12 C 1/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Benešovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo část obce proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované , obec zastoupená anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa o zaplacení 7 880 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 11 011 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28.11.2021 domáhal stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 7 880 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne 9.2.2017 provedla žalovaná za účelem získání úvěru od žalobkyně registraci na portálu žalobkyně a následně za účelem ověření svého bankovního účtu uhradila registrační poplatek ve výši 1 Kč. Na základě provedené registrace byla mezi účastníky uzavřena rámcová smlouva o úvěru. Žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to posouzením dle výpisu z účtu žalované a vyhledání žalované v nebankovním registru, insolvenčním rejstříku a exekučním rejstříku. Dne 12.6.2017 zaslala žalovaná žádost o poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč, přičemž žalobkyně žádost zamítla a nabídla požádat o menší částku. Dne 12.6.2017 žalovaná o poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč. Žalobkyně žádost žalované přijala a vyplatila žalované částku 3 500 Kč. Žalovaná se smlouvou o úvěru zavázala vrátit žalobkyni úvěr včetně sjednaných úroků ve výši 700 Kč, celkem částku 4 200 Kč. Úvěr poskytnutý žalobkyní byl splatný ke dni 2.7.2017. Žalovaná podala žádost o prodloužení termínu splatnosti, přičemž tato lhůta byla prodloužena do 6.8.2017. Žalovaná se zavázala zaplatit úvěr ve výši 3 500 Kč spolu s úrokem ve výši 1 050 Kč. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou úvěru. Žalobkyně požadovala náhradu účelně vynaložených nákladů a pokut z prodlení za 50 dnů po 70 Kč, tj. ve výši 3 500 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně, žalobkyně požaduje zaplacení částky 175 Kč. V případě pozdní splátky je žalovaná povinna zaplatit poplatek za neoprávněné využití poskytnuté půjčky ve výši 1 750 Kč. Jestliže je dlužník v prodlení o více než 30 dnů, je povinen zaplatit náklady na předání k mimosoudnímu vymáhání ve výši 2 401 Kč. Jestliže je dlužník v prodlení o více než 50 dnů, k celkovému závazku se připočítá poplatek za potenciální náklad na insolvenci ve výši 484 Kč. Dne 9.1.2018 žalovaná uhradila částku 1 000 Kč jako poplatek za úhradu dluhu po částech. Dne 9.1.2018 účastníci sjednali dohodu o uznání závazku a splátkový kalendář, kde se žalovaná zavázala uhradit částku 11 859 Kč v osmi splátkách, a to do 29.11.2018. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou čtvrté splátky, a to i přes četné předchozí výzvy žalobkyně k zaplacení. Žalobce dále požaduje po žalované zaplacení částky 1 200 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, z čehož 700 Kč je poplatek za mimosoudní vymáhání za prvních 14 dnů a částka 500 Kč je poplatek za vymáhání za následujících 14 dnů. Žalovaná žalobci dlužnou částku neuhradila ani na základě upomínky.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nerozporuje uzavření smlouvy o úvěru dne 12.6.2017 prostředky komunikace na dálku a dne 7.7.2017 smlouvy o prodloužení splatnosti úvěru. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznává ani částečně, neboť je přesvědčena, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, stejně jako smlouva o prodloužení splatnosti úvěru. Žalovaná rovněž vznáší námitku promlčení údajného nároku žalobkyně. Žalovaná namítá, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované, kdy nevynaložila dostatečnou odbornou péči. Žalobkyně si nevyžádala pracovní smlouvu, výpisy z bankovního účtu spotřebitele, potvrzení o příjmu spotřebitele apod. Žalovaná dále namítá, že žalobkyně zjevně neuvedla do smlouvy veškeré podklady použité pro výpočet RPSN, porušila svou zákonnou informační povinnost. Žalovaná namítá neplatnost ujednání o smluvních pokutách, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy a rozpor s ustanoveními týkajícími se ochrany spotřebitele. Tato ujednání představují nepřípustné odchýlení od zákona v neprospěch spotřebitele. Zakázaná jsou ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran. Žalovaná poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 26.1.2012, sp. zn. I ÚS 199/11 a ze dne 11.12.2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostalo subjektům, které evidentně poškozují zájmy svých klientů. Žalovaná dále zdůraznila, že rizikovost poskytování spotřebitelských úvěrů nemůže sama o sobě opodstatňovat nekalé jednání žalobce, nemravné a nezákonné poplatky, a sni zneužívání finanční potřebnosti žadatelů o půjčku. Žalovaná dále namítá nesoulad výši RPSN s dobrými mravy. Žalovaná rovněž namítá nesoulad výše úrokové sazby s dobrými mravy. Ohledně dohody o uznání závazku a splátkovém kalendáři žalovaná uvádí, že se jedná o dohodu, kterou se za účelem odvrácení řízení o nárocích poskytovatele ze spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení odkládá v důsledku prodlení spotřebitele platba nebo se mění způsob splácení. Touto dohodou nezaniká ani se nenahrazuje původní smlouva o úvěru. Žalovaná tedy vznáší námitku promlčení. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta a žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

3. Žalobce svou neúčast na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nepožádal. Soud proto v souladu s § § 101 odst. 4 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalobce.

4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena prostředky komunikace na dálku dne 12.6.2017. Na základě uzavřené smlouvy se žalobce zavázal vyplatit žalované úvěr ve výši 3 500 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 365% ročně. Celková splatná částka byla 4 200 Kč RPSN byla uvedena ve výši 2686,49 %. Žalovaná se zavázala předmětný úvěr zaplatit do 2.7.2017. V čl. VII.smlouvy bylo dále ujednáno, že v případě, že dlužník nedodrží lhůtu splatnosti úvěru, je povinen zaplatit věřiteli částku 700 Kč. Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z nesplacené jistiny úvěru. V případě zpoždění s jakoukoliv splátkou je dlužník povinen hradit částku 70 Kč denně, a to do doby splacení úvěru nebo předání k mimosoudnímu vymáhání. Jestliže je dlužník v prodlení s úhradou splátky, je povinen hradit poplatek za neoprávněné poskytnutí půjčky. Jestliže je dlužník v prodlení o více než 30 dnů, je povinen zaplatit náklady na předání k mimosoudnímu vymáhání ve výši 2 401 Kč. Jestliže je dlužník v prodlení o více než 50 dnů, k celkovému závazku se připočítá poplatek za potenciální náklad na insolvenci ve výši 484 Kč. Ve smlouvě byly popsány i náklady spojené s mimosoudním vymožením dlužných částek. Jejich výše bude stanovena zvláštními interními pravidly třetí osoby. Žalovaná předložila žalobkyni výpis z běžného účtu za měsíc prosinec 2016 a duben 2017. Žalobkyně předložila soudu výpis z lustrace v nebankovních registrech. Žalobkyně předložila způsob výpočtu maximální výše úvěru po předložení čestného prohlášení žalované, výpisů z účtů a dotazů na nebankovní registry. Maximální možná výše pro poskytnutí úvěru by činila 13850 Kč. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 12.6.2017 vyplatila na účet žalované částku 3 500 Kč. Ze smlouvy o prodloužení splatnosti úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi účastníky. Lhůta splatnosti úvěru byla prodloužena na 6.8.2017. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci celkem částku 4 550 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 365% ročně a výší RPSN 2333,95%. Z listiny označené jako splátkový kalendář bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli dohodu o uznání závazku a splátkový kalendář, na základě kterého se žalovaná zavázala zaplatit žalobci částku 11 859 Kč v osmi splátkách. Výše měsíční splátky byla sjednána na 1 482 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána ve výši 1 485 Kč. Okamžikem podpisu smlouvy se stává přijetí zálohy na účet ve výši 1 000 Kč. Z emailové komunikace bylo zjištěno, že žalovaná sdělovala žalobkyni, že není schopna svůj dluh uhradit najednou a žádala o splátkový kalendář. Žalobkyně informovala žalovanou o narůstajícím dluhu po připsání sankčních poplatků. Žalovaná uhradila částku 1 000 Kč jako souhlas se splátkovým kalendářem s tím, že uhradila i první splátku. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 21.2.2019. Z podacího archu bylo zjištěno, že předžalobní upomínka byla odeslána žalované.

5. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z.

6. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

10. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

11. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

12. Soud shledal neplatným ujednání o úrocích a sankčních poplatcích. Pokud je placena jakákoliv odměna za poskytnutí úvěru, jedná se o úroky, úrok je cena peněz. Sjednaná úroková sazba ve výši 365% ročně představuje neakceptovatelnou míru úroku ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. 21 Cdo 1484/2004). Sjednaná výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru několikanásobně, proto se jedná ujednání v rozporu s dobrými mravy, a jedná se dle ust. § 580 odst. 1 o. z. o ujednání absolutně neplatné. Žalobkyni tudíž právo na zaplacení částky 700 Kč, resp. 1 050 Kč nevzniklo. Ke stejnému závěru dospěl soud i v případě sankčních poplatků za prodlení se úhradou úvěru. Tato ujednání soud považuje za nepřípustná a sjednaná v neprospěch spotřebitele, snad až na ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1% denně. Tyto poplatky pak při svém vyčíslení násobně převyšují poskytnutý úvěr a způsobují značnou nerovnováhu v neprospěch žalované jako spotřebitele. Pokud jde o náklady za mimosoudní vymáhání ve výši 1 200 Kč (500Kč a 700Kč), pak jejich výše ve smlouvě nebyla sjednána vůbec, proto soud tuto částku žalobkyni nepřiznal. Poplatek 1 000 Kč za sjednání splátkového kalendáře pak rovněž soud považuje za nemravný za situace, kdy žalovaná sama sdělovala, že je ve finanční tísni a snažila se situaci řešit. Podmíněním splátkového kalendáře zaplacením dalšího poplatku ze strany žalované ve výši 1 000 Kč je zneužitím silnějšího postavení věřitele, čemuž soud nemůže poskytnout ochranu. Soud uzavírá, že ujednání o úrocích a sankčních poplatcích považuje za absolutně neplatná. Žalobkyně by měla právo na zaplacení částky 3 500 Kč jako jistiny úvěru a vyčíslené smluvní pokuty ve výši 175 Kč (0,1% denně). Z tvrzení žalobkyně je pak ale patrné, že žalovaná uhradila žalobci částku 1 000 Kč za poplatek za splátkový kalendář a tři splátky dle splátkového kalendáře po 1 482 Kč (žalovaná se dostala do prodlení až se čtvrtou splátkou). Vzhledem k tomu, že takto uhrazené částky pokrývají poskytnutou jistinu i smluvní pokutu, není žalovaná povinna žalobkyni již ničeho hradit. Z těchto důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že nárok žalobkyně nepovažoval za promlčený, když nová promlčení lhůta počala běžet dnem uzavření dohody o uznání závazku a splátkovém kalendáři.

13. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Žalované vznikly náklady za zastoupení advokátem dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobce 1 500 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání vyjádření a účast na jednání soudu – celkem za tři úkony právní služby 4 500 Kč. Dále bylo zást. žalobce přiznáno 900 Kč (3x náhrada paušálních nákladů po 300 Kč). Zást. žalobce dále náleží náhrada cestovních výdajů za cestu osobním automobilem z [obec] do [obec] a zpět, celkem 2x 187 km, při průměrné spotřebě 4,9l/100km, ceně benzínu 40,50 Kč/litr a náhradě opotřebení ve výši 4,70 Kč za 1 km, celkem tedy 2 500 Kč (náhrada paliva 742,20 Kč, amortizace vozidla 1 757,80 Kč). Dále soud žalobci přiznal náhradu za promeškaný čas za dvanáct půlhodin á 100 Kč, celkem 1 200 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu přiznána náhrada uvedené daně ve výši 1 911 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 11 011 Kč je žalobce povinen nahradit žalované dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 o.s.ř. je povinen je zaplatit k rukám zástupce žalované.