba žalovaní byli opakovaně dotazováni, zda příjem za prodej akcií podléhá u akcionářů nějaké daňové povinnosti, na což odpověděli, že příjem daňové povinnosti nepodléhá, neboť akcionáři vlastnili akcie déle, než byl v té době předepsaný daňový test. Žalobkyně následně uzavřela se společností , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, .) smlouvu o příplatku mimo základní kapitál ve výši 64 524 789,50 Kč, přičemž na toto plnění měl být započítán příjem z prodeje akcií ve výši 69 523 750. K tomu došlo Dohodou o započtení pohledávek ze dne 15.9.2017. Oba žalovaní zde byli opět aktivní, o této transakci věděli, přesto žalovanou neupozornili na to, že dle ust. § 38v odst.1 zákona č. 586/1992 o daních z příjmu je povinna oznámit příjem, osvobozený od placení daně, správci daně. Tuto povinnost mohla žalobkyně splnit do 31.3.2018, popř. 30.6.2018, nevěděla však o tom a povinnost nesplnila. Ke splnění povinnosti pak došlo až na výzvu správce daně a ten následně vyměřil žalobkyni pokutu ve výši 6 452 479 Kč, což bylo 10% částky, která nebyla oznámena. Žalobkyně se snažila pokutu odvrátit, avšak marně a celkem již uhradila 5 450 000 Kč a byly jí na pokutu započteny přeplatky z jiných daní ve výši 118 464 Kč, celková škoda tak činí 5 568 464 Kč. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaní odpovídají za škodu, která jí vznikla, a to dle ust. § 2912 odst.2 o.z., 2913 o.z., 2950 o.z. a ust. § 6 odst. 8 zákona o daních z příjmu.

2. První žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť mezi ním a žalobkyní neexistoval žádný smluvní vztah, neposkytoval jí účetní ani daňové poradenství. Žalobkyně byla právně zastoupena a radu jí měl poskytnout její právní zástupce.

3. Druhý žalovaný rovněž se žalobou nesouhlasil, rovněž uvedl, že mezi ním a žalobkyní neexistoval žádný právní vztah, žalovaný nebyl povinen poskytovat žalobkyni jakékoli poradenství.

4. Soud žalobkyni poučil dle ust. § 118a o.s.ř. o tom, že pro úspěch ve věci musí tvrdit jakou konkrétní povinnost, který ze žalovaných porušil, např. kdy byli žalovaní povinni ji poučit o jejích povinnostech a z čeho tato povinnost vyplývala. Byla také poučena o tom, že musí tvrdit a prokázat, že žalovaní aktivně vystupovali v obchodu s akciemi a že s nimi ona komunikovala, popř. byla ujištěna o svých povinnostech.

5. Žalobkyně pak po poučení uvedla, že byla akcionářem společnosti , právnická osoba, . (po svém zemřelém manželovi), a to společně s panem , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, společnost založili v roce 2012. V roce 2016 se společnost sloučila se společností , právnická osoba, . a dalšími akcionáři se stali , jméno FO, a společnost , právnická osoba, ., kteří měli prioritní akcie s přednostním právem na podíl na zisku. Tento podíl činil 29% z vytvořeného zisku, což společnost zatěžovalo a původní akcionáři se rozhodli prioritní akcie odkoupit, vyjednáváním bylo pověřeno představenstvo (, jméno FO, , jeho syn , jméno FO, , žalobkyně a její syn , jméno FO, ) a další zaměstnanci – účetní a finanční ředitelka , jméno FO, a podíleli se na tom i oba žalovaní. Bylo třeba odkoupit všechny akcie původní společnosti nově založenou společností (, právnická osoba, .), která si vzala úvěr u UniCredit Bank Czech republik and Slovakia a.s. Celá smluvní dokumentace byla předána ke kontrole jednateli druhého žalovaného, p. , jméno FO, , je tedy zřejmé, že se druhý žalovaný na této dokumentaci podílel, přičemž již v této době bylo zřejmé, že prioritní akcie budou vyplaceny a splatnost akcií žalobkyně a , jméno FO, bude odložena. Otázka daňového zatížení žalobkyně a , jméno FO, se řešila na jednání managementu společnosti a dne 4.7.2017 byla pověřena , jméno FO, , aby se žalovaných zeptala, zda je prodej akcií pana , jméno FO, a žalobkyně zatížen nějakou daňovou povinností, ona se zeptala a pak informovala představenstvo společnosti, že z prodeje kmenových akcií nebude žalobkyně ani , jméno FO, platit daň. Je z toho zřejmé, že společnost , právnická osoba, . sice nebyla účastníkem transakce, ale projevovala zájem o to, aby akcionáři nebyli zatíženi daňovou zátěží. , právnická osoba, byli rodinnými společnostmi, z čehož logicky vyplývá, že členové statutárních orgánů hájí zájmy společníků. I po uzavření kupních smluv na akcie se oba žalovaní podíleli na vytváření dalších smluv, které vedly k zániku závazku společnosti , právnická osoba, . vůči akcionářům jinak, než zaplacením (vložení prostředků mimo základní kapitál). Došlo tedy k započtení pohledávek, o čemž vydala společnost , právnická osoba, . dne 22.12.2019 potvrzení. Tato společnost patří jednateli druhého žalovaného, takže o tom věděl. Druhý žalovaný tedy věděl o všech skutečnostech, které podmiňovaly vznik povinnosti žalobkyně dle ust. § 38v odst.1 zákona o daních z příjmu – tedy povinnost oznámit osvobozený příjem. Žalovaní tedy měli povinnost v srpnu 2017 oznámit žalobkyni, že ji stíhá povinnost k oznámení osvobozeného příjmu, když byli dotazováni , jméno FO, ohledně daňových povinností akcionářů. Znovu měli na tuto povinnost upozornit v okamžiku, kdy se dozvěděli o tom, že závazek zaplatit kupní cenu za akcie zanikl. Upozornit měli , právnická osoba, . nebo jeho finanční ředitelku.

6. Povinnost, kterou žalovaní porušili vyplývá pro prvního žalovaného z příkazní smlouvy č. 69/2017 ze dne 8.6.2017, kde je v bodě 2.2 zakotvena povinnost žalovaného oznámit příkazci všechny okolnosti, které zjistil při zařizování záležitosti a které mohou mít vliv na změnu pokynů příkazce, v bodě 2.4. je povinnost postupovat při zařizování záležitosti s odbornou péčí a chránit zájmy příkazce, v bode 2.6 je povinnost odpovídat příkazci za škodu, která vznikne při zařizování záležitostí, příkazník se povinnosti zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani pří vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. Součástí jeho povinností bylo dle žalobkyně i prověření daňových povinností nejen na straně klienta, ale i jeho akcionářů.

7. Povinnosti žalovaných jsou pak obecně stanoveny i v zákoně č. 523/92 Sb., ust. § 6 odst.

1. Tím, že první žalovaný neupozornil na existenci informační povinnosti žalobkyně, porušil bod 2.4. příkazní smlouvy, neboť nepostupoval s odbornou péčí a nechránil zájmy příkazce. Oba žalovaní porušili svou obecnou povinnost chránit oprávněné zájmy svého klienta a povinnost uplatňovat vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Žalobkyně komunikovala se žalovanými o záležitostech obchodu s akciemi, což dokládá emailová komunikace.

8. Po doplnění žalobních tvrzení vstoupil do řízení vedlejší účastník na straně žalovaných, a to , Anonymizováno, a uvedl, že považuje nárok žalobkyně za nedůvodný. Žalovaní neporušili žádnou svou povinnost, která může vyplývat buď ze smlouvy, nebo ze zákona. Žalobkyně se dovolává povinností žalovaných ke svým klientům, ale , jméno FO, se zmiňuje o tom, že jí bylo sděleno žalovanými, že není třeba platit daň, nikoliv, že nevznikla žádná daňová povinnost, jak dovozuje žalobkyně. Nic podobného pak svědkyně ani netvrdila, dotazovala se pouze na nutnost platby daně. Příkazní smlouvou byla prvnímu žalovanému založena povinnost hájit zájmy klienta, nikoliv žalované. Široký výklad povinností daňového poradce, který žalobkyně podává, nemůže obstát.

9. První žalovaný pak na doplnění tvrzení žalobkyní uvedl, že žalobkyně nesplnila povinnost doplnění tvrzení, když neuvedla, jak se měl první žalovaný podílet aktivně na operacích s prodejem akcií, ani že ona sama s prvním žalovaným jednala. Příkazní smlouva byla uzavřena se společností , právnická osoba, ., nikoliv se žalobkyní a nevyplývá z ní, že by měl první žalovaný poskytovat daňové poradenství žalobkyni. Žalobkyně ani její syn po prvním žalované nepožadovali, aby se podílel na zaplacení pokuty, první žalovaný pouze pomáhal synovi žalobkyně se žádostí o prominutí pokuty, vypracoval pro ně také obecnou písemnost, kam si syn žalobkyně udělal ještě další poznámky, z nichž je patrné, že vina byla na straně účetní žalobkyně.

10. Druhý žalovaný uvedl, že žalobkyně popsala širší souvislosti prodeje akcií a uvedl, že jeho klienty byli původně „noví“ akcionáři, tedy společnost , právnická osoba, . a , jméno FO, . Žalobkyně tvrdí, že podmínky prodeje akcií měl projednávat management společnosti , právnická osoba, ., společnost však nebyla stranou kontraktu, tou je prodávající a kupující akcií. Druhý žalovaný se angažoval na straně společnosti , právnická osoba, . a , jméno FO, jako prodávajících akcie společnosti , právnická osoba, ., když kupujícím byla společnost , právnická osoba, . – všechna jím zaslaná dokumentace se týká pouze těchto osob, které byli klienty druhého žalovaného, na tyto smlouvy odkazují emaily. Nakonec tyto smlouvy nebyly ani použity, smlouvy o převodu akcií připravila advokátní kancelář spojená s úvěrující bankou. Předseda představenstva druhého žalovaného se tedy na přípravě smluvní dokumentace se žalobkyní nepodílel a žalobkyni nezastupoval. Na transakci se podílel i právní zástupce žalobkyně, měl tedy i on poskytnout žalobkyní právní radu ohledně jejích daňových povinností. Mezi žalobkyní a druhým žalovaným neexistoval právní vztah ani spolupráce. Následné kroky – započtení, příplatek mimo základní kapitál pak žalovaný nezajišťoval, pouze jeho propojená společnost , právnická osoba, . potvrdila existenci pohledávky a , jméno FO, také poskytl vzorový dokument – smlouvu o započtení pohledávky, tuto ale nepřipravoval, nebyl ve vztahu se společností , právnická osoba, . Ani z emailu , jméno FO, nevyplývá, že by mezi žalobkyní a druhým žalovaným měl existovat nějaký právní vztah, který by zavazoval druhého žalovaného k poskytnutí informací nebo daňového poradenství žalobkyni. Text mailu hovoří pouze o tom, že není třeba platit daň, nikoliv o tom, že neexistuje žádná daňová povinnost. Ani z obecné povinnosti daňového poradce nevzniká povinnost žalovaného informovat žalobkyni o její povinnosti ohlásit osvobozený příjem, nedopadají na to ani judikáty zmíněné žalobkyní (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.12.2003, sp.zn. 25 Cdo 1487/2002 a ze 6.1.2005, sp.zn. 25 Cdo 4009/2004). Výklad žalobkyně o povinnostech žalovaného je velmi extenzivní, povinnost druhého žalovaného porušena nebyla, protože mezi ním a žalobkyní neexistoval právní vztah. Druhý žalovaný fakturoval své služby při fúzi společnosti , právnická osoba, . s , právnická osoba, ., nikoliv v souvislosti s prodejem akcií žalobkyně. Pokud by byla pravda, že syn žalobkyně požadoval po žalovaných, aby se podíleli na zaplacení pokuty již v roce 2019, nedává smysl, proč s podáním žaloby tak dlouho otáleli. Žalobkyně účelově hledá osobu, která by kompenzovala její pochybení při neoznámení osvobozeného příjmu.

11. Soud při svém rozhodování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Dne 15.9.2017 byla uzavřena kupní smlouva o prodeji akcií mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, jejím předmětem bylo 25 kusů kmenových akcií na jméno v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 20 000 Kč s pořadovým číslem 001 – 025, emitovaných společností , právnická osoba, . kupní cena činila 69 523 750 Kč a měla být vyplacena do pěti let a tří měsíců (zjištěno z kupní smlouvy). Dne 22.12.2017 byla uzavřena smlouva o příplatku mimo základní kapitál mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, . jednající žalobkyní a , adresa, , podle které měla žalobkyně jako společník poskytnout příplatek ve výši 64 524 789,50 Kč, a to formou započtení (zjištěno ze smlouvy o příplatku mimo základní kapitál). Dne 22.12.2017 byla uzavřena dohoda o započtení pohledávek mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, . za niž jednají , jméno FO, a žalobkyně a započítává se pohledávka žalobkyně na zaplacení 69 523 750 Kč z titulu Smlouvy o převodu podílu a pohledávka společnosti proti žalobkyni na splacení její části příplatku mimo základní kapitál ve výši 64 524 789,50 Kč. (zjištěno z dohody o započtení). Společnost , právnická osoba, . a auditor , jméno FO, vydali potvrzení o existenci pohledávky započítávané na zvýšení vlastního kapitálu společnosti , právnická osoba, . – je zde uvedeno, že část pohledávky žalobkyně ve výši 64 524 789,50 Kč z titulu smlouvy o převodu podílu je schopná k započtení (zjištěno z Potvrzení nezávislého auditora). Dne 2.10.2019 byla žalobkyně vyzvána, aby podala oznámení o osvobozených příjmech fyzických osob dle ust. § 38v odst.4 zákona o daních z příjmu (zjištěno z výzvy Finančního úřadu pro Olomoucký kraj ze dne 2.10.2019). Dne 15.10.2019 podala žalobkyně Oznámení o osvobozených příjmech na Finanční úřad pro , Anonymizováno, kraj, kde uvedla příjem ve výši 64 524 789,50 Kč jako příjem osvobozený od daně (zjištěno z Oznámení). Žalobkyni bylo uloženo Finančním úřadem pro , Anonymizováno, kraj zaplatit pokutu za neoznámení osvobozeného příjmu ve výši 10% z této částky, tedy 6 452 479 Kč (zjištěno z Platebního výměru ze dne 25.11.2019, č.j. 2020227/19/3101 – 51525 – 809545). První žalovaný je živnostník s předmětem podnikání Vedení účetnictví, vedení daňové evidence (zjištěno z výpisu ze živnostenského rejstříku), druhý žalovaný má předmět podnikání mimo jiné i daňové poradenství vykonávané pomocí oprávněných osob, jedním z jednatelů je , jméno FO, (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku). Mezi prvním žalovaným a společností , právnická osoba, . byla uzavřena příkazní smlouva, jejímž předmětem bylo poskytování daňového poradenství ve věcech daní, poplatků a věcí s tím souvisejících. Podle článku 2.2. je příkazník povinen oznámit příkazci všechny okolnosti, které zjistil při zařizování záležitostí a které mohou mít vliv na změnu pokynů příkazce a podle článku 2.4. je příkazník povinen postupovat při zařizování záležitostí s odbornou péčí a chránit zájmy příkazce. (zjištěno z příkazní smlouvy). V letech 2015 – 2021 společnost , právnická osoba, . hradila oběma žalovaným odměnu za daňové a účetní služby (zjištěno z tabulek, předložených žalobcem).

12. Společnost , právnická osoba, . měla do března 2013 jediného akcionáře , jméno FO, , od 19.10.2017 , právnická osoba, ., od 30.10.2017 , právnická osoba, , od 24. 5.2021 , právnická osoba, a od 1.7.2022 , právnická osoba, . V roce 2017 byl předsedou představenstva , jméno FO, , členy představenstva žalobkyně, , jméno FO, , , jméno FO, (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku). Společnost , právnická osoba, . změnila 28.10.2017 jméno na , právnická osoba, a dne 8.10.2021 na , právnická osoba, Jednateli společnosti byli a jsou žalobkyně a , jméno FO, (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku).13. , jméno FO, zasílal dne 8.9.2017 , jméno FO, mail, jehož součástí jsou Smlouva o převodu akcií , Anonymizováno, , Smlouva o převodu akcií , jméno FO, , Smlouva o postoupení Smlouvy o zápůjčce , Anonymizováno, , Smlouva o postoupení Smlouvy o zápůjčce , jméno FO, (zjištěno z mailu).14. , jméno FO, zasílala dne 29.8.2017 , jméno FO, mail, v němž je uvedeno, že u daňových poradců pana , jméno FO, a pana , jméno FO, má ověřeno, že z prodeje kmenových akcií nebude pan , adresa, ani paní , jméno FO, platit daň. Má to potvrzeno smluvně při konzultaci s nimi a ptá se, zda to je potřeba i písemně (zjištěno z mailu).

15. Dne 30.8.2020 zaslal , jméno FO, , , jméno FO, a žalobkyni mail, v němž uvádí, že zaslal finančnímu úřadu žádost o splátky a posílá také zkopírovanou část zákona o dani z příjmu a dále zde uvádí, že je fakt, že ani jeden z ekonomických odborníků (, jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ) nikoho neupozornil na tuto skutečnost – povinnost oznámit příjem osvobozený od daně z příjmu a nechce s tím mít nic společného a řešit z vlastních pojistek. Dává pak na zváženou, zda by se nemělo toto jasné pochybení vyplatit z pojistek žalovaných a , jméno FO, (zjištěno z mailu).

16. Koncept kupní smlouvy o prodeji akcií připravovala advokátní kancelář , Anonymizováno, , ve smlouvě chybí pouze cena akcií a datum uzavření (zjištěno z konceptu smlouvy).

17. Žalobkyně podala dne 19.12.2019 žádost o prominutí pokuty za neoznámení osvobozeného příjmu, kde uvedla, že se její zdravotní stav po sebevraždě manžela v roce 2015 zhoršil a rozhodla se prodat akcie, počítala s oznámením příjmu při připsání peněz na účet, došlo ale k započtení a neuvědomila si, že i to je příjem, neoznámila tedy tento osvobozený příjem finančnímu úřadu. Z důvodu svého zdravotního stavu tedy žádá o prominutí. (zjištěno ze žádosti, tak jak byla podána na finanční úřad). V konceptu žádosti, který sestavil první žalovaný a zaslal , jméno FO, , je pak rukou dopsáno, že daňové přiznání podávala účetní a pokud by nebyla pokuta prominuta, lze využít pojistky účetní (zjištěno z konceptu a mailu).18. , jméno FO, zaslal dne 18.8.2017 , adresa, mail, v němž uvádí, že by předal posudky na ocenění akcií a projednali by smlouvy o převodu akcií a postoupení pohledávek mezi , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a , jméno FO, a , Anonymizováno, a doufá, že právní kancelář již bude mít smlouvy připravené (zjištěno z mailu).

19. Žalobkyně se dotazovala na finančním úřadě, zda musí platit pokutu, i když podala oznámení a o své povinnosti se dozvěděla až z oznámení finančního úřadu (zjištěno z mailu).20. , jméno FO, zaslal 16.10.2019 mail , adresa, a , jméno FO, , kde uvádí, že 10% v případě reakce a 15% v případě nereakce a dále že , Anonymizováno, nemůže vědět, že tato operace proběhla v účetnictví , Anonymizováno, , resp. v nakládání s akciemi, pokud jí to někdo neoznámil. Někdo řádně zadrbal jeden důležitý krok za miliony. Téhož dne pak , jméno FO, žádá prvního žalovaného o zaslání nějakých podmínek pro snížení pokuty, první žalovaný něco zpět zasílá (zjištěno z mailů).21. , jméno FO, pak na den 23.9.2019 domlouvá schůzku v , adresa, (zjištěno z mailů).

22. Společnost , Jméno žalované C, . měla ve své databázi dokument Dohoda o započtení pohledávek a Smlouvu o započtení (zjištěno z vlastností dokumentu).23. , jméno FO, shrnul, jakým způsobem se stali , právnická osoba, . a , jméno FO, akcionáři , Anonymizováno, a jak lze provést vyúčtování (zjištěno ze shrnutí a vlastností dokumentu).24. , jméno FO, jako vedoucí IT oddělení společnosti , Anonymizováno, prohlásil, že , jméno FO, měl přístup k úložišti a že u dokumentů Dohoda o započtení pohledávky , jméno FO, a Dohoda o započtení pohledávky , adresa, platí, že autorem je lcervenkova, vytvoření obsahu 1.2.2018, naposledy uložil , jméno FO, , u dokumentů Smlouva o příplatku mimo základní kapitál , jméno FO, a Smlouva o příplatku mimo základní kapitál , adresa, je autor , jméno FO, , vytvoření obsahu 22.1.2018, naposledy uložil , jméno FO, společnost , Jméno žalované C, ., Souhlas jednatelů s příplatkem, autor , Anonymizováno, , vytvoření obsahu 22.1.2018, naposledy uložil , jméno FO, , Příplatek mimo základní kapitál, autor , jméno FO, , naposledy uložil , jméno FO, a další dokumenty k akci, Anonymizováno, Projekt fúze sloučení odštěpením části majetku z , právnická osoba, . do , právnická osoba, byly staženy z úložiště v , právnická osoba, . před prodejem , právnická osoba, . v květnu 2021 a je uvedena cesta v úložišti (zjištěno z tabulky organizační struktury, čestného prohlášení a printscreenů).25. , jméno FO, , syn žalobkyně, ve svém výslechu uvedl, že žalobkyni v běžných záležitostech zastupoval po úmrtí otce a byl i v představenstvu , Anonymizováno, . V roce 2015 do společnosti vstoupili , jméno FO, a , Anonymizováno, , kteří půjčili peníze a mělo se to kompenzovat přídělem zisku, což začalo , Anonymizováno, zatěžovat a začalo se jednat o vrácení peněz tím, že se prodají akcie společnosti , Anonymizováno, , peníze se měly vyplácet , jméno FO, a společnosti , Anonymizováno, , žalobkyni a p. , jméno FO, ne, , Anonymizováno, byla rodinná firma. Žalované zná jako daňové poradce , Anonymizováno, . Řešil se daňový dopad prodeje akcií, protože žalobkyně nabyla akcie v dědictví a nebyli si jistí, že tam není nějaká daňová povinnost. Pověřili finanční ředitelku paní , jméno FO, , aby zjistila, jaké daňové povinnosti budou s tím převodem spojené a oba žalovaní uvedli, že tyto převody žádnou daňovou povinnost nevyžadují, a to ani daně ani informace. , jméno FO, to pak sdělila v mailu. Fakticky k převodu peněz nedošlo, řešilo se to zápočtem, dokumenty se diskutovaly s panem , jméno FO, . S finančním úřadem pak jednal svědek. Stejnou výzvu jako žalobkyně dostal i , jméno FO, . Došlo i k jednání se žalovanými, řešilo se to, žalovaní odmítli uhradit pokutu, i když jim v té době , Anonymizováno, platil nemalé peníze. Druhý žalovaný dělal takové ty méně obvyklé věci, první žalovaný dohlížel na správnost účetnictví. Žalobkyni zpracovávala daňové přiznání účetní paní , jméno FO, , s ní to neřešili, protože se tato transakce v daňovém přiznání neobjevila, když se daňoví poradci na tuto povinnost neupozornili. Žalobkyně při transakci nebyla právně zastoupena, některé dokumenty připravovala banka, některé druhý žalovaný, něco konzultovali s , jméno FO, , ten připravil kupní smlouvu a fyzické předání akcií. Prodej hlídala banka, příplatek druhý žalovaný. Sešel se pak v , adresa, se žalovanými, když přišla výzva od finančního úřadu, někdy koncem roku 2019. Žaloba byla podána po třech letech, protože to mezitím řešil s finančním úřadem a konzultoval i s jinými poradci. Na výslovný dotaz pak uvedl, že mu paní , jméno FO, řekla, že má potvrzeno, že neexistuje daňová povinnost, že doba držení akcií je pět let a sčítá se s dobou, po kterou je držel zůstavitel. Na schůzkách se mluvilo o tom, zda je třeba něco platit, zajímala ho daň z příjmu a vše s ní související. S účetní, která daňové přiznání podávala, se bavili o tom, že přišla ta výzva. Dokumenty k příplatku a započtení vypracoval druhý žalovaný, vyplývá to z toho, že tyto dokumenty byly uloženy na disku , Anonymizováno, , připravila to paní , jméno FO, a držitelem softwaru je druhý žalovaný.26. , jméno FO, ve své svědecké výpovědi uvedla, že v roce 2017 pracovala v , Anonymizováno, jako finanční ředitelka. První žalovaný dělal daňová přiznání , Anonymizováno, , druhý žalovaný dělal nějaké projekty, když se prodávaly akcie. V , Anonymizováno, byli menšinoví akcionáři pan , jméno FO, a nějaká společnost a většinoví paní , jméno FO, a pan , jméno FO, , akcie měla kupovat společnost , Anonymizováno, . Zaplaceno bylo těm menšinovým. Řešily se daňové dopady, nebylo jisté, zda může paní , jméno FO, akcie prodat, jestli je majitelem dost dlouho, ptali se proto pana , jméno FO, a pana , jméno FO, . Potvrdila, že psala mail o tom, že se jich ptala. Odpověděli, že akcie může prodat, že byla dodržena lhůta 3 let, o ničem jiném jí neříkali a ona se na nic jiného neptala. Jiné povinnosti z toho neplynou. Ona to pak říkala na představenstvu, že to paní , jméno FO, může prodat. Pak se řešilo, že , Anonymizováno, bude předlužená, když bude mít vysoké závazky a malé základní jmění, tak se to řešilo příplatkem mimo základní kapitál, šlo to mimo svědkyni, smlouvu připravil pan , jméno FO, . Proběhl zápočet, pak byl nějaký problém s finančním úřadem, diskutovalo se o tom. , jméno FO, nějaké smlouvy posílal, už neví jaké, probíhalo také odštěpení závodu v , Anonymizováno, a fúze. , jméno FO, měla účetní paní , jméno FO, , ta v té době spolupracovala i s , Anonymizováno, , v roce 2016 však spolupráce skončila. , jméno FO, se na prodeji akcií nepodílel. , jméno FO, fakturoval vedení účetnictví , Anonymizováno, a daňové přiznání , Anonymizováno, . , jméno FO, fakturoval ty jednotlivé akce, např. odštěpení.

27. Podle ust. § 38v odst.1 zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmu pokud poplatník daně z příjmů fyzických osob obdrží příjem, který je od daně z příjmů fyzických osob osvobozen a je vyšší než 5 000 000 Kč, je povinen oznámit správci daně tuto skutečnost do konce lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém příjem obdržel.

28. Podle odst.4 zjistí-li správce daně nesplnění povinnosti podle odstavce 1, vyzve poplatníka k jejímu dodatečnému splnění a stanoví mu k tomu náhradní lhůtu.

29. Podle ust. § 38w odst. 1 zákona o daních z příjmu Poplatníkovi vzniká povinnost uhradit pokutu za neoznámení osvobozeného příjmu, pokud nepodá oznámení o osvobozených příjmech fyzických osob, ve výši a) 0,1 % z částky neoznámeného příjmu, pokud tuto povinnost splní, aniž by k tomu byl vyzván, b) 10 % z částky neoznámeného příjmu, pokud poplatník tuto povinnost splní v náhradní lhůtě poté, co byl k tomu vyzván, nebo c) 15 % z částky neoznámeného příjmu, pokud poplatník nesplní tuto povinnost ani v náhradní lhůtě.

30. Podle ust. § 6 odst.8 zákona č. 523/1992 Sb. o daňovém poradenství daňový poradce odpovídá klientovi za škodu, která mu v souvislosti s výkonem daňového poradenství vznikla, pokud ji způsobil daňový poradce, jeho zástupce nebo pracovník. Daňový poradce se odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.

31. Podle ust.§ 2912 odst. 2 o.z. dá-li škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost, nebo zaváže-li se k činnosti, k níž je zvláštní znalosti, dovednosti nebo pečlivosti zapotřebí, a neuplatní-li tyto zvláštní vlastnosti, má se za to, že jedná nedbale.

32. Podle ust. § 2913 odst.1 o.z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

33. Podle ust. § 2950 o.z. kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě.

34. Podle ust. § 2915 o.z. je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě, a nelze-li určit, která osoba škodu způsobila.

35. Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 24.4.2001, sp.zn. . ÚS 189/01 uvádí: Postavení daňového poradce při výkonu daňového poradenství je obdobné a srovnatelné s postavením advokáta při poskytování právní pomoci podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, jakož i zákon č. 85/1996 Sb. upravují, a to v podstatě shodně, povinnost mlčenlivosti. Podle § 6 odst. 8 zákona č. 523/1992 Sb. jsou daňový poradce, jeho pracovník nebo zástupce, jakož i osoba, která pozbyla oprávnění k výkonu daňového poradenství povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděli v souvislosti s výkonem daňového poradenství. Podle § 21 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. je advokát povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. V § 21 odst. 5 zákona č. 85/1996 Sb. se pak uvádí, že povinností mlčenlivosti advokáta nejsou dotčeny povinnosti stanovené zvláštními předpisy o správě daní a poplatků; i v tomto případě je však advokát povinen zachovávat mlčenlivost o totožnosti klienta, jakož i o povaze věci, ve které právní služby poskytl nebo poskytuje. Takovou povinností je povinnost součinnosti se správcem daně podle § 34 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. To je možné analogicky vztáhnout i na postavení daňového poradce. Na daňové poradce stejně tak jako na advokáty se tedy vztahuje § 34 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., který ukládá osobám, které mají listiny a jiné věci, jež mohou být důkazním prostředkem při správě daní, povinnost na výzvu správce dně listiny a jiné věci vydat nebo zapůjčit k ohledání, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak.

36. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 18.12.2003, sp.zn. 25 Cdo 1487/2002 zaujal názor, že při rozhodování o tom, komu lze přičíst odpovědnost za škodu způsobenou neplatností smlouvy, je třeba vždy zvažovat míru účasti obou smluvních stran na způsobení neplatnosti smlouvy. Jestliže za jednu smluvní stranu jedná a neplatnou smlouvu vypracuje advokát, není vyloučena jeho odpovědnost vůči druhé smluvní straně, kterou nezastupoval.

37. Nejvyšší soud dále v rozsudku ze dne 6.1.2015, sp.zn. 25 Cdo 4009/2014 uvádí: Pro posouzení odpovědnosti advokáta za škodu podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii není rozhodující, zda právní služba byla advokátem poskytnuta za odměnu; podstatné je, zda šlo o vadný výkon advokacie. V tomto rozhodnutí se Nejvyšší soud ČR vyjadřoval k případu, kdy advokát poskytl vadnou radu, uvedl tedy nějakou skutečnost, která se nezakládala na pravdě a ačkoli to nebylo v rámci placené služby, shledal advokáta za takovou nesprávnou radu odpovědným.

38. Žalobkyně spatřuje povinnost žalovaných k náhradě škody ve skutečnosti, že jí neřekli o tom, že má povinnost oznámit osvobozené příjmy správci daně a ona proto musela zaplatit pokutu. Povinnost poradit jí, že má toto oznámení učinit, měli mít žalovaní z toho důvodu, že se podíleli na transakci, z níž příjem vznikl a také proto, že poskytovali daňové poradenství společnosti, jejíž akcie byly předmětem obchodu a tedy i příjmu. Žalobkyně také tvrdí, že jí žalovaní sdělili, že ji nestíhá v souvislosti s prodejem akcií žádná daňová povinnost.

39. Soud na straně žalovaných neshledal povinnost k náhradě škody, neboť nebyly naplněny základní předpoklady pro vznik této povinnosti – porušení povinnosti žalovaných, vznik škody a příčinná souvislost. Jako stěžejní otázku soud posuzoval, zda žalovaní nějakou svoji povinnost porušili. Je nesporné, že žalovaní nebyli v žádném smluvním vztahu se žalobkyní, jejich vztah k poskytování poradenství a dalších služeb existoval vůči společnosti , právnická osoba, . a ve vztahu k této společnosti svou povinnost nijak neporušili, ani to nebylo tvrzeno. Služby, které této společnosti poskytovali, nebyly vadné, jako tomu bylo v případě judikátu 25 Cdo 1487/2002 – sepis neplatné smlouvy. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu tedy nelze v souzeném případě aplikovat, neboť se vztahuje na poněkud jinou situaci, a to poskytnutí evidentně nesprávné rady či služby, z níž vznikne škoda i někomu jinému, než klientovi. Stejně tak rozhodnutí 25 Cdo 4009/2014 se vztahuje na situaci, kdy bylo jasně dané, že advokát dal nesprávnou radu, nedostal sice za ni zaplaceno, ale poskytl ji přímo tomu, kdo o ni požádal a komu z této chybné rady vznikla škoda. Žalovaní byli předběžně a neformálně dotázáni zaměstnankyní společnosti , právnická osoba, ., zda třetí osoba bude platit daň z příjmu při prodeji akcií této společnosti. Žalovaní odpověděli, že daň platit nebude. Tato jejich odpověď byla správná a nebylo prokázáno, že by byli dotazováni na jakoukoli další daňovou povinnost, nebo že by odpověděli, že taková povinnost neexistuje.

40. Pokud žalobkyně dovozuje, že žalovaní měli svou informaci doplnit o skutečnost, že z osvobozeného příjmu se sice daň neplatí, je ale třeba jej oznámit, soud tento názor nesdílí. Jedná se o velmi extenzivní pojetí povinnosti daňových poradců vůči třetím osobám, k nimž nemají žádný smluvní ani faktický vztah, dokonce se jich žalovaná osobně ani neptala a nebyla s nimi v žádném kontaktu. Nelze požadovat po jakémkoli profesionálovi, aby domýšlel za osobu odlišnou od jeho klienta, jestli mu nevzniká někde nějaká povinnost, na niž by měl být upozorněn. Takový vztah má profesionál ke svému klientovi, nikoliv ke třetím osobám. Třetím osobám nemůže dávat evidentně nesprávné rady nebo služby (viz judikáty výše), zde ovšem byla odpověď na dotaz správná, nebyla však vyčerpávající a nebyla tak ani myšlena. Syn žalobkyně uvedl, že se dotazovali žalovaných na to, zda žalobkyni nestíhá nějaká daňová povinnost nebo povinnost informace, to však jinými důkazy prokázáno nebylo, prokázáno bylo, že odpověděli, že nebude platit daň. Pokud žalobkyně byla účastníkem transakcí v hodnotě desítek milionů korun, bylo by jistě prozíravější, kdyby měla svého daňového poradce nebo zástupce, který by již byl povinen ji na všechny povinnosti upozornit. Daňové přiznání podávala za žalobkyni účetní a syn žalobkyně uvedl, že nevěděli, že jí mají o osvobozeném příjmu informovat, protože jim to žalovaní neřekli. I běžný laik by si měl být vědom toho, že když podává daňové přiznání, které za něj vyplňuje někdo jiný, tak by se mohl zmínit i o příjmech, které jsou osvobozeny, obzvlášť pokud se jedná o tak vysoké částky. Jedna věta v mailu finanční ředitelky o tom, že není třeba platit daň, nemůže být ani běžným občanem považována za dostatečnou, úplnou a ověřenou informaci ohledně veškerých daňových povinností.

41. Syn žalobkyně uváděl, že , právnická osoba, . byla rodinná firma a její zájmy se kryly se zájmy akcionářů. To může být pravda, ale je to pouze vnitřní vztah společnosti a jejích akcionářů, pro žalované se jednalo o společnost, pro kterou poskytovali služby a se žalobkyní žádný vztah neměli. I kdyby druhý žalovaný připravoval všechny smlouvy o prodeji akcií a následný zápočet a smlouvu o příplatku mimo základní kapitál, nemohlo to založit jeho povinnost informovat žalobkyni, že vlastně již příjem tím zápočtem proběhl a musí oznámit osvobozený příjem. Takovou povinnost ani jeden ze žalovaných neměl a nemohl ji tedy porušit a způsobit škodu. Obecná povinnost profesionála vůči ostatním není bezbřehá, vztahuje se pouze na případy evidentně chybných rad. Ani širší vymezení povinnosti k náhradě škody vůči tomu, komu má ujednaná povinnost zjevně sloužit dle ust. § 2913 o.z. tuto alternativu dle názoru soudu nepokrývá. Takovou povinnost by bylo možné dovodit pouze u škody, která byla způsobena např. přímo tou připravenou smlouvou, její neplatností, extrémní nevýhodností pro jednu ze stran, zbavením nějakého práva u jedné ze stran a podobně, což však není tento případ.

42. Žalovaní nemají povinnost k náhradě škody ani podle ust. § 2900 o.z. (obecná prevenční povinnost), neboť takovou škodu lze podle občanského zákoníku způsobit pouze konáním, nikoli opomenutím (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.5.2020, sp.zn. 25 Cdo 4536/2018, odstavec 5 a odkaz na komentářovou literaturu).

43. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř. a přiznal jejich náhradu oběma žalovaným i vedlejšímu účastníkovi, a to za právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupcům tedy byla stanovena ve výši 30 580 Kč za jeden úkon právní služby.

44. První žalovaný má právo celkem tedy 275 220 Kč za 9 úkonů (převzetí věci, odpor, dvě vyjádření k doplnění žaloby, účast u čtyř jednání, z nichž jedno trvalo déle než dvě hodiny) dle ust. § 6 a 7 a 11 odst.1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradu hotových výdajů zástupce za 8 úkonů ve věci po 300 Kč, celkem 3 200 Kč (§ 13 odst.3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Zástupci dále náleží náhrada cestovného za cestu k jednání soudu osobním automobilem Audi se spotřebou 6,9 l nafty na 100 km za 640 km v roce 2023 při základní sazbě 5,20 Kč za jeden kilometr a ceně paliva 44,10 Kč za jeden litr dle vyhl. č. 467/2022 Sb.), celkem 5 274 Kč, za 640 km v roce 2024 při základní sazbě 5,60 Kč za jeden kilometr a ceně paliva 38,70 Kč za jeden litr dle vyhl. č. 398/2023 Sb.), celkem 5 292 Kč a 40 půlhodin ztráty času po 100 Kč (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 4 000 Kč. Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 61 359 Kč. Soud přiznal náklady v celkové výši 353 545 Kč.

45. Druhý žalovaný má právo na celkem 336 380 Kč za 11 úkonů (převzetí věci, účast u čtyř jednání, jedno delší než dvě hodiny, čtyři vyjádření a závěrečný návrh) dle ust. § 6 a 7 a 11 odst.1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradu hotových výdajů zástupce za 10 úkonů ve věci po 300 Kč, celkem 3 000 Kč (§ 13 odst.3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Zástupci dále náleží náhrada cestovného za cestu k jednání soudu osobním automobilem Volkswagen Passat se spotřebou 4 l nafty na 100 km v roce 2023 za 452 km při základní sazbě 5,20 Kč za jeden kilometr a ceně paliva 44,10 Kč za jeden litr dle vyhl. č. 467/2022 Sb.), celkem 3 148 Kč, za 452 km v roce 2024 při základní sazbě 5,60 Kč za jeden kilometr a ceně paliva 38,70 Kč za jeden litr dle vyhl. č. 398/2023 Sb.), celkem 3 231 Kč a 32 půlhodin ztráty času po 100 Kč (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) tedy 3 200 Kč. Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 73 281 Kč. Soud přiznal náklady v celkové výši 422 240 Kč.

46. Vedlejší účastník vyúčtoval odměnu, jako by zastupoval dva účastníky – tedy žalované, tomuto vyúčtování však soud nepřisvědčil. Vedlejší účastník sice intervenoval ve prospěch obou žalovaných, jeho zástupce však zastupoval přímo jeho, nikoliv další dva žalované, odměna mu proto byla přiznána za zastoupení advokátem pro jednoho účastníka. Celkem 214 060 Kč za 7 úkonů (převzetí věci, účast u tří jednání, jedno delší než dvě hodiny, neboť u prvního jednání dne 8.6.2023 ještě vedlejší účastník nebyl, vstoupil až dne 24.7.2023, dvě vyjádření) dle ust. § 6 a 7 a 11 odst.1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 6 úkonů ve věci po 300 Kč, celkem 1 800 Kč (§ 13 odst.3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Zástupci dále náleží náhrada cestovného za cestu k jednání soudu osobním automobilem Mercedes-Benz se spotřebou 5,4 l nafty na 100 km v roce 2023 za 200 km při základní sazbě 5,20 Kč za jeden kilometr a ceně paliva 44,10 Kč za jeden litr dle vyhl. č. 467/2022 Sb.), celkem 1 516 Kč, za 400 km v roce 2024 při základní sazbě 5,60 Kč za jeden kilometr a ceně paliva 38,70 Kč za jeden litr dle vyhl. č. 398/2023 Sb.), celkem 3 076 Kč a 12 půlhodin ztráty času po 100 Kč (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) tedy 1 200 Kč. Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 46 547 Kč. Soud přiznal náklady v celkové výši 268 199 Kč.