12 C 108/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Benešovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec zastoupený: anonymizováno jméno příjmení , ulice a číslo , PSČ , obec proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , obec o zaplacení 33 933,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17 729 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 11 880 Kč od 21.8.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23.4.2021 domáhal stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 33 933,70 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce spol. [právnická osoba] dne 16.6.2017 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byly žalované vyplaceny finanční prostředky ve výši 27 000 Kč. Spolu s jistinou se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru po dobu jeho trvání ve výši 18 630 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za správu úvěru, případně poplatku za uzavření smlouvy a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Vzhledem k tomu, že jednorázový poplatek byl zaplacen při podpisu smlouvy, zbývalo žalované uhradit 45 630 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr v 13 měsíčních splátkách ve výši 3 510 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost úvěru pak připadala na 21.8.2019 žalovaný úvěr řádně nehradil, proto právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil. Žalovaná uhradila částku ve výši 22 680 Kč, která odpovídá 6 řádně uhrazeným splátkám. Žalovaná tedy ke dni splatnost poslední splátky úvěr řádně nesplatila, proto žalobce vyčíslil žalované smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobce. Žalobce podanou žalobou požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 22 950 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 930,05Kč za období od 22.8.2019 do 30.11.2020, účelně vynaložené náklady ve výši 289 Kč a smluvní pokutu ve výši 10 694,70 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celou dobu řízení nečinná.

3. Soud jednal dle § 101 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v nepřítomnosti účastníků. Žalobce svou neúčast na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nepožádal. Žalovaný svou neúčast na jednání neomluvila, k jednání se nedostavila, ačkoli byla řádně předvolána.

4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Ze smlouvy o úvěru ze dne 16.6.2017 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi spol. [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Na základě této smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 27 000 Kč Smluvní strany se dohodly, že žalovaná v souvislosti s poskytnutým úvěrem zaplatí poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 080 Kč. Dále byla žalovaná povinna zaplatit věřiteli částku 5 940 Kč za správu úvěru a částku 5 130 Kč za hotovostní výběr splátek. Dále bylo sjednáno, že úvěr je poskytnut za úrok ve výši 25,85% ročně. Celkové náklady spotřebitelského úvěru pak činily 19 710 Kč a zahrnují úroky, poplatek za správu úvěru, poplatek za uzavření smlouvy a poplatek za hotovostní výběr splátek. Celkovou částku ve výši 46 710 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 13ti měsíčních splátkách po 3 510 Kč. V čl. V. odst. 4 byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná byla věřitele seznámena s předpisem splátek k uvedené smlouvě, což stvrdila svým podpisem. Stejně tak jí byly poskytnuty Standardní informace ke spotřebitelskému úvěru. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 19.1.2021. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 15.3.2021. Z podacího archu bylo zjištěno, že upomínka byla odeslána žalované.

5. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalované jako klientky právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí úvěru, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z.

6. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. V ustanovení § [číslo] a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

10. Z § [číslo] vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

11. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

12. Dle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Žalovaná obdržela od věřitele 27 000 Kč, měla zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 19 710 Kč. Pokud jde o žalobcem požadované celkové náklady, pak soud shledal neplatným ujednání o poplatku za správu úvěru a o hotovostním výběru splátek. Pokud je placena jakákoliv odměna za poskytnutí úvěru, jedná se o úroky, úrok je cena peněz. Pokud je spotřebiteli deklarována úroková sazba 25,85%, pak jakékoliv další ujednání o úplatě, která nemá být úrokem, i když jím je, shledává soud jako pro spotřebitele nejasné, neúměrně nevýhodné a zavádějící. Skutečná úroková sazba je totiž se započítáním těchto poplatků 73%, což již představuje neakceptovatelnou míru úroku ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. 21 Cdo 1484/2004). Soud tedy přiznal žalobci právo na zaplacení jistiny a úroku z úvěru (po odečtení poplatku za vedení úvěru, hotovostní inkaso splátek a poplatek za uzavření smlouvy). Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila částku 22 680 Kč, je povinna žalobci ještě doplatit částku 11 880 Kč představující nesplacenou jistinu a úrok. Pokud jde o ujednání o poplatku za správu úvěru, žalované jako spotřebiteli není vysvětleno, co tento poplatek zahrnuje za služby. Takové ujednání je dle soudu skrytým úrokem, jde o ujednání pro spotřebitele klamavé, tudíž zakázané. Soud také zamítl právo na inkasní poplatek. Právo na inkasní poplatek, i kdyby ho soud přisoudit chtěl, navíc vzniká až vybráním splátky – nelze jej tedy požadovat za splátky, u nichž inkaso neproběhlo.

14. Pokud jde o smluvní pokutu, soud konstatuje, že byla platně sjednána a odpovídá shora citovaným zákonným ustanovením. Vzhledem k tomu, že žalobce vypočítal smluvní pokutu z nesplacené požadované jistiny ve výši 22 950 Kč, které nebyla soudem přiznána, soud přiznal žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty z přiznané jistiny za období od 22.8.2019 do 30.11.2020, celkem ve výši 5 560 Kč.

15. Celkem tedy soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 17 729 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalovaná ve stanoveném termínu svůj dluh neuhradila, žalobci vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. O nákladech řízení soud rozhodl dl e § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když oba účastníci měli úspěch ve věci pouze částečný.